Barbastelle komentáře u knih
Úžasná kniha, která mě přesvědčila o tom, že nemám jít studovat medicínu...
Když jsem byla malá, byla mým vzorem Pipi Dlouhá Punčocha. S příchodem dospívání jsem si našla další vzor - Alici. =)
V knize je tolik neotřelého přístupu k životu plného fantazie, že vás to musí uchvátit. Máte chuť cestovat, smát se, hledat v sobě nápady jak se na všechno dívat jinak... Kouzelné.
A hlavně je inspirující! Chtěla bych takové lidi, jako napsal Fulghum, potkávat kolem sebe.
S nevelkým potěšením musím přiznat, že jde o knížku, které předcházelo zhlédnutí stejnojmenného filmu na motivy knihy. Nemívám totiž takový postup příliš v oblibě.
I tak jsem ale byla příjemně překvapená (přestože jsem příběh znala) a okouzlená. Navíc mám dojem, že pro ženy je velmi snadné se identifikovat se Skeeter=)
Po mém doporučení si knihu přečetli i další členové rodiny a všichni si ji jen pochvalovali. Nemohu jinak než doporučovat a zase doporučovat. =)
Na Sísových knížkách mám překvapive nejraději to, co nenapíše, ale sdělí obrázkem. Odraz měsíce v hladině oceánu byl v tomto naprosto dokonalý.
Vejce a já je důvod, proč dát na babiččiny rady, moje babička má totiž vkus a když mi doporučila tuhle knížku, nešlápla vedle.
Bylo to fajn. Ten humor mě baví. A škoda mých ideálů o životě na samotě, které knížka strhává. =)
Steinbecka jsem si zamilovala díky Na východ od ráje. O myších a lidech se jí nevyrovnala, ale i tak to byla velmi pěkná a přes svůj pidi rozsah a syrovou stručnost charakterově a myšlenkově propracovaná knížka. Těším se na dalšího Steinbecka!
Inu, Rowlingová zkrátka umí perfektně upoutat a čtivě psát. Jestli se mi líbilo Volání kukačky, tak Hedvábník mě nadchnul.
Abych uvedla své nadšení na pravou míru - vůbec nejsem fanda do detektivek, jen někdy si přečtu osvědčenou klasiku. Ale mám pocit, že Rowlingová mě dovede přesvědčit o tom, že když je jakýkoliv žánr dobře napsaný, můžu u něj strávit půl noci, jen abych se dozvěděla, jak to dopadlo. Smekám, bylo to perfektní.
Kdybych měla najít nějaké negativum - svět spisovatelů mi přišel skoro až moc absurdní - to je mezi nimi vážně tolik magorů? =)
Poprvé jsem se potkala s Pavlem Kohoutem v právě této knížce. Už teď ho považuji za neobyčejného autora. To, že esesák není jen ďábel, ale osoba mající svá přesvědčení, morálku a výčitky svědomí, je přesným obrazem jeho postav. Nenajdete tam plochou figurku, která by se chovala nějak bezdůvodně, vždy má každá postava jasné důvody svého jednání. Velmi se mi líbí konečné zamyšlení, kdy přirovnává zrůdnosti druhé světové války s jinými režimy, které se zvrhly/mohly zvrhnout, každý člověk v sobě má někde pod slupkou nejspíš ono zvíře řídící se především zákony přírody - těžké a hodnotné myšlenky.
Od knihy jsem toho mnoho nečekala, tak jsem se nemohla zklamat. Ale nějaké pozitivní překvapení mě také nečekalo. Na rozdíl od všech ostatních mi přišlo, že se autorka poměrně dobře zhostila samotného konce, nemyslím si totiž, že by byl příliš smutný. Naopak bych řekla, že byl poměrně pozitivní a ta jedna oběť mě netrápila tolik, jako ten počet obětí v průběhu.
