Barbara182
komentáře u knih
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Další z knížek, kterou jsem si vzala ke čtení večer před usnutím pro zklidnění, a musím říct, že jsem nesáhla vedle. Je v ní plno milých, laskavých zamyšlení nad každodennostmi nebo aktuálními novinovými titulky či tématy. Ke své vlastní hanbě musím říct, že mě překvapilo, kolik těch úvah nějak souvisí s auty a řízením, což by ale vlastně vzhledem k názvu knihy překvapením být úplně nemělo :-) Kniha má spoustu krátkých „kapitol“, které údajně vycházely jako sloupek, u některých jsem se fakt dobře pobavila (například u velikonoční pomlázky, usínání u televize a proč to ženám vadí, u popisu balení vánočních dárků nebo u zamyšlení nad povánočními kily a dopínáním kalhot), některé mě nechaly chladnou, ale to už tak u podobných knížek bývá. Laskavostí, nadhledem a žertováním i na vlastní účet mi to dost připomínalo rané knížky Roberta Fulghuma. Člověk si to rád přečte, když chce načerpat naději, že to s lidstvem ještě nejde úplně z kopce :-)
Teorie lásky
Ali Hazelwood
Předchozí autorčina kniha Hlava plná lásky mě moc nebavila a postavy mi s tím svým veganstvím a top hipsterstvím prostě neseděly, ale v Teorii lásky mi přišlo, že se vrátila ke své prvotině a bavilo mě to o poznání víc. Jako ano, je to šablonovité a předvídatelné, ale upřímně, v romantických knihách přece nestojíme o nějak zvlášť složité úvahy. Navíc postavy mi byly sympatické, některé situace vtipné, jiné trochu dojemné, zkrátka ten správný mix na odpočinkové čtení, když se chcete schovat před realitou. V postavě Elsie si myslím, že se v menší míře (ona byla fakt extrém) může najít spousta z nás, nebo aspoň já v tom poznávala svoji častou snahu vyhovět všem okolo a být zkrátka hodná holka, byť to znamená, že někdy upozaďuju svoje vlastní sny a touhy. Za mě tedy spokojenost a určitě se ke knize v budoucnu ráda znovu vrátím :-)
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Knížky Roberta Fulghuma jsem četla kdysi dávno, tohle byl návrat k nim, protože prý přečíst si pár stránek z tištěné knihy před spaním pomáhá proti stresu a zlepšuje kvalitu spánku, takže krátké postřehy a zamyšlení nad životem mi k tomu přišly ideální. Přiznám se, že kdysi dávno mi asi připadaly Fulghumovy úvahy moudřejší a hlubokomyslnější, dneska už jsem za tím mnohdy viděla osobní postoj či preferenci a už to nebylo takové wow, ale pár hezkých příhod a zamyšlení jsem v knize určitě našla (utkvěla mi třeba ta s mořskými pannami nebo o voskovkách).
Okamžik pravdy
Kasie West
(SPOILER) Knihy Kasie Westové mám vždycky jako oddechovku a ani tentokrát tomu nebylo jinak, a i když se může zdát, že problémy teenagerů jsou vlastně zanedbatelné a o nic moc v jejích knihách nejde, umí si autorka najít i vážnější téma, jako třeba právě v Okamžiku pravdy, kdy je hlavní hrdinka tak trochu posedlá plaváním a celkově úspěchem, aby se vyrovnala bratrovi, kterého vlastně nikdy nepoznala. Bylo to citlivě popsané, Hadley nebyla žádná ukřivděná puberťačka, co se utrhne ze řetězu, ale celou dobu se ohlížela i na city rodičů a snažila se je pochopit, což se mi líbilo. Stejně jako mi přišla zajímavá i výzva maskovaného filmového hrdiny k překonávání nejniternějších strachů (byť musím k vlastní hanbě přiznat, že jsem si hooodně dlouho myslela, že to bude Jackson, a vůbec mě nenapadla varianta, která byla nakonec pravdou). Za mě tedy spokojenost, oddychové čtení, které ale není nijak prostoduché, spíš jen teenagersky „bezstarostné“.
