Bakana
komentáře u knih
Jana Eyrová
Charlotte Brontë
(SPOILER) Taková červená knihovna 19. století. Kdyby to nebyla tak stará kniha, dala bych hodnocení ještě horší.
Nevím, ale děj měl opravdu ubohoučkou zápletku, příběhy typu “jak hodná chudá dívka ke štěstí přišla” mě nikdy moc nebraly a jednu celou hvězdu ubírám za naprosto nepravděpodobný dějový zvrat, že Rochester na konci knihy začal vidět.
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Tentokrát nemůžu hodnotit pomocí hvězd, protože jsem dost rozpolcená.
Strašlivě mi vadil surrealistický styl vyprávění, skoro se to nedalo číst. Přeskakovala jsem půlky odstavců, možná jsem z celé knihy přečetla poctivě tak polovinu.
Ale na druhou stranu je to 1984 jako vyšité, skoro bych řekla, že Orwell opisoval.
Na to, že Zamjatin napsal knihu r. 1920 nemám co dodat. Kdyby byla napsaná 2020, vypadala by úplně stejně, v tomhle bodě je naprosto geniální.
A ten konec...
Je to opravdu kniha k zamyšlení.
Jeho království
Mika Waltari
Od Miky Waltariho jsem četla Egypťana Sinuheta (skvělé, 5*) a Pád Cařihradu, který byl pro mě napsaný tak nezáživně, že jsem ho jako jeden z mála knih nedočetla. Jeho království je něco mezi tím.
První polovinu knihy jsem přemýšlela o tom, jestli se mi vůbec chce bknihu dočítat. Pak to alespoň trochu vzalo jakýs takýs spád, ale ani tak to Egypťana Sinuheta nedosahuje ani náhodou.
Aby bylo jasno: mám ráda historii, tzn. mám ráda historické romány a mám ráda populárně naučné knihy o historii. Nevyhýbám se ani odborným knihám, pokud nejsou až moc suchopárné. Waltarimu se v Jeho království podařilo bravurně vyhnout všem těmto žánrům. Kdokoliv se zajímá o historii počátků křesťanství, je odrazený množstvím fikce, kterou si Waltari do knihy přidal. Z toho důvodu to rozhodně nemůže být populárně naučná kniha, koneckonců není tak psaná a ani neměla být. Historický román to je možná nejvíc ze všeho, ale na spràvný román je v něm na mé gusto příliš filozofování.
Prostě kniha mě jednoduše neoslovila, ale protože svoji hodnotu určitě má, tak 3*.
Clona
Samuel Bjørk (p)
(SPOILER) Možná už jsem jaksi předetektivkovaná, ale Clona na mě nezapůsobila jako něco, co bych si chtěla přečíst znovu.
Mia mi se svými psychickými myškami přišla otravná, vrah byl klasicky pošuk a to, že vraždil kvůli Mie, vidím jako nepravděpodobné, ohrané až únavné. A přitom knížka začala poměrně slibně, jen prostě byla čím dál tím horší…
Orlovo proroctví
Simon Scarrow
Skvělé jako vždy. Zjistila jsem, že mě nudí popisy bitev a přeskakuju je, ale jinak velmj dobré.
Dávám jen 4*, pfotože k úplné dokonalosti tomu ještě něco málo chybí...
Píseň krve
Anthony Ryan
Na mě byl ten příběh hodně rozvláčný, zbytečně podrobný a taky dost zamotaný.
Na přečtení dobré, ale vracet se ke knize nebudu a další díly už si asi taky nepřečtu.
Nespavost
Stephen King
Kdyby King tu metafyzickou stránku světa udělal o malinko autentičtější (tím myslím kdyby se víc opíral o vyprávění lidí, kteří tvrdí, že dokáží do těchto realit nakouknout), dala bych knize plný počet. Takto mi to přišlo zbytečně překonstruované - Clótó, Lachesis atp. Ale jinak dobrá kniha, má spád i napětí.
Nadace
Isaac Asimov
Všimli jste si, že v celé knize vystupuje jen jedna jediná žena, a to v naprosto nevýznamné roli v poslední části?
Nepopírám, že Nadace je dobrá kniha, s nápadem a dobře napsaná. Jen mě osobně nudilo, že veškeré zápletky jsou politické a základním námětem je, kdo koho přechytračí - i když vymyšlené to vždy bylo tak dokonale, že asi teorie chaosu byla dle knihy dávno překonána.
Kruh
Dave Eggers
Souhlasím s předchozími komentáři.
Kruh není žádné velké literární dílo, jeho hodnota tkví v aktuálním tématu. Ve jménu dobra, lidských práv, ulehčení práce a všech podobných velkých keců se část populace ráda a dobrovolně, část pomalu a s odporem, vzdává své svobody a svého soukromí.
