blackholesun32 komentáře u knih

Nemám rád výbory, podle mě je to kastrace knih, já si chci koupit knihu celou a ne nějaký pochybný výbor, kdy někdo za mě rozhodl co je dobré k přečtení, či není. Stejný problém mám kupříkladu s Lodí bláznů, nebo Robinsonem Crusoe, který do dnešních dnu nebyl ještě celý přeložen z angličtiny, pravděpodobně proto, že útlocitní Čechové by nevydýchali, že Robinson byl otrokářem. Proto Anatomii melancholie nebudu hodnotit, napsané je to dobře, poutavě, i když je mi jasné, že převedeno do dnešní mluvy; originál by se louskal asi krapítek hůře, nicméně to považuji spíš za torzo, které je poznamenáno vyškrtnutými částmi. Achjo

Po dlouhé době jsem četl Junga a jsem tomu rád. Kniha se velice příjemně čte, poutavě, čtivě, asi mi neodhalila žádnou novou Jungovu myšlenku, kterou bych před tím již nečetl, ale oživila ty staré a to je jistě jednou za čas velice prospěšné. Až se mi z toho hnedle zdál archetypický sen!

8 19.02.2016

Moje první kniha Libri prohibiti; dostal jsem jí od bratra v době své psychoanalyticky psychoterapeutického výcviku a když jsem po jednom absolvovaném týdnu přečetl v knize téměř vše doslovně prožité, tak jsem s hrůzou odstoupil. Od té doby jsem knihu neměl v ruce, leží na mé knihovně, bo se do ní nevejde, jako žába na prameni, možná se k ní někdy vrátím, možná ne. Tedy nehodnotím, ostatně toto asi nelze ani hodnotit.

Nechápu zdejší tak nízké ohodnocení knihy, bohužel jsem nikdo nenapsal své námitky; mně se kniha líbila hodně, obzvláště cca do tří čtvrtin, s příchodem modernějších časů se náhled na melancholii krapítek rozmělňuje, ale i tak musím hodnotit vysoko, v pravdě nejvýše. Pokud Vás zajímá melancholie a její postavení v průběhu věků, melancholie jako kulturní koncept, není nad čím váhat a rozhodně po knize sáhněte!

2 15.02.2016

Skvělá kniha, respektive trilogie; přečetl jsem jedním dechem, cca za týden, sice s menším spožděním (asi tak dvacetiletým), ale to nevadí, lepší pozdě než nikdá! Zamrzí, že je v tomto vydání pár chybiček překlepového rázu. Jinak nemám, co bych vytkl!

28.01.2016

Skvělá kniha, byť v pravdě se nejspíše jedná o úvod do lidové kultury. Rozhodně ve mně podnítila zájem se tomuto oboru více věnovat (minimálně jsem si pořídil od Erbena prostonárodní písně). Spousta zajímavých informací a zjímavostí. Naši předkové žili skutečně nejen spjatí s přírodou, ale především sami se sebou. Spousta rituálu, z pohledu moderního člověka, pověrčivostí a báchorek, však má hluboký psychologický podtext, který je jednoznačně platný dodnes. Škoda, že se sami dobrovolně připravujeme o tuto základnu psyché. Ovšem, abych jenom nehudroval jistá renesance lidových obyčejů, etc., alespoň v minimální formě probíhá a to je jistě dobře, i když mnohdy je to pouze pro formu komerční.

2 20.01.2016

Ano, ano, kniha se velice dobře čte, leč mám k ní drobné výhrady, s některými názory se s autorem příliš neztotožňuji (kupříkladu nesdílím názor, že by Jan Masaryk byl tak schopným politikem, jak je vykreslen v této knize), nicméně potřebné informace, které jsem hledal, jsem našel. Rozhodně svým stylem kniha kvalitativně (myšleno v pozitivním slova smyslu) nijak zásadně nevybočuje z řady Velkých dějin zemí koruny České.

04.12.2015

První polovina knihy je skvělá a dodnes z ní vycházím v zaměstnání. Druhá polovina lehce ztrácí dech, bohužel je to již delší dobu co jsem četl, takže již nedokážu specifikovat proč vlastně, možná pro tendence ku opakování informací, což jistě při práci se závislými je důležité, nejsem si již tak jist v případě knihy, přesto volím za pět z především výše řečeného.

