babicka_amalka
komentáře u knih
Deník Anne Frankové
Anne Frank
silné čtení; jen je škoda, že my ji měli k dispozici v okleštěné verzi a velká část deníku byla publikována až po smrti jejího otce v r. 1980, který tak "chránil její památku"; doplněné vydání vyšlo až r. 1986;
koho by zajímaly podrobnosti, našla jsem víc na:
https://www.novinky.cz/zena/styl/319608-proc-vysel-kompletni-denik-anny-frankove-az-po-54-letech.html
Honzíkova cesta
Bohumil Říha
ať si dneska kdo chce tu knížku shazuje a kritizuje kvůli "ideologickému pojetí", vyčítá jí družstevní život a kde co, ta knížka prostě pro děti půvab měla; nejen laskavým příběhem, ale i ilustracemi; a i já ji měla moc ráda, byť to byla povinná četba;
Čestné slovo
Alexej Ivanovič Jeremejev
no, tenkrát se mi to i líbilo; dnešním pohledem nevím ....
Pouští a pralesem
Henryk Sienkiewicz
nad knížkou jsem strávila mnoho příjemných chvil, většinou v napětí a obavách o osud dětí i jejich mladého průvodce; a ta úleva, když to všechno dobře dopadlo ;-)
Barunka
Antonín Zápotocký
jako dítě jsem ji milovala; v té době jsem netušila, kdo byl Zápotocký, a žádnou "politiku" (sociální téma, chudé dětství apod.) jsem v tom neviděla; byl to prostě půvabná příběh o dvou sourozencích a jejich životě na vesnici, krásně popsaná roční období;
Případ skončil v pátek
Svatopluk Hrnčíř
četla jsem ji někdy v osmi letech - a byla to pro mě zábavná detektivka; tehdy se mi to líbilo;
Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby
Anna Hostomská
byla pro mě předstupněm k Opeře, kterou paní Hostomská psala pro dospělé a z níž je tenhle výtah pro děti; knížku jsem měla moc ráda;
Srdce
Edmondo de Amicis
komentář Lachenauerin plně vystihuje i moje pocity a můj vztah ke knížce!
Kolo bulharských pohádek
Genčo Stančev Negencov
na rozdíl od Erbena, Němcové a koneckonců i bratrů Grimmových či Andersena v nich není žádná krutost; vždycky někdo chytřejší napálí hlupáka apod.; jsou veselé a měla jsem je jako dítě na rozdíl o děl autorů výše uvedených ráda;
Pohádky z pralesa
Horacio Quiroga
neměla jsem tuhle knížku vůbec ráda - pohádky mi připadaly příliš kruté (např. proč mají plameňáci červené nohy - uštknuli je hadi) a jiné neméně "veselé" příhody; svému dítěti bych ji nikdy nečetla - já z ní "mám osypky" dodnes ;-)
Velké trápení
Helena Šmahelová
nebavilo mě, asi proto, že na dívčí románky mě nikdy moc neužilo
Neználkovy příhody
Nikolaj Nikolajevič Nosov
upřímně - Neználka jsem nesnášela už jako dítě a dospělý věk na tom pranic nezměnil ;-)
Pepánek nezdara
Franta Župan (p)
velmi oblíbená knížka - tedy pro mě; a jako městské dítě (navíc jen "pražskou" babičkou) jsem jim velmi záviděla vesnická dobrodružství, které jsme my děti ve městě takhle prožít nemohly ;-)
Pražské legendy
František Langer
příběhy skvělé, korunované nádhernými Boudovými ilustracemi;
Petr, já a atomy
Václav Koval
měla jsem knížku (a jí podobné) moc ráda; člověk se hodně dozvěděl a byl to základ pro další "pátrání" a objevy na toto téma;
Vendulčiny oříšky
Marie Kornelová
tuhle (a mnohé další) mi čítávala maminka; i proto má pro mě dodnes zvláštní kouzlo a vyvolává ve mě řadu vzpomínek;
Záhady světla
Giulio Leoni
čekala jsem víc, místy je to poněkud zdlouhavé; ale celkem se dá;
Kvalitní vražda
John le Carré (p)
úplně jiný Le Carré, než jsme zvyklí - ale detektivka je velmi čtivá, líbila se mi, a jako doplnění jeho špionážních příběhů rozhodně stojí za přečtení;
Ztracený obzor
James Hilton
naprosto úžasná kniha, konfrontace západního a východního myšlení, dva naprosto rozdílné světy; nutí k zamyšlení;
