BARBARRKA komentáře u knih
Málem jsem přestala číst už v okamžiku, kdy Sara pořád něco drhne a uklízí jen proto, že to její manžel takhle očekává a vyžaduje.... pak už mě žádná nechutná zvrhlost zas tak moc nepřekvapila. Ovšem dočetla jsem a ovlivněná Pomocnicí Mllie schvaluji všechno, co se takovým zrůdám stane...... občas, málokdy bohužel.
Knihu jsem si poctivě koupila a teď se cítím ošizená a nevěřícně obracím ty tři poslední stránky, které jsou PRÁZDNÉ! Určitě mi je vymazala ta proradná mrtvá mrcha....
Každopádně je tohle ta lepší stránka Nory Roberts. Bez ohledu na svou nebo hrdinčinu příčetnost mi všechno dává naprosto jasný smysl, který ovšem zmizí, pokud nedostaneme pokračování příběhu, který, jak doufám, má autorka už v šuplíku. Musí mít, to bychom jí neodpustily.
Dobré, zvláště, když napsáno v období jeho těžkého alkoholismu a drogové závislosti. Ani nevěděl, že to napsal....... Jak sám říká, několik desítek let do roku 1988 si toho moc nepamatuje. Takže souvislý písemný projev takové úrovně je víc než obdivuhodný.
(SPOILER) Víme, že pan doktor Macek byl člověk renesanční, takže nikoho nepřekvapí zasvěcené kulinářské popisy a my, co do vaření a věcí kolem tohoto, máme blíže k Drahulience paní Frýbové, než k vařícímu gurmánovi, tyto pasáže zkušeně přeskáčeme jedním okem.
Je-li čtenář veskrze městský člověk, který bezpečně rozezná listnatý strom od jehličnatého a přesto má k přírodě kladný vztah, musí se nějak popasovat s přírodovědným pojednáním vedeným místy v latině.
Když tohle všechno zdolá, zůstane v nabídce jednoduchý příběh s kriminální zápletkou, zasvěcený průvodce lidskými osudy a náturami, to vše okořeněné kultivovanou erotikou a kupodivu i happy end.
Přečetla jsem vše, co pan Macek napsal, takže mi nedělá potíže extrahovat z textu potěšení z dobré češtiny, zajímavé postřehy, laskavý humor a v neposlední řadě dobrý příběh.
Tentokrát jsem docela zklamaná a velice ráda, že jsem knihu nekoupila a počkala, až bude v knihovně. Navíc se mi nelíbí ilustrace, protože samotný Saturnin je prostě hrozný (ostatní jsou mi celkem jedno). Ilustrátorka zřejmě zapomněla, jak ho vylíčil kdysi pan Jirotka...... úhledný/pohledný světlovlasý, sportovní typ ovládající bravurně mnoho sportů.... atd. Rozhodně ne, podivně rozbředlý chlapík s nemožnou šošolkou. Brrr! Docela mi to zkazilo dojem z četby a tím přispělo k negativnímu hodnocení. A to jsem byla ochotna autorovi dost odpustit, díky návratu známých postav a postaviček.
Opět paráda. Začala jsem něco tušit cca ve druhé polovině, ale skutečný závěr byl stejně překvapení. Původ osoby pachatele jsem odhadovala trochu jinak. Takže mě Frieda McFadden nakonec přece jen zase doběhla. Za to jsem ráda a pro příště vím, že se nemám nechat ukolébat vlastní dedukcí, nýbrž čekat nečekané.
Pomocnici jsem spolkla jako malinu stylem start-cíl a tentokrát jsem si umínila být ukázněná a ušetřit si počteníčko aspoň na dva dny. Někde jsem četla, že autorka slíbila dvojku Pomocnice, tak doufám, že se toho dožiju.
Je to moje teprve druhá kniha autorky a poté, co jsem se na ni naladila, si čtení naplno užívám. Mimo jiné je příjemné, že milostné zápletky se odehrávají mezi mužem a ženou. Dnes to, bohužel, není samozřejmost, tak doufám, že jsem to nezakřikla.
Taky se mi líbí, jak jsme vtaženi zase do jiné země s jejími krásami, kulturou a zvláštnostmi. Romantika není přeslazená ani nevhodně erotická, postavy vykreslené většinou pečlivě (podle potřeby) a nepostrádám ani humor.
To jsem právě nechtěla. Dva hlavní protagonisté směřují do postele a autorka k tomu vytvoří tři sta stran příběhu. Dobře mi tak, mohla jsem to čekat už po přečtení recenzí tady. Ale už bylo hůř.
Musím se hluboce omluvit, neměla jsem ještě dočteno a pod vlivem popisu Rosse.... jiskrných očí, nedbalého účesu a impozantní postavy, čímž působí na křehkou emocionální rovnováhu Izzy.... jsem prostě udělala kvapné závěry. Nakonec žádné skoro porno (viz Nora Roberts), jen vkusný náznak a já se dobře bavím až do konce. A víte co ? Xanthe je fajn :-)
(SPOILER) Je pravda, že jsem se v první části musela do dalšího čtení trochu nutit. Připadlo mi, že mám málo informací. Měla jsem určitá tušení, ale žádná jejich potvrzení ani vyvracení a dost dlouho nebylo jasné, kdo byl zabit. Ale pak náhle bylo všechno jasné, tedy kromě existence Sáry, neboť nám byla nabídnuta myšlenka rozdvojení mysli. Takže největší překvapení bylo rozuzlení této záhady.... i když panenka a zoubek leccos napovídalo. Člověka napadne, že ženy upřednostňující své partnery, by snad ani neměly vychovávat děti, ostatně i v reálném prostředí často vidíme fatální následky v podobných rodinách. Ano, kniha stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení.
