benda.mirek komentáře u knih
Přečetl jsem hodně knih podobného žánru, tématiky a musím říci, že tato kniha je hodně těžké čtivo. Z mého pohledu někdy až nudné.
Kniha je rozdělena na dvě části.
První se zabývá britskými letadlovými loděmi na všech mořích a oceánech. To je zpracované do detailu. Ale nudně. Jde vlastně o tom kam lodě pluli a nemuselo jen jít o bojové operace, co měly za úkol a jaké letky vezly. Krátce zmíněn výsledek toho úkolu. Tohle jsou materiály autora D. Browna.
Druhá část se zabývá letadlovými loděmi Japonska a USA. Tohle vzniklo až po smrti autora knihy. Tedy posbírané jeho zápisky a doplněné z jiných materiálů. Hned na první pohled je vidět, že to psal jiný autor. Změnila se záživnost k lepšímu. Ale i tak mi to přijde hodně podprůměrné. Nedosahuje to vůbec kvality knih Hubáčka či Hrbků.
V knize chybí jakékoliv mapky, plány. Některé operace lodí jsou popsané detailněji jiné méně. Třeba mi chybí i trochu větší popis jednotlivých lodí a jejich konstrukce. Nebo popis letadel. To prostě v knize nenajdete.
Ale co musím vyzdvihnout jsou fotografie. Je tam spoustu fotografií, i když mnoho v malém rozlišení, které jsem ještě neviděl. A rovněž popsané i některé operace o kterých se zas tak moc nemluví, nepíše. Např. akce letadlových lodí, jenž doprovázely konvoje o Ruska.
PS: nesnažte se přepočítat ztráty letadel v jednotlivých operací. Nebude vám to sedět :-)
Koncept a nápad dobrý. Nečekejte žádné velké detaily ať už o bitvách, technice, osobnostech. Dal bych i více hvězd, ale buď chyba překladu nebo autoři vážně slátali na několika místech blbosti. Uvedu jen pár. To že mají překlep ve smrti generála MacArthura a pohřbili ho již v roce 1946 (správně je 1964) se stane, ale co mne pobavilo bylo cituji: "Karabina MK43 vystřelila 30 ran najednou. Vojáci si mohli nasadit zakřivenou hlaveň, aby stříleli za roh." A to bylo napsané u německé motorizované pěchotě. To že se jim říká obvykle pancéřoví granátníci pominu. Horší je to už s označením MK43, pokud se nepletu, tak to je americký kulomet z konce 20. století. A neznám karabinu, která by dokázala vystřelit 30 ran "najendou" :-D. Ale vrcholem je zakřivená hlaveň, aby mohli střílet za roh :-D
Nicméně autor původně asi myslel německý kulomet MG42
Obvykle píšu recenzi až po dočtení knihy, ale tady mi dal autor již důvod napsat po přečtení prvních 5 stran! Na úvod je kapitola s názvem: „Než začnete číst“ a v ní se dozvíte, že jde o 3. VERZI této práce (ano, VERZE, tak to autor nazval). A v následující straně v „první kapitole“ začnete nesmyslně koulet panenkami, jak autor žongluje s měsíci. Že po atentátu na následníka trůnu 28.6.1914 trvalo DVA MĚSÍCE než se Evropa dostala do války? Já bych řekl, že jen jeden. Dále podle autora vydal císař celkovou mobilizaci říšského válečného loďstva 26.SRPNA. Tedy měsíc poté, co vydal všeobecnou mobilizaci (ta se podle mne vztahuje i na námořnictvo), a kdy byl zároveň již měsíc ve válce s Francií a jeho silným loďstvem? To jako vážně? A podezřelých datumů je na těch prvních stránkách více.
Literatura faktu by si ty fakta měla ověřovat, a ve více zdrojích, ale i kontrolovat to co píšu. Obzvláště když je to třetí VERZE a jak sami řekli, dostali plno připomínek předchozím.
....
Dodatek: po přečtení zhruba poloviny knihy, tak musím konstatovat, že kvalita se nezměnila. Cituji: "Celkové ztráty mezi britskými námořníky činí deset MRTVÝCH a osm ZABITÝCH."
Kniha zklamala.
