Barakoudel
komentáře u knih
Dvojčata
Saskia Sarginson
Knihu jsem četla před lety a zanechala ve mně poměrně silný dojem. Knížka se mi tehdy opravdu líbila, zhltla jsem ji během pár dní a i dnes se mi s opětovným proběhnutím pár kapitol poměrně rychle vybavil téměř celý děj. Že pár hloupých nápadů a rozhodnutí v dětství může pořádně zacvičit s osudem je jasné každému. Jsem proto moc ráda, že si toto obtížné téma vzala na starost zodpovědná autorka, která dokázala velmi dobře rozpracovat složitou psychologii a charakter postav, které díky ní dostaly reálné obrysy. Cením si také bezpřeklepovosti a nízké chybovosti v psané formě překladu. A taky konce příběhu.
Abych ale pouze nepěla ódy chval, musím souhlasit s některými komentáři dole. Občas jsem měla problém vyznat se v tom, kdo vypráví a v jaké době. Uvítala bych spolu s číslem kapitoly také jméno postavy, která zrovna vypráví a uvedení přibližného času.
Instinkt
Tess Gerritsen
Tessiny knížky s Jane a Maurou pro mě bývají velmi příjemnou četbou. I tentokrát tomu tak bylo.
Sice se mi některé pasáže podařilo odtipovat, ale závěr pro mě byl stejně překvapením.
Co se týče Angely, tu Tess velmi dobře oživila. Nudící se vlezlá a ukrutně zvědavá matka, která mě nechávala v údivu, kam až může zajít.
Za mě 4.5*
Nelituju ničeho
Colleen Hoover
Na knížce si cením toho, že mě neustále nutila číst dál a dál. Za to píšu 2*.
Děj na mě ale působil jako série trapných a zbytečně vyhrocených situací, omezeného uvažování postav a stále se opakujících vět "musím vymyslet, jaký dostane trest." Velká část příběhu ve mně vyvolávala jen vztek a agresi, ne příjemný pocit z kvalitní literatury.
Možná jsem z knížek Colleen už odrostla, nebo jsem si její čtení zvolila v pro mě nevhodný čas, ale další knížku od autorky si již nepřečtu. Od poslední knížky (Pravda nebo lež) mám pocit, že to s jejími příběhy jde jen z kopce. Čtivé jsou stále, ale v mých očích již ztrácí šarm.
2.5* (1/2 hvězdičky za konec příběhu)
Rebelka z Vysočiny
May McGoldrick
V prvních asi 40 stranách knížky jsem měla pocit, že čtu asi druhý díl příběhu. Moc mě ale později nadchlo čtení příběhu zasazeného do Skotska. Samotný příběh příjemně plynul, jen mi nepřišel natolik uchvacující, že bych si jej v bližší době přečetla znovu. Také mi vadily občasné chyby ve skloňování v textu a pár slov, kterým chyběly koncovky.
S knížkou mi vyvstalo na mysli spoustu otázek směrem k útlaku Skotů Britskou korunou v 19. století. S přihlédnutím do mapy jsem také zjistila, že je příběh zasazen do skutečných míst, což je moc fajn.
Zamilované duše
Stacey Kade
Druhý díl jsem četla hned po vydání. Od prvního dílu jsem ale stačila přečíst kvanta jiných knih, takže jsem děj trochu pozapomněla a měla problém se do děje zpět dostat. Příběh se mi ale tehdy líbil, bavil mě.
Setkání s duchem
Stacey Kade
Četla jsem před lety časně poté, co knížka vyšla. Moc mě bavila, jen mě mrzelo, že jsem musela dlouho čekat na vydání dalšího dílu. Kvůli tomu jsem děj trochu pozapomněla a druhý díl už četla s většími obtížemi.
Léto na druhou
Britta Keil
Knížku jsem četla před lety, ale asi příliš brzy. Absolutně jsem tehdy nepochopila pointu celé knihy a hlavní linku. Tehdy jsem knihu označila za záznam slepičího kdákání. I přesto jsem u ní čas trávila docela ráda. Znovu ji číst ale opravdu nehodlám.
Tajemné podzemí
Thomas Brezina
Knížky Tomase Breziny jsem jako dítě hltala až nesnesitelným tempem. Jediné, co mi ale do noty nepadlo, byla právě pirátská parta. Vše ostatní (od Klubu záhad až po Šíleně divoké andílky), jsem si nemohla vynachválit a mile ráda na ně vzpomínám.
Jen jeden rok
Gayle Forman
Čteno před pár lety, děj si již nevybavuji. Pocitově ale vím, že na čtenáře z celé knížky dýchá naděje a odhodlání téměř na každé stránce. Idealistické.
Otrávené štěstí
Irma Krauss
Četla jsem před pár lety, děj si ale moc nevybavuju. Pouze divný pocit z knížky. Vím, že konec mě bavil, měl spád, ale to až tak posledních 120 stránek. Pěkně praštěný psycho. Znovu už opravdu ne.
Štěstí na dosah
Irena Petříková
Štěstí na dosah jsem četla v době, kdy jsem neposlouchala téměř nic jiného, než právě 1D. I tak si ale vzpomínám, jak mě příběh nebavil, kroutila jsem hlavou nad nereálností příběhu, a říkala si, jak může mít někdo tak strašně zkreslené představy o tom, že by se postavy chovaly tak, jak se chovaly v příběhu. Příběh absolutně nerespektuje osobnosti postav z reality.
Autorka ale může být šťastná, že se podařilo něco takového vydat. Mezi dnešními funfictions by byla pouze průměrným příběhem, četla jsem i lepší slaďárny na téma 1D. Nicméně klobouk dolů za odvahu vstoupit s tím na trh.
