Bediczek komentáře u knih
Ikdyž je to zase recyklace stejného schematu, který Carter používá ve všech svých románech (teď už by mně to ani nemělo překvapovat), musím uznat že tento román má i něco navíc. Kdyby jste se rozhodli přečíst si jenom jednu Hunterovku, měla by to být nejspíš tahle, nebo Zloba.
Kdo má rád napětí, zde ho najde vrchovaťe. Šťepán Kopřiva ve své nejlepší formě.
Bajecne, famozni, uzasne. Nechapu proc jsem si to doted neprecet. Takove napeti a mrazeni jsem uz dlouho u cteni nezazil.
Napínavý thriller od začátku až do konce. Postavy jsou dobře vykreslené a fandil jsem jim. Konec mně překvapil, vůbec jsem to nečekal. Jediné co by mně zajímalo je, jak dlouhý byl ten provázek?
Naprostá jízda, od začátku do konce. Příběh je vlastně dost jednoduchý a přímočarý, pouze z pohledu hlavního hrdiny. Ale pořád čtenáře nutí číst dál, protože se chce dozvědět víc. Nezačne nudit po 10ti stránkách jako Kotleta. Funguje humor i napětí, občas je to i smutné a ten konec je prostě skvělý, BRAVO!
Dlouho jsem přemýšlel, k čemu tento styl vyprávění přirovnat a myslím že jsem na to přišel. Je to jako hrát first person shooter hru. Nedávno jsem viděl na youtube Kotletův rozhovor v nějakém podcastu a tvrdil zde, že jeho postavy mají svou hloubku a rozhodují o tom, kam se bude příběh ubírat. Například v tomto příběhu jsou (téměř) všechny ženy jako NPC, se kterými se hlavní hrdina vyspí. Zatímco muži jsou NPC, kteří jsou buďto soupeři (budoucí mrtvoly), nebo mu poradí. Hlavní hrdina je pak jen schránka pro čtenáře, do které se může vžít. Kdybych ho měl popsat třemi slovy, tak nevím vůbec jak.
Nevím přesně v čem konkrétně mám hledat tu hloubku postav.
Vesměs pekná knížka. Líbilo se mi že se postupně dozvídáme všechna tajemství a klaustrofobická atmosféra Sila. Také když někdo šel čistit, vždycky jsem doufal že z toho nějak vyvázne. Zezačátku kniha pěkně odsejpala, pak ale trochu ztrácela dech (za to ubírám jednu hvězdu). Jinak chemie mezi Juliette a Lukasem mi připadala trochu nucená a nevěřím že by se někdo jako Juliette takhle bezhlavě zamiloval do někoho, koho skoro nezná. A pak ještě jeden technický dotaz: Proč ksakru nepoužívali výtah? :)
Není to zrovna četba, která by vás dobře naladila, ale zřejmě celkem dobře popisuje, co by se v takové situaci dělo. Jediné co bych si odpustil je Fortschenuv americký patriotismus.
Občas celkem napínavý román, akorát asi není potřeba věnovat tolik prostoru Kettovým dcerám. Kdybych chtěl číst tohle, přečtu si deníček moderního fotra. Ještě bych doporučil, číst knihy v této sérii ve správném pořadí.
Ten styl psaní je v podstatě to stejný jako Rosamunde Pilcher, ta totiž taky má jednu šablonu, kterou recykluje donekonečna, akorát tam mění jména postav a okolnosti. U Rosamunde to jsou lásky v prosluněné Anglii a tady to je ufiknutý pinďour v prosluněném LA.
Taky se mi nezdá, že by zrovna tento díl byl nejbrutálnější, to je pouze Chrisův marketing. Například v Jeden za druhým se trhaly ruce a nohy v přímém přenosu.
Hunter by v podstatě to UNTČ mohl táhnout sám. Blakeová jen čumí, případně nadává a Garcia je ze všeho znechucen (mohl by si už taky pomalu zvyknout)
Je to jenom brak a tak je nutno k tomu přistupovat. Nelze tomu ale upřít jistá zábavnost, zejména pokud znáte tu Carterovu šablonu, můžete si během četby tipovat co bude dál .
