bibi.r komentáře u knih
Musím říct, že jsem velmi příjemně překvapená.
Pan Peško se zpracování tohoto tradičního textu zhostil se ctí. I já věřím, že se na nás pan Josef Čapek usmívá z nebíčka :).
Zrovna kapitola po které je pojmenovaná celá kniha mě moc neuchvátila, ale kapitola s divadlem nebo zamilováním neměla chybu :).
Některé pohádky byly v pohodě a vtipné, a některé mi přišly takové "kostrbaté" a těžko se četly.
Knížka je milá a vtipná.
Zajímavostí je však i samotný příběh knihy, která nesměla po roce 1968 vyjít, protože obsah mohl být považován za provokaci. Je báječné, že po tolika letech se text nakonec objevil a to i s původními ilustracemi Václava Sivka, který je už nějaký ten pátek v nebíčku.
Rozhodně něco velmi netradičního :).
Pro předčítajícího nahlas jsou některá jména a dlouhé věty krkolomným oříškem :D.
Je to škoda, protože každá z postav by si zasloužila svoji vlastní "Pohádku".
Celkově se mi bajky, příběhy a pohádky v knížce moc nelíbily. Dnes už mi přijdou opravdu mimo mísu.
Nemohu však Tolstému upřít, že ve své době udělal pro výuku četby u dětí něco naprosto revolučního.
Některé pohádky byly opravdu vtipné, i když za břicho jsem se nepopadala.
Co mi přišlo horší byly chyby, které se v textu objevily. V jednom případě udělali z Květoše Miloše a v druhém případě, byla věta: "Když otevřel dveře, seděl na hlavě podivnému barevnému tvorovi." domnívám se, že správně měl otevřít oči.
Jednoznačně se jedná o hrubou chybu redaktora.
Zajímavá a návodná.
Vrátím se k ní až budu mít malého prcka :).
Námět příběhu byl rozhodně strhující, jeho podání bylo v některých částech poměrně rozvláčné a trochu se táhlo. Celkově však kniha opravdu zaujala.
Kniha mě neoslovila, vyprávění bylo nesourodé a vlastně to žádný příběh vůbec nemělo.
Tak já nevím. Asi jsem zklamaná. Vždyť jsme se vlastně skoro nic nedozvěděli, jen vyvstanuly další a další otázky...
Bylo to zkrátka divné.
Začátek byl skvělý. Líbilo se mi, že se v hotelu setkali skoro všichni, které jsme potkali v předchozích dílech.
Konec byl velmi překvapivý. Těším se na poslední díl.
Moc milý a vtipný příběh o příhodách jednoho medvídka :). Jediné co mě zarazilo, byl překlad jmen ve vydání, které jsem četla. Chvilku mi to přišlo zvláštní, ale docela brzy jsem si zvykla.
K přečtení knížky mě vlastně přivedl film (Paddington, 2014), který jsem viděla a který se mi taky opravdu moc líbil.
Chyběla pointa, co vlastně farmářka měla v balíku. Tak nějak to bylo nedokončené.
Kniha se mi opravdu líbila. Myslím, že mi nepřísluší hodnotit co hlavní hrdinka dělala nebo nedělala. Jednalo se o zcela extrémní situaci a ta zkrátka vyžaduje chování, které bychom si v "normální" situaci nepřipustili. Dělala přesně to, co bylo nutné, aby přežila. Dělala to s vědomím, že je to jediné východisko k přežití. Pro mě to byla silná a houževnatá žena.
Na příběhu mě až tak nepřekvapilo, to co se přesně dělo za války a v táborech. Jestliže není člověk úplný ignorant, tak prostě ví, že to co se dělo bylo strašné a nelidské. Jsou to zkrátka informace, které jsou jaksi už všeobecně známé.
Co mě opravdu šokovalo, bylo to co se dělo po válce. Chování typu "No, tak jste byli pár let zavření v táborech. No jasně bylo to tam hrozné, ale nám se taky vedlo špatně, tak už nás neotravujte, nemluvte o tom a běžte pryč, nás to nezajímá."
To že po válce, v tak vyspělé zemi, jako je pro mě holandsko, nebylo dost empatie a pochopení pro ty, kteří to všechno přežili, bylo pro mě opravdu šokující informací. A to včetně toho, jak ostudně se nizozemská vláda vůči těm, kteří se vrátili zachovala a odmítla jim navrátit majetek, který jim byl za války zkonfiskován.
Myslím, že ani dnes tolik let po válce, je stále co odhalovat o naší minulosti. Kdo ví, jak to probíhalo tady u nás.