1 10.11.2015

Myslel jsem si, že mě to bude bavit. Po knize jsem sáhl víceméně z pracovních důvodů (to zní dost vtipně s přihlédnutím k tématu), každopádně jsem ji přečetl za tři dni, ano dílem proto, že jsem byl nemocný. Alespoň k nečemu ta nemoc byla, že. Morbidní to samozřejmě vzhledem k tématu lehce je (pasáž se škrcením psů mě teda moc neoslovila a to ani psi moc nemusím), ale kniha je především neskonale vtipná a vlastně i napínavá. Navíc mám rád, když jsou v knize různé detaily, které ji obzvláštňují a zároveň rozvíjejí knižní universum a těch tu je dost a dost. Bylo to mé první seznámení s Kohoutem a myslím, že začalo dobře, sice se hned nepoženu do obchodu, či knihovny pro další jeho knihu, ale třebas někdy, někde...při popisování karierního postupu Šimsy nešlo, než vzpomenout na vlastní postup páně Kohouta, od zapáleného budovatelského poéty až po disidenta, alespoň tedy v náznacích. Katyně je dobrá kniha a vřele doporučuju všem dalším.

2 09.11.2015

Tož já mám s Hrabalem jeden problém a tím jsou pábitele, respektive ten termín. Nesnáším jej do morku svých studených kostí, ble i ta definice celkově je mi odpudivá, ano souhlasím s tím, že to tak nejspíš je, ale proč to musí z každého textu tak ostentativně trčet a upozorňovat na sebe! Na každém dni, každého umoulousaného ožralce třpití se perlička; no a? Kdyby nebylo pábení, měl bych Hrabala mnohem víc rád, ale to je mu stejnak jedno. Slavnosti sněženek je soubor povídek celé řady podivínů, v podstatě nešťastných lidí, některé povídky jsou až zlé, jiné melancholicky hřejivé, hravé. Nejvíc se mi líbí pasáže, ze kterých vystupuje Hrabal sám a popisuje genezi textu, kterých tedy moc není. Napsané je to výborně, čtivě, nenudil jsem se, ale popravdě jsem se už těšil až to dočtu, za poslední cca týden jsem přečetl dva Hrabaly a zase na dlouhou dobu stačilo.

1 09.11.2015

Tož člověka to nutí srovnávat s filmem, chce, nechce; ostatně, při četbě už, alespoň já, vidím konkrétní představitele z filmu. Myslím si však, že film přesto nevyhrává a kniha je lepší. Menzel totiž z filmu udělal idylu, úplně z filmu odstranil jakýkoli náznak temnoty a ta v knize nechybí - třebas useknutí psího ocásku, vzpomínání Maryšky na dětství (alepoň si nepamatuji, že by tam bylo) a jiné další epizody. Z tohoto úhlu pohledu na mě kniha působí ucelenějí, opravdověji, živěji.

2 31.10.2015

Jeden z nejlepších, nejvtipnějších komiksů co jsem četl! Tak krásně absurdní, pfilozofickým žvatláním skrz naskrz prolezlé dílo se jen tak nevidí. Kámen co se bojí zemřít, muž v chajdě, muž s hlavou v písku, muž, který debatuje s kamenem! Jediná trochu slabší postava mi přišel žabák, moc mě nebavil.
Navíc člověk se v těch kecech pfilozofických kolikrát najde a i své přátelé a o to je to ještě více údernější. Myslím, že komiks je hlavně pro lidi, který si prošli takovým tím bádáním nad životem za pomocí Nietzschů, Schopenhauerů, Kantů, Sartrů, etc. posléze dospěli k bodu kolize, kdy poznali, že všechno tohle vědění je pouze ku hře ducha (což jistě není málo), ale o skutečném životě to vypovídá nula celá nic a pak se tomu, právě u jen čtvrt vteřiny na život od srdce zasmějí! Lepší než všechny ty pfilozofické knihy vzít a hodit do kamen!

1 30.10.2015

Nejlepší je ten jeho zápis do pamětní knihy v Kimově muzeu. Kniha super, hodně jsem se pobavil, občas do toho znovu nahlédnu, když se chci zasmát, i když ve výsledku je to vlastně dost smutné.

1 30.10.2015

Ale proč ne, není to asi nejlepší Hemingway, ale rozhodně ani nejhorší. Prostě popisuje svůj tehdejší život, pochlastávání umělců a jejich můz a pod tím vším se zračí prázdnota a smutek. Dneska je přeci takováhle literatura děsně populární. Kažopádně se to čte dobře a má to moc pěkný přebal! Teda ono vůbec celé to nové Odeoňácké vydání je dost povedené. Už se těším na Komu zvoní hrana. A ještě mě tak napadá, že Hemingway byť má ten svůj úsporný styl, nějak mi to celé připomíná Keroucka. Ale to je asi jenom mé zdání!

2 28.10.2015

Skvělá kniha! Výborne, propracované postavy, ani jedna není jednorozměrná (ano dokonce ani ta zrůda Cathy)...spousta zajímavého pfilozofování, taky takhle s kamarády občas mudrujeme. Pro zajímavost jsem se podíval asi do třech překladů starého zákona na Kaina a Ábela. Nikde to není přeloženo jako můžeš. Nu inu Wittgenstein měl pravdu, když napsal, že všechny pfilozofické problémy vycházejí pouze z nesprávného pochopení; ze špatného použití jazyka. Tak tak - tak už mlčím.

