Barbara182 komentáře u knih
Závěr příběhu i celý konec je naprosto jiný než v seriálu, ze zákulisních pletich tajných služeb se chtělo člověku zvracet (a celou dobu jsem měla trochu zmatek, kdo je kdo), ale jinak je to svižně napsané a nutilo mě to číst dál a dál, abych věděla, jak to s Jonathanem Pinem a Dickym Roperem vlastně nakonec dopadne :-)
Při čtení jsem měla neskutečný pocit deja vu. Vážně je tohle první vydání? Jinak je kniha jako celek taková jednohubka, milý návrat k oblíbeným postavám, který neurazí ani nenadchne a po přečetní na ni za hodinu zapomenete, ale nic, bez čeho by člověk nemohl žít, a co bych si pořídila natrvalo do knihovny a vracela se k tomu.
Taková romantická jednoubka, a byť se autorka snažila být v rámci žánru přece jen trochu originální (mj. už i tím, že hlavním hrdinou není nejhezčí kluk na škole), musím se přiznat, že mě osobně kniha, ani její postavy nějak nepřirostla k srdci, zkrátka mě nijak neoslovila, takže jsem přečetla, odložila a brzy myslím zapomenu.
Moc hezký příběh, i když za sebe bych si tam klidně odpustila ten traumatizující zážitek z úvodu (myslím si, že pro jednání hlavní hrdinky a opuštění jejího dítěte by se dala najít i jiná záminka), takhle mi to přišlo až moc velké drama, byť v příběhu to celkem funguje. Opět se mi líbily popisy pocitů a vztahů, ty působí hodně reálně, stejně jako v předchozí dvojici autorčiných knih, jen na rozdíl od Nejtemnějšího úsvitu se mi tenhle příběh líbil mnohem víc (částečně asi i proto, že není zdaleka tak temný a prodchnutý depresí). Jinak rozhodně doporučuju mít po ruce hned i druhý díl, protože autorka je expertem cliffhangerů a v tomhle případě vypustila doslova bombu, takže budete chtít zaručeně vědět, jak to bude dál :-). Já osobně už se nemůžu dočkat, jak se to celé rozuzlí :-)
Co se romantické četby týče takový slabší průměr, trochu tam skřípala logika v chování postav (až jsem měla pocit, jako by autorka byla náctiletá nanynka), ale hrdinové byli sympaťáci a nechyběla ani špetka humoru, takže jako nenáročná oddychovka dobrý :-)
Druhé pokračování Nespoutaného chaosu je o poznání depresivnější, až mi chvílemi trochu připomínalo Orwellův román 1984 (jakože co všechno je člověk ochotný udělat pro své milované a jak účinná umí být dobrá manipulace :-( Todd a Viola jsou od sebe odděleni a nuceni nějak přežívat v dobytém Havenu a vlastně i celém známém osadnickém světě a upřímně řečeno se mi to úplně nečetlo dobře, protože mezi řádky bylo vidět, jak velký psychopat ve skutečnosti starosta Prentiss je a jak s oběma teenagery mává a posouvá, jak potřebuje. A těžko se četlo i o dalších věcech jako o zacházení s původními obyvateli Sádráky nebo o starostových výslechových metodách, až z toho běhal mráz po zádech :-( Jenže to zase skončilo tak zatraceně otevřeně, že si prostě musím přečíst závěr, protože jestli se autorovi něco nedá upřít, tak fakt, že píše opravdu čtivě :-)
Do knihy jsem se pustila poté, co jsem viděla film, a musím říct, že je opravdu skvěle napsaná - i když už jsem vlastně věděla, jak to dopadne, nemohla jsem se od ní odtrhnout a četla jsem a četla :-) Poměrně vtipné mi přišlo, že oproti filmu v knize mají Hluk i zvířata, včetně pejska Mancheeho (jeho "Bobek, Todde." nemělo chybu :-), byť to pak samozřejmě bylo chvílemi o to dojemnější. Hodně dobrá kniha, hořím nedočkavostí, až se pustím do druhého dílu :-)
