Atuin komentáře u knih

Výborný čtenářský zážitek. Příběh je vyprávěn neuvěřitelně chytře, vyplněn celou škálou pocitů, které si jen lze vybavit. Jsou místa , kde autor absolutně vydráždí a pak vás ponechá opět sobě samým a vlastnímu hledání, ale co je důležité jakmile vás chytí, má vás. Knihou se velice pěkně proplouvá, jak pro námět tak pro výborné chytáky uvnitř.

6 30.01.2013

Je to živě napsaný román, klasický Dumas, v bolestné době francouzských dějin naboženských válek a války o trůn který nakonec - nikoliv však v tomto románu - vymění dva rody ve Francii. Dala bych i pět hvězdiček, kdybych nebyla "zatížena" Merlem, ale od té doby co jsem už to nejde :).

10 27.01.2013

Vybrat z tragedií Williama Shakespaera tu nejlepší je velice těžké, protože každá má v sobě něco nového a lepšího a předává to dál a tak to jde v kruhu, já jsem si vždy říkala, tahle, tahle je ta první a nejlepší a pak jsem zjistila že v další jsou ještě "lepší" prvky. To se děje ve všech jeho dílech, proto nad ním slunce prostě nezapadá.

Dostojevsij zde píše, tak aby šel s duchem svého hrdiny, tudíž je vypjatý, spádovitý, dalo by se říct svižný,ale kniha je to velice krásná. Příběh do sebe nasákl všechno co jak hrdinu tak samotného autora rvalo na kusy. Čte se doslova jedním dechem.

7 23.01.2013

Kniha je ukázková,Lze si přečíst i se "zatížením" všech možných filmových zpracování,kterým mimo jiné ona sama vytře zlehka zrak. Kdo nezhrdne sci fi nezhrdne touto knížkou.Je do ní mistrně vklíněn -alespoň pro mne - takový zajímavý efekt. Po celou dobu čtení,který se na konci ještě zajímavěi rozuzlí.

Kniha, která v záznamech, zlomcích a pasaážích vytváří osobitý, nepřetížený, neupocený celek, kde se svérazněji projevuje názor autorův, bez nutnosti zveličovat drama samotné, nadbytečnou dramatičností. Kniha však není suchá. Je zřetelná a sugestivní jako fakt o kterém vypovídá.

7 01.01.2013

Já jsem to měla naopak k Dědictví otců jsem se dostala až po poznání Heinricha Manna. A byla jsem jen ráda že si právě Mann vybral ke své alegorii, právě toto období, tohoto krále, nebo tyto krále, protože oba romány, je pastva pro oko i srdce. Natrvalo jsem prorostla do této doby, do toho pavučinového období a neproniknutelného ovzduší svárů a když se mě někdo zeptá jaký byl nejlepší král Francie, odpovídám jasně a stručně:" Navarra ", tedy král Jindřich IV..
Přečetla jsem i mnohá životopisná díla a nemohu být tak daleko od pravdy, byl li někdy nějaký "nejlepší francouzský král":)

