Beebee
přečtené 365
Svět levného dopaminu: Průvodce pro přežití v době rychlého uspokojení
2024,
Vojtěch Hlaváček
Úžasný počin. Konečně někdo shrnul to, co my psychiatři a psychoterapeuté víme už minimálně deset let: levný dopamin je cesta do pekel a bude plodit nové a nové lidi bez motivace, očekávající dopaminový rauš bez námahy. Nebudou potřebovat vztahy a vlastní děti, protože to je nepohodlné. A budou se propadat do bezesmyslnosti svých prázdných životů, aniž by viděli světlo na konci temnoty. Jestli nějaká kniha dokáže laikovi přiblížit, kde je problém a jak z něj ven, za mně - je to tahle. Doporučuji ji všem blízkým, učitelům, pacientům, obzvláště mladým a ochotným se sebou něco udělat, než bude pozdě. Uvažuji, že tohle by mělo být povinné čtení na druhém stupni ZŠ. Moc a zhluboka děkuji autorům: chytrým a sečtělým klukům z Brain we are. Čerpají z ověřených zdrojů a operují s "base evidence" informacemi (založenými na důkazech). Pro dnešní svět je tahle kniha neuvěřitelným přínosem v záplavě nesmyslů.... celý text
Na antidepresivech o antidepresivech
2023,
Kateřina Kudláčová
Kniha plná vlastních zážitků s léky. Popisuje zápas o to, jak je přijmout a nemít z toho pocit selhání, bohaté zkušenosti pacientů různých diagnóz. Co antidepresivum dává a co bere? Jaký je to pocit nasadit je a jaký po delší době je opět vysadit? Jak se mění přístup psychiatrů k nutnosti užívat je a vztah k pacientům. Jak vypadá boj s depresí a úzkostí jako celoživotní výzva. Kniha je velmi úpřimná a velmi otevřená. Kohokoliv se tot téma týká, neprohloupí, když si jí přečte. Za mně výborný počin na poli českých knih.... celý text
Nežijeme věčně. Medicína a poslední věci člověka
2016,
Atul Gawande
Za mně výborná kniha - autor je lékař, který se nebojí vyjádřit krititcký pohled na medicínu a to, jak se staví k posledním věcem člověka. Uvízla mi v hlavě věta jedné pracovnice domova pro seniory: "Pro sebe chceme svobodu, ale pro milovaného člověka bezpečí." A to je přesně široké etické dilema: má být senor nebo umírající omezen na svobodě ve službách svého bezpečí? A pokud ano, do jaké míry? Nemá právo na určitou míru nebezpečí, pokud to jeho svoboda, která je pro něj podstatnější, vyžaduje? Je důležité natahovat život donekonečna (i když je velmi nekvalitní a jeho nositel o to ani třeba nestojí) anebo je moudřejší přijmout jeho konečnost a poslední chvíle strávit tak nejlépe, jak umíme, jak si přejeme? Co je vlastně důležité pro toho, kdo umírá, kromě tišení bolestí a tělesného utrpení? Jak mu to poskytnout na pomezí naši "moderní" medicíny a nedokonalých sociálních služeb? Málokterá kniha se mnou tolik zahýbala a to jsem lékař....... celý text
Přespávačka u slečny Broukové
2022,
Sabrina Karasová
Tato útlá knížka mně vzala za srdce. Myslela jsem si, že ji zhltnu jako malinu a osvěžím se. Nikoliv, ani jedno. Tohle není osvěžení, spíše nářez. Ta kniha je tak nabušená obrazností, že se mi málem zavařil mozek, jak jsem se snažila představit si přesně kulisy, protagonisty a vztahové rozpoložení každé povídky. Ani jedna věta není zbytečná. Povídky jsou úsporné, ale bohatost jazyka vede k závrati. Plastické obrazy, za nimi příběhy, emoce a hloubka. Z té jízdy se jednomu někdy může až zvedat