Beebee
přečtené 364
Meditace bez úsilí
2015,
Madhurananda
Autor píše o detailech a úskalích meditace bez úsilí. Poprvé vůbec jsem se setkala s detailním vysvětlením myšlení spontánního a reaktivního. Do hloubky ujasňuje, jak prakticky uchopit učení Mahárišiho, a nabízí krok po kroku, jak meditovat aniž by sme se do toho nutili. První kniha, která mi ujasnila ten rozdíl, ač v mnoha (třeba v Tomášovi) je o tom dost podrobně psáno. Autor je intelektuál a uchopuje analytickou myslí praxi, aby jí explicitně vyjasnil hledajícímu. Vysloveně mi sedl. (Takový zen oproti tomuto je pro mně málo konkrétní, jen naznačuje.) Jediné, co mi na knize vadí jsou chyby ve slovech, větách, překladu.... celý text
Nebuďte obětí
2003,
Verena Kast
Jako obvykle u knih od Vereny Kastové, dostáváme kvalitní čtení - v tomto zhutněné informace o konkrétních komplexech, na bazi pohádky o Modrovousovi a Dupynožkovi (Rumplcimprcampr nebo Martinko Klingáčik). Aktuálně o komplexech obsahujících dvojici oběť- agresor. Kastová objasňuje, proč je těžké vymanit se z pozice oběti a jak je těžké, aby se nositel takového komplexu v rámci uzdravy ztotožnil jak s obětí, tak s vnitřním agresorem. Ukazuje, jak je těžké v pasti pasivní agresor a jeho Pomahač, označit kdo je vlastně agresor a kdo oběť. Mluví o stáří a ustanovování nových komplexů v tomto nelehkém životním období, o tom, jak se senioři nekdy zapletou do pozice oběti či agresora, vlivem specifik tohoto životního období a vlivem postoje společnosti vůči seniorům. Knize místy není lehké porozumět, obzvláště pak pro laika. Ale dává klíč k řešení emočních útrap spojených s různými typy komplexů, včetně komplexu vícecennosti, neboli grandiozity. Dle Kernberga není možné překročit narcismus dříve než po 40-tém roku věku. To proto, že až po polovině života se stane nevyhnutnost smrti zřejmou a neoddiskutovatelnou, což jediné může vést k proměně tohoto typu komplexu.... celý text
Hleď, prázdnota
2018,
Philip Fracassi
Moc dobře napsané, někdy jsou pointy trochu předvídatelné, ale jednotlivé povídky mají hustou atmosféru klasických hororů. Nejde tolik o psychiku hrdinů (jako například v knize "Doupě. Zhroucení koně"), jako o temno a zlo samotné.... celý text
Doupě / Zhroucení koně
2019,
Brian Evenson
Pozor, obsahuje spoilery. Knihu jsem si pořídila na podnět komentáře od yerriho. Za mně upřesňuji: nasedneš do vlaku ČD a zjistíš, že jedeš vrtnou soupravou do žhavého centra země. Připomíná mi drobet Kafku - tou absurdností některých povídek a rozmlžeností obrazu. V principu se Evenson zaobírá těmito tématy - kapitulace, když je člověk pod tlakem okolností bezmocný, tématem zda lze odlišit mrtvé a živé v určitých situacích, kde obvyklé opory mysli nefungují, tématem ztráty stability mysli, rozkladem a zamlžením vědomí a nejistotou (ať už bolestí, bezmocí, poraněním mozku, halucinogeny nebo psychózou), také pojednává o neschopnosti uchopit přítomnou realitu, pokud nějaká vůbec je, a tím o nepredikovatelnosti dalšího vývoje. Nepochybuji, že autor tyto stavy mysli někdy zažil. "Doupě" pojednává o postapokalyptickém světě a aktuální definici člověčenství, o smyslu bytí člověka i "nečlověka", o neschopnosti integrovat více osobností v jedné mysli a jednom docela neduživém těle. "Černá kůra" čtenáře nenápadně přenáší mezi žitím a zásmrtným nekonečnem, s velmi rozmazanými hranicemi mezi nimi. Tato povídka má propojení s povídkou "Kapání krve", která tu první rozvíjí a dotahuje. "Hlášení" je velmi depresivní povídka o bezmoci a nejistotě, vině. "Trestej" je více klasicky pojatý horůrek s mstivými prsty. "Zhroucení koně" je moc hezké, pojednává o rozpadu vnímání reality u psychotické ataky, přičemž se prolíná svět mrtvých a živých. "Tři potupy" je ponor do mysli člověka, který je nemocen a prodělává lékařské zákroky (jenž vypadají jako úmyslné mučení) a to ho radikálně mění. Umím si představit, že někteří lidé v nemocnici tohle prožívají naostro. "Sekta" je ponor do chabé, závislé mysli člověka, se slabým sebepojetím, který se neumí odpoutat od teroru své psychicky narušené psychopatické partnerky. Tento horor je reálný, ze života. "Přímořské letovisko" je o podobně slabém, rozpadlém a prázdném muži, který je vmanipulován přítelkyní do dovolenky. Dovolenka u moře ho mysticky (snad až Lovecraftovsky) promění na někoho zcela jiného, impozantního, se zcela jiným cílem, jak s partnerkou (která jím pohrdá a zneužívá ho) naložit. "Prach" je cosi mezi Bradburym a Donaldem E. Westlake - Cesta ke smrti (Strašidla nejstrašnější). "Méďa srdcík" je klasickou hororovou povídkou o "oživlém" plyšákovi, kterého převezme k používání a komunikaci duše mrtvého dítěte. "Obrušování" je