Bee
komentáře u knih

Alchymista ve mně zanechal jenom a jenom pozitivní pocity. Když jsem kdysi dočítala Malého prince, nevěřila jsem, že ještě někdy zažiju tak příjemný pocit a dojetí po dočtení knihy. A ejhle, ono se to stalo znovu. Je nutné si uvědomit, co od téhle knihy čekat. Rozhodně ne nějakou super našlapanou knihu o hledání pokladu a dobrodružstvích v poušti, tohle je ryze filozofická četba, která má čtenáře myšlenkově někam nasměrovat. Za mě úžasné.


Mně se tenhle díl snad líbil ještě víc, než ten první. Je pravda, že tomu určitě chybí ty velký, krvavý bitky z prvního dílu, ale děj je opravdu hodně komplexní, vyvíjí se tu hned několik dějových linií a dostáváme se k více pohledům na věc. Výjimečně mi ani není proti srsti ta er-forma, kterou ve většině případech opravdu nemusím. Královský dvůr je plný tajemství a hlavně intrik a každý se musí mít na pozoru. Přibyly tu i nové postavy, z nichž některé byly opravdu průhledné a tak nějak už jsem tušila, k jakému závěru kniha směřuje, ale to na hodnocení vůbec nic neubírá, protože i tak jsem se stěží odtrhla od čtení.
Některé postavy jsou poněkud mělké, ale vynahrazuje to komplexnost hlavních postav, hlavně tedy Celaeny a také Chaola, který v tomto díle má poměrně velkou roli. Když ve mě kniha nechá po přečtení takový dojem, jaký zanechala, určitě si zaslouží pět hvězd :)


Jednou za čas narazím hned za sebou na několik kvalitních knih tohoto žánru, což je opravdová vzácnost. Většinou je to splácaná ptákovina s melodramatickými scénami a psycho postavami, ale tady ne.
Do příběhu se začtete ani nevíte jak. Postavy jsou sympatické a docela jsem jim to i věřila. Má to humor, který mi vyloženě sedl a několikrát jsem se u toho fakt nasmála. Samozřejmě je to příběh opředený záhadou, které čtenář postupně přichází na kloub a to mě prostě baví. Ač jde o klasiku - emocionálně narušená postava + záhadný svalnatec, baví mě to, stejně jako Krásná katastrofa nebo Překroč svůj stín.
Co se zápletky týče, musím říct, že i když jsem tak nějak tušila, kam to směřuje, nakonec mě to překvapilo, takže paráda.
Jediné, co musím vytknout - a myslím, že to je problém většiny dospělých autorek píšících a teenagerech - je vyspělost hlavních postav, což jim ubírá na věrohodnosti. Chápu, že postavy zrovna v téhle knížce toho zažili požehnaně, ale jsem přesvědčená, že v sedmnácti letech by těžko došli k takové citové vyzrálosti nebo k některým dospělým rozhodnutím. Dokonce si nejsem jistá, že by se takhle dokázal rozhodnout třicetiletý člověk. Ale to je tak jediné, co mi tady vadilo a jelikož na to narážím takřka všude, nechávám to být a hodnotím plným počtem.


Nečetla jsem si anotaci a sem tam jsem o Selekci něco zaslechla. Možná proto jsem čekala nějakou krutopřísnou dystopii, která mi poleze na nervy, ale zároveň mě bude bavit. Proto mě to tak překvapilo a ještě víc bavilo. Líbí se mi prostředí knihy, a co se týče postav - hlavní hrdinka je pro mě naprosto ideální, i když je to prostě už taková klasika podle pohádkového scénáře. Jednou za čas to asi člověk potřebuje. Ostatní dívky ze Selekce mě taky bavily, autorka je hezky vykreslila, některé jsou přímo na zabití, další jsou zatím normální, ale uvidíme, co z toho nakonec bude. A princ? Trochu mu kazí charakter fakt, že si vychází s dalšími dívkami, jako by se nechumelilo, ale jsem schopná mu to odpustit. Trošku mě mrzí, že to opět směřuje k dalšímu romantickému trojúhelníku, což už mě opravdu, ale opravdu nebaví.
Co se děje týče, bylo to pro mě perfektní a bavilo mě to celou dobu. Trochu jsem si k závěru hryzala nehty, protože jsem čekala nějaký šílený cliffhanger, ale dopadlo to, jak to dopadlo a já jsem spokojená. Určitě budu číst další díly.