Největším negativem celého posledního dílu pro mě byla jednoznačně plochost postav. Za prvé - často jsem si nevšimla, že se změnilo vyprávění z Tris na Tobiase a myslím, že bych to měla u dobře napsaných postav poznat. Proto jsem neměla pocit, že by přidání druhého vypravěče v podobě Tobiase mělo nějkaý přínos.
Z druhé, a to je ten větší problém, jsem měla pocit, že se charaktery obou postav hodně změnily mezi díly. Chápu, že události si vyžadují nějaký vývoj postav, ale třeba mezi druhou a třetí knihou byl tento vývoj skokový, což se mi hodně nelíbilo.
Neseděl mi ani vývoj zápletky. Mám pochybnosti, zda byl tento poslední nadpříběh nad městem zamýšlený už od začátku. Celá ta zápleta stála na poměrně chatrných základech a hlavně nebyla moc dobře popsaná, někdy to svádělo se v příběhu ztrácet.
Za mě ne, nepovedlo se to. I původní rozdělení na frakce v prvním díle bylo pochybné, ale zato dobře napsané a vysvětlené, tohle všechno už bylo příliš.
Dobré to bylo. Pořád se to pěkně četlo, postavy byly super, pár překvapení se taky našlo, ale smotné vyústění knihy, to už na mě bylo moc. Je to fajn, ale až takový happy end jsem mít nemusela. Díky za věčně ironického Xemeria!;)
Váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. K příběhu mám vztah, proto mě to táhne k plnému hodnocení. Na druhou stranu se mi nečetl tak lehce, jak bych čekala. Nejsem si jistá, jestli se mi zamlouvalo zapojení autorových vlastních zkušeností. Ale velmi oceňuji probrání příběhu ze všech stran - od těch, kdo považují McCandlesse za pošetilce po ty, kteří ho obdivují.
I kdyby na knize byl jen střípek pravdy, má to své poselství. A když už jsem s těmi kdyby začala, tak kéž by každého na zemi toto poselství aspoň trochu zasáhlo.
Kniha se silnou myšlenkou, ale neměla jsem pocit, že se mi vnucuje, skvělé!
Někdy jsou pro mě ty "alternativní" názory až příliš, ale na druhou stranu je to ohromně pozitivní a povzbudivé čtení. A inspiruje k věšímu vnímání. Pokud jste ovšem silně racionálně založení, raději tuhle knihu ani neotvírejte=)
Tak vám tedy nevím. Nečetlo se to špatně, mělo to očekávanou japonskou pochmurnou atmosféru, ale něco japonského tomu chybělo. Dovedla bych si stejný příběh představit i tady v Evropě. Murakami mi dal hodně, toutoknihou to určitě nepřekonal ani nevylepšil. Na druhou stranu byl pěkný, možná pochopitelnější pro ty, co s touto četbou začínají.
Když mi bylo asi dvanáct, dostala jsem tuhle knížku pod stromeček. Tehdy jsem ji možná ještě nedovedla tolik ocenit, ale hned jsem ji přečetla, pousmála jsem se nad ní a zapomněla jsem na ni. Za pár let potom jsem byla na divadelním představení na motivy tohoto dílka - a ono to v sobě má něco kouzelného.
To vyprávění je velmi milé, laskavé a má nádech dětského pohledu.
Nikdy jsem nebyla velkým zastáncem a fanouškem historických románů. Tohle je ale dílo, které se mi četlo dobře, krom pár zmatků ve jménech jsem se v něm orientovala a bavilo mě.
Kniha mě zaujala... Ale doporučuji dát si pozor na překlad! Mně se dobře četl ten od Josefa Hory.
Přestože už pár let nemám Pipiny roky, je to stále můj vzor! Kéž by takových lidí jako Pipi bylo více!
Tahle kniha mě dojala...=) A takovým pěkný nenásilným způsobem. Je v ní krásně popsaný vztah rodiče k dítěti.