be_pa komentáře u knih
Příběh mezi hl. hrdiny byl zajímavý. Bavil mě. I když Bitsy se chovala jako naivka, podceňovala nebezpečí, nebrala ohledy. A Lekova "práce"? Na romantický příběh docela tvrďárna, ze které vyjde bez viny, jako šťastný taťka a manžel.
Jen velmi zřídka se vracím k přečteným knížkám znovu, ale tahle série je pro mě taková KPZ. Když nemám co číst, vrátím se k ní. Všechny čtyři příběhy jsou dobře napsané, příjemně se čtou. Jsou vtipné. Vtáhnou do děje a člověk té chemii mezi hlavními hrdiny věří.
Ev a David u mě vedou.
Super odpočinkové počtení.
Jen velmi zřídka se vracím k přečteným knížkám znovu, ale tahle série je pro mě taková KPZ. Když nemám co číst, vrátím se k ní. Všechny čtyři příběhy jsou dobře napsané, příjemně se čtou. Vtáhnou do děje a člověk té chemii mezi hlavními hrdiny věří. Jsou vtipné. Lena se svými průpovídkami vede, rozesměje mě hoodně často.
Super odpočinkové počtení.
Nevím, jak přesně se vyjádřit. Knížka je čtivá, hezky se čte. Bavila jsem se, občas i zasmála. Hunter byl zpočátku na ránu, ale obě hlavní postavy jsem si oblíbila. Spolu s nimi "nenáviděla" jeho bratra a otce a odsuzovala chladnou matku. Jen ten závěr byl neskutečně sladký a nelogický. Najednou Hunterovi nevadí ekologické barbarství firmy, které opakovaně kritizoval. Je omluvené neradostné dětství, chladné jednání rodičů, bez lásky a podpory. Za závěr dávám hvězdu dolů.
16.3.2023:
!!!!!! UPOZORNĚNÍ PRO BUDOUCÍ ČTENÁŘE: Doporučuji číst komentáře až po přečtení knížky, abyste nepřišli o "tajemství". Pozor! V komentářích se občas bez varování hintuje!!!
12.9.2023: Začalo MS v rugby, tak jsem si knížku přečetla znovu. Obdivuju bojovnost Lily. Jen mi trochu vadila její nerozhodnost. Chlapy jak hora byli sympatičtí medvídci. Vtipné dialogy. Chemie mezi Lily a Alexem podle mě fungovala. Škoda, že v Epilogu nebyl vložený i Liliin pohled.
Ale celkově jsem se hodně bavila.
Stage Dive u mě pořád vede, ale jak už se píše níže, konečně knížka, která se autorce zase celkem povedla. Trochu mohl být příběh víc rozvinutý a rozuzlení méně čekané, ale bavila jsem se. Zase jiný příběh, super čtení ... a tak dále :-).
Kniha se dobře četla, od první půle jsem se nemohla odtrhnout. Líbila se mi postava dědečka, dodával Viole sílu. Ale čím méně se děj odehrával kolem vinic a vína, tím méně jsem si čtení užívala. Ke konci už to byl pel-mel. Škoda.
Samozřejmě zase romantika každým coulem. Ale příběhy o nepochopení, nenávisti a na závěr s přiměřeně sladkým koncem (tady bylo trochu přeslazeno ) mě baví. Poznámky jsem většinou vynechávala.
Hodnocení celé série: Příjemné počtení ve slovenčině, čistý překlad, resp.práce editora. Bavili mě oba staříci v chatkách i příběh hlavních postav. První díl super, zápletka byla zajímavá a teprve se rozvíjela. Druhému dílu jsem hvězdu ubrala a za konec 3. dílu dávám hvězdy dvě, to už jsem dočítala jen velice zběžně, jen abych věděla, jak příběh nakonec dopadne. Tahle poslední část mi připadala, jako soupis přírodních katastrof, kombinovaný se seznamem titulků sloupků bulvárních novin.
Hodnocení celé série: Příjemné počtení ve slovenčině, čistý překlad, resp.práce editora. Bavili mě oba staříci v chatkách i příběh hlavních postav. První díl super, zápletka byla zajímavá a teprve se rozvíjela. Druhému dílu jsem hvězdu ubrala a za konec 3. dílu dávám hvězdy dvě, to už jsem dočítala jen velice zběžně, jen abych věděla, jak příběh nakonec dopadne. Tahle poslední část mi připadala, jako soupis přírodních katastrof, kombinovaný se seznamem titulků sloupků bulvárních novin.