pajšl. Sladká řeka je sladce-bolavé povídání o ztraceném a o touze znovu to nálezt. Jen při představě na sebe navazujících eskalátorů mi jde hlava kolem. Prespávačka s kočkami je hladivá esej o tom, jak to může dopadnout, když amplifikacim až skoro redundancím, které na nás kladou nároky, nemůžeme říct: Hele, ne! Pojď do snu - popisuje, zda bezpečí stačí ke šťastnému životu a zda lze naplno žít bez uspokojení. Froté výtah popisuje stud a tichou naději, která spíše než mluví, významně mlčí o opravdové možné, ale osamělé svobodě kašpárka u dvoru. Cibulka - kompozitní horor ze středověku. Blbá shoda okolností však zničí tři životy. Paní Lída - smutný příběh rezignace a setrvávání v neuspokojení, opuštění a odpouštění a touze po dobře známém, neuspokojivém, ztraceném. O jakési zvláštní naději navrátit se do Stockholmu ke svému milovanému trapiči. Dvojitá zrada je síla: je o neschopnosti ohraničit se vůči tomu, co chci, nebo nechci, do jaké míry umožním nechat se ovládat v dobré víře, že je to pro mé dobro. Do lesa na nádubí - nevím co, je nádubí a nebudu po tom pátrat. Pro mně je to lanýž s vlastnostmi lysohlávek a vůní po vanilce, který neváhám dát své blízké přítelkyni a vejít s ní do společného snění. Jízdní řád - o společnosti, která mate, nenabízí řád, co by měla, ale vede človíčka do nejistoty a on se snaží udržet si nadhled, toleranci, zůstat společenský a zachovat si sebeúctu, aniž by padl do bezmocného vzteku. Závěr je okořeněný knihomolským cunniligem, což zjemňuje drsnost počátku povídky. Bordel pro dámy mi svojí jemnosnubnou osamělostí a touhou po blízkosti, připomíná knihu Émile Ajara Můj život s krajtou. I s veškerou důstojností, o zbytky které musíme pečovat jako o poslední nedobytnou tvrz. Postava k podpírání - v půlce stránky vystihla autorka téma oběti a zneužívajícího, jejich doplňkové role, jejich proměny v čase a jejich klinč. Jejich prapodivné zapletení. Toto téma je na knihu o 500 stránkách. Jak to zvládla v půlce strany? Poštovní kamion je o tom, že zenovou zahrádku lze udržet v naprosto plné místnosti s jedním ovládavým spáčem jen za cenu neúmerných sebeobětí. Vnitřní žena je thriller, popisuje překvapení, když je někdo, kdo neustále hraje prim (primáta, primáše, primáře, primadonu), přiveden na samotný práh zážitku opačného. Gender je zde jasně vyznačený, přesný a pochopitelný. Jak já to tomu chlapovi přála! A už nikdy z hlavy nedostanu poznámku o vojetí jezevcem nasucho. To shledávám geniálním. Houby jsou úžasný psychedelický román s prvkami hororu. Ten mně dostal. Ray Bradbury: Hoši! Pěstujte i vy obří houby doma ve sklepě! Rybářská hrázděnka - touha, jenž nejde naplnit pro dobré úmysly někoho, kdo to s námi myslí dobře a ví, co potřebujeme, abychom byli šťastni. Hluboce souzním s bezmocí a touhou hlavní hrdinky, která už už chmatá po nejdůležitější věci svého života, aby seznala, že to nejde pro "rozumnost" těch, co by mohli s přehledem pomoci. Vyhazovačka je čistý horor, ač vypadá jako selanka. Hugh Walpole: Stříbrná maska. Bezmoc. Zuby: přenádherný minimalistický, až téměř zenový horor. Miroslav a jeho sen je o tom, že na nás někteří lidé možná nikdy nezapomněli. Jen čekají na náš návrat. Masáž je krásný eroticky laděný pišingr ze