Bacileus
komentáře u knih
Symposion
Platón
Nádherná byla pověst o androgyních bytostech a vůbec, to pojetí erotiky bylo tak zvláštní, až bylo zajímavé.
Génius, umění, láska, světec
Arthur Schopenhauer
Kruci, ještě nikdy jsem nepoznal tak ukňouraného filozofa. Nihilista každým coulem, jenomže v pejorativním smyslu toho slova. A ten konec o ženách... potkat ho, tak mu nejspíš hrábnu do vajec lopatou.
Genealogie morálky: polemika
Friedrich Nietzsche
Podle mě ne tak ucelené, jako Antikrist, přesto trefné a resentiment postrádající dílo.
Antikrist
Friedrich Nietzsche
Tady Nietzsche položil základ, na němž se konečně dá něco stavět. Aneb, jeden z prvních, kdo vyšel z křesťanské mlhy na světlo.
Nebe a peklo
Emanuel Swedenborg
Taková na pohled krásná publikace a tolik pseudoteistických hoven uvnitř. Škoda peněz...
Lovci kostí
Steven Erikson (p)
To je prostě káva opravdových znalců. Vtipné, tíživé s především avizující. A seržant Helian byla naprosto k zulíbání.
Dějiny Byzance
Růžena Dostálová
Skvělá a dokonalá kniha pro ty, které nezajímá jen historie rodu Přemyslovců a dění kolem bitvy u Kresčaku.
Jedenáct minut
Paulo Coelho
Starý ve svěcené vodě vymáchaný pán se rozepsal o tom, co podle něho znamená prodávat tělo. Vyprávěno z pohledu mladé ženy. Výtečné, bravurní... že bych zkusil popsat proces menopauzy z pohledu svobodné matky, které krachuje nehtové studio? Asi ne, nemám materiální základnu v domě Církve Jehohohohohohohovi, takže by to nešlo na odbyt.
Sekera z bronzu, rouno ze zlata
Juraj Červenák
Já vlastně ani nevím, proč jsem knihu nedočetl. Celé mi to přišlo, jako béčko typu dvouhlavý žralok, nebo megakobra vs. superkrokodýl.
Brisingr
Christopher Paolini
Ačkoliv už po letech ani nevím o čem to bylo, cestu Erektgona k trpaslíkům a následnou volbu si budu nadosmrti pamatovat, jako to nejnudnější, co jsem kdy četl. Zlatá J. Austinová!
Eragon
Christopher Paolini
Obrovská škoda vší té chvály. Důvod je prostý, v tom klukovi něco bylo, ale komerční úspěch v něm zřejmě navodil iluzi, že tohle je opravdu ono. Ovšemže není, postavy i příběh jsou jakýmsi ekvivalentem harlekýnky v rámci fantasy. Navíc se to celé nese v latentním duchu plagiátorství, ale v tom není autor žádnou výjimkou.
A tak tam, kde byl první díl ukázkou toho, jak velice mladý člověk dokáže vcelku obstojně bojovat s taji vrcholného psaní, ostatní díly trpí stagnací nikoliv děje, ale vývoje. Pro mě je Paolini promarněný talent.
Hladová přání
Tereza Matoušková
Kniha si podle mého na nic nehraje a pokud se překlene nepříliš záživný začátek, je celkem fajn se u ní zahrabat pod deku. Vtipné dialogy a zajímavě otevřený konec také potěší. Nejsem žádný rychločtenář, ale tuto knihu jsem v pohodě přečetl na jeden zátah, což je také nepopiratelně plus.
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Úžasná znalost reálií a středověkého světa kontra fádní a vcelku nezajímavý příběh. Mistr naštěstí zůstává vládcem slova a vypointovaného dialogu a tak bych mu sežral i pětisetstránkovou disputaci o hradních prevétech.