Sice sem tam měla zajímavé pasáže, ale bylo jich málo. Nevyužila potenciálu, co nabízí skandinávská kampaň. Například o činnosti britských komand a odboje jsou věnované snad jen tři stránky a z toho půlku tvoří fotky. O sabotáži na těžkou vodu snad jen tři věty. Nebo únik norského krále a vlády do Británie snad ani nezmiňovali. Očekával bych i více informací opevňování Norska v rámci Atlantického valu. Nebo jaké akce probíhali podél Norského pobřeží při přepravě švédské rudy do Německa. Námořní akce v Baltském moři vůbec nezmiňují.
Další kámen úrazu je fotografický materiál. Většina fotek jsou ze sovětského archívu. Mají mizernou kvalitu a pořád na nich se objevuje to samé pózující vojáci v maskovaných oblecích či na lyžích.
Další, co autor nebo překladatel nezvládl, je zkomolení názvu měst, pojmů např. z norského města Arendal udělali v knize ArDenal. Nebo z norského parlament Storting udělali Sorting.
Navíc je potřeba si udělat vlastní úsudek, protože na jedné straně tvrdí, že se to stalo z toho a z toho důvodu. A o další stránku to popírá.
Kniha se dobře čte. ALE hrozný překlad. Překladatelce se fakt nepovedl. Rozdíly mezi kulometem a samopalem nedělá (pokud to už v originále nepokazili), ale pojem "loutkové divize?". Loutkové státy chápu, ale divize??? Nebo minolovka je přeložena jako "polykač min". A takových perliček kniha obsahuje více.
ALE horší než překlad jsou SAMOTNÉ CHYBY V DATECH. Což pro literaturu faktu je fakt dost nežádoucí. Např. u jedné fotky přes celou stránku je generál Hoth, a popisek fotky tvrdí, že zemřel u Stalingradu. Vždyť přežil celou válku. Nebo uvádí, že tanky PzKpw III Ausf. F měly kanón ráže 75 mm. Opět nesmysl max 50mm. A takových chyb bylo více. A to mne přivádí k otázce, zda můžu věřit i tomu zbytku co je v knize uveden.
Jednotlivé kapitoly měly bohužel sestupnou tendenci co se týká kvality. Očekával bych, že se autor ověří fakta z více zdrojů, než z těch pár co uvádí. To vede k řadě nepřesností, obzvláště u kapitoly o palubních letadlech. Technický popis lodí možná sedí, ale i zde jsem našel nepřesnosti, ale o to více mne mrzí, že se autor nesnažil odkrýt více z historie služby z méně známých letadlových lodí. Ty známější (např Šokaku, Zujkaku) jsou pěkně popsané, ale to proto, že se o nich všeobecně ví. Ale co třeba taková "Šinjo"? V knize také narazíte na překlepy, kdy se autor či editor neobtěžují přečíst, cože to vytvořily. Samo o sobě asi hovoří věta: "Ponechána však byla i zastaralá protiletadlová děla ráže 120mm, ...", to se mluvilo let. lodi Akagi a o dvě stránky dál pod jednou fotkou je uvedeno: "Protiletadlová děla ráže 127 mm na levoboku Akagi v roce 1941." Nebo kapitola s názvem "Sorjů a Hirjů" či kapitola "Šokaku a Zujkaku" hovoří o těchto lodí a na první pohled je jasné, že v každé kapitole se píše o dvou lodích. Ale dobrá polovina kapitol se jmenuj jen podle jedné lodi, byť se v nich píše o více lodích. Např. v kapitole s názvem "Akicu Maru" se píše i o lodi s názvem "Nigicu Maru".
Nemohu se zbavit dojmu, že autor není objektivní. Přijde mi, že autor málo ověřuje fakta a spokojí se jen s jedním či dvěma zdroji. A některé údaje si protiřečí. Kniha je zaměřena spíše z pohledu USA a z pohledu Japonska minimálně. Přestože kniha má název Aleutské ostrovy, tak se této oblasti věnuje až druhá polovina knihy. První je zaměřena na začátek války v Pacifiku. A celkem se rozepisuje i o obsazení ostrovů Wake a Guam. Sice kniha nedosahuje kvalit knih od Hrbků či Hubáčka a pominu-li množství překlepů, tak přesto některé kapitoly jsou čtivě psané.
Kniha je bohužel plná chyb a nepřesností. Např. z americké letadlové lodi Wasp udělají v textu křižník, na dvou sousedních obrázcích (jedna fotografie a druhý technický obrázek) je jeden a ten samý tank, ale v popisu obrázku jsou uvedeny rozdílné názvy tanků (M3 Grant vs Matilda MK II. - a přitom na obou je ten Grant)