AuroN komentáře u knih

Dobře... vidím Mass Effect a asi jako všichni automaticky dávám palec nahoru. ALE! Bylo by dobré zmínit několik faktů, které k románu Zjevení je zapotřebí říci. Nuže za prvé, srovnávat dějově hru a knihu jednoduše není v tomto případě na místě, neboť kniha (stejně jako v případě Dragon Age) plní roli klasického doprovodného produktu k supr dupr hře a neaspiruje k tomu, aby se jí nějak vyrovnala. Za druhé, jedná se primárně o poměrně jednoduché a nenáročné military sci-fi, které je především tvořeno speciálně pro fanoušky her a v žádném případě není doporučeno čtenáři, který nehrál ALESPOŇ první herní díl. Děj jako takový, je opravdu přímočarý, nijak extra negraduje a nabízí především pohled do zákulisí toho, co vypráví admirál Anderson vašemu Shepardovi o své minulosti se Sarenem, který se mimochodem u mě jeví asi jako nejzajímavější postava, ty ostatní jsou totiž jaksi... neprokreslené. Drew Karpyshyn, coby jeden z otců universa Mass Effect, není žádný nováček na poli herních a knižních námětů a jako takový ví moc dobře, co si kde může dovolit, kde může přidat, kde ubrat. U Zjevení bohužel jede celkem na jistotu a neprovádí svoji klasickou magii, která mohla čtenáře uhranout například u Revana nebo u trilogie Dartha Banea a je to trochu škoda, protože jste-li fanouškem jeho knih, jste tedy také zvyklí na jakýsi standard, který zde ale není. Nevím úplně proč to tak je, ale předpokládám, že takhle to Drew chtěl, takže to akceptuji. Znovu se neubráním srovnání s romány ze světa Dragon Age, u kterých šlo - tedy u první knihy - také o jakýsi "prolog" k hlavnímu příběhu. Zdá se mi však, že tam se to Davidu Gaiderovi povedlo o něco lépe. Času, který jsem knize věnoval určitě nelituji, doporučovat ji však nebudu, pakliže nejste hardcore fanoušek. Bez tohoto aspektu je totiž kniha lehce zapomenutelná.

+ pěkná návaznost na hru bez přešlapů
+ typický Karpyshyn, tedy lehoučké a čtivé

- jednoduchý a snadno předvídatelný příběh
- málo prokreslené charaktery

celkové hodnocení: 65%

3 07.07.2019

Komiks o Harley s úsměvným názvem Preludia a Nokurňa je poměrně pěkně vyhlížející kniha, kde však nekompromisně platí ono zlaté pořekadlo, že zdání může klamat. No a zde klame přímo interdimenzionálně. Říkám na rovinu, tenhle komiks je úplně o ničem, ale abych to hned úplně nezabil, zde je několik pozitiv a kladů: Určitě je třeba pochválit kresbu, která je správně... no, motivovaná k šílené povaze hlavní protagonistky. Harley je často vyloženě sexy na a ostatní postavy se více méně také dobře kouká. Dále bych rád vyzdvihl sekundární dějovou linku, kde jakési nezapamatovatelné postavy (kterých je kniha plná) vyšetřují "Hárlyinu" minulost a snaží se dopátrat pravdy o jejím prvním zločinu. Co se humoru týče, chválím nápad a překlad, ale provedení je bídné. Ano, teď přijde ten sešup dolů... Já se u toho prostě nesmál. Nějaké světlé chvilky a jisté aspirující momenty tam byly, ale mně to prostě minulo. Scénář je slaboučký, kniha samotná je o ničem a ke všemu ještě není ani dovyprávěná. Věřím, že Harley by sama dokázala utáhnout vlastní sérii, ale potřebuje k tomu svěží scénář, aby to mělo správný "drajf" a jelo to svižně kupředu. Zde se to nijak zvlášť nepovedlo, což byl mimo jiné také důvod, proč jsem knihu několikrát odložil a doslova jsem se kopal k tomu, se k ní vrátit. Na seznámení s postavou asi dobré, ke čtení ale bída. Tak snad příště, Harley.