tří jemných postaviček, jejichž touhy a utrpení se protnou na jednom masážním lůžku. Rýžové pyžamo je drsné. Nic víc nemůžu říct, jen drsné a já bych se tuze nerada v něm octla mezi krámky. Neznalost symbolů v té které krajině nás ani neomlouvá, ani nezachrání. Boží Dar mi připomíná Přespávačku. Prostě hlavní hrdince někdo hodí na krk neděčný parchanty, místo společného večera ve dvou a křupavého toustu v posteli. A ona (až se na ni zlobím, což by měla spíše pociťovat ona sama, ten šílený vztek) zase neřekne a neřekne své NE. Jak dlouho je o provinění a obavách z odhalení. Sny takové bývají. Když tam někoho zabijeme, možná (opět jen možná) jsme to my sami. To na sobě se proviníme. Vlasové nudle - když slušnost neumožňuje fakt se ohradit a být třeba i na druhé pes. Když je to potřeba... Kočička je roztomilá povídka, jak by viděla svůj život kočka žijící se seniorkou, která slábne. Vidím v tom podobnost s některými lidmi jen já? Cítíte ten egocentr? Výroční konference mně nadchla. Hlavně poslední věta. Jakkoliv může vypadat, pro mně je to věta vítězná. (Připomíná mi všechny ty teambuildingy a nucené uniformní zábavy a styly, kterých se musíš účastnit, jsi-li týmový hráč. Fuck off.) Zánor - podobenství o životu a jeho změnách, jenž si, vědoma si sama sebe, radši opravdu nechám ujít stejně jako hlavní hrdinka. Kam se až máme lámat? Stojí za to jí přečíst.... celý text
Kázání
2019,
Mistr Eckhart
Tak tohle je pro mně síla, spolu s díly mystika Jacoba Bohmeho. Ať mi nikdo neříká, že tenhle chlap nemá kromě hlubokého křesťanství navíc základy buddhismu nebo zenu. Je krása, jak cituje v kázání "pohanské mistry" - to je čirý zen nebo advaita. Je pro mně vždy takovým překvapením, jak se mystici různých ras, historických období a věrovyznání sejdou v naprosto stejném myšlenkově-zkušenostním poli, jenž má jednu tvář, jednu chuť. Doporučuji ještě báseň Granum sinapis, obsaženou v knize Slovo věčnosti, protože překlad této básně je tady podle mně nejvíce srozumitelný (Josef Bradáč). O oproštění od smyslů, materiálního světa a vlastního ega, jako identity jak v křesťanství, tak v buddhismu a advaitě říká Granum sinapis: „Buď jako dítě, sluch a zrak ty ponech stranou! To, co jsi, musí být zničeno, zahoď všechno a nic! Opusť prostor, opusť čas, vyžeň všechny představy! Jdi tam, kam žádná cesta nevede, jdi nejužší pěšinou, až přijdeš na stopu pouště.“... celý text
Průhlednost věcí - Rozjímání nad povahou zkušenosti
2020,
Rupert Spira
Cosi fantastického. Pokud mi za můj bezmála padesátiletý život bylo mnoho z duchovna nejasného, tak Rupert Spira to v této knize propojil do funkčního a smysluplného celku. Pokud jsem strávila stovky hodin kontemplací, meditací a ponořováním se do hloubky Jáství, Boha, Pravdy, nebo jakkoliv to v pozadí, to nejzazší nazýváte, a neviděla ho dostatečně, tak s touhle biblí jsem to zahlédla. Jen to udržet. Jen si to uvědomovat pokud možno nepřetržitě. Upřímně: jestli bych si měla vzít sebou při evakuaci (anebo na pustý ostrov) jednu jednou knihu, bude to tahle. Velice děkuji Spirovi, překladatelce do češtiny a nakladatelství Fontána a editorům za to, že jí můžu číst ( a taky dobře chápat).... celý text
Naprostá šílenost
2021,
Tomáš Kopecký