5 27.10.2015

Je to dobra kniha, nicmene jak nekdo psal, je ponekud zjednodusena, jako ostatne cele dilo Frommova, i tak lze najit mnoho zajimavych myslenek. Kazdopadne dnes s odstupem casu bych Fromma trochu prirovnal k Paulu Coelhovi (nebo jak se pise) psychoanalyticke literatury (dejme tomu).

1 22.10.2015

Cetl jsem podruhe, snad po 15 letech, mozna vic. A musel jsem na tuto knihu prehodnotit nazor, vlastne obecne jsem musel prehodnostit nazor na Hemingwaye, pote co jsem za posledni dobu precetl cca jeho 4 knihy a chystam se na dalsi. Nejsem nejak zvlast nadsenej jeho stylem, ktery je vzdy a vsude zminovan (i mnou), ale cim jsem nadsen, je jeho realisticky pohled na svet. Jeho neidealizovani skutecnosti, ci naopak zatracovani. Podle me proste pise tak; jakym zivot je. Ano, kolikrat je to souboj cloveka se zviretem, cloveka s clovekem, cloveka se smrti a jednou vyhrava clovek, podruhe zvire, pokazde smrt. Pro spoustu utlocitnych jedincu je to barbar, vrah, alkoholik, etc., ale proboha!? Za a) hodme kamenem, kdo nejsme taci. Za b) co je nam do toho jakym byl clovekem, dulezite je to co napsal a jak to napsal.
Ve Smrti odpoledne napsal velice zajimavou myslenku, ze ma zkusenost s tim, kterak se lide deli do dvou skupin. 1) ti co souciti s lidmi (a tito maji parkrat za zivot zvire, ktere miluji, ale vzdy se spise priklaneji k lidem; 2) ti co souciti se zviraty (zvirata miluji, ovsem k lidem se dokazi chovat neuveritelne krute); touto myslenkou velice zabrnkal na me vlastni zkusenosti, ktere jsem si akorat do te doby nedokazal takto pojmenovat. Vlastne z toho nic dalekosahleho nevyvozuji, pouze se vzdy musime tak trochu ironicky usmivat vidim-li jak lide hajici prava zvirat by tem ostatnim lidem co s nimi nesouhlasi udelali to same co je provadeno tem zviratum.
Nema smysl zavirat oci pred utrpenim, protoze budeme-li tak cinit, stane se clovek tak trochu zplostelym a tupym vuci vsemu ostatnimu. Mno to jsem se vykecal.

7 02.10.2015

Asi by mě nenapadlo, že někdy budu číst knihu o lovu, koníčku mně více než vzdáleném. Hemingway ovšem o něm napsal velice dobře, kniha se příjemně čte a vlastně to, že jsem knihu dokázal bez problému přečíst, přestože se zaobírá věcí pro mě ve skutečnosti nezáživnou, je ten opravdový spisovatelský majstrštyk. Hodně se v knize píše o alkoholu, někdo se nad tím pohoršuje, mně to nijak zvlášť nevadilo, dokážu pochopit další autorovo hobby, navíc počítám, že v Africe by to mohla být docela dobrá vnitřní desinfekce proti různým breberam. Dávám za čtyři.

3 21.09.2015

Jako rodilý Mladoboleslavák nemohu jinak než 100%! Kezelius byl evidentně dost pragmaticky založený člověk, který asi měl i rád účty, protože jich par propašoval do své kroniky. Hodně zajímavých informací o Boleslavi. Otázkou je, jak moc zajímavých pro někoho jiného než pro člověka, který je Boleslavák. Každopádně já hodnotím takto.

16.09.2015

Tak jsem si koupil nové hezké vydání od Odeonu. Knihu jsem četl už před lety letoucími a byl jsem zvědav co si z ní pamatuji; teď už vím, že skoro nic. Ale po dlouhé době jsem zase přelouskal nějakou knížku za tři dni. Čte se to skvěle, místy mě rozčilovaly dialogy, ale jenom proto, že jsou skutečně přesné; někdo zde psal, že jsou nepřirozené a že by si takto lidé snad nikdy nepovídali. Mno já myslím, že naopak Hemingway zcela dobře vystihl mluvu zamilovaných, která prostě takto nesmyslná je, vlastně velice dobře popsal celkově zamilovanost, kdy ze dvou lidí, stává se jeden, dokonce na tento stav existuje psychiatrický termín: folie a deux. Nelze jinak; Sbohem, armádo, je dobrá kniha.

4 07.09.2015