6 07.07.2019

Oproti první knize výrazně lepší, ale ve své celistvosti pořád strašně slaboučké. Scénář se nám zde trochu více prohýbá a není tak kostrbatý, je zde o dost více akce než předtím a méně pitomých rozhovorů. Kresba se nese v duchu předchozích čísel, ale dnes mě na to bavilo koukat o něco více než minule. Sem tam se vyskytne nějaká absolutně pitomá scéna se stejně pitomým dialogem a tak se občas opět může dostavit pocit, jestli náhodou nečtete nějaký ten hloupoučký komiks s padesátých let a že to celé je jen velký vtip. Bohužel ne, je to takto myšleno vážně. Což jen výrazně podtrhává fakt, že se tento "restart" DC příliš nepodařil a v rámci DCKK jde o ten nejméně zdařilý počin (společně s prvním dílem). Myslím, že s jistotou mohu říct, že na tento komiks nebudu chtít vzpomínat, ale také že mi celkem určitě utkví v paměti.... Slabé dvě.

4 18.05.2019

Upřímně, jsem zaskočen. Rok jedna je pravděpodobně to nejhorší, co jsem z prvních čtrnácti čísel četl a že to bylo těžké čtení. Ještě se mi nestalo, aby mě komiks uspával tolik, že jsem ho opravdu na chvilku odložil, abych si zdřímnul. Toto bylo přátelé, jak nedělní noviny: chybí jakékoliv zajímavé momenty, příběh ničím nevyniká, postavy mě rozčilují a kresba je ten největší průměr s jakým jsem se měl tu čest setkat. Je to podle mě absolutně nezvládnuté téma a já se děsím toho, že si budu muset projít druhým dílem. Skoro mám pocit, jako kdybych četl jeden z těch těžko stravitelných bonusů, které vždycky jsou na konci knihy a působí dnes tak strašně pitomě. Nevím, já na tom prostě těžko hledám cokoliv... zajímavého. Dialogy, absence vlajkových hrdinů, zdejší hlavní postavy - konkrétně Black Canary, Aquaman, ta průměrná kresba, LUSKAČ??!!! Kam se poděl ten Superman potom??!!! .... No tohle fakt ne. Potěšila mě na tom snad jen Doom Patrol. Ti jediní mi tam dávali smysl a celkem to v mých očích i zachránili. Ale jen tak tak. Za jedna a velkej palec dolů.

5 17.05.2019

Za mě spokojenost. Nepřátelé státu jsou příjemná superhrdinská jízda, jejíž kvality jsou především ve vnitřních monolozích hlavních protagonistů, které čtenáře provázejí od začátku do konce a nabízejí osobní pohledy na nejrůznější situace z očí Batmana a Supermana. Sem tam se pak i stane, že jeden hrdina přemýšlí, co si asi říká ten druhý, což mi přijde zábavné, i když někdo asi řekne, že je to přitažené za vlasy a že takhle to v reálu nefunguje... no, kdybych chtěl reálnou literaturu, asi nesáhnu po komiksech, ne? Příběh jako takový funguje dost dobře, jen u závěru jsem si říkal, že je to možná trochu moc, ale nejspíš to ospravedlnit lze. Co se mi pak celkem i líbilo, byl Lex Luthor v roli prezidenta, tedy nedosažitelného záporáka, proti kterému nelze jen tak vyrazit. Luthorovo jednání může vzbuzovat otázky o příčetnosti postavy, ale i to je ke konci vysvětleno. V určitou chvíli mi vadil poměrně velký počet postav, ale to se pak nějak srovnalo, takže jsem s tím ok. Suma sumárum teda paráda. Za plný počet to není, ale finální hvězdu tomu u mě vyhrál dvoustránkový bonus z dětství obou hrdinů, který považuji za skvělý. Dnes tedy plná palba!