(SPOILER) Tak to bylo fakt dlouhé.
Nejdřív se seznámíte s mrakem postav, z nichž většina stejně zemře, takže nejsou nijak důležití (ani nechápu proč jsme je teda museli poznat). Pak vypukne epidemie kapitána tripse, která nápadně připomíná to, co jsme tu měli pár let zpátky a u této části mne kniha bavila asi nejvíc. Následné putování, protkané sny o Flaggovi a Abagail, ještě taky ušlo. Co mne ale vážně nudilo, byla část kdy se všichni sešli v Boulderu a hlasovali ve výboru. Pak se opět putovalo do Vegas a nakonec to celé vyřešil Popeláč a atomovka (proč je tam ta matka Abagail vlastně poslala na smrt?).
Btw. To místo kam si Harold (nejzajmavější postava) ukrýval svůj deník asi nebyl moc dobrá schovka, když ho každý kdo mu tam vlez hned na první pohled viděl
Jinak Flagg byl vážně neschopný záporák, vlastně se mu hned odzačátku vše hroutilo a tropil akorát hysterické scény. Co byla jeho motivace mi taky nějak uniklo, asi byl prostě jen evil...
(SPOILER) Popravdě řečeno, moc nechápu proč si tu někteří čtenáři stěžují na pokles kvality v sérii Robert Hunter. Ty knihy jsou od prvního dílu až do nejnovějšího pořád stejný brak, akorát jste si toho dříve nevšímali, protože jste ještě neznali Carterovu formuli :-). Je to brak, ale guilty pleasure jak vyšitý.
btw. změnil si vrah na druhou vraždu na chvíli pohlaví, nebo jak to mám chápat?
Kdyby to nebylo tak dlouhé a ten konec tak přitažený za vlasy, dal bych i 5.
Autorku jsem poznal díky její knize Kořist, která se mi celkem líbila. Všimnul jsem si, že má i sérii o strašidelných domech a rozhodnul to zkusit. Zjistil jsem ale že to je "horor" pro malé holky a tímto titulem se strašidelnými domy končím. Když se u nejvyhrocenějších scén nedovedete soustředit na to co čtete, není to dobré znamení. Taky není moc dobré znamení, když má kniha jen 250 stran ale je tak zdlouhavá že působí, jakoby jich měla tak 600.
Chris Carter píše pořád dokola jednu knížku, akorát pozmění vraha a jeho modus operandi.
Na začátku všichni dáví smradem z mrtvoly (zejména Garcia). I ti nejostřejší policajti z LAPD jsou zoufalí, hysteričtí a prosí o pomoc Roberta Huntera. Poté se objeví jakési kryptické video/audio, které dovede rozklíčovat jedině Robert. V průběhu vyšetřování dojde i na popíjeni single malt whiskey v baru s nějakou sličnou novinářkou/komisařkou... No a pak Robert udělá diagnózu toho pošuka a pěstí ho knokautuje přímo do vězeňské cely - The End.
Je to taková rozkošná odpočinková četba, která kromě nechutností nemá moc co nabídnout, ale mně to celkem baví, aspoň prozatím.
Úplně převratná detektivka to zrovna není. Už od 3/4 jsem tak nějak tušil, kdo za tím je. Nechybí ani napínavé finále, které je už tak trochu detektivní klišé.
Supr knížka, dobře se čte, je vtipná s hodně situacemi se člověk (rodič) ztotožní. Samozřejmě je občas situace dotažená až do absurdna, aby to bylo více vtipné, ale to mi nijak nevadilo.
Prostě stará dobrá klasika. Bez Pána prstenů bychom tu neměli moderní fantasy.
Začátek byl naprostá bomba a nemohl jsem se od knihy odtrhnout. Potom co bylo odhaleno jak to je příběh tak trochu ztrácel dech ale i tak solidní sci-fi. Dávám lepší 4
Dostal jsem přesně co jsem čekal, Rogan i Goryvlad jsou sympaťáci, čtenář jim fandí. Vyobrazení středověku je syrové a brutální a příběh pěkně odsýpá. Jen oslovení "bráško" mne trochu vytrhlo z děje. Ale četbu jsem si užil a pustím se i do daších dílů.