Beebee
přečtené 364
Velká vlna
1997,
Jutta Mattausch
Zajímavá a inspirující kniha k tématu buddhistických poklon. Po přečtení jsem se vrhla do jejich provádění, ale aby člověk vydržel, je dobré kromě knížky mít i společenství.... celý text
Posilování stresem: Cesta k odolnosti
2021,
Pavel Kolář
Tak na tuto knihu jsem se velmi těšila. Prvně negativa: kniha je neuvěřitelně špatně svázaná. Rozpadla sa mi v rukou po páté stránce a je z ní salát. A to ke svým knížkám vždy přistupuji maximálně šetrně. Druhým faux pas je práce ilustrátora. Těžko bych hledala nevhodnější styl. Zaplňuje prostor mezi kapitolami děsivým "moderním" uměním, které budí dojem skládky technického a biologického odpadu na hromadě. Od žárovky přes šrouby, podivné vykuchané panenky, až ke kadaverózním zbytkům těl lidí. Tohle opravdu nenaladí čtenáře na smysl knihy a nepomáhá to ani stravitelnosti, ani harmonizaci obrazu a slova. A teď k textu: autor má v hlavě pořádek, na rozdíl od ilustrace fotky jeho hlavy pod papírovým přebalem. Kapitoly jsou řazeny srozumitelně a jsou v nich srozumitelně vysvětleny jak pojmy pro laiky, které lékaři budou připadat notoricky známé, tak věci nové i lékařům jiných oborů. Autor umí na jedničku fyzioterapii, pohyb a tělo, na o cosi horší známku psychologii, psychiatrii a filozofii. Jeho snaha o multioborovost a rozkročení textu od tělesna k psýché je úctyhodná, ale byl by to ořech i pro knihu více autorů erudovaných ve více oborech. Přináší na jednom místě ( pokud se vám nerozpadne na jednotlivé listy jako mně) poměrně ucelený pohled na možnosti pěstování odolnosti, zejména tělesné. Shrnuje jak funguje slabost a odolnost, z čeho pramení, málo však nabízí konkrétních cest, jak s tím pracovat. Třeba napíše další knížku: Odolnost, co a jak v praxi. Nicméně kniha jako celek je výborný počin na poli literatury tohoto typu. A právě pro odvahu autora a množství jeho myšlenek a poznatků, které můžou posloužit čtenáři jako inspirace a zdroj zajímavých podnětů k myšlení a konání, dávám téměř plný počet. S čím nemůžu souhlasit: 1. Autor chápe povrchně potřebu usínacích rituálů u dětí. Zavrhl je a není to správný postoj. Kdo chápe psychologii dětí a potřebu rituálů, porozumí, proč to sděluji. Výuka rituálů dětem velmi pomáhá pak v dospělosti. 2. Autor na str. 326 píše o satčinanda. Zkomolil slovní spojení tzv. svaté trojice: sat-čit-ánanda (Bytí/Vědomí/Blaženost). Slova označují stav přechodného či trvale žitého satori/osvícení/spojení s Duchem svatým nebo Jástvím v Jednotu. Nedá se zažít ani nácvikem dechu s Wim Hofem ani rozlitím DMT v krevním oběhu. Jedná se o mystické probuzení napříč různými náboženstvími 3. 3. Nesouhlasím s tezí: když se chce, všechno jde. Jsou lidé, kteří se relaxovat nenaučí. Musí hledat jiné cesty k uvolnění.... celý text
Moje milá smrti
2017,
Veronika Hájek Hurdová
Kniha zcela výjimečná na našem trhu. Autorka expresivně a zcela otevřeně pojednává o svém životě před náhlou smrtí manžela, v průběhu smiřování se s touto správou a také píše o tom, jak jí tato ztráta transformovala. Styl psaní je čtivý, sympaticky řazen do vět oddělených od sebe mezerami. Čte se sama. Pro mně nebyla kniha na víc než dva dny, protože byla jak vír, co mně strhnul do závrati z krásy bezprostředního žití se vším všudy. Bez vyhýbání se, bez padání do hloubek deprese a pasivity. Proces osobní proměny je strhujícím čtením, plným obrovské pokory před životem a smrtí, ale také jakýmsi vstáváním Fénixe z popela. Je to kniha o naději, která překračuje smrt, protože vede ke smíření, přijetí a uchopení života nejen jako smysluplného daru, ale také ukazuje jak smrt pochopit v celkovém kontextu jako blízkou a v hluboké podstatě DOBROU, nevyhnutnou, proměňující. Mnohé, na co autorka přišla (ať už prožitkem ztráty nebo ztrátou a pátráním po jejím smyslu) je vlastně zkrácená tresť buddhistického učení (a pokud jste dobří křesťané, najdete tam i Krista), byť jediné slovo z náboženství světa tam není napsané. Přímý prožitek, přímá proměna. Není sluníčková. Není New