Obránce mimo hru
Leah Brunner
Příjemně sladká a nevinná romantická oddychovka, kterou jsem slupla pomalu za jeden den. Líbilo se mi, že postavy nebyly plytké a měly svou minulost a motivy ke svému chování (i když u Mitche bych řekla, že v reálném životě by asi narazil a musel své problémy řešit mnohem dřív než v osmadvaceti, ale budiž), jejich slovní přestřelky byly docela vtipné a celkově mi to takovým tím pohodovým vyzněním hodně připomínalo hokejovou sérii Off Campus od Elle Kennedy. Zkrátka přesně to, co jsem na zlepšení nálady v pošmourných zimních dnech potřebovala :-)
Rod plamene a stínu
Sarah J. Maas
Teoreticky závěrečný díl série Půlměsíční město (nebo aspoň já z toho měla ten dojem), hodně jsem se těšila, jak to autorka prováže se sérií Dvůr trnů a růží, což už naznačila v samotném závěru předchozí knihy, ale ve skutečnosti to je jen taková dějová odbočka, sice milá, ale vlastně se tam postavy nijak výrazně nezapojily (navíc šlo hlavně o Nestu a Cassiana, ne o mého oblíbence Rhyse). Celkově se to nečetlo špatně, ale přiznám se, že mě to bavilo přece jen o něco míň než třeba první díl. Kniha podle mého názoru hodně ztrácí na napínavosti tím, že se vyprávění tříští mezi příliš mnoho postav – sice je fajn sledovat podrobné osudy celé party, ale je to pak horší na orientaci a nějakou dějovou návaznost (zvlášť když se řeší i minulost vílích rodů, příp. jejich legendy s další náloží jmen aktérů, a zároveň současnost). Klidně bych si nechala líbit, kdyby autorka knihu rozdělila na oddělené části, které by byly vyprávěné z pohledu jednotlivých postav (Bryceina bratra Ruhna, zvířecí měničky Laně, vodního muže Thariona, vlka Holstroma), a v určitém momentu by se protnuly – myslím, že by se tak mnohem lépe budovalo napětí a nějaká dynamika příběhu. On totiž i samotný děj a zápletka je poměrně zašmodrchaný – nakonec se sice nějak rozmotá a vyřeší (proto si myslím, že jde o závěr série), ale je to přece jen lehce krkolomná cesta. Líbí se mi ale náznak, že bychom se mohli dočkat nějakých dalších dobrodružství/mise pro Nestu a tím pádem možná další knihy ze série Dvůr trnů a růží. Každopádně času stráveného nad knihou vůbec nelituju, byly to příjemné hodiny a ve společnosti postav mi bylo dobře, podobně jako u předchozích dílů této série, jen už to bylo malinko okoukané a trochu moc zamotané, jinak OK.
Limea
Lin Rina
Kniha je určená asi spíš pro náctileté čtenáře, ale mě bavila i tak. Je čtivě napsaná, s atraktivním prostředím jakéhosi blíže nespecifikovaného tropického ostrova, kde žije národ „amazonek“ (v tom smyslu, že loví a vládnou ženy), a na stránkách následuje jedna akce za druhou. Je to příjemně dobrodružné a napínavé čtení, hlavní hrdinka je opravdu hrdinka (je odvážná a nebojí se riskovat pro záchranu své vesnice) a nechybí ani láska, zkrátka já byla spokojená, je to takové milé, odpočinkové čtení, které mě pohltilo, a to já mám ráda :-)
Písařovo pole
Martin Nesměrák
Další díl Strážců z Landštejna pokračuje v retrospektivním vyprávění, takže hlavním hrdinou je pořád Sigibert a Landštejn ještě pořád není úplně dostavěn, ale musím říct, že mě kniha bavila mnohem víc než ta předchozí. Autor se stylem vyprávění a lehce detektivní zápletkou vrátil k tomu, co známe od Oda, je to zašmodrchané a napínavé, a i když tušíte, že tam něco nehraje, než se to celé rozmotá a vy odhalíte, jak to vlastně celé bylo, ubíhají vám stránky pod rukama jedna za druhou :-). Opět příjemně oddychové čtení s historickou nadstavbou, bavilo mě to :-)
Z kamene a z vápna
Martin Nesměrák
Přiznám se, že autorův návrat zpět na začátek prvního dílu Na zemské stezce mi přišel poměrně zbytečný, zvlášť ze začátku, a trochu mě to zklamalo. Pan Nesměrák ale píše neskutečně čtivě, takže zhruba po nějakých 50 stranách jsem přistoupila na jeho hru a příběh, vč. vyšetřování záhadných zmizení, jsem si vlastně užila a neměla jsem problém knihu dočíst až do konce. Jen škoda, že měl potřebu vykrádat sám sebe a vracet se a opakovat něco, co už napsal, byť stručněji, protože tím knihu i celou sérii zbytečně shazuje (měla jsem úplné dejà vu a podobně mi vadily četné plané úvahy Hartmana i Sigiberta, které se dost často opakovaly a omílaly dokola to samé).
