Azmodan komentáře u knih
Tento typ knihy mi chyběl v sérii Zaklínač od Sapkowského. Kniha pojednává o tom, jak se z (ne)obyčejného muže stane elitní zabiják. Je tam také nějaká akce a ne jen výcvik. Kniha je zajímavá a určitě se dá přečíst. Jen neudělejte tu samou chybu co já a nečtěte "Mariňáky" jako první knihu. Budete pak mírně zklamaní...Přesto knihu mohu doporučit. Možná jednou napíšu "přečteno ve správném pořadí buduje atmosféru a kulisy ke grandióznímu finále!". Ale tak daleko zatím nejsem :o)
Tato kniha je taková oddechovka. Je to na zlepšení nálady, člověk se i zasměje. Není to napínavé, strhující děj vás nenutí hltat stranu za stranou, nebojíte se, necloumají s vámi emoce a nestaví před vás morální dilemata. Není ani k zamyšlení. Je to čistý relax, klid, uvolnění. Na konci si pak řeknete, že takový život, jako měl Alan by jste možná taky chtěli prožít (já si to řekl) a žasnete, jaký koloběh událostí se může rozjet tím, že stoletý stařík vyleze z okna a zmizí!
Masterton rozehrál několik příběhových linek a ve mě začala klíčit zoufalost. První díl mě moc bavil vším co v něm bylo s výjimkou výletů do soukromého života komisařky. Ve čtvrtém mi zase vadilo, že prakticky celou knihu ani náznakem netušila, kdo by mohl vraždit a najednou lusk lusk bylo po všem. V tomto díle však Masterton dospěl a podařilo se mu všechny příběhové linky splést do jedné krásné velikonoční pomlásky a ušlehat s ní krásnou koledu :o) Vše do sebe krásně zapadlo a i když je příběh opět plný krutostí a brutálního násilí zde nějak dává smysl, člověk tak nějak chápe proč (myslím proč tak brutálně, to, že jsem nechápal "proč" byl zase problém druhého dílu). A tak se z Krvavých sester stala krásná detektivka, čtivá, strhující a zajímavá, která vás nenechá vydechnout dokud ji nepřečtete. První díl pro mě zůstává tím "top" v serii, tento je však hned za ním a navíc rozpletl několik příběhových linek, s nimiž se ještě setkáme a na které se navíc začínám těšit. Snad jen škoda, že na konci knihy není doslov ve stylu O. Potzsche, který na konci "Katovi dcery" rozebírá svou motivaci k napsání románu, u tohoto dílu by mě souvislosti s realiemi a motivace autora zajímaly (a možná i u dalších...)
Postapokalyptický román mající tři díly. Co mě v době čtení asi táhlo nejvíce celým dějem byl svět, který byl tajemný, drsný a fungující. Moskevské metro se proměnilo v maličké státy, které mezi sebou komunikují, lidé v nich žijí a různé státy mají také různá sociální a ideologická zřízení. Nechybí nevysvětlitelné tajemno a zvláštní, prapodivné události, které se nedají vysvětlit a jako by byli nesmyslné, ale nakonec...ale to bych toho prozradil asi moc. Uhranul mě také výlet Artoma na povrch a snad jen škoda, že se tam (v domě) nepotkal s ničím živým a drsným...prostě pecka!
Už dlouho se mi nestalo, že bych fandil nějaké partě lidí aby někomu, kdo na ně udělal podraz pořádně nakopali prdel!!! A v této knize...no ale to bych možná něco prozradil. Příběh je velmi chytlaví. Stanice, která se přestane hlásit, parta vojáků, kteří to jdou prozkoumat, tajemný vesmírný organismus, který patrně vyhladil celou výzkumnou stanici...no a pak to, co bych prozratovat neměl. Prostě synfonie při níž jsem hltal stránky jen proto, abych věděl co bude dál! A byl jsem do děje tak vtažen, že jsem jim fandil at se jim to podaří!!!!
Tohle je tak ujetá kniha, že ji musíte milovat nebo nenávidět! Je to jízda od začátku do konce. Už podstata hlavního hrdiny, který absorbuje živiny prakticky z čehokoliv a je nezničitelný díky své neskutečné regeneraci je úžasná.
