BarboraJir komentáře u knih
Občas se člověk dostane k autorovi, o kterém se dá říct, že se má co říct, a narodil se proto, aby to napsal. A to je C. S. Lewis. Narnie mě nikdy nebavila, ale i tam čtenář vidí to geniální využití metafory a fantazie k vyjádření hlubokých pravd (které prostě Lewis nějak chápe, řekla bych, že dost instinktivně je chápe víc než nejstudovanější kněz). A bez ohledu na teologickou stránku věci, je dokonalý znalec lidského charakteru. Hlavně toho typického rysu lidské povahy, přesvědčit sám sebe, že nejsem tak špatný, že vlastně moje pohnutky jsou ryzí a nemůžu za to, že z toho tak úplně dobro nevzešlo...
Tento spis nejvýstižněji popisuje Masarykovu filozofii českých dějin. V tomto případě natolik výstižně a dobře, že je možné ji s určitými výhradami přijmout. Z pohledu historika nikoliv, ale z pohledu filozofie dějin takto vysvětlenou ano...
Zase jedna klasika, jejíž velikost jsem nepostřehla. Přečtu znovu po letech a uvidíme..
První půlka mi připadala jako odvar Hunger Games. Druhá půlka byla jako Fifty Shades of Grey bez sexu. Na chvíli mě to strhlo, mělo to spád, ale ty nepříliš uvěřitelné a veskrze ploché postavy mě vlastně vůbec nezajímají, takže druhý díl číst nebudu. Ale tak na tři hvězdičky to má, no...
Když jsem koukala jako malá na Jurský park, říkala jsem, jak jsou ti dinosauři roztomilí a ta myšlenka je oživit je strašně super. Když jsem byla před rokem na Jurském světě v kině, myšlenka je oživit už dávno nikoho nevzrušovala, jen jsme všichni obdivovali, jak se ti dinosauři povedli a jak filmové triky pokročily. Když čtu Jurský park od Crichtona, myšlenka oživit dinosaury působí (a taky má působit) jako ta pověstná hybris z řecké tragédie. A jelikož s autorem obavu před pokrokem ve vědě a technologii sdílím, zcela ve shodě s jeho záměrem mě z toho mrazí. Navíc jeho dinosauři nejsou Spielbergovy roztomilé potvůrky. Jsou to odporné bestie a jejich popis cílí na ten v evropské civilizaci zakořeněný strach z plazího a hadího... Ačkoliv dějově je to prvnímu dílu dost podobné a autor (asi taky se záměrem vydělat) vykrádá sám sebe, tak akčňák je to strhující, krásně napsaný, člověk se u toho i zamyslí, co víc si přát? Hvězda dolů z neoriginalitu...
Paleontologie je moc pěkná věda, ale nemusela by se rozvíjet tak rychle. Jak má pak člověk dát dítěti svoje staré dinosauří knihy s klidným svědomím, když jsou plné zastaralých poznatků? Ach jo...
Jednoznačně nejlepší knižní série nejlepšího autora historických románů. Škoda jen, že české překlady vycházejí zrovna v tomto případě tak pomalu...
Druhý díl je ještě o dost lepší než první, ten se trochu rozjížděl pomaleji. Vála růží je opravdu skvělá série od autora. Doporučuji doplnit četbu o krásně stručné a srozumitelné shrnutí historických fakt (https://www.databazeknih.cz/knihy/valky-ruzi-33441) a o Shakespearova Richarda III., protože po přečtení této série už konečně budete vědět, kdo je v té hře kdo :-)
(Ale počkejte si až na české vydání čtvrtého dílu. Zatím dle mého názoru překlady této série, na rozdíl od Čingischána, vychází docela svižně)
První díl zoufale nevyspělý, druhý díl odhalil neoriginalitu jak děje, tak světa, ve kterém se příběh odehrává. Třetí díl byl zdlouhavý. Ale dočetla jsem je všechny a to o něčem svědčí, špatné knihy odložím a nedočtu, k Eragonovi jsem se nakonec vždy vrátila, protože mě zajímalo, jak to s ním dopadne, takže nejde o špatnou knihu, spíš lepší průměr. Čtvrtý díl byl super, nabitý akcí a Galbatorix, když se konečně dostal na scénu, se jako záporák skutečně povedl. Jen doporučení pro všechny, jakmile skončí poslední akční scéna, nečtěte dál, následující asi 4 nebo pět kapitol je zcela k ničemu, a jen ukazuje, jak se autorovi prostě nechtělo hrdiny opouštět. Pak to zkazí dojem z knihy...