Dnes jsem dočetla nové - editované - vydání knihy a musim říct, že jsem fakt milé překvapená. Už původní verzi jsem hodnotila plným počtem a teď bych nejradši ještě přidala. Oproti původní verzi jsem měla pocit, že čtu úplně jinou knihu, a to myslím v pozitivním smyslu slova. Děj je propracovanější, postavy ještě vymakanější a funguje mezi nimi skvělá dynamika. A některý hlášky mě rozesmívají ještě teď, několik hodin po dočtení.
Co se děje týče, nemám co vytknout. Nemohla jsem se odtrhnout a přečteno jsem měla za jedno odpoledne. Další díly nedočkavě vyhlížím.

Jako vždy nemám absolutně co vytknout. Čtení mi uteklo tak rychle, že jsem se až upřímně podivila, že už je konec. Opět musím zmínit, že autorská dvojka naprosto dokonale pracuje s postavami. Dokázali vytvořit celý komplexní svět plný uvěřitelných postav, které jsou propojené, vypracované a uvěřitelné (když nebereme v potaz skutečnost, že to jsou všechno namakaní, krutopřísní zabijáci, ale komu by zrovna tohle vadilo?). A ten humor! U téhle série se křením jako blázen pokaždé, když nějakou knihu otevřu.
Co se děje týče, je skvostný, plný akce a klasických hrdinských kousků, které sice končí jako obvykle, ale to už asi ke Kate patří a vůbec mi nevadí, že je to už taková zaběhlá klasika. Navíc tu přibývají momenty, kdy Kate dohání vlastní rodina a to mě prostě baví, protože všech sedm knih k tomu směřovalo a myslím, že nás čeká skvělé vyústění.


Znělo to fakt dobře, když jsem četla anotaci, ale nakonec mi to připadalo jako trošku zmutovaná Krásná katastrofa, akorát beze smyslu pro humor.
Postavy jsou tu přitažené za vlasy, nejsem teda zrovna fanda sportů, takže nemám tucha, jestli to takhle fakt ve sportovním světě funguje, ale doufám, že ne. Máme tu zase svalnatýho, pokérovanýho, naprosto sexy týpka s poruchou osobnosti. U Travise Maddoxe to prostě fungovalo, ale tohle teda byl úlet. Na jejich vztahu jsem neviděla nic hezkýho, většinu času mě to otravovalo, nedávalo mi to smysl a v chování hlavních hrdinů jsem neviděla nic hezkýho.
Nemluvě o tom, jak nerealisticky autorka popsala veškeré to "sexuální napětí" - seriously, ani nevim, jak to vlastně nazvat. Celý to bylo naprosto přitažený za vlasy.


Tenhle žánr je letos fakt populární, ale je pravda, že málokdo z něj dokáže vymáčknout něco alespoň trochu snesitelnýho. Je taky pravda, že kdyby všichni hrdinové byli psychicky v pořádku a naprosto zdraví jedinci, asi by nás to nebavilo číst, takže neustále čelíme holkám s mnoha různými traumaty a chlapům, co jsou totálně svalnatý, potetovaný a tak sexy, až to při dotyku zasyčí.
Tahle kniha má jedno plus a to je humor, a ač je někdy absurdní, u mě to fungovalo. Autorka se tu vyhnula různým druhům melodramatických scén, který mi drásají duši, takže to nakonec vyšlo dobře. Co se týče děje, ubíhalo mi to skoro samo, hlavní postavy byly zajímavé a ne vyhnané do naprostého extrému, i když to sem tam bylo lehce naivní. Ač je zápletka celkem zřetelná už od začátku, docela jsem se těšila, až to praskne a na reakci. Hodně se mi líbilo, že Kacey to nevzala úplně cool. Takže abych to shrnula, četlo se mi to dobře, vyhnuli jsme se příšerným, nervy drásajícím nesmyslům, zasmála jsem se u toho, celkem dobrá práce s postavami, a takhle to má vypadat.


Od autorky jsem četla již PS: Miluju tě a doslova jsem u toho ryčela smíchy - a sem tam uronila slzu, to přiznávám. Proto jsem tuhle knížku rozečítala s vysokým očekáváním, které se splnilo. Styl psaní mi naprosto vyhovoval - už jsem na to v několika knihách narazila a vždycky mě to bavilo, takže na tom nevidím nic špatného. Autorka skvěle pracuje s postavami, i když chvílemi jsem měla sto chutí mlátit hlavou do stolu nebo nejbližšího tvrdého povrchu, protože jim to tak nevycházelo. Neschází tomu humor a zkrátka to má všechno, co má správná kniha mít.
Každopádně už jsem stihla zkouknout i filmovou adaptaci a určitě to doporučuji, i když tam je dost věcí změnených, stojí to za to.