PS: Doporučuji shlédnout animovaný film Superman/Batman: Veřejní nepřátelé, který se motivy tohoto komiksu inspiroval a převedl je na obrazovky v lehce stravitelnější formě.

5 16.05.2019

A opět Superman! Avšak, na rozdíl od našeho posledního setkání u samostatného příběhu (který jsem stále ještě nepobral!), se nám Kal-El vrací v trochu typičtějším, leč ne úplně obyčejném příběhu. Abych to upřesnil, Poslední syn Kryptonu není kdoví jak originální a rozhodně se v žádném případě nijak neblíží třeba k top deseti příběhům o Supermanovi. Jeho jednoduchá zápletka má však dle mého úžasné zpracování, které prostě funguje a zatím se neokoukalo. Jasně, jsou tam viditelně slabší místa, jako třeba malé nesrovnalosti v ději, co se kresby týče, tak "záběry" postav z dálky mi občas připomínaly doplňkové obrázky v učebnici němčiny a dokonce i překlad v jednom místě zakolísal. Možná to taky trochu chtělo věnovat více stránek budování vztahu hlavních postav k dítěti. Ale jinak nemám co vytknout. Závěr, který se mi z nějakého důvodu pořád drží v hlavě a nutí mě k zamyšlení, tomu pak u mě vyhrál čtvrtou hvězdu. Nejsem si jistý, jestli úplně oprávněně, ale tři jsou dle mého málo.

4 07.05.2019

Musím říct, že komiksových týmovek se trošku děsím a přicházím k nim vždy s opatrným odstupem a mám k tomu několik rozličných důvodů. Nicméně, po deseti knihách nám DCKK přineslo konečně tedy příběh s Ligou spravedlnosti v hlavní roli a pro mnohé to tak může být i zároveň první seznámení s touto oblíbenou partou. Je ale Babylonská věž to pravé na takové seznámení? Těžko. Ne, že by se člověk nějak ztrácel, ale vsadím se, že zeptám-li se lajka, kdo je to ten Kyle Rayner a proč tam není Hal Jordan, tak se těžko dopátrám odpovědi. Každopádně, není to špatný komiks. Námět jako takový je určitě zajímavý, nicméně jak píše kolega pode mnou, mnohem lépe byl zpracován v animovaném filmu Justice League: Doom a to i včetně zmíněného konce, který zde v knize vyšel poněkud do ztracena, byť ne nijak tragicky. Děj celkem dokázal i gradovat, ale že by mě přilepil nějak k židli se úplně říct nedá. No a co se kresby týče, je to jak na horské dráze. Střídání autorů tomu taky nijak zvlášť nepomohlo, ale některé ty grimasy.... no myslím, že Batmanův vykulený a zděšený výraz nedostanu z hlavy dlouho. Jako chápu, asi je to dobové a tehdy se dost možná mohlo jednat i mainstream, ale dneska to úplně asi nenadchne. Žádná sláva, ale zároveň taky žádný propadák. Mohlo to být samozřejmě lepší, ale i tak to považuji za úspěšné číslo. Srovnám-li to dějově s předchozími dvěma knihami o Supermanovi, jsme úplně jinde. Přimhouřím-li oko, ty čtyři bych tam i dal, ale raději nechám zorné pole připravené pro něco lepšího. Stabilní a oprávněné tři.

3 04.05.2019

Dobře, tak hned ze začátku raději píšu VELKÝ SPOILER ALERT (pokud se tady dá vůbec něco rozumně vyspojlovat) pro lidi, kteří budou teprve knihu číst a nechtějí si zkazit "překvapení".