Navíc má i myšlenku. Vládnoucí elity vytvoří hrozbu z venčí, aby udrželi řád a poslušnost uvnitř. Řekl bych klasická myšlenka totalitních diktatur. Jen v této, zdá se mi, se dá možná trošku líp žít. Zvlášť když se dokážete živit zinkem z konstrukcí budov a netrváte na tom, že IPad je vrchol konfortu vašeho života :o)
Nejneskutečnější na této knize je nadčasovoust. Když jsem knihu četl připadalo mi, jako by ji někdo napsal před rokem, možná před pěti, ale rozhodně ne ve čtyřicátých letech minulého století!!!!
Naprosto úchvatně popisuje praktiky a systémy utopických totalitních systémů (a nemyslím si, že pouze komunistických, ale všech toužících po absolutní kontrole lidských mas). Věřím tomu, že z dnešní doby takhle může fungovat třeba Severní Korea a občas mi přijde, že by se k této utopii rády připojili další země jež ovládají hlavy toužíci po absolutní moci.
Kniha také ukazuje zlomnost každého člověka. Kdysi jsem si říkal, že člověk, který nemá rodinu, děti, majetek se do boje vrhá odvážněji, protože prakticky nemá co ztratit. Zodpovídá jen sám za sebe. Tato kniha mi ukázala, že i člověk, který zdánlivě nic nemá může být okraden, zlomen a vydírát něčím, co si možná myslel, že nemá.
Kniha také ukazuje, jak je pro takové režimy důležité vytvářet iluze hrozeb z venčí díky nimž udržují poslušnost a řád uvnitř.
Jedná se o knihu, která, pokud budete chtít, vás donutí přemýšlet! A taková kniha si vždy zaslouží naši pozornost.
Jak krásné ideály měl komunismus a na jak krásných ideálech stál! Dokonalé společenství. Lepší než demokracie. Bohužel však nelučitelný s lidskou povahou. Protože, upřímně, kdo z nás by si bral jen tolik kolik potřebuje a kdo vůbec určí míru toho kolik toho kdo potřebuje? Díky tomu, že si bereme víc než potřebujeme jsme jako druh tam kde jsme, na vrcholu pyramidy druhů na této planetě. A právě proto komunismus, přeze všechy své ideály nemohl fungovat a zvrhnul se ve vládu mocných nad těmi méně mocnými až bezmocnými. Ve vládu, kde bylo jen jediné pravidlo - udržet se u moci je ten nejdůležitější cíl a není dost vysoká cena pro dosažení tohoto cíle. A o tom je Farma zvířat. Její nadčasovost spočívá především v tom, že je aplikovatelná na různé sociální uskupení, na lidskou povahu obecně, na utváření hierarchie ve skupině lidí, která začíná na "sobě rovný" základně a končí vládou prohnaných a bezzásadových nad těmi slušnějšími, slabšími a přihlížejícími.
Jsem z této knihy trochu rozpačitý. Po třetím díle, který pro mě byl opravdu velkým zklamáním je tohle návrat ke slušnému příběhu. Dokonce se to i dobře čte. Ale přijde mi, že tomu trošku chybí náboj. A hlavně nějaký vývoj. Dlouho to vypadá, že je případ nerozluštitelný a pak, náhle a nečekaně...je po všem. Navíc jsou tam jisté věci dost předvídatelné. A to mi trochu vadí. Přesto si myslím, že kniha špatná není a stojí za přečtení. Dokonce mě navnadila na pátý díl, který, doufám, bude stejná pecka jako Bílé kosti!!!