Tahle knížka je krásně napsaná a ilustrovaná. Pojednává o adolescentce Anně, která trpí úzkostnou poruchou. Ta její život dělá nesvobodným, svázaným, a snad není nic, čeho by se Anna nebála, nebo o čem by nevymyslela katastrofický scénář, který jí může potkat. Pluje životem stranou od ostatních, protklá studem za sebe, výčitkami svědomí, pocitem lúzra, někteří spolužáci se jí smějí, cítí se vyčleněná, divná, její život je naprosté zoufalství. Vlastně vůbec nežije. Zkusí užívat rok léky, ale pomůžou jen částečně. Protože léčba je o ZMENÁCH uvnitř sebe a ne o zázračných pilulkách. Léčba je o pokusech prolomit strach a dělat všechny ty nebezpečné věci, i když máme strach, vystavit se nejistotě, počasí a lidem, vystavit se i samotnému strachu. To Anna však neví nebo se neodváží. Takže Anna trpí v hlubokém osamění, než se k ní připojí mlčenlivý starší spolužák Max a o prázdninách jí vezme sebou na divoký nenaplánovaný výlet dodávkou do Marseilles. Prostě cosi nepředstavitelného pro Annu, která vše pečlivě plánuje a musí se zajišťovat na tisíce různých způsobů. Zvládnou to, snad se i do sebe zamilují. Ale život přináší ohromné zvraty, takže po návratu nejsou už věci tak, jak vypadaly. Na nic se nejde spolehnout. Ohledně rodičů a poznámek od jiných čtenářů: mně jednání jejich rodičů přišlo naprosto srozumitelné. 15-16 let se staráte o závislé dítě, denně řešíte jeho úzkosti, trpíte s ním a ono se najednou vyloupne ze skořepiny a začně odvážněji žít. Ani nedutáte, aby jste to dítě svojí starostí o něj nevhodili opět do úzkostí, nezpochybnili ho. Kráčíte jak po žiletkách a strašně moc doufáte, že "se chytí". Odletíte na chvilku jinam, odpočinout si od té setrvalé a pozornost vyžadující úzkosti. Představujete si, že když se Anna odlepila od vás, máte i vy trošku prostor odlepit se od ní. A že to Anna dobře dala, tu nepřítomnost rodičů. Ujistila se, že to přežije i bez nich. Výborná zkušenost. Představa, že "snad už bude klid a nic blbého se nebude dít, snad už mi život nebude házet pod nohy překážky" je naprosto lichá. Protože život má v popisu práce neustále cosi kamsi házet, nejradši do všeho hází vidle. Takže jedinou cestou je: přijmout sám sebe takový, jaký jsem a namísto čekání, až se život umravní sám od sebe a bude na nás už jenom hodný, žít ho tak, jak zrovna přichází, se vším všudy. Nečekejte od knihy pohádková řešení. Ale lze od ní čekat pravdivý popis toho, jak se žije s úzkostnou poruchou a jak je možné k ní přistoupit. Totiž - přijmout sebe i s ní. Nebo taky: přijmut svět i s jeho nepředvídatelností a zvraty. Nepochybuji o tom, že autorka o téhle poruše ví mnohem mnohem víc z vlastní zkušenosti, než z knih a přednášek. Je autentická, přímá a obrázky komiksu jsou jak lahodné, tak syrové, když popisují různé katastrofické scénáře. Víte, proč má kniha takový chaotický a jakoby nedokončený závěr? Protože přesně takhle chaoticky dramaticky, nečekaně a skoro šíleně život fakt vypadá. A konce nejsou, je jen neustálé kráčení dál, den po dni, boje, pády, mír a neklid v neustálém klokotu. Doporučuji všem, obzvláště pak adolescentům, kteří neví, co se s nimi děje, když mají nesnesitelné úzkosti.... celý text
Přirozenost vědomí - Eseje o jednotě mysli a hmoty
2019,
Rupert Spira