Tak tedy, Superman řeší zmizení několika lidí, které vlastně ale zapříčinil sám, protože ve svém imagináriu vytvořil utopický svět a pomocí své představivosti a kryptonské technologie jej zrealizoval a pak tam chtěně - nechtěně - omylem - nebo jak - odeslal miliony lidí, avšak na celý jaksi proces "zapomněl". Je mu z toho ouzko, chce se zabít a Wonder Woman tomu chce zabránit tak, že Supermanovi zničí bejvák, porve se s ním a ještě k tomu využije zbraň, která ho reálně může zabít - WTF?! Jakmile se však Superman dozví o co jde, svou malou utopii navštíví, aby tam mohl prožít noc vášní s Lois a následně pak při skvěle nakreslené, ale absolutně nesmyslné bitvě mohl tenhle svět opustit, všechny "zachránit" a po celou dobu příběhu ještě pak filozovat o smyslu a nesmyslu bytí.

K tomuhle se snad nic rozumného říct nedá. Obdivuji každého, kdo v tom našel něco víc. Slabé dvě, z toho jedna za kresbu a druhá za odvahu zrealizovat takovouhle šílenost. Neskutečné.

3 03.05.2019

Tak tohle se louskalo fakt těžko. Jak mám Supermana rád, tak první část příběhu Pro zítřek mě opravdu vyvedla z míry. Určitě oceňuji snahu zobrazit Supermana v trochu jiném světle, než bývá zvykem a celkově námět s náboženskou / filozofickou tématikou považuji za celkem i dobrý nápad.... ale je to nezvládnuté. Nebo špatně pojaté, nevím. Obrazy se střídají, text k nim je... neuvětvený, neucelený. Celé je to nepodchycené, nemá to žádnou stavbu ani gradaci. Po pravdě nevím, co si o tom myslet. Dobře to nejspíš shrnují kolegové pode mnou, protože i z jejich komentářů je viditelné, že nejsem sám komu tenhle příběh nesedl. Abych to ale jen nekritizoval, vyzdvihnu zde kresbu Jima Leeho, který se s tímto prapodivným scénářem popral velice důstojně. Na jednotlivé stránky je radost koukat. Číst je pak vyžaduje dle mého tak dvě promile v krvi, pak to celé možná bude dávat smysl. Třeba to ale pokračování vysvětlí, tak nebudu tak přísný. Za tři.

2 21.04.2019

Na Green Arrowa jsem se těšil. Jeho postavu mám rád již od Smallvillu a celkem mě baví i ten nynější seroš od CW. Přijde mi, že ta postava má celkem potenciál, který když se dobře využije, mohly by z toho být zábavné příběhy. Rok jedna je... nebo spíš asi není jeden z těchto příběhů. Ne snad, že by byl nějak špatný - to ne! Jedná se o moderní origin, který nám vypráví přerod zbohatlého machýrka na rozumně uvažujícího jedince a hrdinu, dá se-li to tak říct. Není to nikterak dlouhé a celkem rychle se to čte, takže jsem to zblajznul během chvilky v práci. Kresba se mi taky celkem líbila, stejně tak jako práce s barvami a tedy umělecky jako tak, s tím problém nemám. No a co se toho scénáře a děje týče, přijde mi to zábavně podobné jako s tím seriálem: je to příjemné odreagování, u kterého člověk nijak nepřemýšlí. A ani by moc neměl, protože díry v ději by se pak zdály mnohem větší. Zatím ze všech originů nejslabší, ale jako celek určitě ne špatné. Slušné čtyři.

4 10.04.2019

Druhá část epického Batmanovského příběhu pokračuje přesně tam, kde první skončila a dále sleduje dějovou linku o svátečním vrahovi. Po přečtení se nyní nemohu zbavit dojmu, že by Dlouhý Halloween fungoval lépe jako jedna kniha, i když velká bichle. To, co totiž chybělo nespravedlivě prvnímu dílu, je zde servírováno měrou vrchovatou, tedy konečné rozuzlení, přeměna Harveyho Denta v Two-Face a samozřejmě epické finále s překvapivým dějovým zvratem na konci! Ano! Teď se nebojím dát směle plný počet, protože tohle je jednoznačně příběh, jaký si to zaslouží. Dokonce i co se kresby týče, už to tolik nebilo do očí a celkově to k vyprávění sedlo. No jo, u předchozího dílu už to měnit nebudu, takže tady to tentokrát zvedám na plnou palbu. Zaslouženě!