Jak už leckdo zmínil, trochu to připomíná Forresta Gumpa. S tím se nedá nesouhlasit, na druhou stranu ale - no a co? V týhle době je sakra těžký najít něco, co tu ještě nebylo.
Stoletého staříka jsem četla na cestě z dovolený během 27 hodinové cesty autobusem a musím říct, že mi to tu cestu nádherně vylepšilo. Příběh je poutavý, jeden nikdy neví, co přijde příště, a hlavně je to neskutečně vtipný. Někdy až absurdní.
Perfektně jsem se u toho nasmála a je to hodně povedená oddechovka pro lidi, co to neberou zas až tak vážně :)


John Green se pro mě stává legendou. Mám ho na prvním žebříčku spolu s Patriciou Briggs a duem Kate Daniels. Hvězdy nám nepřály i Hledání Aljašky jsou pro mě mistrovská díla a Papírová města zrovna tak. Green totiž umí naprosto dokonale pracovat s postavami a na tom je založený prakticky celý děj. Postavy v jeho knihách jsou žijící a dýchající bytosti, kterým prostě věřím.
Autor si vybírá složité dívčí postavy a kluky, co jsou tak trochu loseři a dává je dohromady. Je mi záhadou, jak je možné, že to na mě fungovalo i podruhé, ale bavilo mě to. Kdyby to psal někdo jiný, nejspíš by to byla ohavnost.
Kniha se celkově nese ve vážnějším duchu, ale pak přijde tak absurdně vtipnej okamžik, že přímo ryčím smíchy a čtu ho pořád znova a znova a děsím tím kolemjdoucí. Nikdy to totiž nevidím přicházet.
Co se týče Margo Roth Spiegelmanové, dívkou se třemi jmény, která všichni používají, je to dost podobná postava Aljašce, ale narozdíl od Aljašky není tak plochou postavou a žije si tak nějak svým vlastním životem.
Jsem zvědavá, s čím John Green přijde příště. Tohle mě bavilo hodně a určitě se k tomu ještě vrátím.


Od knihy jsem měla velká očekávání, což je přesně ta potíž s autory, jejichž knihy naprosto zbožňujete. Námět je perfektní, rozjezd je slušný, dobře navnadí, a zároveň je to dost tajemný, aby vás to nutilo číst dál. Je trochu těžší se zorientovat v novém světě, ale chytla jsem se rychle a bavilo mě to.
I tak jsem si všimla podoby Mae a Justina se vztahem Sydney a Adriana z Pokrevních pout. Nevhodná, ba dokonce zakázaná "láska"?
Každopádně mi tu chybí jedna věc, a tou je humor. Chápu, že vzhledem k prostředí a postavení hlavních protagonistů je nějaký to popadání se za břicho od smíchu celkem nevhodný, i tak by ale neškodilo trošku odlehčit atmosféru. Jinak je to jedno velké plus - vývoj postav, děj, celkově i námět, paráda.


O Kostičasu se v poslední době mluví hodně, až to člověku připadá, jako by vyšel nový Harry Potter. Ale sakra, já to úplně chápu, dokonce i to přirovnání - tématicky je to absolutně mimo, ale Shannon má úžasnou fantazii. Stejně jako Rowlingová si dokázala vymyslet úplně nový svět, dějově to má perfektní a co se týče prostředí, je to něco nového. Celá komunita jasnovidců má skvělou hierarchii a všechno vymyšlené do posledního detailu. Ději nemám co vyktnout - je to akční, nechybí tomu sakrasmus na těch správných místech, a správně nadaná a odvážná postava. Pro mě to je rozhodně kvalitní četba, doufám, že další díly budou stejně boží.


Druhý díl se mi líbíl ještě víc, než ten předchozí. Objevují se tu postavy z prvního dílu, ale i nováčci, se kterými autor umí perfektně pracovat a podle mě to je největší plus téhle série. Dějově se mi to taky líbilo a knihu jsem prostě nedokázala odložit.


Moře klidu pro mě bylo velkým překvápkem, protože jsem nečekala, že by to mohlo být tak dobrý. Během prvních pár kapitol jsem si ještě říkala, že to bude oddechovka, ale pak mě kniha vtáhla do děje a já dočetla naprosto fascinovaná. Silnou stránku knihy jsou postavy, na těch stojí celý děj a autorka s nimi umí skvěle pracovat. Nastya tu prošla velkým vývojem a její osud, který nám Millay postupně odkrývala, udržuje pozornost po celou dobu čtení. Přiznám se, že jsem docela měkkota, brečím i u animáků, takže tohle na mě zabírá a pár slziček ukáplo. Konec se mi zdá naprosto perfektní - hezké zakončení a poprvé po dlouhé době nemám nějakou potřebu dalšího dílu nebo většího vysvětlení. A z Moře klidu se stala taková moje srdcovka, co bych mohla číst pořád.