Pokud jsem měla nejasnosti kolem neduality, pak Spira mi je osvětlil. Kniha popisuje ( a mnohdy se opakuje, nebo to samé podává z různých stran) princip "Jen Vědomí". To je vlastně esence učení neduality, advaity - chcete-li. Striktně se drží při argumentaci a vysvětlování pojmů a principů vlastní lidské zkušenosti. Té, kterou máme úplně všichni. Staví ne na teorii, ale na prožitku. Velmi chytře nabízí paralely mezi bděním, snem a hlubokým spánkem a procesem "pádu z ráje". Kniha je tak hutná, že se čtenář musí opravdu soustředit, aby chytal souvislosti. Spirovy přednášky z YouTube mně přivedly k překladům jeho knih. Podává védské vědění jazykem 21. století. Je neuvěřitelně autentický. Jestli jste někdy zažili nějaké vnory do Jediného Jsoucna, bude vám Spirův výklad dávat smysl a budete se pravděpodobně jako já cítit s ním na jedné lodi v hlubokém souznění a pochopení.... celý text
Tao fyziky
2003,
Fritjof Capra
Pokud vaše západně formovaná mysl potřebuje vědecká fakta k podpoře toho, co tuší v zákulisí myšlení, Capra je zde pro vás. Není to mystik, je to kvantový fyzik, který má natolik otevřenou mysl, že dokáže vidět za roh a vidět paralely v zdánlivě neslučitelných pohledech na svět: kvantové fyzice a východní mystice. Je obdivuhodné, že dovolil své materialistické mysli tento přesah a podělil se s ním. Pokud chcete cosi, co pomůže rozbít váš materialistický pohled na realitu, tato kniha je vám k dispozici. Pokud ho ani malinko nenaštrbí, gratuluji k zdánlivé a tvrdě vymakané vnitřní "konzistenci" - máte buď cca 50- 80 lidských let na to, aby jste cosi pochopili - anebo taky eóny. Záleží na úhlu pohledu. Tato konzistence je součástí autokonzistence jevů, avšak v úzkém ego-ohledu. Pokud v souladu s Rupertem Spirou zjistíme, že ego je iluze, pak se rozpadne i "autokonzistence" ega, které je přesvědčeno o své nezávislé existenci ve studeném a nehostinném vesmíru, kterému je fuk. Když se podíváme svědomitě a zblízka na nejmenší možné části "hmoty", začínají se rozpadat do energií, interakcí, vztahů, do sítě vzájemně se doplňujícího a na sobě závisícího pohybu. Takový vesmírný tanec. Z "ničeho" se rodí "cosi" a to zaniká opět do svého mateřského Ničeho, které však není prázdným. Je to (vědecky řečeno) fyzikální vakuum, plné možností tvorby a zániku. Uvidíte potencionalitu, ne jasné setrvávání částice na určitém místě a její přesnou hmotnost či hybnost. Uvidíte cluster vzájemně neoddělitelně propojených polí a možností, dokonce i čas bude jaksi výplodem mysli (podívejte i na Carla Rovelliho, ten to s časem pěkně umí...). Zaznamenáte, že možná je vše opravdu výtvorem mysli, pokud je pozorované závislé na pozorovateli a dokonce na rychlosti jeho pohybu ve vztažném systému. Neurčitost vás vezme do náruče a pohoupe, až se hlava zatočí. Pokud tedy nějaká hlava s nějakou hmotnou podstatou vůbec existuje. Uzříte barvu hadronů a ucítíe jejich vůni (to jako fakt :-)). A potkáte teorii Tkaničky do bot, jako vrchol současného uchopování fyzikálního světa, přičemž ona říká: nic není důležitější než jiné. Na tuhle knihu vám stačí gymnaziální znalost fyziky, láska k východním filozofiím, touha otevřít se neznámému a zvědavost. Vše ostatní si ke knize můžete vygooglit.... celý text