Všechny řitě světa i ta má
Charles Bukowski
No jo. To je od chlapa, co se tak dlouho odrážel ode dna, až ho prorazil. Skvělý pan Bukowski, obdivuji ho čím dál víc.
Půlnoční vlny
Steven Erikson (p)
On začal znovu, ten hubeňour vážně začal úplně od začátku. A zase mi to trhá koule, a v případě Tehola také bránici.
Dóm řetězů
Steven Erikson (p)
Nejkrásnější obálka, jakou jsem kdy viděl. Díky ní jsem si vlastně ságy všiml v knihovně. A obsah... Přátelé, vždyť je to Erikson.
Dům mrtvých
Steven Erikson (p)
První konec, u kterého mi bylo skutečně do breku. Coltaine, Coltaine, Coltaine of the Crows!
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
No teda... Vetšinou mě štve, když něčemu nerozumím hned od začátku. Tady se jen krásně vezu.
Vzpomínky ledu
Steven Erikson (p)
Brutální. Tady se teprve ukazuje ten neskutečný záběr, ta neskutečná promyšlenost a monumentálnost. Jistěže určitě nemohl mít dotažené a promyšlené všechno dopředu, ale je jasně vidět, že už při psaní prvních dílů věděl, kam až chce svou ságu vygradovat... Na rozdíl od Martina (tady to snad říct můžu)
Hra o trůny
George R. R. Martin
Já si nemohu pomoct, ale... No, ale. Jedná se o vůbec první fantasy, u které mě vyloženě ruší fantasy prvky a to je podle mého u údajně nejlepší fantasy ságy špatně. Pokud pan Martin toužil napsat fikci s historickými reáliemi, proč se nepustil do historické alternativy? Ona jí tato sága je i přesto, že snaží tvářit čistě žánrově.
Druhé ale. Už v tomto prvním díle vidím to, co je v pozdějších částech díla čím dál markantnější (podle přátel, kteří četli celou ságu, tedy dosavadní díly). Charaktery. Což o to, že postav je mnoho a není možné si je všechny zapamatovat. Dokud mám pocit, že má autor ve všem jasno, tak nemám problém. Tady mám však pocit, jakoby si Martin listoval v nějaké psychologické příručce a říkal si, "Ha! Blond postava s velkýma plochýma nohama, to ještě nemám. Mohla by se jmenovat... Spytihněva!" a lup ji tam. Dobrá, megaloman to udělá stokrát, tisíckrát, dejme tomu. Proč ale proboha musím vědět, že má tenhle ser uhřík na prdeli, a tahle běhna cituje memoáry rodu Lannisterů zpaměti, když to s příběhem nemá nic, ale vůbec nic společného? Jistěže pak autor musí své postavy brutálně vraždit, koho by bavilo psát stovky charakterů, vypisovat, kdy si čistí zuby a chodí se vymočit a zároveň rozvíjet epický příběh plný dějových zvratů? Kde jsou ty časy, kdy se chlapeček a holčička vydrželi dívat do kaluže a přesto to čtenáře vzalo za srdce? Nemístné, já vím...
Třetí ale. Postarší pánové obvykle nevidí do hlavy dospívajícímu děvčeti. Části vyprávěné z pohledu Starkovic děvčat pro mě byly čirým utrpením. To by bylo na delší monolog...
Abych nekřivdil, najde se zde spousta kladů, ale ty už byly nesčetněkrát popsány. Co říct na závěr? Martin je velice dobrý spisovatel a profesionál každým coulem, který musí mít ohromnou disciplínu. Má negativní reakce pramení především z vysokých očekávání. Vedle Eriksonovi Malazské knihy padlých, kterou jsem četl paralelně... Ne, to by nebylo fér a armáda fanoušků Hry o trůny by mě stejně ubila svou většinou. Možná, že je to dobře, protože když se například Tim Burton většinově prosadil svým osobitým stylem, jeho tvorba začala upadat. To už vybočuji z vymezeného rámce. Tuto ságu už ne. Ave Sathanas!