Beebee komentáře u knih
Pokud jste tam někdy byli, pochopíte, že tahle vesnička si monografii zaslouží. Tam ještě stále přežívá minulost, lze si na ní téměř sáhnout. Existuje ještě novější monografie z roku 2020 a ta je opravdu výstavní, nádherná, moderně pojatá. První zmínka o obci je zaznamenána v roce 1623. To je doba těsně po smrti našeho Petra Voka.
Zajímavá a inspirující kniha k tématu buddhistických poklon. Po přečtení jsem se vrhla do jejich provádění, ale aby člověk vydržel, je dobré kromě knížky mít i společenství.
Ne, že by kniha přinesla zásadní novinky, ale je útlá a hřejivě napsaná. Co se mně týče, nezdá se mi, že by autor nějak příliš tlačil na křesťanskou pilu. Oproti mnoha jiným opusům je umírněný.
Trochu básnické a trochu filozofické dílo. Nemůžu se zbavit pocitu, že pohled Z. Neubauera na to, co znamená žít a být má mnohé společné s daseinsanalýzou a jejími kořennými filozofy a také s advaitou a védami. Útlé dílko popisuje překvapení filozofa, který chtěl "vidět" rozkvétání svého ibišku. A milý ibišek mu připravil nečekané odhalení o sobě samém a živoucím Bytí.
Velmi podrobný životopis, krásná úprava stran, je zde množství informací doplňujících a vysvětlujících souvislosti.
Sýrové a bez příkras, odvážná žena objevuje Amazonii a její obyvatele. Silně napsané, autenticky, jasně a tvrdě. Souhlasím, že na tuto knihu nejde ani po dvaceti letech zapomenout...
Paráda, lehce nesourodé, ale velmi hutné čtení o tom, jací teď jsou Indiáni, a jaká je země, kudy chodili a i teď chodí...
Střípky z dějin města s historií sahající do paleolitu. Je zde také rotunda, kterou někteří archeologové datují do 9. století! Kniha přináší pár zajímavých historických souvislostí.
Koupeno včera, přečteno za necelé dva dny, jedním dechem. Rozhodně patří do knihovny zdravotníka, jasně, stručné, výstižně, s láskou k lidem i právu. Klobouk dolů, pane doktore! (I za vaše ostatní knížky.)
Kniha už není up-to- date. Jen něco lze použít. čekám trpělivě další vydání. Farmakologie se pohnula už dál...
Velmi zajímavá kniha. Pokud vás zajímá do detailů nelehký život lidí v horské vesničce, jak se žilo, jak se snažili ustát svízele odlehlého života, začtěte se. Poučné i humorné.
Ten chlap nebyl na tripu, když to psal, užíval si, jak může být život neuvěřitelný, když se domyslí do absurdních, ale reálných konců...Hustá kniha, klauni jsou vždy zdrojem obrovské úzkosti u mnoha dětí. Kdoví proč...
Úžasné zvraty, hladivé i děsivé rodinné vztahy. A pár zásadních sekvencí - najděte si je sami: ke konci perfektní popis vnitřní prázdnoty a pocitu osamělosti ve vesmíru u patologické osobnosti Pulchinella, vraha, který pochybuje o své existenci v prázdnotě vesmíru a jeho zoufalé snahy o to, aby nějak fyzicky v hmotě existoval. A jedna o vnitřním egocentrickém světě rodičů Lorrie, kteří, ač dělali, co uměli, nedokázali otevřít dveře svému dítěti dovnitř a zůstali stejné izolováni uvnitř, jako malá Lorrie venku. Hezky. Hezky napsané.
Pozor, obsahuje spoiler. Vskutku dobře napsaný thriller s mystickým podtónem, oslavou ženství, z Aljašky, zanechá stopu. Jedno poselství zní - nevážíme si toho, co máme, dokud to neztratíme, další - mužům není co věřit (ne že bych se s tím ztotožňovala). Třetí: někdy nás fatální krize obrodí k novému a lepšímu životu. Poslední kapitoly jsou fakt drobet moc, jako další kniha v knize. Ale pro celkový efekt krimizápletky, myslím, nevyhnutné. P.S.: vztah hlavné hrdinky a její dcery na konci knihy je dost potíž, budí lítost k dítěti a otázku, jestli tato žena bude schopna naplno milovat (jak muže, tak děti, zejména své děti...).
Perfektní kniha, dobrá příručka pro terapeuty a všechny soudobé neurotiky. Doporučuji kombinaci s knihou Neuróza a lidský růst.
Velmi dobře zpracováno, perokresby symbolů a vysvětlení souvislostí.
Krátké statě, hezké shrnutí základních způsobů jak se v životě zastavit a zamyslet nad jeho tokem a svým prožitkem uprostřed něj. Autor necucá z prstu své témata, prožil je.
Skvěle vybráno. Pozor, další text obsahuje spoiler. Nejvíce mne chňapla povídka Nekrotická zátoka. Je to první hororová povídka, kde jsem uvažovala, jestli by nebylo fajn být na místě hrdinky stižené "hrozným" koncem. Koneckonců, není zajímavá představa, že ztrácíme jáství, individualitu, konkrétní individuální tělesnou formu a stáváme se věčným bytím propojeným s ostatními v souladu a míru? To nemusí být marné, ne?