Velmi příjemné čtení. Hrdinka není zrovna "standardní" šedesátnice, ale jak já ji rozumím ! Je tu humor, přiměřený nadhled a pragmatický postoj k životu a mateřství a také laskavé srdce...... i když se to občas snaží skrývat. Neúspěšně.
K německým autorům mám kladný vztah, zejména kvůli Hansi Falladovi. A pak je tu Lion Feuchtwanger, Erich Maria Remarque, Karel May, Erich Kästner.... a další.
Takže ano, malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti, jak pravila moje bezdětná, pětkrát šťastně provdaná prateta.
Možná jsem si měla dát po Jámě větší pauzu, snad by mě hned nezačal iritovat Špekoun..... další, nebo zase.
Prostě jsem si tuhle knihu nevychutnala možná i proto, že její čtení bylo náročné fyzicky. Vysvětlím. Mám z knihovny výtisk, který, pokud ho nedržíte vší silou, okamžitě se zavře. Nechala bych ji zavřenou, jenže tady pořád čtu, že na konci se snad stane něco zásadního, takže jsem zvědavá a taky ji musím vrátit v termínu a tak jedno s druhým se tím prokousávám a těším se, až ji odnesu zpátky do knihovny ať zase mučí někoho jiného.
Lidé i knihy jsou často rozporuplné. Třeba já miluju Carrie a celkově nemusím Kinga. Tohle je nutno vstřebat a v případě pocitu nelibosti odložit na jindy. Protože není vždy ten správný čas na určitou knihu. Nicméně jsem tuhle dočetla, nejsa nijak překvapená a tu mystickou podstatu je třeba si dokreslit. Prostoru je k tomu dost.
Jsem tak spokojená, že mě mrzí jen fakt, že jsem knihu spolkla jako jednohubku na jeden zátah. Líbilo se mi všechno, protože přesně něco takového jsem asi potřebovala. A nepotřebuji dumat nad záhadami jaderné fyziky..... stačí, že mě kniha vtáhla a nepustila, dokud jsem nedošla na poslední stránku. Dokázala jsem se vcítit do obou těch žen a nezměnila bych jediné slovo. Doporučuji.
Jsem spokojená. Zápletka sice banální, ale takový je někdy život, o to lépe vystižena atmosféra doby a charaktery postav. Na konci jsem se chvíli obávala jiného vyústění děje, ale dopadlo to, jak mělo. Moc příjemné čtení, hned bych si dala další.
Naštěstí jsem neměla příliš velká očekávání, neboť "Jak přežít svého muže" již přečteno. A ano, také jsem získala alergii na všechny ty luliny a prciny a souhlasím s Tomášem, že Kiki patří na logopedii. Ale to by pro Lucii asi byla už příliš velká zátěž a tak tu máme předškolní šišlající dítko jako příklad, jak to nemá vypadat. Nicméně se tím prokoušu a když mě bude Lucie zase štvát, vzpomenu si na vlastní kopance, kterým jsem se v její věku taky nevyhnula a nejen se zklidním, dokážu na ni pohlížet dokonce s jistým pochopením.
Moc jsem toho od autorky zatím nepřečetla a tak to asi zůstane. Nicméně, kniha se četla dobře, a protože jsem se nad ní příliš hluboce nezamýšlela, konalo se i nějaké to překvapení. Vlastně hlavně jedno, na úplném konci. To jediné jsem nečekala. Chtělo by to snad trochu víc propracovat hlavní aktéry a vzhledem k tomu, že jich je pomálu, nedalo by to ani moc práce navíc.
Na nějakou dobu si dám o Sandry Brown pauzu. Ano, četlo se to celkem dobře a jejímu úsilí o pomstu jsem rozuměla a fandila. Co jí ale pořád nemohu odpustit, jsou eroticko-pornografická líčení příslušných událostí. Zbytečně snižují hodnotu knihy, která jinak má potenciál se se silnými příběhy hrdinů. Škoda, nebýt té pachuti porna, mohla to být dobrá kniha. Nejsem nijak prudérní, ale věci se dají vylíčit i jinak, aniž by utrpěl děj.
Příjemné čtení a pokud rychlým okem přeskáčeme vyboulené džíny, zarostlé hrudi a vyšpulené zadečky, můžeme se soustředit na samotný děj. Byla jsem docela zvědavá a i když jsem v určité chvíli zbystřila a zachytila stopu, samotnému rozzuzlení to neubralo na zajímavosti.
Jestli ještě jednou uvidím slovní spojení "eroticky přitažlivé chlupy na mužné hrudi" začnu asi nahlas .... protestovat. Nicméně jsem knihu dočetla v jakémsi záchvatu masochismu a už nikdy více. O mě se sice říká, že bych v nouzi přelouskala i telefonní seznam, ale ten má více logiky pod jedním písmenem, než tohle na 462 stránkách.
Přiznám se, že jsem nejprve viděla film a ten mě přivedl ke knize. Protože Kinga moc nemusím. Ale teď jsem mu všechno odpustila. S Carrie soucítím do té míry, že ani její pomsta, tak nádherně vyjádřená ve filmu, mě nepohoršila. Nikdo by neměl být šikanován a každý, kdo se toho dopouští, si zaslouží všechno, co ho potká. Oslovila mě také otázka náboženství a jeho role v příběhu mě znovu utvrdila v přesvědčení o jeho škodlivosti a vysloveně špatném vlivu na lidstvo jako takové, a to se v průběhu staletí nemění.