4 07.04.2019

Dlouhý Halloween je vlastně takový noirový detektivní příběh, se kterým nemám sebemenší problém a můžu říct, že jsem si jej i užil. Je velmi čtivý (jestli se to tak dá říct) a děj plyne velice svižně a je napínavý, což jednoho nutí knihu nedat z ruky a pokračovat v hltání. Komiks se vyznačuje celkem hutnou atmosférou, jež je servírována skrze...zajímavou kresbu - na kterou jsem si musel celkem zvykat - a s tím společné kolorování. Za zmínku pak určitě stojí práce s postavami, jež skutečně mají viditelný progres (v případě Harveyho Denta tím teď myslím spíše charakterové vyobrazení, než to fyzické) a nezůstávají ploché. Za mě je to určitě platný Batmanovský příběh, který bez problémů můžu doporučit a který by se jistě měl dostat do povědomí fanoušků. Do dokonalosti tomu ale ještě něco chybí, i když ne moc. Velice slušné čtyři jsou na místě.

3 06.04.2019

Následující řádky píšu s velkou radostí. Superman je hodně věcí. Legenda, maskot komiksů jako takových, symbol naděje, příběh posledního syna Kryptonu...troufám si tvrdit, že i jedna z největších amerických ikon. Jeho příběh už byl převyprávěn tolikrát v tolika verzích, že to nelze spočítat a to ať už na papíru, v seriálech či filmech a jen málokdo dnes asi nebude vědět, o koho se jedná. I přesto DCKK přichází s převyprávěným originem a za nutno považuji říct, že tak činí skvěle a s velkou úctou. Opravdu, tenhle komiks je fakt boží. Nelze to vše popsat v pár větách, takže ve zkratce jen řeknu, že v Utajeném počátku je vše, proč mám Supermana rád a jen málo mu mohu vyčíst. Obrovské plusy za Christophera Reeva, za velké pomrkávání na Smallville, za typický hloupoučký supermanovský humor a za to, že autoři zůstali věrní duši postavy. Co na tom, že je to lehce infantilní nebo naivní? Abychom se mohli s postavou trochu sžít a porozumět jí, musíme všichni hledět trochu dál, než jen před vlastní práh. Za mě plná palba. Bezpodmínečně.

Tvůrci Smallvillu jednou dali na konec jednoho z dílů následující větu. Přijde mi příhodné ji tu zmínit:

"In loving memory of Christopher Reeve. He made us believe a man could fly."

6 02.04.2019

Komiksu Batman a syn jsem se děsil už dlouho. Od chvíle, co jsem se dozvěděl, že Batman má syna (a je to někdo jiný než Terry McGinnis), bylo mi jasné, že půjde o průser. Dlouho jsem váhal mezi tím, zda si nejdříve přečíst toto dílko, nebo se podívat na animovanou verzi, která by přeci jen mohla být o chlup stravitelnější. No, můžu s klidem říct, že je to úplně jedno. Tento díl DCKK se prostě nepovedl (a s tím filmem to nedopadlo o nic lépe). Příběh je... plytký, ani nemá téměř žádnou hloubku, ničím nechytá a hlavně, NENÍ USPOKOJIVĚ UKONČEN! Damian je otravný, nezajímavý a čtenář si k němu nemá šanci vypěstovat jakékoli sympatie, či jej alespoň z části pochopit. Mám-li být upřímný, ani kresba se neřadí k nejlepším, ale furt se to dá. Z části to zachraňuje závěr, jenž je však sprostě useknut, takže ve chvíli kdy dočtete, listujete knihou jak zběsilí, abyste našli zbývající stránky. Bohužel tam nejsou. Sem tam se najdou i světlé chvilky, které celou knihu jen tak tak drží nad vodou, ale na celkovém dojmu to nijak příliš nepřidá. Závěrem tedy asi takto: přečtěte, zapomeňte na to a vložte hluboko a daleko na poličku za ostatní knihy. Dvě hvězdy, za víc to nestojí.

