Barbara182
komentáře u knih
Třetí přístav
Hana Marie Körnerová (p)
Dobře napsaný historický román (stejně jako předchozí díl), sice naše hrdinky stíhá jedna rána osudu za druhou, ale zvlášť Hermína se s tím pere se ctí a hrdostí :-) Moc se mi líbilo, jak autorka popsala postavení žen v 18. století, že o sobě de facto nemohly rozhodovat samy a pokud byly svobodné nebo dokonce i vdovy musely mít nějakého mužského poručníka, což ne vždy byl čestný člověk a mohl díky své moci dotyčnou připravit klidně o veškerý její majetek. Rozhodně oceňuju, že autorka ve prospěch svých hrdinek nic nepřekrucovala a naopak přidala odstrašující případ stařičké gardedámy Ludviky. Už se těším na další pokračování :-)
Láska a zášť
Hana Marie Körnerová (p)
Moc pěkné počtení :-) Knihu jsem zhltla za den a kousek. Líbí se mi, že autorka pokaždé vymyslí trochu jinou zápletku. Tady sice bylo v závěru té fanatické zášti a výstřelů a skrývání až trochu moc, ale stejně jsem si čtení moc užila, prostě další skvělá oddychovka, když vám není zrovna nejlíp na těle a na duši :-)
Život po tobě
Jojo Moyes
Přiznám se, že jsem byla docela zvědavá, jak si Louisa se svým životem poradí dál, a začátek knihy mi přišel příjemně realistický, protože si nemyslím, že by kdokoli po smrti blízkého vyrazil po hlavě do dobrodružství a žil naplno, to chce nějaký čas. Ale pak bych řekla, že to autorka s tou zápletkou trochu překombinovala :-( Celkově je to zase čtivá kniha, ale dějově a nápadově mě celkem zklamala. Občas jsem dokonce měla pocit, že čtu příběh o někom jiném, o nějaké další nové postavě od Jojo Moyesové, ale ne o Louise. Vím, že udržet úroveň tak perfektní knihy jako je Než jsem tě poznala je těžké, ale prostě jsem se stejně neubránila a čekala jsem víc.
Znamení jednorožce
Hana Marie Körnerová (p)
Další z moc pěkných historických romancí této autorky, prodchnutá dobrodružstvím a trochou těch válečných útrap, zkrátka přesně to správné pohodové čtení, když si člověk nechce nad ničím moc lámat hlavu :-)
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
Úžasná kniha, četla se mi jedním dechem, kdy jsem prostě musela vědět, jak to bude dál, přičemž svůj díl na tom má určitě i fakt, že jsem sama dřív jezdila na koni :-) Nechybí emoce, složité mezilidské vztahy a plastické postavy, za mě rozhodně pět hvězdiček. A musím říct, že po předchozích dvou knihách - Stříbrná zátoka a Poslední dopis od tvé lásky -, které jsem četla po bravurní Než jsem tě poznala, to bylo opět příjemné a potěšující překvapení, užuž jsem se chystala Jojo Moyesovou odepsat a další její knihy nečíst, ale po Krasojezdkyni jsem ráda, že jsem to neudělala a určitě jí dám ještě šanci :-)
Chladnokrevný ničema
Lisa Kleypas
Výborná oddychovka, historická romance jakoby v novém hávu, děj svižně odsýpá, všechny postavy jsou sympatické a mají své kouzlo, knize nechybí humor a moc se mi líbilo ozvláštnění „technickým pokrokem“ v podobě železnice a obchodního domu :-) Už se těším, až se mi dostane do ruky Svatba s Winterbornem :-)
Krajina nočních jezdců
František Niedl
Sice se děj vlastně pořád trochu opakuje, ale moc dobře se to čte a přiznám se, že tentokrát jsem měla o Hynka Tase opravdu strach, jestli náhodou pan Niedl nezosnuje jeho smrt :-) Skvělá oddychovka na cesty po českých hradech a zámcích :-)
Pátá vlna
Rick Yancey
Nejspíš i díky tomu, že jsem jako první viděla film a až potom četla knihu, jsem se místy trochu nudila :-( Jinak ale přičítám k dobru, že se v knize člověk dozví víc detailů a celkově se mi pořád líbí onen originální a neskutečně realistický námět s mimozemskou invazí, jsem zvědavá, jak to bude dál :-)
Noc v Central Parku
Guillaume Musso
(SPOILER) Guillaume Musso je hodně osobitý autor a já mám jeho knihy ráda, a ani Noc v Central Parku nebyla výjimkou. Je to neuvěřitelně čtivě napsané a napínavé, takže do poslední chvíle nevíte, jak to tedy ve skutečnosti je, a nutí vás to číst dál a dál, až do úplného konce, ale přiznám se, že jsem se přistihla, že bych byla mnohem radši, kdyby tentokrát klidně zůstal u žánru temné krimi a nechal hlavní hrdinku bojovat se sériovým vrahem. I tak byla totiž zápletka dost nápaditá a plná emocí, byť jsem si zejména u retrospektivních částí říkala, jak mohla být francouzská policistka tak pitomá a vyrazit na vlastní pěst. Alice se celkově chovala na můj vkus hrozně chlapsky – jakože je vážně tak důležité honit si vlastní ego a raději než spolupracovat, se snažit za každou cenu ukázat kolegům prostředníček z cílové rovinky, i přesto že mě tam tenhle přístup zpravidla nedostane a krutě ztroskotám? Tím se přiznám, že mě dost vytáčela :-( A stejně tak jsem nebyla úplně spokojená s koncem, i když chápu, že se chtěl autor držet své premisy nečekaných zvratů a tak trochu i happy endu, z fleku bych zvládla vystřihnout hned několik „lepších“ scénářů – třeba že by Gabriel byl opravdu Vaughn, příp. jeho komplic, to by bylo vážně noir, nebo že by ho společně dopadli… I tak se mi ale kniha líbila a jejího přečtení rozhodně nelituju, protože i tohle je přece úkol umění – vyvolávat v lidech emoce, byť nejsou vždy pozitivní :-)
Co už nikdy nepřebolí
Lucy Score
Taková nenáročná romantika s nabručeným holičem a holkou v nesnázích, co se snaží napravovat nepořádek po své sestře dvojčeti. Líbila se mi příjemná jižanská atmosféra městečka Knockemout a jeho mnohdy svérázní obyvatelé, kniha na mě celkově působila jako feel good čtení, takže se určitě časem vrátím na „místo činu“ s dalšími díly :-). Ve výsledku ale oddychovka, kterých jsou všude tuny a která vám v paměti nijak zvlášť neuvízne.
Kniha vzpomínek
Rowan Coleman
Hodně zajímavá kniha zabývající se tématem Alzheimerovy choroby, na stránkách se střídají vypravěči, včetně nemocné Claire, a přináší tak neskutečně sugestivní pohled do duše člověka, který ztrácí povědomí o pro ostatní běžných věcech. Claire si nepřipadá nebezpečná sobě ani ostatním, vadí jí, že ji její blízcí nechtějí pouštět z bytu, ale jakmile odejde z domu, zpravidla během chvíle zapomene, kam jde a proč a vlastně ani neví, kde bydlí, aby se mohla vrátit, natož když s sebou na „vycházku“ vezme svoji malou dcerku. Naštěstí autorka přidala i zápletku s Claiřinou starší dcerou a jejími trampotami (byť vlastně opakuje chyby své mámy a dost mě štvalo ono klasické klišé, že snad víc než polovina Američanek otěhotní v šestnácti :-(, jinak by to bylo opravdu smutné a poměrně beznadějné čtení. Závěr si autorka dost přibarvila, ale rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetla.
Kapitánova čest
Lucie Jehličková
Pohodové romantické čtení s poměrně propracovanými postavami, vzhledem k tomu, že je tohle autorčina prvotina, tak bez legrace klobouk dolů, knížka se může bez obav stavět na roveň ostříleným zahraničním autorkám romantického žánru jako je Lisa Kleypas nebo Julia Quinn (nechybí i sem tam humorné situace), čtení jsem si užila, aniž by mě rušilo nelogické nebo příliš zjednodušené jednání hrdinů, takže za mě příjemné překvapení a spokojenost :-)
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Zvláštní detektivní příběh, ve kterém se v roli vypravěče střídá nejméně pět postav a řeší se de facto čtyři různé „případy“. Bylo to čtivé a postavy podivínské Laury mi bylo skoro až líto, ale přesto mi tam připadala spousta věcí nedotažených, a měla jsem pocit, že by to možná lépe fungovalo, kdyby si autorka třeba „případ“ z Miriaminy minulosti nechala do další knihy. Takhle to bylo takové roztříštěné, překombinované a možná až trochu moc podřízené snaze o originalitu. A vadila mi i jistá nejednoznačnost v minulých událostech (jak to vlastně bylo se synem Carly a taky s její sestrou), škoda, jinak bych možná dala i víc než tři hvězdičky.
Hrdinové
Stephen Fry
Vzhledem k tomu, že mám Stephena Frye zařazeného jako komediálního představitele, čekala jsem šprýmovné a vtipné pojetí starých řeckých bájí, ale ve výsledku je to dost nudná genealogie a nekonečný výčet bájných hrdinů a jejich příbuzenských vztahů (byť musím obdivovat Fryův přehled či poctivé rešerše), jediný pokus o vtipnost představují dialogy v moderní mluvě, které to pro mě osobně však nezachránily. Zhruba po prvních 100 stranách jsem měla problém knihu dočíst a prokousala jsem se jí jen z donucení a tak trochu proto, že jsem ji měla s sebou na dovolené :-(
Runy osudu
Christina Courtenay
První díl se mi líbil celkem hodně a i tahle kniha je čtivě napsaná, nicméně příběh mi přišel trošku tuctový, protože o hrdinkách, které se ocitly v minulosti, už bylo napsáno dost knih, a ani tady autorka nevymyslela nic úplně převratného. Coby odpočinkové čtení to ale bylo fajn a jako bonus se člověk dozvěděl (nebo si uvědomil) dost detailů ze života Vikingů v 9. století.