Age. Dovolila bych si říct, že není nutno skákat na první pocit, že je přeslazeně pozitivní. Spíše mi připadá jako člověk, co je po amutaci nohy a má prvé těžké chvíle za sebou, boj není dobojován, zmítá to s ním, je v nemocnici už dva měsíce, a vedle něj položí dalšího člověka, čerstvě po amputaci. Ŕíká mu: "Neboj, to dáme, lze to přežít, lze si na to zvyknout, už to zkouším, ještě to není za mnou, ale zkouším chodit s protézou. Je to na prd, ale cosi je na tom ohromně zajímavého a podnětného... Chceš podat čaj?" Uznává strach, smutek, má je a netrvá na tom, že by je neměla mít. Má je a u toho je naplněná po okraj a šťastná. Paradox? Ne. Je to žití v přítomnosti se vším všudy. Kde je psáno, že nesmíme být smutní, abychom byli plní radosti a štěstí. Vylučuje se hrdinství a strach? Ne, bez strachu není hrdinství. Musíme to štěpit? Zažili jste sladkobolný pocit, že je totálně zle, ale že jste nějak uvnitř oka hurikánu, v jakémsi tichu, klidu s vědomím, že je vše jak má být? Že jste jak okem, tak neklidem hurikánu, jste jím celým? Někdy, když je totálně zle, je v tom skrytý bod, kdy se myšlení zastaví, emoce jsou šokovány a zcela pohlceny v "Teď" a v tu chvíli lze zažít zkušenost jednoty se vším, vědomí správnosti, pravdy v absolutním nejširším smyslu. Není při psaní arogantní, aby nutila svůj pohled jiným, možná ho (ten svůj pohled) spíše nivelizuje a snižuje, jako bláznivý, ale není právě ona "bláznivost" podstatou toho, proč ti, co prohlédli, připadali ostatním divní? Smrt si přála, aby byla napsaná tato kniha, aby sme jí mohli pochopit, přijmout a čerpat z ní sílu. Aby sme neskákali na lep pošahanému trendu smrt vytěsnit, vyhostit z našich životů a v důsledku toho žít slepě a ignorovat smysl, který nám konečnost života a přijímání jeho změn i nejistot dává. Tak díky, dobrá Smrti, díky i Vám, Veroniko.... celý text
Soukromý život Alberta Einsteina
1994,
Roger Highfield
Velmi poutavá knížka, která se zabývá Einsteinem jako osobností, jeho vztahy a fungováním v kontextu soudobé společnosti. Zajímavé je, že jeho povaha měla rysy jak ADHD, tak vysoko funkčního autismu. Nemyl se a nečesal, naprosto kašlal na své zdraví, nespal, nezdravě jedl, měl odpor k pohybu i k lékařům, k ženám měl prapodivný vztah, který měl často podobu využití pro své účely, netajil se milenkami, byl egocentrický a velmi kritický. Jeho mladší syn trpěl schizofrenií a starší líčí své pocity, kdy ho otec znehodnocoval a podkopával jeho sebedůvěru. Přesto ho mnoho lidí milovalo a uznávalo a melo pro něj pochopení. Sám to měl těžké s kritikou a znehodnocováním jeho osoby, ať už kvůli svému chování, tak pro svůj Židovský původ. Z knihy plyne, jak byl geniální a svébytný a zároveň jak těžké s ním bylo žít jako člen rodiny, jeho učitel nebo šéf v práci. Dával svému okolí nesmírně zabrat. Jako dítě byl teda fakt mimoň. Jako dospělý byl malinko socializovaný mimoň. Kontroverzní a zajímavý člověk, který tady byl ve správném čase a na správném místě, ať se mu to zdálo sebevíc špatné.... celý text
Stromy mě znají jménem: Kniha o přírodních a léčivých zahradách
2021,
Václav Cílek
Kniha je na našem trhu jedinečná, přináší pohledy na zahrady v antropocénu z různých úhlů a jak název napovídá, nepůjde o knížku suchou, nabitou pouze fakty, ale o projekt prolnutí témat a myslí mnoha autorů s filozofickým podtextem. Každý se zhostil tématu po svém a dokupy dávají jeden organický celek, asi jako různorodé stromy v parku tvoří prorostlý, kooperující biotop spolu s trávou, ptáky a housenkami. Základní myšlenka je, že prostřednictvím zahrad měníme sebe a také svět. A také, že základní dobrota světa se dá vyjádřit číslem nebo šalvějí. Potkáte se zde s popisem historie zahrad od egyptských a římských k těm evropským, kde se autoři věnují otázkám, proč je francouzská zahrada pravoúhlá a jak k zahradě přistupují třeba Nemci či Britové (nevyjímaje prince Charlese, milovníka zahrad). Je zde filozofické zamyšlení nad japonskými a čínskými zahradami s jejich speciální funkcí. Potkáte se zde s příběhem