Pro mě je tato kniha výprava za poznáním handlování s morálkou, kdy cena života je v každé části světa jiná a v celkovém obraze jde opět jen o největší prosběch pro toho konkrétního jedince a skupinu. A tak se na začátku handlu postavíte za Polsko, ale později, když jsou v sázce cennější věci se toho vzdáte. Děláte pozvolné ústupky, nenápadné kroky stranou (ani ne zpět) a nakonec doufáte, že to vše dopadně dobře. A tak aspon vyhandlujete pro svou zemi nižší ztráty na životech na úkor těch sovětských, prodáte Polsko za mir v Evrope a snad i za svobodu (aspon pro nekoho), doufáte, že ten, s kým handlujete slovo dodrží a nedopadne to jako s Hitlerem. Zaměříte radši pozornost na Němce a jejich válečné zločiny. Protože změnit v nepříjemné debatě téma je nejsnadnější cesta, jak se z toho vyvléknout. Někde jsem četl, že dějiny píší vítězové a je to pravda. V žádném případě neobhajuji Němce, to co dělali bylo za všemi hranicemi lidskosti! Ale o ruských zločinech se snad děti neučí ani dnes...a to je velká chyba!!! Jestli se vůbec učí o těchto věcech a nebiflují jen datumy a zavedená hesla od vítězů...
Na druhé straně bych se lehce zastal politiků. Být zásadově morální není vůbec snadné a někdy je člověk v situacích, kdy volí menší zlo. Jako když máte firmu v potížích a řešíte, jestli vyhodit pár lidí, kterým tím ale možná velmi zkomplikujete životy a nebo čekat a možná firmu položit...někdy politikům není co závidět! A tak chladný politický kalkul jdoucí proti obecným morálním zásadám není vždy něco co lze snadno odsoudit...
Pěkný příběh, poměrně zajímavý a dle mého názoru prakticky neřešitelný. Dá se přečíst jedním dechem, ale člověk se k němu už nikdy nevrátí a to ani v myšlenkách. Oddechovka před spaním a z tohoto pohledu je plus, že to není klasický krvák jako Bílé kosti nebo Nesbův Sněhulák. Co mě pobavilo je z dnešního pohledu neakceptovatelný rasizmus, který v té knize působí jako naprostá samozřejmost tehdejší doby. Ostatně už název "Ten little neggers" by dnes asi neprošlo - kontroverzní, povyk vzbuzující a v té době naprosto přirozený název :o)
Za přečtení stojí, ale v mých "top ten" nikdy nebude a myslím si, že i Agátha napsala lepší věci.
Zajímavý příběh. Z počátku jsem si sice myslel, že jde jen o slepé vytěžení jednoho z dílů Kriminálky Las Vegas, ale první zdání klamalo. Zajímavá zápletka a zajímavé důvody proč k vraždám docházelo. Po Němém křiku konečně příběh, který mě zaujal a bavil. Můžu doporučit. Snad jen antistresový šéfův míček mi tam chyběl.... Tak snad v příštím díle.
Moje dětská knížka a možná právě ta nejlepší. Fascinovala mě jako dítě jeji originalita, postavy představované ovocem a zeleninou, vtip, sranda, zábava a občas to bylo i napínavé. Jak jsem jako dítě nenáviděl čtení tuhle knihu jsem si přečetl sám. Těším se, až ji budu předčítat svým dětem a vnořím se tak zpět do hlubin svého dětství!
Vřele doporučuji!!!
Velmi silný lidský příběh. Autorovi se daří vtáhnout čtenáře do děje a donutit ho vcítit se do pocitů hlavního hrdiny. Nejednou pak zacuká koutek oka i tak otrlému muži jako jsem já. Popis pekla koncentráku, kde krutost je limitována jen lidskou představivostí střídají vzpomínky na běžný život a člověk tak má možnost vnořit se do postavi Karla Millera a prožít s ním nejstrašnější údobí lidských dějin, kdy cena lidského života byla na úrovni ceny života zvířecího.
Jedná se o uvěřitelný příběh netrpící nemocí vlasteneckého balastu nebo prvoplánovitého hraní na city a emoce čímž si mě tato kniha také získala.
Kniha je jednou z toho nejlepšího, co jsem kdy četl.