Tajemný host
Nita Prose
Když jsem se dozvěděla, že vyšlo pokračování Pokojské, trochu jsem se podle názvu bála, že bude autorka pokračovat v zápletce s paní Blackovou, ale naštěstí přišla s úplně jiným, zbrusu novým příběhem, který nás dokonce zavede do dětství svérázné pokojské Molly. Bylo to zase čtivé, občas vtipné (Molly je prostě Molly a Aspergera nezapře, až mi bylo policistky Starkové chvilkami líto), čtení mě bavilo a určitě si nenechám ujít případné další díly. Příjemně oddychová detektivka :-)
Vdovou proti své vůli
Georgette Heyer
Z téhle zápletky mohlo být snadno takové romantiky a milostného jiskření a autorka místo toho nechá hlavní hrdinku po většinu knihy ve společnosti mladšího nevycválaného bratra jeho lordstva, kterému se pod nohy motá nevychovaný kříženec mastifa, přičemž vyšetřování možné špionáže řeší v nekonečných jalových rozhovorech, kdy se teenager rozplývá jaké je to dobrodružství, a dáma ho ujišťuje, že by si ho raději nechala ujít. Jakési citové vyznání přijde na řadu až na poslední stránce a lord je při něm tak odtažitý a nezúčastněný (ostatně jako po celou knihu), že působí jako robot. Uf uf :-(
Vánoce na skotském hradě
Donna Ashcroft
Obyčejně knihám s vánoční tématikou moc neholduju, ale teď jsem něco takového pohodového, nenáročného a s kupou sněhu prostě potřebovala :-) Zápletka je samozřejmě průhledná a od prvního písmenka je vám jasné, jak to dopadne, postavy mají svoji minulost, byť teda nijak hlubokomyslnou a místy by chtělo zapracovat i na motivaci některých jejich činů, nicméně jako celek je to příjemně odpočinkové čtení až skoro s pohádkovou atmosférou v zapadlém skotském městečku, kde všichni drží pohromadě a vzájemně si pomáhají. A mně tahle pohádka pro dospělé neskutečné kápla do noty a umocnila předvánoční náladu :-)
V očiach pomstiteľa
Kristína Brestenská
Už jsem skoro zapomněla, jak pěkné historické romance umí Kristína Brestenská psát :-) I tato kniha je napínavá, plná tajemství z minulosti a nepřízně osudu, kde nechybí propracované postavy bojující každá s vlastními démony. Líbí se mi, že de facto navazuje na předchozí díly a řeší životní příběh dalšího z členů rodiny MacLeodových, konkrétně nejstaršího syna Alexandra. Hezky napsaný příběh, který sice svojí podstatou není žádnou růžovou pohádkou, ale spíš syrovým středověkým vyprávěním ze skotských vrchovin a ostrovů, ale i tak nepostrádá naději a lásku a přišpendlilo mě ke stránkám, až dokud jsem nedočetla do konce :-) Úplně mě to navnadilo koupit si další autorčinu knihu :-)
Noc v Central Parku
Guillaume Musso
(SPOILER) Guillaume Musso je hodně osobitý autor a já mám jeho knihy ráda, a ani Noc v Central Parku nebyla výjimkou. Je to neuvěřitelně čtivě napsané a napínavé, takže do poslední chvíle nevíte, jak to tedy ve skutečnosti je, a nutí vás to číst dál a dál, až do úplného konce, ale přiznám se, že jsem se přistihla, že bych byla mnohem radši, kdyby tentokrát klidně zůstal u žánru temné krimi a nechal hlavní hrdinku bojovat se sériovým vrahem. I tak byla totiž zápletka dost nápaditá a plná emocí, byť jsem si zejména u retrospektivních částí říkala, jak mohla být francouzská policistka tak pitomá a vyrazit na vlastní pěst. Alice se celkově chovala na můj vkus hrozně chlapsky – jakože je vážně tak důležité honit si vlastní ego a raději než spolupracovat, se snažit za každou cenu ukázat kolegům prostředníček z cílové rovinky, i přesto že mě tam tenhle přístup zpravidla nedostane a krutě ztroskotám? Tím se přiznám, že mě dost vytáčela :-( A stejně tak jsem nebyla úplně spokojená s koncem, i když chápu, že se chtěl autor držet své premisy nečekaných zvratů a tak trochu i happy endu, z fleku bych zvládla vystřihnout hned několik „lepších“ scénářů – třeba že by Gabriel byl opravdu Vaughn, příp. jeho komplic, to by bylo vážně noir, nebo že by ho společně dopadli… I tak se mi ale kniha líbila a jejího přečtení rozhodně nelituju, protože i tohle je přece úkol umění – vyvolávat v lidech emoce, byť nejsou vždy pozitivní :-)
Šepot run
Christina Courtenay
Třetí pokračování série, od druhého dílu už se nejedná jen o vize, ale hlavní hrdinky skutečně prostřednictvím nějakého historického předmětu objeveného při vykopávkách cestují do minulosti, a když na tuhle myšlenku přistoupíte, čeká vás příjemně oddychové čtení s romantickou zápletkou a trochou poučení ze života Vikingů (tentokrát na území Anglie, což ale vlastně není vůbec důležité :-). V tomhle díle už dokonce nenastane ani žádné divení se, ale obě hlavní postavy se už s něčím podobným setkaly, takže se fakt řeší čistě romantika a vzájemná přitažlivost a k tomu nějaké to dobrodružství. Sečteno a podtrženo, oddychové čtení alespoň se zajímavým prostředím.