5 29.03.2019

Podobně jako v případě prvních dvou knih o Batmanovi, tak i Tajemství původu je více než vhodné na seznámení se s postavou Green Lanterna, byť kvalit úvodních knih komiksového kompletu tak úplně nedosahuje. Avšak bezpochyby jim šlape na paty! Příběh je typickým, leč dobře odvyprávěným originem, který se celkem dobře čte, ale díky kresbě se na něj spíše lépe kouká. Kresba je příjemná a přehledná, krásně dokáže sama vyprávět celistvý a zajímavý děj. Z něj šlo samozřejmě vymáčknout o něco více, ale to už je zkrátka stigma originu, protože jde vždy rozjezd. Někdy se povede více, někdy méně. Tady se přikláním spíše k tomu prvnímu. Adekvátní čtyři.

4 27.03.2019

No, tak tohle vůbec nebylo špatné! Prozatím poslední román ze světa Dragon Age je za mě minimálně o jeden stupeň výše, než předchozí dva romány a ještě tak půl stupně výš, než Ukradený trůn a Volání. Zhltnuto během pár dní s přestávkami a nemohu říci, že bych se při čtení nějak vyloženě nudil. Autorčin styl psaní se přibližuje více Davidu Gaiderovi a po lehce utahaném Císařství masek musím říct, že je to z mého pohledu velice příjemná změna.

Tedy ano, jak je z mých slov patrné, věřím, že další překvapivá změna autora sérii rozhodně pomohla. Velice se mi líbí zvolený námět dvou období, v kterých se děj odehrává, byť samozřejmě jsou dějově lehce nevyvážené. Ze "současnosti" je zde jen tolik kapitol, kolik je nezbytně nutné k posunutí v příběhu a je to tak akorát. Prim zde hrají události Čtvrté nákazy (v DA: Origins jsme byli svědky páté) a nutno říct, že se jedná o události vskutku zajímavé, leč drsné. Ano, román je přesně takový, jako první hra: krvavý, chladný, tvrdý a ke konci i smutný. Umírá se, a to celkem hodně. Pozor, není to žádná Hra o trůny - to je ovšem úplně jiný level - ale tím, že je zde období Nákazy, je zřejmé, že nikdo není v bezpečí a všudypřítomná atmosféra téma dobře podkresluje. Román velice dobře zobrazuje akci, což je jen plus, protože je jí zde dostatek a řekl bych, že co se dialogů týče, také nijak nezaostává. Problém vidím tak trochu v "podstatnosti děje" a hlavně v postavách. Na jednu stranu je logické, že se jedná o charaktery nové a tudíž se s nimi teprve seznamujeme, ale na druhou stranu je jich tolik a jsou tak... generičtí, že prakticky si k nim neutvoříte žádný vztah a celkem rychle se vám vytratí z paměti. Možná je to tak účelně, nicméně to nevím. Kdyby mi třeba ten příběh někdo vyprávěl stylem, jakým je to psáno, dám mu plný počet a zvednu všechny palce nahoru, ale takhle ke čtení je to takové jakési.... nedotažené, což je celkem průser, vzhledem k tomu, že se jedná právě o Dragon Age, který zajímavými postavami vždy exceluje. Každopádně, i přes nějaké mouchy je to velice dobrá kniha k jejímuž čtení opět potřebujete znát nějaké reálie z her, ale už to není tak nutné, jako třeba u předchozí knihy, kde už jen kvůli lepší představě bylo zapotřebí mít něco zahráno. Co říci závěrem? Vypadá to, že Poslední let je na dlouhou dobu poslední knížka, z našeho oblíbeného světa a my se tak musíme obrnit trpělivostí a držet BioWaru palce, aby nás překvapili s další hrou. I když mají poslední dobou problémy, tak pevně věřím, že se ti darebáci pochlapí a všem nám vytřou zrak s Dragon Age 4.

