Bediczek komentáře u knih
Nedočtu to, to se nedá.
Většina povídek je takový suchý humor, někdy je to trochu vtipné ale asi jsem na to moc mladý ročník.
Na závěr je tam jakási divadelní hra, na kterou prostě nemám sílu, možná až mi bude 80.
(SPOILER) Moc jsem nepochopil chování šéfinspektora Binga. Zároveň Prasáka kryje a zároveň přivolá nezastavitelného Ketta k vyšetřování, aby tam teda jako byl, ale vlastně nic nedělal. Navíc když jde o Kettovu ženu, tak to je překvápko, že se do toho vrhne po hlavě a mimo pravidla...
Oceňuji čtivost a napětí a dalsí díly si přečtu.
Naprostá pecka a nesmrtelná klasika
Občas celkem napínavý román, akorát asi není potřeba věnovat tolik prostoru Kettovým dcerám. Kdybych chtěl číst tohle, přečtu si deníček moderního fotra. Ještě bych doporučil, číst knihy v této sérii ve správném pořadí.
Kdyby to byl jiný autor, dám víc. Ale tohle je King samotný, čekal bych víc.
Ten styl psaní je v podstatě to stejný jako Rosamunde Pilcher, ta totiž taky má jednu šablonu, kterou recykluje donekonečna, akorát tam mění jména postav a okolnosti. U Rosamunde to jsou lásky v prosluněné Anglii a tady to je ufiknutý pinďour v prosluněném LA.
Taky se mi nezdá, že by zrovna tento díl byl nejbrutálnější, to je pouze Chrisův marketing. Například v Jeden za druhým se trhaly ruce a nohy v přímém přenosu.
Hunter by v podstatě to UNTČ mohl táhnout sám. Blakeová jen čumí, případně nadává a Garcia je ze všeho znechucen (mohl by si už taky pomalu zvyknout)
Je to jenom brak a tak je nutno k tomu přistupovat. Nelze tomu ale upřít jistá zábavnost, zejména pokud znáte tu Carterovu šablonu, můžete si během četby tipovat co bude dál .
Občas se to hrozně táhne, chápu ale že to má sloužit atmosféře, která je s blížícím se koncem tíživější a tíživější. Ale zvládl jsem se od knihy i odtrhnout, zas tak poutavé jak se tu uvádí to opravdu není.
Ikdyž je to zase recyklace stejného schematu, který Carter používá ve všech svých románech (teď už by mně to ani nemělo překvapovat), musím uznat že tento román má i něco navíc. Kdyby jste se rozhodli přečíst si jenom jednu Hunterovku, měla by to být nejspíš tahle, nebo Zloba.
Ze série Martin Stein asi nejslabší. Vraha je nemožné objevit, protože se objeví až v poslední čtvrtině, kdy už jsou všechny red herringy vystřílené.
Postavy ani příběh, couldn't give a shit. Vážně je až obdivuhodné jak tato knížka postrádá cokoliv poutavého.
Rozjezd je poněkud pomalejší, ale někde od stránky 155 to nabere neuvěřitelný spád.
Pokud bych hodnotil pouze tu část románu, kdy nevíme kdo je vrah a snažíme se dovtípit jak to je, dal bych 5*, ale to rozuzlení je tak trochu zklamání.
Možná kdyby se to o dost zkrátilo (tak 300 stránek), bylo by to i zábavné. Takhle jsem se spíš modlil aby byl už konečně konec. Je to trochu jak volný proud myšlenek, který nikdo nezrevidoval, příběh tu vlastně skoro žádný není.
Zmiňuju to snad u každé knížky pod označením humorná a tady to zmiňuju zase: není potřeba aby byl fór v každém odstavci, někdy je méňe více.
(SPOILER) Moc jsem nepochopil, jak je možné že Robbie byl asi 10 let mrtvý a nikdo si nevšimnul že je pryč. Jinak je teda hoooodně velká náhoda, že se Cross zrovna baví se sousedkou, která se úplně náhodou zmíní o tom že naproti měli jámu.
(SPOILER) Tak to bylo fakt dlouhé.
Nejdřív se seznámíte s mrakem postav, z nichž většina stejně zemře, takže nejsou nijak důležití (ani nechápu proč jsme je teda museli poznat). Pak vypukne epidemie kapitána tripse, která nápadně připomíná to, co jsme tu měli pár let zpátky a u této části mne kniha bavila asi nejvíc. Následné putování, protkané sny o Flaggovi a Abagail, ještě taky ušlo. Co mne ale vážně nudilo, byla část kdy se všichni sešli v Boulderu a hlasovali ve výboru. Pak se opět putovalo do Vegas a nakonec to celé vyřešil Popeláč a atomovka (proč je tam ta matka Abagail vlastně poslala na smrt?).
Btw. To místo kam si Harold (nejzajmavější postava) ukrýval svůj deník asi nebyl moc dobrá schovka, když ho každý kdo mu tam vlez hned na první pohled viděl
Jinak Flagg byl vážně neschopný záporák, vlastně se mu hned odzačátku vše hroutilo a tropil akorát hysterické scény. Co byla jeho motivace mi taky nějak uniklo, asi byl prostě jen evil...
Musím říct, že mně ty flashbacky vlastně celkem dost vytrhávaly z děje a ani nevím proč jich tam tolik bylo.
(SPOILER) Popravdě řečeno, moc nechápu proč si tu někteří čtenáři stěžují na pokles kvality v sérii Robert Hunter. Ty knihy jsou od prvního dílu až do nejnovějšího pořád stejný brak, akorát jste si toho dříve nevšímali, protože jste ještě neznali Carterovu formuli :-). Je to brak, ale guilty pleasure jak vyšitý.
btw. změnil si vrah na druhou vraždu na chvíli pohlaví, nebo jak to mám chápat?
Kdyby to nebylo tak dlouhé a ten konec tak přitažený za vlasy, dal bych i 5.
Autorku jsem poznal díky její knize Kořist, která se mi celkem líbila. Všimnul jsem si, že má i sérii o strašidelných domech a rozhodnul to zkusit. Zjistil jsem ale že to je "horor" pro malé holky a tímto titulem se strašidelnými domy končím. Když se u nejvyhrocenějších scén nedovedete soustředit na to co čtete, není to dobré znamení. Taky není moc dobré znamení, když má kniha jen 250 stran ale je tak zdlouhavá že působí, jakoby jich měla tak 600.