Nesmrtelný hrabě
Kristýna Freiová
Prvních 60 stránek bylo čtivých a zajímavých a docela jsem se těšila, kam že se to posune, pak ale jakýkoli děj nahradilo podivné filozofování, které bohužel zabírá většinu knihy, a byť jde o zajímavé myšlenky, bohatě by stačil menší počet stran a rozhodně méně omílání dokola. Jediným dalším zajímavým bodem pak byla námořní bitva v závěrečné třetině knihy. Původně jsem si říkala, že bych mohla zkusit přečíst i další díly, ale teď po dočtení, asi ne, protože i těch necelých 300 stránek byla celkem nuda :-(
Štěstí v lásce
Kasie West
Oddychové čtení pro náctileté, a byť už nejsem cílová skupina, nenudila jsem se, spíš jsem se chvílemi shovívavě usmívala nad počínáním hlavní hrdinky a občas i malinko trnula hrůzou, protože mi bylo jasné, že si naběhne. Oceňuju poměrně zajímavou zápletku s chudou teenagerkou, která nečekaně vyhraje v loterii, a co to všechno pak znamená v reálném životě (kromě pozitivních věcí, jako je zaplacené školné na vysněné univerzitě). Jen ten konec s kamarádkami a bulvárem mi přišel trochu odfláknutý, ale jinak příjemné letní čtení na pročištění hlavy :-)
Jeho poslední slova
Laura Dave
Nejdřív jsem viděla seriál s Jennifer Garner a musím říct, že knihu zvládli zpracovat překvapivě věrně. Seriál tak podle mě může úplně klidně nahradit čtení knižní předlohy, protože v knize se vlastně nic navíc nedozvíte (čekala jsem trochu hlubší popis vztahu Hannah a Owena, možná něco víc z jejich minulosti, na co třeba v seriálu nezbyl prostor…). Sice se kniha četla dobře, ale vzhledem k tomu, že jsem ze seriálu věděla, jak to bude, nezanechala ve mně hlubší stopu.
Kniha dvou cest
Jodi Picoult
Asi už jsem zapomněla, jak dokážou být knihy Jodi Picoultové smutné, a zjišťuju, že už to pro mě není úplně do pravé. Navíc z anotace nebylo vůbec zřejmé, že se kniha vlastně zabývá smrtí a umíráním (zejména povolání hlavní hrdinky Dawn coby duly smrti mi přišlo neuvěřitelně depresivní :-(. Nejvíc mě tak bavily pasáže s Egypta, vč. informací o mapách do posmrtného života, podle kterých je kniha pojmenovaná, to bylo rozhodně zajímavé a popisy vykopávek v Egyptě byly neuvěřitelně obrazotvorné, že jsem si skoro připadala, jako bych tam byla s nimi :-). Ostatní pasáže mi ale občas přišly zdlouhavé a musela jsem se do čtení přemlouvat (částečně ale i kvůli tématu). Trochu matoucí je časová linka děje, kdy jsem si zvlášť na konci připadala, že mám déja-vu a že už jsem přesně tohle přece četla, samotný konec knihy mě pak nejdřív naštval, ale asi o minutu později jsem za něj byla hrozně ráda, protože je vlastně na mojí fantazii a přání, kterou cestou se podle mě Dawn vydá dál (a ať už by to autorka uzavřela jakkoli, vždycky by se minimálně polovině čtenářů nezavděčila, takže podle mě opravdu geniální tah :-). Poněud zvláštně jsem knihu vzala úplně nejvíc na milost až na základě autorčiny poznámky, že na téma přišla kvůli synovu studiu egyptologie, což mi přišlo hrozně milé a tak trochu chápu onen osobní rozměr knihy pro ni samotnou.
Ozvěny run
Christina Courtenay
Moc pěkně vymyšlená kniha s prolínáním příběhu z minulosti do současnosti. Přiznám se, že napínavější byl rozhodně onen příběh z minulosti a četl se mi proto o dost líp, u současnosti jsem měla problém s tím, jak se k hlavní hrdince Mie choval její snoubenec, ale naštěstí se pak děj stočil spíš k archeologickým vykopávkám a už to odsýpalo bez problémů. Konec knihy na mě byl sice až moc idylický a bylo tam až příliš náhod na všech frontách, ale jinak jsem rozhodně ráda, že jsem si knihu přečetla, bylo to zajímavé dobrodružství.