První a závěrečná část (až na jistou utopičnost toho zakončení) geniální. Část věnovaná disidenství mi přišla poněkud zdlouhavá. Přesto oceňuji jednoduchý a výstižný jazyk, kterému rozumí i laik (což u politologických ani filozofických textů rozhodně není samozřejmostí!)
Četla jsem Váchovy starší knihy a byla nadšena. Čím blíže současnosti, tím spíš mě čeká zklamání. Bylo to, hezké a příjemné. Místy těžko stravitelné. Spíš zklamání.
Tak Homéra asi nelze hodnotit, že... ale překvapilo mě, že je to vlastně docela akčňák. Když to vezmu čistě čtenářsky, tak po osekání pár jmen a popisů je docela page-turner.
Byla to moc hezká pohádka. Já to teda nečetla jako pohádku, spíš jako fantasy. Krátké a docela hezké a příjemné s temnými odstíny. Líbilo se mi zasazení do světa Ice and Fire tak nějak neurčitě, že člověk mohl přemýšlet, jestli se to dělo v době Dying of Dragons nebo někdy úplně jindy nebo na úplně jiném místě. Moc hezké.
Tato kniha se se mnou asi nějak minula. 92% hodnocení mi přijde opravdu hodně nadsazené. Ano, našla jsem tam spoustu hezkých myšlenek. Několikrát jsem se zamyslela. Ale jazyk je místy nesrozumitelný. Jednotlivé kapitoly jsou vystavěny zvláštně - autor začne příběhem a pak už se k tomu příběhu nevrátí a sleduje tok svých myšlenek, které v něm ten příběh vyvolal. Na konci každé kapitoly nějaké to morální ponaučení, které ale s tím původním příběhem vlastně ani moc nesouvisí. Nevím, čekala jsem od takto vysoce hodnocené knihy víc. Od křesťanských autorů je mnoho mnohem lepších knih i na českém trhu.
Jako náramek jsem si nasadila a výzvu si upravila po svém. Ale upřímně, ta myšlenka s náramkem a snahou si nestěžovat je docela fajn, ale to jsem si mohla přečíst těch pár vět v anotaci a na ruku si navléknout gumičku, kterou jsem stáhla z jarní cibulky a mělo by to stejný efekt. V knize není nic, fakt nic navíc k těm pár větám hlavní myšlenky. Jen omáčka ve stylu "osobních zkušeností", srdceryvných příběhů, děkovných dopisů klientů a další sebechvály. Takže jedna hvězdička za nápad knize a jedna hvězdička překladateli, protože jsem po dlouhé době četla knihu v překladu místo v originále a neměla jsem chuť roztrhat stránky... nevím, jestli takto kritický recenze není vlastně kritika, po které bych si měla přendat náramek a druhou ruku, tak to asi udělám, ale v zájmu spotřebitele doufám, že se radami autora nebudou řídit všichni autoři různých recenzí :-D
Moc mě překvapilo, že mě to fakt bavilo a že jsem i takové množství jmen a dat strávila. A to přes to, že Hry o trůny jako takové mě v literární podobě nikdy moc nebavily.
Sněhová královna je krásná. Nejkrásnější z Andersenových pohádek. Výkladových linií má tolik jako život sám. Jen škoda že málokdo sáhne po originálu, nýbrž po nějaké moderní verzi případně výpravném filmu, který se soustředí na ty fantasy prvky místo symbolů a významů, které se v pohádce skrývají.
Když někdo napíše to, co člověk se zdravým rozumem chápe tak nějak instinktivně, ale na papír ho to dát nenapadne, tak by za to tu Nobelovku dostat měl. Jen je ta teorie státního Leviatana, kterého tvoří právě ten nejčistší demokratický proces jaksi přirozeně tak trochu beznadějná. Asi si od autora přečtu ještě něco, zda za tu Nobelovku nenabízí taky nějakou alternativní cestu, která by vedla k trochu světlejším zítřkům.