Oproti prvnímu dílu mi to přišlo malinko depresivnější a často mi bylo Dona fakt líto, i když vtipně absurdní momenty se samozřejmě taky našly (jako např. incident s policisty u dětského hřiště nebo na letišti :-D). Mrzelo mě, jak se chovala Rosie a přišlo mi to místy dost nelogické (přece věděla, koho si bere, a už spolu nějakou dobu žili), jinak ale dobré čtení a opět netradiční pohled na svět očima profesora Dona Tillmana, který chvilkami rozesměje a chvilkami "nevědomky" dojme :-)
Pro mě už klasika :-) Mám dobrodružství Viktorie Bredonové ráda, je to takové odpočinkové čtení, kde nechybí trocha napětí, ale vlastně víte, že to v globálu stejně dopadne dobře :-) Trochu se tam některé motivy opakují a Viktorie se občas chová jako neopatrné malé dítě, ale jinak fajn čtení na cesty nebo dovolenou :-)
Moje už druhá autorčina kniha a musím říct, že se mi líbila mnohem víc než Opuštěný dům. I tady mi však vadil autorčin styl psaní, kdy vlastně nepoznáte, co ke kterému z mužů hlavní hrdinka vůbec cítí, a kdy má v textu vždy přednost lavina každodenních povinností a činností, které někdy ani nemají na nic v ději vliv. Takže ve výsledku takový průměr, byť mi teda v některých momentech přišla hlavní hrdinka vyloženě hloupá a trochu to skřípalo, nemluvě o tom, že své hrdince autorka naložila až neskutečné množství břemen a před koncem neváhala ještě přidat :-). Jinak jako vydavatel bych na přebal rozhodně nedávala úryvek téměř ze samého závěru knihy, zbytečně vám pak coby čtenáři vyzradí minimálně kus zápletky dopředu (a citát šel určitě vybrat mnohem lepší odněkud ze začátku).
Nevím přesně proč, ale styl téhle detektivní série mi naprosto vyhovuje, je to pro mě takové odpočinkové čtení, které mě baví a hltám stránku za stránkou, a přitom vím, že mi nijak nerozdrásá duši. Některé motivy se sice opakují, ale postavy jsou sympatické, zkrátka ideální nenáročné čtení třeba na dovolenou. Rozhodně se pustím i do dalšího dílu :-)
Vcelku dobře napsaný příběh o tom, jak těžké je vyrovnat se se smrtí někoho v rodině. Dost mě deptalo jak rodiče Beth dusili, jako teenager měla minimální šanci se proti tomu bránit, její pocity mi dost připomínaly mně samotnou v období puberty :-) A taky bylo dost smutné, že náctiletá Beth je ve městě de facto jediná, kdo je schopen akceptovat, že si kluk, co při nehodě zabil její sestru, svůj trest už odpykal a že je čas mu odpustit a nechat všechny pohnout se dál. Některé drobnosti tam sice malinko skřípaly, ale jinak pěkné čtení.
Aneb příběh o tom, jak jedna hnačka náhodou pomohla odhalit klíčící spiknutí v nejvyšších kruzích :-D Opět standardně dobré historické čtení s detektivní zápletkou. Knihy pana Nesměráka jsou pro mě příjemným odpočinkem a jakousi sázkou na jistotu, protože vím, že si čtení užiju, a přitom mě emočně nerozdrásájí a neuvrhnou do deprese, zkrátka takový klidný knižní přístav, když si chce člověk odpočinout a pročistit hlavu :-)
Na základě anotace jsem nečekala, že se bude tak velká část knihy zabývat tím, co všechno předcházelo setkání El-Riha s Alyssiou (de facto víc než první polovina knihy), a intriky v Benátkách mě bohužel nijak zvlášť nebavily (přišlo mi to celé hodně přitažené za vlasy). Alyssia tak dostala hodně málo prostoru a její postava byla plochá a nezajímavá (pořád jsem čekala na to něco, a to nepřišlo :-(, ještě štěstí, že El-Rih to všechno vynahrazoval, jeho život byl podstatně zajímavější a byl to vlastně jen on, kdo mě udržel u knihy až do konce. Ve výsledku je to jen hodně rozvleklý příběh, který navíc ani nevychází z historických událostí (krádež relikvie) a který toho ze slibů v anotaci splní jen málo :-( Škoda, protože El-Rih mě bavil.