Jen málo hlavních hrdinů mi kdy bylo tak nesympatických jako Mae: narcistická, nadutá, netolerantní, zamindrákovaná, manipulovatelná i manipulativní, ambiciózní, pokrytecká, citově plochá...
A z toho konce až mrazí.
Já, Claudius
Robert Graves
Perfektně čtivě napsáno. Robert Graves byl odborník na antiku, a proto se dá říci, že co se týče dohledatelných faktů kniha odpovídá historii. Díky ní si pamatuji posloupnost římských císařů od Ceasara (i když ten de facro císař nebyl) k Neronovi a ještě sem tam nějaké to jméno navíc :-)))
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Podle mě povedená detektivka. Jednu hvězdu ubírám právě za to, že je to detektivka a ještě ze série… dobrých detektivek je hodně a 5* chci dávat opravdu jen těm nejlepším knihám.
Ale jinak napínavé, nejsou tam hluchá místa, vraha jsem jako obvykle neuhádla a můj tip, že před koncem Matthewa zabije, aby zůstala pro Strikea volná taky nevyšel :-).
Temný les
Liou Cch'-sin
Musím přiznat, že plán, který Luo Ťi měl, byl opravdu chytrý a dobře maskovaný. Ale jinak byla knížka příliš rozvláčná a plná zbytečných kliček a vedlejších příběhů. Autor chce vytvořit ságu, takže ke zdlouhavému vyprávění má důvod, ale stejně už bych se do knížky znovu nepustila.
Šachové figurky
Peter May
Není to špatné, ale tak nějak nevybočuje z průměru. Za měsíc nebudu vědět, o čem knížka byla.
Hřbitov nadějí
Karin Slaughter
Ke konci sice trochu překombinované - nepravděpodobné, ale dobré. Pořád čekám, jestli Jeoffrey náhodou nebyl totální hajzl.
Genesis
Karin Slaughter
Výjimečně dávám detektivce 5*, protože mě série chytla, i když vraždy byly na můj vkus moc brutální. Mám radši rafinovanější kusy a míň násilí, ale tady mi vyšetřovatelé přišli jako sympaťáci a zajímá mě, co s nimi bude dál. Je dost pravděpodobné, že po 2-3 dalších dílech mně naopak zase polezou krkem :-).
Lovec očí
Sebastian Fitzek
(SPOILER) Opět plné hodnocení, i když mám ke knížce své výhrady.
1) mně osobně vadila ta míra brutality s násilí, které byly postavy vystavené
2) realistické konce mám ráda, ale úplně mi nesedělo, že by syn nepromluvil se svým otcem po tak hrozném prožitku. A ne kvůli traumatu, ale kvůli otcově chybě, které sám upřímně lituje. To mi na nedospělého kluka nesedí.
3) přežití kulky do hlavy je možné, ale tak výjimečné, že bych to do knihy nedávala
Ale všechno ostatní super.
To nemyslíte vážne, pán Feynman!
Richard P. Feynman
Jediné, co se dá knížce vytknout, je, že Feynman evidentně nedokáže psát a knížka je tak trochu jako vyprávění pro kamarádům u skleničky vína. Trochu zkratkovité, jednoduše napsané.
Ale ten mozek! Neuvěřitelné, jak byl tenhle člověk zvídaný a je dobře, že dosáhl takových úspěchů. Když už ne on, tak kdo?
Nejvíc mě pobavilo, jak se snažil čichat jako pes. Jsem v pokušení to taky zkusit :-). To a ještě to s těmi mravenci, jinak bohužel rozhodně nedosahuju jeho intelektu :-).
Mutace
Robin Cook
Mně tedy neskutečně iritovalo, jak snadno Viktor přicházel k informacím. Přijde úplně cizí chlap za přednostou patologie a řekne: “Hele, já jsem taky doktor, můj syn tady umřel na rakovinu, dejte mi vzorek jeho jater. “ A přednosta odpoví: “Beze všeho, kolik toho chcete?
Takhle to přece nefungovalo ani před těmi 30 lety nebo kdy to vlastně byla knížka napsaná.
Slavné bitvy českých panovníků
Vlastimil Vondruška
Skvělé! Vondruška spojuje beletrii s literaturou faktu. Oceňuji jeho popis, jak se v dnešní době a dnešní krajině na bojiště dostat. Několik míst jsem si uložila :-).
Výdech
Ted Chiang
Já tedy až takové nadšení nesdílím. Třeba povídka Výdech mě vůbec nebavila a k zamyšlení mě přiměla jen ta poslední.