Tento příběh má spoustu zajímavých stránek díky kterým se dá vřele doporučit! Je to především strhující detektivní příběh. Jsou to ale také totalitní kulisy a způsob, jakým je do nich celý příběh zasazen. Člověk pozná jak lidé tehdy žili a jaké to muselo asi být...těžko pochopitelné pro Angličany nebo Američany, o to srozumitelnější nám. Je to ale také jeho uvěřitelnost! Příběh neobsahuje žádné divoké přestřelky, nesmrtelné hrdiny (no skoro ne), divoké honičky po půl městě a náhlé nečekané zvraty či odhalení což je dle mě dost nešvar dnešních detektivek (kdo četl i posledních dvacet stran z Nesbovi knihy "Žízeň" jistě ví co mám na mysli). A přesto není nudný, přesto vás přiková ke stránkám a nepustí Vás dokud nepřečtete tu poslední!
Jedna z nejlepších detektivních knih, kterou jsem kdy četl
Pokud dějiny varují můžou nás také donutit přemýšlet. Přemýšlet nad tím, jak se opakují. Jak je hladovění, otrocká práce a lhostejnost stále zastoupená v naší společnosti. Přemýšlet o tom, jak by jsme se sami zachovali v podobných situacích a jak by jsme se s nimi vyrovnali a jak v nás jsou přes veškerou civilizaci zakořeněny stará evoluční paradigmata - přežít a přežít snadno. Kniha je unikátní také obsahem rozhovorů s účastníky oněch událostí, které otřásají našimi emocemi ještě dnes.
Dovolte mi jeden citát z knihy: ...Na této koncepci jsem si velice zakládal...V nápadu, že od chvíle, kdy se za transportem dvou tisíc Židů zavřou dveře šaten, až do chvíle, kdy z nich zbude jen popel, bude celá operace probíhat nepřetržitě na jediném místě, v takovém nápadu bylo skutečně něco, co naplňovalo duši uspokojením."
A o tom ta kniha je. O bestiálním způsobu kdy se jedno etnikum rozhodlo vytvořit továrnu na zlikvidování druhého etnika.
V lidských dějinách asi nic tak neobvyklého nicméně Němci dovedeno (i díky technologiím) k děsivé dokonalosti...
Začátek knihy moc netáhne, ale pro pochopení vývoje a charakteru hlavního hrdiny je tato část nezbytná. Tak jak přistupoval k úkolům celý svůj život, tak přistoupil i k úkolu zlikvidovat denně "2000 jednotek".
Není to špatné, a kdybych to četl jako první tak bych byl i mile potěšen. Je to klasika od tohoto autora, nepotěší a neurazí.
Kniha Zimní muži se mi líbila. Příběh obyčejných lidí "vcucnutých" do války. Částečně to ukazuje jaké možnosti měl člověk, který s válkou nechtěl mít nic společného. Na začátku lhostejnost, na konci rozčarování a morální kocovina (a nebo smrt). Závěr knihy mi nepřišel zbytečný. Co mě na této knize vadí je, že nešla víc do hloubky a nelíčí více útrapy války. Nejsem sadista a v tomto si nelibuji. Na druhé straně si myslím, že takový příběh má daleko hlubší roviny, do kterých se autor vůbec nepouštěl. Pro člověka, který přečetl "Laskavé bohyně" a "Osvětim: nacisté a konečné řešení" pak tato knížka působí až plytce. Není třeba vymýšlet nezměrné krutosti a psát o nich, život je dost krutý sám o sobě. A proto bych spíše doporučil skutečné příběhy pro lidi, které tato oblast lidských dějin zajímá. Tato kniha, až na pár stránek pak může působit, na vzdory tématu, jako příjemný válečný příběh.
Zajímavý příběh. Ze začátku až geniální. Moc se mi líbila idea loutkáře (podobná idea jako v Ďábelských hrách od Angely Marsonsové, zde však nesrovnatelně lépe zvládnuto). Bohužel mě začínají silně nudit ty závěry na efekt. Příběh mohl skončit bez honičky, bez závěrečné efektní jízdy, bez všech těchhle pozlátek, které člověk dočítá jen z povinnosti, protože kniha už je ukončena.. (velký nešvar u Keplera v jehož příbězích třikrát zabitý vrah ještě do oběti jednou píchne, proč? Prostě proto...)
Knihu však mohu vřele doporučit, protože posledních třicet stran nemůže pokazit dojem z předešlých tři sta plných napětí a divokého spádu!!!