Také se mi líbilo špičkování hlavních postav. Moc jsem se bavila. Ale už tak moc mě nebavil její ani jeho pracovní svět. Přišlo mi to nějaké nepropojené.
SPOILER: A agent pracující v utajení, který každému člověku, se kterým se seznámí, vypráví, že je agent pracující v utajení, .....
Stejný příběh jako v knize Krásná katastrofa. Z pohledu Trevise se mi kniha víc líbila. Neměl to v životě jednoduché a jeho chování se dalo pochopit. I když byl trochu horká hlava. Pokud si někdo chce přečíst jen jednu knihu série - doporučovala bych tuhle. V knize Krásná katastrofa holoubek jednala zmateně, nevěděla, co vlastně chce. America jí taky radila jednou ano, jedno ne.
Dalším důvodem, proč si vybrat tento 2. díl je gramatika. Je zajímavé, že obě knížky překládala Jana Pacnerová. V této je jen několik překlepů, ale v prvním díle je velké množství hrubých chyb. A i přechodníků tu bylo podle mého názoru méně.
Při čtení ruší příšerný překlad. Kdybych neznala jméno autorky, myslela bych si, že se teprve učí psát. Strohé, popisné, občas dokonce "Když..., tak..., pak....".
Jinak by se mi příběh líbil. Jen ta Hazel ?! Mathew byl neskutečně tolerantní. Měsíce čekat, než Hazel dotrhá lístky kopretiny, aby se rozhodla :-).
Do knihy jsem se nemohla začíst. Všichni mi připadali moc černobílí, a víc černí než bílí. Ale Darii mně bylo líto. Neřekla bych, že je to o tom, že by byla rozmazlenej spratek. Od dětství se v ní hromadil pocit, že je neschopná, méněcenná, postupně vnímala každé drobné upozadění jako další křivdu. Cítila se proto odstrkovaná a nemilovaná. Její máma, sice bývalá učitelka, ji nedokázala pochválit. Kvůli tomu ztratila veškeré sebevědomí a svůj odmítavý postoj ke všemu ventilovala svým chováním a „hříchy“. Pennovi jsem fandila.
Že se jedná o pokračování TotHoles jsem zaregistrovala až skoro na konci knihy.
Většina knihy je psaná jak zápisky v pubertálním deníčku: "Och, milují mě dva muži, všechno si ode mě nechají líbit. Já se jsem tak nešťastná." A to i stylem psaní. Jednoduché věty, které spiše jen popisují děj: mile jsem se usmála, přátelsky jsme si povídali, uvařil skromné jídlo z několika základních potravin. Ustavičně se někdo červenal, nebo mu tekly slzy. Čekala jsem, kdy se dej změní v něco jiného než "nemám právo se ho ptát", "tajně se mě dotkl v kuchyni","doprovodil mne do školy" nebo "pronásledoval mě v baru". Nejdřív jsem knížku v polovině vzdala, ale nakonec vyhrála zvědavost. V druhé půli už se alespoň něco začalo dít.
Poppy byla milá nejistá holka,snažící se každému zavděčit. Lehce psané. Bavila mě esemesková konverzace mezi Samem a Poppy. První polovina knihy je ale na mě moc "crazy", některé divoké odstavce jsem jen přelétla očima, abych se za Poppy necítila trapně :-). Začetla jsem se někde po večeru v hotelu Savoy. Počet hvězdiček je hlavně za tuto druhou část.
Četla jsem jen první díl série a pak rovnou Krále jako pokračování příběhu Wratha a Beth. V prvním dílu byla jasná dějová linka. Tady děj skákal semtam. Různé postavy, různá období. Každou kapitolu jsem se musela soustředit, jestli čtu o Wrathovi-otci, nebo Wrathovi-synovi. Ale příběh hlavních hrdinů mě bavil.
Tento díl už byl jaksi o ničem. Stále stejně "uječené" skorotřicátnice. Skoro bez děje. Od začátku bylo jasné proč autorka knihu psala, jaký bude závěr.
Všechny knihy série jsou příjemně vtipně psané. Tady mě mimo příběhu hlavních postav moc bavila i historie domu se všemi jeho odhalenými "poklady".