Co už nikdy nepřebolí
Lucy Score
Taková nenáročná romantika s nabručeným holičem a holkou v nesnázích, co se snaží napravovat nepořádek po své sestře dvojčeti. Líbila se mi příjemná jižanská atmosféra městečka Knockemout a jeho mnohdy svérázní obyvatelé, kniha na mě celkově působila jako feel good čtení, takže se určitě časem vrátím na „místo činu“ s dalšími díly :-). Ve výsledku ale oddychovka, kterých jsou všude tuny a která vám v paměti nijak zvlášť neuvízne.
Kniha vzpomínek
Rowan Coleman
Hodně zajímavá kniha zabývající se tématem Alzheimerovy choroby, na stránkách se střídají vypravěči, včetně nemocné Claire, a přináší tak neskutečně sugestivní pohled do duše člověka, který ztrácí povědomí o pro ostatní běžných věcech. Claire si nepřipadá nebezpečná sobě ani ostatním, vadí jí, že ji její blízcí nechtějí pouštět z bytu, ale jakmile odejde z domu, zpravidla během chvíle zapomene, kam jde a proč a vlastně ani neví, kde bydlí, aby se mohla vrátit, natož když s sebou na „vycházku“ vezme svoji malou dcerku. Naštěstí autorka přidala i zápletku s Claiřinou starší dcerou a jejími trampotami (byť vlastně opakuje chyby své mámy a dost mě štvalo ono klasické klišé, že snad víc než polovina Američanek otěhotní v šestnácti :-(, jinak by to bylo opravdu smutné a poměrně beznadějné čtení. Závěr si autorka dost přibarvila, ale rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetla.
Kapitánova čest
Lucie Jehličková
Pohodové romantické čtení s poměrně propracovanými postavami, vzhledem k tomu, že je tohle autorčina prvotina, tak bez legrace klobouk dolů, knížka se může bez obav stavět na roveň ostříleným zahraničním autorkám romantického žánru jako je Lisa Kleypas nebo Julia Quinn (nechybí i sem tam humorné situace), čtení jsem si užila, aniž by mě rušilo nelogické nebo příliš zjednodušené jednání hrdinů, takže za mě příjemné překvapení a spokojenost :-)
Medvěd a Slavík
Katherine Arden
Vcelku povedená fantasy kniha vycházející ze slovanských pohádek, jen ten začátek mohl být nejmíň o polovinu kratší, určitě nebylo nutné příběh vyprávět tři generace zpátky, včetně kompletního dětství osobité Vasjy, zvlášť když se tam vlastně nic extra nedělo. Protože v momentě, kdy na scénu začnou ve větší míře vstupovat bájné bytosti a konečně se schyluje k jakémusi souboji, to bylo čtivé, akční a napínavé a vážně mě to bavilo. Možná bych si nechala víc líbit vysvětlení pozic a motivů bájných bytostí, protože z těch úvodních pohádek jsem je nepochopila :-( Takže začátek nic moc, ale závěr knihy vás pohltí a přiměje chtít si přečíst i další díl.
Kdo ti píše?
Dagmar Digma Čechová
Přiznám se, že jsem ze začátku měla problém se do knížky začíst a Šárky reakce na doporučený dopis od neznámého odesilatele mi přišla dost přehnaná. Pak ale postupně odhalujete vše, co dovolené ústředního páru předcházelo, a začnete jí částečně rozumět. Fascinuje mě, jak paní spisovatelka vždycky přijde s něčím novým a každý příběh pojme jinak a inovativně, to mě na jejích knihách vážně baví. Tady se střídají dvě časové osy, které se zhruba ve dvou třetinách knihy protnou a rozvíjí se v další pokračování, plus je do toho přimíchaná úplně hluboká minulost Danielova prvního manželství. Jako kdyby se člověk snažil, asi by se tam nějaké mouchy našly, ale mě to bavilo, a navzdory úvodní ne příliš příjemné atmosféře, je to vlastně takové oddychové čtení a sympatická sonda do vztahových trampot :-)