syrové, realita se míchá s nejistotou fantasmagorických stavů mysli. "Strnulost" je decentní, jemná a krátká povídka o utrpení při nespavosti, spojené s brněním rukou a o tom, jak si s tím chudák paní poradila po svém. Žádná krvárna, její myšlenkové pochody jsou zcela pochopitelné a my jí její způsob péče o sebe nejspíš rádi dopřejeme. "Dojet až za Reno" je velmi jemně psané, v náznacích, nic konkrétního, pak se v mysli čtenáře vynořuje strašná pravda - ale jaká přesně? Na konci povídky každý čtenář dostane to, co si tam dosadí sám. Úžasná povídka, velmi hororová. "Jakoukoliv mrtvolu" je drsné, syrové, že by draci z pohádek ve formě jiné rasy z vesmíru, nebo paralelně se vyvíjející dvě rasy vedle sebe na zemi? Tuto povídku s Doupětem spojuje myšlenka tabulatury, přístroje na oživení mysli mrtvého nebo replikaci mysli do datové podoby. "Úpění" je čistá halucinogenní psychedelie, zastřené vědomí. "Okno" je klasický hororový žánr. Moc hezká. Přiskřípnout a poranit entitu se prostě nedělá. I když se líně vleče přes parapet a my s ní nemáme dostatek trpělivosti... "Cvak" je čistý Kafka. Jak se léčí kartóni? "Kapání krve" rozvíjí "Černou kůru", pojednává o nenápadném, nezaznameném přechodu na druhý svět, aniž by se tak zcela měnily osoby a kulisy. Čirá hrůza. Zdá se, že Evenson miluje koně a bojí se pekla v podobě nejistoty, zda je člověk živ či ne, rozpadu mysli, prachu, písku a manipulujících žen (ostatně: kdo by se jich nebál?). Stojí za přečtení.... celý text
Černá křídla Cthulhu 3
2017,
* antologie
Skvěle vybráno. Pozor, další text obsahuje spoiler. Nejvíce mne chňapla povídka Nekrotická zátoka. Je to první hororová povídka, kde jsem uvažovala, jestli by nebylo fajn být na místě hrdinky stižené "hrozným" koncem. Koneckonců, není zajímavá představa, že ztrácíme jáství, individualitu, konkrétní individuální tělesnou formu a stáváme se věčným bytím propojeným s ostatními v souladu a míru? To nemusí být marné, ne?... celý text
Řád času
2020,
Carlo Rovelli
Kniha je útlá, za jeden den se dá přečíst. Kvantový fyzik objasňuje poměrně jednoduchou formou své názory na to, co je čas, zda existuje, a pokud ano, v závislosti na čem. Shrnuje minulost fyziky a propojuje se současným věděním od řeckých filozofů a matematiků , přes Newtona a Einsteina k nám. Představit si platnost jeho názorů je překvapivé, až šokující. Například - věděli jste, že v každém bodu prostoru čas plyne jinak? Že na horách plyne rychleji a u moře pomaleji? Že směr času z minulosti do budoucnosti je dán jen a pouze počáteční velmi nízkou entropií vesmíru, která se neustále zvětšuje? Že čas je závislý u toho konkrétního atomu či předmětu na jeho poloze v prostoru a jeho rychlosti? Že elektron v původním stavu a ten samý elektron interagující např. se stínidlem se v mezifázi nachází v alternativním nematerializovaném stavu jakéhosi oblaku svých existenčních možností? Že čas je vlastně naší neznalostí, existuje jenom díky rozmazanosti našeho pohledu na svět? Tohle a mnoho jiného na vás vykoukne z neotřelé mysli Rovelliho. Vše by bylo perfektní až na jeho potřebu filozofovat, která nemá dostatečnou oporu v jeho mysli, znalostech a prožitcích. Takže je schopen vytáhnout příklad z Mahabharáty o tom, že nejsme tělem ani jeho součástmi, dokonce ani interakcí jeho součástí a pochopit to po svém (to znamená z hlediska ztotožnění se s tělem), také je schopen citovat Budhu, koketuje s advaitou, ale nemá hlubší znalost, vlastní prožitek bezčasí a ztráty ega. Tudíž nakonec si vede svou, egem invertovanou pravdu - jsem svými myšlenkami, vzpomínkami, jsem omezen v čase, jsem svým tělem, jsem svojí myslí. Místy budí dojem, že si není jist tím, zda emoce chce a zda jsou na jeho straně v pátrání po pravdě, nebo mu hodně vadí, zda jimi je, či není, zda jsou mu sympatické nebo nesympatické (zde masivně polarizuje). Kdyby byl schopen propojit kvantovou fyziku s empirickým věděním starých jógových mistrů - tento opus by byl dokonalý. Když se do něj ponoříte se znalostí Védant, Aštavakragíty, Drgdršjavivéky, Šankary, zjistíte, jak se jeho poznatky fantasticky kryjí s dávnou filozofií. Tam ještě tento skvělý pán nepřekročil svůj stín. Ale to nevadí, kniha má stejně svoji obrovskou hodnotu.... celý text
Drgdršjavivéka - Zkoumání podstaty
1997,
Bhárati Tírtha
Velmi úsporně napsáno shrnutí Krátké stezky. K vysvětlení doporučuji číst nejprve Jógu pozornosti od E. Tomáše ( zejména do stránky 71) a pak obě najednou. Ještě k tomu Aštavakragítu. Védská tradice. Autor rozvíjí Patandžalího Jógasútru, navazuje Šankara, Šrí Ramana Maháriši, Šrí Nisargadatta Maharadž, Brunton, Fráňa Drtikol. Koho jsem opomněla, kéž mi odpustí.... celý text