Série se každým dílem zlepšuje a zlepšuje - o předchozím dílu jsem tvrdila, že je bezkonkurenční, ale tohle mě naprosto dostalo. NAPROSTO.
Postavy se neustále vyvíjejí - tím neustále myslím doopravdy neustále - a u děje rozhodně neočekávejte jednoduchou zápletku, kterou vidíte přicházet od první strany. Ne, ne, ne.. Autorka nenechala jediné hluché místo, kde by se nic nedělo. Dějové linie se proplétají a rostou, akce je tu fůra a samotný závěr mě totálně rozsekal. Po dočtení bych nejradši vzala stříbrný kolík a šla probodávat srdce některým postavám. A ten cliffhanger mě skoro zabil.


Zatmění už bylo mnohem lepší než předchozí dva díly. Připadá mi, že Meyerová už tu píše líp, konečně se taky něco děje. Chvílemi se mi líbil i milostný trojúhelník, který se tam objevil, ale na konci knížky už mi to zase lezlo krkem. Stephenie neskutečně natahuje některé situace. Dokáže psát opravdu záživně, ale zápletka s třetí ženou byla tak nudná, že jsem ji celou přeskočila a nakonec zjistila, že byla vlastně nejdůležitější z celé knížky :D


Na pokračování jsem se opravdu těšila a musím říct, že rozhodně nejsem zklamaná. Takhle příjemnou urban fantasy už jsem dlouho nečetla, a ani jich už moc (kvalitních) nevychází. Nebudu zacházet tak daleko a srovnávat s těmi top sériemi typu Kate Danielsové, ale už se to tam pomalu blíží. Dějově mě to dost bavilo, má to takový ten klasický vývoj, který mě v knihách fakt bere, líbí se mi příšery, které nám autorka servíruje v poměrně štědrých porcích a celá tahle parta mě moc baví. Nejsilnější stránkou příběhu jsou ale podle mého dvě věci: smysl pro humor a vztah Alex k jedné konkrétní postavě, na kterém je tenhle díl vybudovaný. Moc, ale opravdu, opravdu moc mě baví ty hlášky, co v knize padají. Je to hrozné klišé, ale pobavilo mě to a do těchto příběhů to tak nějak patří.
Co se týče postav... Autorka výborně pracuje s Alex a jejími "nápadníky". Dokáže tam probudit skvělou chemii a má to bezvadnou jiskru. Ale abych jen neopěvovala, připadá mi, že neumí psát ženské postavy. Ať už Mikayla, Selina nebo třeba Moira mají obrovský potenciál, se kterým si autorka ještě tak úplně neporadila, takže zůstal nevyužitý. Ale s chlapama to šlape na výbornou. A mám na mysli hlavně jednoho konkrétního, který mě bavil mooc a těším se, co bude dál.
Za mě Hodnota krve rozhodně stojí za přečtení.


Tohle už je taková klasika, která ale neomrzí. Skvělá oddechovka, postavy spolu fungují skvěle, líbí se mi, jak je Autumn zmítána všemi těmi očekáváními od ostatních, i to, jak se postupně vyvíjí. Za mě super.


Na tenhle žánr opravdu musím mít náladu, a zrovna mi to skvěle vyšlo, že jsem autorku objevila právě v tomhle období. Po Fangirl a Nedej se, což jsou obě takové sladké knihy, jsem rozečetla Eleanor a Parka a určitě mě to nezklamalo. Ačkoliv je to zase trochu něco jiného. Oproti Fangirl je tu taková těžší, dusivější atmosféra a není tu moc prostoru pro radostný smích. Eleanor to rozhodně nemá jednoduché a Park zase proplouvá životem bez povšimnutí, dokud vedle sebe nezačnou sedět ve školním autobusu. To dá vzniknout nejprve prapodivnému přátelství a poté i vztahu, který také nebude jednoduchý, protože každý si musí ujasnit, jak to s ním vlastně je. Parkova neviditelnost je po boku Eleanor fuč a ona se stává terčem vtipů všech široko daleko. Nehledě na její situaci doma.
Vím, že autorka umí perfektně a humorně pracovat s postavami, ale v téhle knize je poněkud těžší se k hrdinům dostat nějak do hloubky (jsem přesvědčená, že to tak je schválně, pro udržení atmosféry), ale trochu mi to chvílemi vadilo. Jinak pro mě byli sympatičtí a samozřejmě jsem jim fandila. Děj mě pohltil, nedokázala jsem se odtrhnout a musela jsem to přečíst na jeden zátah. A samotný závěr byl perfektní. Ačkoliv mě osobně úplně neuspokojil, mám ráda uzavřené konce.