7 01.01.2013

Je to geniální myšlenka proniknout k čtenáři doslova na nitkách myšlenek jednoho člověka, a vy jste zcela odkázani na to jakou vzpomínku považuje za dosti sytou, aby se k ní vyjádřil barvitěji. Pan Stevens se jistě vyjadřuje barvitě ke všem vzpomínkám, a určitě si to myslí,ovšem kdybych s ním měla jet v autě a poslouchat hodiny o smyslu jeho života, asi by mě rozbolela hlava, snad proto vystupuje do popředí místy krajina ačerstvý vzduch, mimochodem velice osvěžující, nebo mistrovsky zesumírované vzpomínky na dramatické události. A právě tyto věci jsou jakými si světlicemi které uvádí v pohyb a zdůvodňují to ostatní.
Nepřišlo mi že by to byl člověk bez lidskosti, jen se snažil chovat tak dokonale, že mu uniklo že dokonalost jako taková neexistuje, že v ní je něco nedokonalosti. A možná i ten jeho postoj nebyl dokonalý byl jen zkreslený jakousi představou, která je tak zašifrovaná že nakonec vlastně nebyl nic víc než jen další " normální" jeden z nás, se svým vlastním, byť až moc osobitým názorem na život a jeho priority.
Kniha je velice zajímavá už jen tím že ve vás strhne něco detektivního a vy máte pocit že musíte přijít na kloub takové povaze a pak vám dojde že konec, nemůže být jiný, vždyť to byl jen okamžik v životě člověka, který už je natolik uhotovený, že nemá chuť ani potřebu ani nutnost něco měnit. Důvod cesty byl opravdu prozaický. Pan Stevens to mohl vyprávět z pohodlí nějakého křesla, pak by tomu ale chyběl ten čerstvý vzduch a pan Stevens by nevyužil v praxi románů své oblíbené spisovatelky. Všechno má svůj důvod. V životě pana Stevense má sebemenší maličkost zásadní místo, je zranitelnost sama, jako každý jeden z nás, a tomu že je člověkem se brání,protože je Majordomus,ale právě na svou lidskost často naráží a nejen on sám.

Velice zajímavě napsaný historický román, který se velmi originálně vyrovnává s nudou a to tím, že se jí naprosto vyhýbá. Uvádí v pohyb tolik postav že vždy když je třeba nějakou část umlčet dostáváme se k části jiné, strhující a živé jsou i popisy, takže nic v knize neplyne nazdařbůh a nepůsobí suše s matností ducha. Naopak, je to solidní dílo a pulsujícím životě středověké Anglie se všemi jejími peripetiemi.

9 31.12.2012

Gnomo to vyjádřil velmi obratně a přesně:) Opravdu Deníky vykreslují autorčin život v těch prioritách které viděla a cítila za nutno poznamenat, autorčin vztah k vlastním dílům, vztah velmi dramatický, pak se Virginie uměla dost jasně vyjádřit o tom co četla a k tomu co četla, zásady na to jak pohlížela na svět literatury jsou velmi zajímavé. Deníky nejsou jen lehce kritické, ale kritické, kritiku kterou k sobě zaujímala se snažila často překrývat a zahlazovat jakousi bolavou, trýznivou a hlubokou odloučeností od sebe samotné,což však v Denících nemá tolik místa,proto i mě dost zajímá co Leonard vynechal. Kniha je však dobře seřazená, takže na mě působila velice sugestivně, nemohu a nechci tvrdit že jsem ji všude rozuměla, jisté narážky, nebo slovní srážky se dotknou každého čtenáře jinak,ale poněvadž u V.Woolfové nemám potíž, aby se mi dostala pod kůži, měla jsem přeci jen dost často pocit jako bych četla dopisy od někoho koho velmi dobře znám.

5 31.12.2012

Kdo se skutečně pochopit, nebo se o to alespoň pokusit mentalitu Ruska, měl by poznat jeho náturu, historii a krásu, cestou která zanechá stejně hluboký dojem jako by putoval "krajinami s průvodcem" a časem k tomu, což nám samotné cestování, neposkytuje. Opojnost této země vychází z její tolikeré různorodosti, na kterou se můžeme spolehnout. Sága právě mluví těmito proměnami a o těchto proměnách která strhávají na každém kroku a místě a zanechává Rusko jak pevné, hrdé a krásné tak proměnné a fascinující množstvím všech možných toků, které v sobě nese. Nelze jnak nežli doporučit všem koho by mohl námět jen trošičku zaujímat, on se sám postará aby ho zajmul:)

4 31.12.2012

Z celé povídky číší ta okázale čistá představa světa, jakou autor v podstatě měl, ten svět který je naprosto nezpochybnitelný,se svými chybami kterého ho ale nečiní chybným, stejně jako jeho styl,který tady vyniká nad slunce jasněji než v jiných jeho dílech,ačkoliv je to opravdu skrovné - na stránky - dílko.