PS: Nemáte-li Dragon Age dost, doporučuju přesunout se ke komiksům.

+ změna stylu psaní, která má blíž k prvním knihám, ale je lepší
+ zajímavý námět
+ Gryfové a vysvětlení, proč ve světě her chybí
+ pokrývá několik období a rozšiřuje reálie

- slabší (možná lehce bezduché) postavy
- může se dostavit pocit, že se neděje nic zásadního
- nijak se nepracuje s původním důvodem, proč byla Valya a její kolegové přijati mezi Šedé strážce
- možná lehce otevřený konec

celkové hodnocení: 75%

PS2: Poslední zápor berte s nadhledem, protože mám takové tušení, že s ním bude další hra celkem dost pracovat či souviset

2 25.03.2019

Teda, musím říct, že Císařstvím masek jsem se prokousával celkem dlouho. Jak už je zde několikrát řečeno, asi nejrazantnějším a nejviditelnějším rozdílem od předchozích dílů je změna autora. Je jím nepříliš známý chlapík jménem Patrick Weekes, který vystřídal Davida Gaidera coby vrchního scénáristu franšízy Dragon Age a jemuž patří za pomyslný čtvrtý knižní díl mé uznání.

Na rovinu, nečekejte žádný epický námět, který by s vámi nějak významně pohnul. Pokud za sebou máte již hru Inquisition, jejímuž dění kniha předchází, je minimální šance, že byste se nějak vážněji obávali osudu hlavních protagonistů, ačkoliv tím rozhodně nechci házet špínu na autora, že by je nějak odflákl - to určitě ne. Ba naopak. Postavy jsou komplexní, mají svou hloubku a to i včetně hlavního záporáka, který má celkem logické důvody pro to, co dělá. Jde však o to, že je to stále stejné, jako s předchozími knihami - ten svět vás musí zajímat. Běžnému čtenáři fantasy tato kniha příliš nedá a ani bych mu ji nedoporučoval. My však nejsme "běžní čtenáři", že ne? A nás prostě to propojení s hrami zajímá a chceme vědět, jestli tam nějaká ta návaznost je, že ano? No jistě! Takže tím pádem tomu také odpustíme nějaké ty vrtochy, kterými román trpí. Za mě osobně to je třeba zdlouhavá první půlka knihy a nebo vůbec celkově slabší námět. Ona ta Hra, kterou Orleasiánci žijí, je ve skutečnosti mnohem méně zajímavá, než jak ji kniha doopravdy popisuje a upřímně, těch elfů mi taky nijak moc líto není. Opět to však nedávám za vinu autorovi. Je to spíše mnou, protože mě tyto dějové linky zase tolik nechytly a nebo jsem se jich dost nabažil za 138 hodin v Inquisition. Patrick Weekes vnesl nový nádech do vyprávění příběhů z Thedasu a je to dobré. Rozhodně lepší, než Rozštěpení, které jsem doposud řádně nezpracoval a stále nevím, co si o něm myslet. Každopádně těším se, co nám chlapec ukáže ve čtvrté hře za scénáristickou divočinu. No a teď hurá na pátý díl. Ten opět prošel změnou autora, tak uvidíme, jak to dopadlo tam.

+ změna stylu oproti předchozím knihám
+ dobře napsané a celkem logicky chovající se postavy
+ prvky z her a pěkná pomrknutí na Dragon Age: Inquisition
+ konec epilogu připomíná potitulkovou scénu z Marvelovek!

- slabší námět
- román se občas táhne
- málo zapamatovatelných momentů
- kolísavé tempo vyprávění

celkové hodnocení: 70%

3 09.03.2019

Nejvíce rozštěpený z této knihy jsem já. Musel jsem si dát několik dní pauzu, abych si vůbec rozmyslel, co k ní vlastně chci říct a jak ji hodnotit, nicméně ani po tom týdnu a něco se nemohu zbavit oněch zmatených dojmů, které ve mně román zanechal. Sepsat vše, co mi k němu hlavou běží by bez potíží dalo na obsáhlou recenzi (kterou možná někdy sepíšu) a tak to zde zatím zkusím "shrnout jen zběžně".

