black.ai komentáře u knih
Myslím, že pro nadaného, který neví nebo ještě stále tápe, přináší kniha neuvěřitelnou úlevu v životě. Oceňuji způsob, jakým je kniha napsaná - stručně, jasně, ničím se přehnaně nezdržuje a přeci je (pevně věřím, že i pro čtenáře z té větší části populace) naprosto srozumitelná!
Ačkoliv už nějaký ten pátek vím, kdo jsem, stejně jsem plakala. Moc mi to pomohlo se pohnout o velký kus blíže ke svému štastnému životu.
Přiznám se, že první dva díly jsem zhltla jedním dechem a nasmála se, že mi tekly slzy. Brilantní humor, často opravdu dokonalé situace. A ačkoliv mi byla každá z hlavních postav vlastně neskutečně protivná, jakýmsi zvráceným způsobem si mě všichni získali.
Třetí díl už jsem, přiznám se, začínala číst několikrát, hodně jsem se ztrácela v ději a situace pro mě postrádaly lesk a šmrnc. Nakonec jsem dočetla trošku s vypětím sil.
Po překonání třetího dílu už jsem čtvrtý četla opět s lehkostí, ale spoustu dřívějších otazníků jaksi pořád viselo ve vzduchoprázdnu a chyběla mi nějaká (jakákoliv) pojítka s novými situacemi - těch odpovědí jsem se asi nakonec stejně nedočkala.
Poslední byl fajn, i když mám pocit, že byl děj od prvních dílů zase o notný kus vzdálenější a (i když - bez virblů a fanfár - některé věci z prvních dílů byly konečně vysvětleny) pro mě poslední působil lehce izolovaně od ostatních knih.
Jinak je tato sága klasika :-) těším se, až ji jednou sfouknu znova.
Musím přiznat, že kniha mi zpočátku přišla docela čtivá. První dva příběhy jsem ještě s nadsázkou dokázala vřele přijmout, u třetího už jsem začínala být nervózní. Po devátém příběhu nešťastné a další věčně si stěžující ženy už ze mě jakákoliv nadsázka vyprchala a knihu jsem doteď nedokázala ani dočíst a v plánu to nemám (ačkoliv nedočtené knihy ze srdce nesnáším). Stěžujících a věčně lítostivých žen je na můj vkus ve světě už tak dost, ještě "relaxovat" u dalších 12 dobrovolně. Kdyby měly alespoň nějak kvalitně a zajímavě vystavěné charaktery, ale takhle nic pro mě.
Přiznám se, že první dva díly jsem zhltla jedním dechem a nasmála se, že mi tekly slzy. Brilantní humor, často opravdu dokonalé situace. A ačkoliv mi byla každá z hlavních postav vlastně neskutečně protivná, jakýmsi zvráceným způsobem si mě všichni získali.
Třetí díl už jsem, přiznám se, začínala číst několikrát, hodně jsem se ztrácela v ději a situace pro mě postrádaly lesk a šmrnc. Nakonec jsem dočetla trošku s vypětím sil.
Po překonání třetího dílu už jsem čtvrtý četla opět s lehkostí, ale spoustu dřívějších otazníků jaksi pořád viselo ve vzduchoprázdnu a chyběla mi nějaká (jakákoliv) pojítka s novými situacemi - těch odpovědí jsem se asi nakonec stejně nedočkala.
Poslední byl fajn, i když mám pocit, že byl děj od prvních dílů zase o notný kus vzdálenější a (i když - bez virblů a fanfár - některé věci z prvních dílů byly konečně vysvětleny) pro mě poslední působil lehce izolovaně od ostatních knih.
Jinak je tato sága klasika :-) těším se, až ji jednou sfouknu znova.
Moc vysoká očekávání, možná ten otravný překlad, možná těch několik slov a spojení, co mě neuvěřitelně rozčilovaly...
Čekala jsem mnohem, mnohem víc. Kéž by se autor dostal hlouběji, tak nádherné téma! Takhle nezbývalo, než si jen domýšlet, jak skvělé dílo to mohlo být, kdyby jen nešlo tak plytce po povrchu.
První díl mi z celé trilogie přišel asi nejlepší. Ona je naivní, on je úžasný, ale má svou mouchu. Jejich střet hýřil romantikou i opravdu úsměvnými situacemi. A přes první zklamání, neboť jsem čekala něco více peprného, jsem knihu slupla vcelku jedním dechem a docela s chutí (díky opravdu velkým písmenům a přeskakování posléze již očtených sexuálních scén na jedno brdo). Charaktery v prvním díle mi přišly vcelku přikrášlené, ale šlo to... postupně však ztrácely jiskru a další a další situace už mi přicházely čím dál tím víc absurdní. Dočetla jsem jen, abych měla dočteno.
Možná jsem byla až moc natěšená, možná jsem dopředu věděla až moc spoilerů, ale Obraz Doriana Graye mě nenadchl tak, jak jsem doufala. Je to pěkný příběh, ale to přehršle někdy dost matoucích rozhovorů mě trochu zbytečně rozptylovalo.
Cantervilské strašidlo mě bavilo :) krátké, zábavné.
Doporučila bych uřcitě obojí, protože to je klasika.
Předně musím říci, že nejsem žádný puritán, ale pouhopouhé "porno" bez čehokoliv navíc mě zkrátka nebaví. Možná, že dnešní svět je prostě na takovéhle čtení až moc přehlcený práznými vulgaritami, abych o tom potřebovala ještě číst...
Upřímně nechápu, jak může mít zrovna tahle trilogie přes 80%. Připadá mi to spíše jako přeplácaná rádoby napodobenina Kulhánka. Bez nápadu, s naprosto plochým (místy opravdu trapným) humorem, postavami, které mě otravovaly, s příběhem, který si mě také nezískal. Přesto první díl pokládám za ten nejlepší z trilogie, poslední dvě knihy jsem dočetla opravdu s vypětím všech sil.
Přitom třeba jeho SPAD(3*) mi přišel docela povedený, rozhodně tak desetkrát lepší než tahle slátanina. A dokonce i Příliš dlouhá swingers party(3*) mě bavila více.
Poprvé jsem knihu četla někdy na základní škole. Podruhé na vysoké. I to už je nějakou dobu zpět, ale to neuvěřitelně mrazivé pochmurno a pocit bezmoci, které jsem během čtení měla, se mi zarylo docela dobře do paměti.