6 30.12.2012

Horoucí láska k Paříži, která tíží Jindřicha IV. a přece se opět nemůže volně stát králem, ačkoliv jím je, a je obklopen stále těmi lidmi, které sám sobě volí a které už mu zvolil osud. Liga se nevzdává ani po smrti Jindřicha de Guise. Horoucí láska Petra ke králi ho vede jak do bitev tak znovu do sítě jemných intrik v pařížských ulicích, kterou je král nucen pět let obléhat, protože ji nechce mečem zasáhnout, jde na to jinak. Ale co je pro čtenáře románu důležité: Horoucí láska k Robertu Merlovi a jeho historické skice kterou s absolutní bravurou a mistrnou sytostí opět předvedl.
Ale jinak, komu bych chtěla doporučit Horoucí lásku, musím mu předně doporučit celé Osudy Francie (nebo známěji celé Děditství Otců), protože jak řekl klasik " začiínat se má od Adama" ( a v tomto případě musí). Pokud si chce někdo přečíst Horoucí lásku musí začít prvním dílem v této první sérii, který se sám o sobě jmenuje Dědictví Otců, potom přes další díl V rozpuku mládí, k Mé dobré město Paříž, po Vladaře na scéně.
No a kdo je jíž světákem a dobře se zná s Vladařem na scéně tomu není třeba knihu ani doporučovat, ten už je natolik zcestovalý že se vyzná sám.

8 29.12.2012

Příjemné, čtivé,v podstatě laskavé.

4 29.12.2012

Kniha mě velice mile překvapila, příběh napsán velmi obratně a odhaluje velmi živě a čtivě dvě zcela odlišné kultury. Kniha vás žene dál a svým způsobem máte pociz vrátit se zpátky a zůstat na některých místech, a dlouho přemýšlet.

10 26.12.2012

Připustiti si ji k srdci, připustit si ji natolik, aby člověku došlo, že s ní jako, s autorkou najde to co jinde nenchází.O ničem jiném to není, jen si to vše kolem natolik připustit k srdci, že všednost jednoho dne může mít takovéto vypětí a přitom být vlastně úplně normální.
Navzdory tomuto je však kniha hodně obrácena do sebe a jen několika výstupy křičí směrem ven, Virginia W. by byla schopna odhalit daleko víc, kdyby chtěla, ale je na první, druhý, desátý pohled zřejmé že nechce, že chce zůstat ve výšce a sledovat to vše jako krajinu, a přitom nechat vyvstat myšlenku jak hluboko se všichni ocitáme,a tím vtáhne do děje, tou představou že se to nikoho netýká.

6 26.12.2012

Vesmírná Odysea je naprosto odzbrojující a to téměř slovo od slova, už jen tím jak vypylované má postavy. Propracováná a důmyslná pointa by ji mohla dlouho udržet na špičce sci fi. Rozkreslený detail, díky němuž vám neunikne zhola nic odkrývá neuvěřitelný příběh a s ním i vnitřní příběh autora a jeho neuvěřitelného optismu co se naší civilizace a pokroku týká:). Je to čisté, je to perfektní, je to dokonalé. Nenechává to na pochybách že se stále něco děje i když vůbec nic není na první pohled vidět.

Kniha nás provází posledními hodinami Ježíšova života, každá kapitola,tj.každá hodina usedá emotivněji, silněji a s větší tíhou než ty předchozí( proto snad proložil Bischop knihu hned třemi intermenzy). Vše jde až k pronikavému spádu a nevyhnutelnému konci který se před Ježíšem rozvírá, a kterým on prochází tak odzbrojujícím způsobem.

Hluboká kniha o hluboké povaze světa kolem Ježíše. Povahově je to silný příběh, který se ubírá jedním směrem a nevybočuje z řady,není opentlen zbytečnostmi.

2 19.12.2012

Odklon od jeho předhozích děl, nicméně působí lehce vyzráleji. není to vůbec špatné, naopak je to sice dalo by se říct "jiný Kulhánek", ovšem dobrý Kulhánek.

7 19.12.2012