Bergie komentáře u knih
Velice poutavá kniha, chvílemi dramatická, chvílemi poetická, některé události jsou skoro neuvěřitelné, i když jsou zjevně autentické. Děj se odehrává za první republiky a v listopadu 1989, obě časové roviny se střídají se po kapitolách, které jsou relativně krátké, což mi vyhovuje.
Hlavní postavy mi byly od začátku sympatické. Prožívala jsem s nimi jejích trápení i šťastné chvíle. K tomu jsem se hodně dozvěděla o panu Baťovi a jeho práci u nás i ve světě. Knížka, ke které se po přečtení v myšlenkám často vracím.
Podle mě nejlepší Sepetysová, četla jsem všechny zatím vydané. Působí na mě nejautentičtěji a nejsou tam takové ty "senzacechtivé" věty, které někdy používá na konci kapitol, stejně jako třeba Backman.
Na malém prostoru je vtěsnáno hodně zajímavých zápletek a postav, které se mi dostaly pod kůži. Neotřelý příběh je dobře vygradovaný a přitom působí jako z reálného života. Ani na chvilku jsem se nenudila.
Unikátní nápad, že vězňové nastudují Shakespearovy hru. Myslím, že je to trochu zidealizované, protože průměrný obyvatel severoamerické věznice čte maximálně tak komiksy, ale jelikož M.A. je fakt dobrá spisovatelka, nakonec je z toho zase další dobrá kniha...
Napůl realita, napůl fikce a dobře zkombinované. Čekala jsem, že když to dostalo Pulitzerovu cenu, tak hlavně proto, že autorem je černoch a téma otroctví a jeho dědictví je aktuálně v USA "in". Bez ohledu na okolnosti je to ale velmi dobrá kniha.
Nemám moc ráda humoristické a satirické knihy, ale tady mě to nevadilo. Sice jsem se nesmála, ale bavilo mě to :-)
Při čtení se mi to líbilo, ale s odstupem času musím říct, že to ve mě nenechalo žádnou stopu. Ale pořád lepší, než druhý díl.
Příliš překombinované, ke konci vyloženě nevěrohodné a násilně se domáhající slz dojetí. Pro mě je mnohem lepší je "Babička pozdravuje..." i "Brit-Marie" a samozřejmě "Ove".