založení Přírodní zahrady panem Mačurou v lomu u Tábora, iniciátorem projektu této knihy, a jak to bylo složité s úředním šimlem a nakonec i některými lidmi, kteří jí navštěvují a co vše přináší ostatním. Zjistíte, které stromy a kytky se spolu mají rády a ve společenství prospívají a které ne. Jak by měl vypadat design léčivé zahrady a proč těžce nemocní lidé nemají mít v parku u nemocnice barevné abstraktní sochy a výtvarná díla, k čemu slouží písek a hlína -mimo jiné, aby léčili a pomáhali lidem od prvních krůčků dítěte po veterány války v Afganistánu. Zamýšlí se nad studiemi, které prokazují, že pacienti, kteří vidí z okna nemocničního pokoje stromy nebo mají možnost jít do parku u nemocnice, se hojí rychleji a stráví v nemocnici méně dnů. Kniha mluví o péči o půdu, vodu a rostliny v celospolečenském kontextu. Je dokreslená množstvím fotografií a maleb, ilustrujícím informace v textu nebo nabízejícím naladění, volnou asociaci pro hloubavou mysl. Je to kniha typicky "cílkovská", zaměřená na relevantní informace (evidence based) a jejích praktické použití, na vjem emocí, prostoru, na pochopení souvislostí a vede nás k prožitku harmonie, celistvosti a k práci na tom, aby jsme tento aspekt života nezanedbali, podíleli se na jeho sestavování a péči o něj. Kniha nás odklání od virtuálního světa a od konzumu k přímému obnažení se a doteku s prostředím, s přírodou, vystavení se živlům a přitakání reálnému světu kolem nás. K jeho smysluplné a hluboké kultivaci. "Máme mnoho lidí, kteří říkají, jaké to je. Teď bychom potřebovali pár lidí, kteří řeknou, jaké to být může." (citát Roberta Orbena) No a to je právě práce Václava Cílka a "jeho" lidí.... celý text
Cesty do posvátné hory
2010,
Roman Tadič
Drsný jazyk příběhů šajenů vás pobaví, rozesměje, rozhodí, naštve, vyděsí... Podobně syrové bývají i příběhy jiných přírodních národů těžce zkoušených přírodními podmínkami - Evenků, Inutitů, Tibeťanů.... celý text
Pohádky, legendy a bajky severoamerických Indiánů
2008,
Gustav A. Konitzky
Syrové, humorné i roztomilé příběhy ze života indiánských kmenů, kterých bytí bylo těžce zkoušeno přírodou a také mezikmenovými válkami. Podobné drsné příběhy najdete u Tibeťanů, Evenků, Inuitů...... celý text
Tibetské lidové příběhy
2001,
Norbu Čhöphel
Knížka používá krásný a místy drsný jazyk tibeťanů, příběhy jsou syrové, ale s trochou znalostí a vcítění do jinakosti této kultury, lze uvidět, jak jsou obdařeny půvabem a duchem. Připodobnila bych to indiánským nebo grónským či eskimáckým bájím a mýtům. Jakoby namáhavý způsob život národa v drsných přírodních podmínkách produkoval syrovější příběhy a humor je taky trochu drsnější. Prostě krása neopracovaného vltavínu.... celý text
Příběh tantry
2020,
Viliam Poltikovič
Zajímavý počin na poli osvětlování tajemných zákoutí východní filozofie, v tomto případě tantry. V tantře nejde o sex. Stejně jako v sexu obvykle nejde o sex, jak vám řekne každý psychoterapeut. Líbí se mi i přesah do filozofie Plótína (M. Calábek), do Karlštejnských mystérií (H. Blochová). Ohledně novoplatonismu a jeho propojení s advaitou - doporučuji knihu Michala Justa Novoplatonismus a paramadváita (srovnávací studie a překlad Spandakáriky). Hodně mi dala stať s rozhovorem s D. Berounským a Chokyong Pala rinpočem, jsou tam pro mně nové informace ze "zákulisí" tanter (tibetolog, mimochodem specialista na Burjatský budhismus, odkazuji taky na knihu Bělky Tibetský budhismus v Burjatsku, a tulku přímo od zdroje z linie Kagju). Rob Preece a Daniel Odier jsou staří známí českého čtenáře, již je zde několik knih od těchto autorů a všechny jsou "husté" (to abych nebyla za boomera). R. Preece:" Víte, já byl vychováván v křesťanském prostředí. A domnívám se, že z křesťanské kultury si odnáším výtku, že má původní přirozenost je hříšná, mravně zkažená, kdežto poselství, které mi skýtá tantrické prostředí, říká, že má podstata je čistá, jasná, mnohostranná, je jen zapotřebí ji uvolnit, osvobodit, a to je veliký rozdíl, to jsou dva různé světy..."... celý text
