aydam komentáře u knih
Nádherně vykreslený příběh plný zvratů a překvapivých odhalení. Až do úplného závěru drží autorka čtenáře v napětí. Minulost s přítomností se nestřídá s každou kapitolou, což oceňuji.
Dlouho jsem váhal, zda se přiznat, že jsem něco takového četl.
Jedna ohavnost střídá jinou, útoky na Báru se stupňují. Velkým otazníkem je mi matka dívky (za mě dost laxní přístup).
Brutální na tom je fakt, že se to skutečně stalo.
Velmi povedený příběh se sympatickou středoškolskou partou. Nejedná se o přeslazenou cukrovou vatu z pouti. Čtenář nahlédne pod slupku každé postavě. Všechny prožívají své každodenní radosti i trápení a tyto se autorce podařily citlivě vylíčit.
Byl jsem ve střehu, aby mi něco neuniklo. Zvlášť, když se v příběhu objevuje větší množství postav.
Líbilo se mi vykreslení maloměsta a mentality tamějších lidí, postupné odkrývaní různých tajemství (z dob minulé i současné) a mystika řeky, kolem které se celý příběh odvíjí.
Plný počet nedám kvůli závěru - připadám si ošizený.
Příběh mě totálně emočně roztrhal. Pane Bourdeaute, prosím, jak to bylo dál.
Píseň Niny S. si pouštím stále dokola.
Milý veršovaný příběh o přátelství. Pěkné ilustrace. Lišák je fešák :-)
Shari čtenáři postupně odkrývá s každou kapitolou střípky příběhu Karen, Toma a Brigit s Bobem.
"Detektiv Rasbach se opře v sedadle hloub, docela spokojeně. Ten případ se zajímavě vyvíjí. Něco takového on miluje..."
... a já to miluji také :-)
Milý příběh o třiadvacetileté statečné, provokativní, hašteřivé divošce Lucy s ostrým jazykem a rozhodném, paličatém třicátníkovi Derekovi, který se zamotal do svých citů.
Děj nekomplikovaně plyne. Extra zvraty nečekejte.
"Přání a naděje nemají se skutečností nic společného."
"Umíte hezky líbat," zašeptala mu do úst.
"Taky pěkně líbate," zašeptal s uličnickým úsměvěm do jejích úst.
Nejlepší, nejúžasnější, nejbáječnější - verše, ilustrace, prostě všechno :-)
Pro prťata rozhodně doporučuji.
"Zase někdy ahoj."
Ještě dojemnější než předchozí kniha.
Pěkná myšlenka: "Dokud nedokážeš druhému odpustit jeho jinakost, jsi ještě hodně vzdálen od cesty moudrosti."
Dojemná a laskavá knížka o vztahu holčičky s tatínkem.
Potěší jako vkusný dárek pro otce od dcer.
Fitzek čtenáře nešetří. Z psychopata a jeho výpovědí mi bylo vážně úzko. Prostředí psychiatrické léčebny také na klidu nepřidá.
Jak je u autora zvykem, opět nebylo do poslední chvíle jasné, jak příběh vygraduje. Jeho "Poděkování" je rovněž lehce vyšinuté.
Dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Handrkování Caroline se svým manželem, špetku napětí a nakonec lásku.
Příjemná oddychovka.
Příběh na mě značně zapůsobil. Po dobu čtení jsem měl stísněné, znepokojivé pocity. Bál jsem se, co vše bude popsáno o domově a praktikách tamějšího ředitele. Nevím.... Asi kniha vybraná v (ne)správný čas.
Rozhodně nezapomenu.
Sedly mi krátké kapitoly a v časoprostoru děje jsem se orientoval.
28. 5. KONEČNĚ jsem to dočetl!
Příběh není vůbec špatný, jenže styl psaní mi nevyhovoval. Kolik sedmnáctiletých kluků má takové filozofické myšlenkové pochody?
6.6. Viděl jsem film a jsem rád, že jsem se knihou prokousal. S jistou úpravou jsem počítal, ale filmový Oliver může působit jako floutek, který si přijel jen užít a napáchat citové zmatky. Závěr filmu je jiný - useknutý.