Tuze povedený historický román s romantickou zápletkou, pěkně vykreslené prostředí farmářských a hornických rodin na anglických blatech v 19. století. Hlavní hrdinka Elizabeth je inteligentní a od malička se zajímá o léčitelství a medicínu, ačkoli neměla zrovna lehký osud. A moc se mi líbila i postava Richarda Pencarrowa, jeho pohnutá minulost ve Francii i fakt, že se do Elizabethina života přihnal jako velká voda. Krásný příběh, mnohdy dojemný, ale neomrzí. Knihu jsem četla už asi potřetí a pořád mě bavila, patří k mým oblíbeným :-)
Oddychové čtení, u kterého nesmíte moc přemýšlet, pokud si ho nechcete zkazit. Obě sestry (hlavní hrdinky) byly neskutečně naivní na svých dvacet let a víc, zápletka poměrně chatrná a postavy by snesly taky lepší vykreslení. Nicméně kniha je čtivě napsaná, a tak se ocitnete na konci, ani nevíte jak. Zkrátka taková oddychová jednohubka. Souhlasím s přirovnáním ke knize Panství Edenbrooke.
Moje první setkání s autorkou a rozhodně se jedná o zajímavý příběh (s překvapivě dlouhými kapitolami 60-70 stran), ale moc neodpovídá anotaci. Na základě množství textu týkajícího se záhadného Olivera jsem prostě autorce tu velkou lásku nevěřila, protože jak autorka, tak hlavní hrdinka ve vyprávění o svém životě věnovala mnohem víc pozornosti své práci v realitce, kamarádkám a kolegovi Vojtovi. Ne že by to nebylo čtivé nebo že bych hlavní hrdince nedržela palce, ale prostě jsem čekala trochu něco jiného, nějakou tu lásku s velkým L, takže jsem malinko zklamaná, že jsem si knihu koupila a raději si ji jen nepůjčila z knihovny.
Milé doplnění k původní knize, tak trochu must read pro ty, kterým se líbily Kroniky prachu :-)
Obsahově rozhodně lepší než druhý díl, postavy měly závažnější dilemata, která mohly řešit. Opět milostný trojúhelník, ještě komplikovanější než v Hodině Benátčana. Ale na druhou stranu oceňuju hezky nastíněné fungování tehdejší královské a církevní moci a jejich neustálé přetahování o nadvládu a peníze (že jim klidně coby prostředek poslouží templářský řád či bekyně). Jen škoda, že to nebylo podáno čtivěji (nebo nemělo méně stránek - to by možná taky pomohlo :-), takhle to byl slušný průměr. Osobně by se mi klidně líbilo víc stránek o sbližování Yssé s Mathieum, protože ten mi byl přece jen o poznání sympatičtější a autorka to celé odbyla během jedné krátké kapitoly, což mi v poměru ke všem ostatním událostem připadalo nespravedlivé (aneb když by kniha konečně začala být zajímavá, tak to autorka odbyla raz dva :-(
Stejně čtivé jako předchozí díl, i když možná o fous míň napínavé, protože bylo už od začátku celkem jasné, jak to dopadne a jen jste coby čtenář čekali, než to hlavním protagonistům dojde. Tak trochu nechápu, proč to jsou dvě samostatné knihy, ale jinak dobrý, ty chvilky humoru navzdory okolní temnotě byly super :-)