babicka_amalka komentáře u knih
četlo se celkem dobře; ale chyběla mi nějaká předmluva se stručným přehledem situace v Irsku v 5. a 6. století a dalších souvislostí - tak, jak je to běžné u mnoha historických detektivek; přeci jen je to doba dnešku dosti vzdálená a třeba způsob uspořádání a fungování společnosti a vztahů mezi jednotlivými "společenskými vrstvami" je dost odlišný od dob jen o málo pozdějších;
Případ Pegasus se mi líbil víc, ale ani tohle není špatné, jen to má poněkud pomalý rozjezd;
patrně budu v opozici k ostatním recenzentům, ale za mě prostě nuda, nuda, nuda; dočetla jsem ji jen proto, že jsem ji dostala darem;
hlavní aktéři - detektiv s psychologem jsou sice vcelku sympatická dvojka, ale je to standardní detektivka, která nijak nevyniká nad průměr, příběh je psaný velmi rozvláčně a místy je to příliš překombinované a nevěrohodné; nemá ani pořádné vyústění - zabitím vraha se ztrácí pointa a vysvětlení, proč, co a jak - namísto toho jen předpoklady a dedukce; přečtení téhle knihy mě nijak neláká k dalším autorovým dílům;
smutná, ale zároveň úchvatná knížka; četla jsem ji před lety a dodnes na ni vzpomínám jako na silný čtenářský zážitek;
Herrmanna a jeho povídání o staré Praze a jejích postavičkách mám ráda; čte se dobře;
škoda, že není možné si do modelu "vlézt" - mám několik publikací o něm, i celé sady fotek, často jsme používali alespoň fotky při konfrontaci s projekty jako vodítko pro další práci;
dostala jsem ho kdysi, když ještě po novém Uličníku z r. 1997 nebylo ani vidu, ani slechu - a byl vynikajícím zdrojem informací (a je dodnes)
tyhle knihy jsem měla moc ráda a díky nim jsem "procestovala" s autorem znovu mnohá místa mého oblíbeného kraje; občas do nich nahlédnu i dnes;
velmi zajímavé a po těch letech, které uběhly od r. 1968 do vydání knihy u nás, pro mě i překvapivé čtení
moje oblíbená; dokonce tak, že jsem ji jeden čas odmítala vrátit mamince mé kamarádky, od níž jsem si půjčila, a to až do doby, než jsem si v antikvariátu sehnala svou vlastní;
laskavá a poetická knížka, její čtení vždycky potěší
na knížku mě kdysi upozornila babička; poslouchala celý den rádio a měla z recenzí přehled o všemožných knížkách; tohle byla další šťastná trefa; úžasné a zajímavé čtení;
skvělá encyklopedie, i dnes použitelná;
v současnosti je internet, spousta knih, encyklopedií a zdrojů informací; v té době toho ale moc nebylo a pro nás to byl přímo zázrak; pamatuji se, že jsem si ji objednala ve škole v rámci Klubu mladých čtenářů (jako mnoho dalších) a pak netrpělivě čekala, až vyjde; a když jsem si pak ten poklad přinesla domů..... mimochodem, je to pěkná "bichle";
knížku jsem četla mnohokrát - a vždycky se stejným potěšením!
nad knížkou jsem strávila mnoho příjemných chvil, většinou v napětí a obavách o osud dětí i jejich mladého průvodce; a ta úleva, když to všechno dobře dopadlo ;-)
komentář Lachenauerin plně vystihuje i moje pocity a můj vztah ke knížce!
velmi oblíbená knížka - tedy pro mě; a jako městské dítě (navíc jen "pražskou" babičkou) jsem jim velmi záviděla vesnická dobrodružství, které jsme my děti ve městě takhle prožít nemohly ;-)
příběhy skvělé, korunované nádhernými Boudovými ilustracemi;