Děj se odehrává po druhém herním (a vlastně i knižním) díle. Ve vzduchu visí
napětí a mnoho otázek okolo problematiky mágů a templářů, jež vyeskalovalo po katastrofě v Kirkwallu, což je velice zajímavý podkres, se kterým kniha celkem dobře pracuje. Hlavní dějová linka popsaná v anotaci se tváří složitější než doopravdy je, hlavní protagonista - a celkem obyčejný chlapík - čaroděj Rhys nemá nikterak složitou osobnost, avšak jeho počínání ohledně celého případu s neviditelným vrahem je přinejmenším podivné a rozumný člověk by se s ním jen těžko ztotožnil. Ansábl postav pak doplňuje kdosi cosi jménem Cole, templáři a další čarodějové. Objevují se i někteří staří známí, což byl rozhodně potěšující faktor, ale i k tomu mám pár výhrad. Děj sám o sobě pak není kdoví jak složitý a poměrně jednoduše by se dal shrnout, k čemuž opět nevím, jak přistoupit. Román jakoby se snažil vyprávět epický a dramatický příběh, ale cokoli se v něm stane, vás nechá naprosto chladnými a nevzbudí žádné pozitivní či negativní emoce. Věci a události se prostě stanou, aby se poté mohli stát další a na to navázat zase jiné. Chybí tomu všemu...duše možná? Nevím. Abych to shrnul, román sám o sobě neobstává, ale jako fanoušek ho jen těžko mohu hodnotit negativně, protože opět (i když málo) přispívá do zajímavého univerza, které toho může hodně nabídnout. Změna autora tomu prý prospěla, tak snad se to do příště zlepší. Fanoušek ve mně tomu dává slabé čtyři, rádoby objektivní čtenář potom slabé dvě. Po dvou fackách z obou stran a třech pivech tomu dávám slabé tři.

+ zajímavá zápletka
+ návaznost na tragický konec druhé hry
+ spousta původních postav z her

- hlavní protagonisté jsou nemastní neslaní
- nedokončený příběh čarodějky a jejího kamenného společníka (viz. konec DA: Origins)
- hlavní antagonista je vůl
- zdlouhavý začátek, prostředek, i konec
- obálka knihy je zavádějící (Hawke se vůbec neobjevuje a ani není v knize řešen)

celkové hodnocení: 55%

3 22.01.2019

Vše, co šlo říct o první části, můžeme spravedlivě prohlásit i o té druhé. Dějová linka si rozhodně drží vysokou úroveň a stejně tak i kresba. Z osobního hlediska však považuji druhou knihu ještě o něco hlubší a tedy lepší než první díl. Nemalý podíl na tom má uspokojivé ukončení celého story arcu a celkový feeling, který si příběh po celou dobu držel. Ve směs tedy to samé co předtím, což ale vůbec není špatně. Opět tedy za čtyři + pár bodíků navíc (viz. recenze).

5 12.01.2019

Komiks, co má pěknou a svižnou dějovou linku, nádhernou kresbu a hlavně perfektně vyladěnou atmosféru. Myslím, že pro lidi, kteří se ještě na papíře s Batmanem nesetkali, je toto to pravé ořechové. Negativem by mohl být poměrně velký počet postav - zvlášť těch záporných - které mohou působit tak, že tam jsou, jen aby tam byli a nemají na děj nijak zásadní je vliv. Mně osobně to nevadí, ale chápu, na někoho to tak může působit a je to absolutně v pořádku. S ohledem na (tehdy) směšnou cenu se tedy rozhodně jedná o dobrou koupi. Batman toho ale stále může nabídnout více, takže Ticho to má u mě "jen" za čtyři.

6 12.01.2019