blackholesun32 komentáře u knih

To pro mě bylo úžasné čtení. Sáhl jsem po knize včera večer v náladě pod psa a Ecce! Jaké osvěžení. No ne! Fakt! Nečekal bych, že někdy něco takového vyplodím, nemám rád tyhle jakože patetické zvolání, ale ta kniha mě skutečně nesmírně osvěžila, pozvedla, trochu si do mě i kopla, no prostě paráda. Takových poznámek jsem si do knihy neudělal ani nepamatuji. A celý ten pfilozofický rozměr díla s Putnovým komentářem! radost pohledět. Nakonec jsem za večer celou knihu přečetl a mohl jsem jít s klidem v duši a mnohým, k čemu se budu jistě v budoucna vracet, spát. A tak učiním i dnes.

02.01.2025

Jsem rozpolcen. Sám se pohybuji v sociálních službách - preventivních a jsem vedoucí Domu na půl cesty. Takže s mnohými příběhy, jež jsou v knize popsány jsem se již setkal, ale samozřejmě v době, kdy z těch dětí, které popisuje autor jsou “dospělí lidé. V úvozovkách proto, že řada z nich nikdy dospělých nebude vlivem toho co mají za sebou a v řadě případů i před sebou. Takže co se týče příběhů dětí, které jsou v knize popsány dal bych rozhodně nejvíce hvězdiček co to jde. A mnohé mi také ukazuje, kde jsou kořeny chování mnohých našich klientů, kteří žijí u nás.
Na druhou stranu mě, ale vlastně osoba autora trochu iritovala. Jak psal někdo přede mnou, budu doufat, že je to vlastně jenom autorská licence. Ne že bych nesouhlasil s tím, že dětské domovy nejsou plné vyhořelých tet a strejdů, ostatně samotné sociální služby jsou jich plné a také těch, kteří to chtějí dělat srdíčkem a to jsou stejní, ne-li horší škůdci, jak ti vyhořelí. Nicméně autor se skutečně staví do pozice supermana a zachránce dětí, kterého nikdy neserou a nikdy se na ně nezlobí - byť třeba skrytě v rámci supervize. Zároveň popisuje jak střídá jedno zařízení za druhým - no, chápu, že může být provokativní svými názory, ale u mě zpravidla takoví lidé, když dělám výběrová řízení, nevzbuzují důvěru. A co si budeme povídat - nový zaměstnanec, který přijde do nového zaměstnání a začne hned říkat všem, jak to dělají špatně - to rozhodně miluju. Byť rozumím jak to v tomto případě myslel a to na co poukazuje rozhodně špatně je. Asi zjevně umí vyjít s dětmi, ale ne s dospělými. Nebo já nevím. Samozřejmě řada věcí, na které autor poukazuje je skutečně špatně a dalo by se říci, že nelze než nesouhlasit s větou - nebuď píča a je dobře, že taková kniha vznikla - byť se vlastně autor ve skutečnosti nedotkl ani setiny patologií, kterým jsou děti vystavovány a se kterými se nepochybně setkal - leč to by ta kniha asi ani nešla číst. Také úplně nemohu říci, že bych zcela souhlasil se způsobem práce, který autor praktikuje, ale tak samozřejmě to je otázka výcviku školy, a zaměření na děti - asi bych s nimi popravdě nemohl pracovat - viděl bych v nich svého syna a bylo by mi jich líto. Takže za to rozhodně ma úcta! A už se přestanu vykecávat a bude, nechme knihu si žít svým životem. Rozhodně poukazal na dobré téma.

9 30.12.2024

Mě to teda zas až tolik neoslovilo. Konec se mi líbil, to vyústění, ale jinak mi to přišlo takový nějaký předvídatelný...prostě si nemyslím, že když dám do knihy kriminálníka, skoroKafku a italku, že je to hned hluboký a poetický. Kresby jsou fajn, ale tenkrokráte jsem spíše z knihy zklamán.

3 10.12.2024

Nebylo to úplně nejsnazší čtení… ale vlastně to byl můj první Nietzsche, kterého jsem přečetl. Asi dva roky zpátky jsem si začal pořizovat celého Nietzscheho, tak jak ho vydává oikomenh a teď jsem se do něj pustil. A přestože to nebylo nejsnazší čtení, tak mě musím říci dost bavilo a bylo značně inspirativní. Ne že bych se vším souhlasil, ale prostě Dionyský princip (přesto Ničeho příliš - nebo snad Nietzscheho příliš?) - se svým prožitím, dotknutím si dna, šílenstvím, enormním zážitkem, za kterým lze hledat sebe sama (Apollinské poznej sám sebe) - shledat se sám se sebou, to je prostě inspirativní a vybízí to k dalšímu zkoumání a tak tedy na mě již! Čekají Nečasové úvahy….

29.10.2024

Zajímavé… K Bruno Schulzovi jsem se dostal přes Bohumila Hrabala a asi rozumím co se mu na něm líbilo. Jak už řekl kolega přede mnou - obrovská fantazie! A mnohdy vskutku brilantní, nádherný a geniální motiv/myšlenka… Přesto mě to úplně nevtáhlo. Někdy bylo té fantazie skoro až moc a ne že bych se v ní ztrácel, ale trochu se přejedla. A je fakt úsměvný, že to říkám zrovna já, který to ze sebe chrlí vcelku podobně. Možná je to naschvál, abych zbystřil! Nicméně - jsem rád, že jsem knihu četl, ale další bych asi už nemusel.

1 26.09.2024

Ježiši! Jestli takhle někdo analyzuje každičký okamžik svého života - no tak to se jdu zabít! Ne… bohužel pár lidí, kteří to takhle dělají skutečně znám a je to teda děs. Do tři čtvrtiny knihy jsem si říkal, že tohle teda fakt nic moc. Pak od snové části se mi to docela líbilo, ale její vyznění je takové jalové. Kundera skutečně po Nesmrtelnosti prošel proměnou. Krom toho, že začal psat francouzsky, zkrátil svoje romány, očesal je o esejičnost (snad krom Pomalosti), tak vlastně přes zmiňovanou krátkost knih, je takový nějaký rozbředlý - analyzování do aleluja, ale vlastně nic moc neříkající. Je hezké, že odkazuje sám na sebe, možná se více obrací sám do sebe, do své minulosti, také je k ní možná tolerantnější (pokud vím, tak své básně nepočítal do svého díla), ale nějak mi z těch knih vyprchává to, proč mě bavilo číst prvních sedm knih.

2 08.07.2024

Taneční hodiny pro starší a pokročilé… to je název…dost mi to určovalo moji představu o knize… viděl jsem něco jako Hoří má panenko, černobílý film české nové vlny z tanečních, kde dochází k trapným situacím mezi nesmělými mladíky a nesmělými mladicemi… no fakt! opravdu! ale když jsem začal číst knihu zjistil jsem, že je to všechno jinak. No zjistil. Si teď trochu zafabuluju…
Taneční hodiny pro starší a pokročilé… Pepinův monolog…vršení, vrstvení slov jako, shoegaze v hudbě, samej reverb a tremolo a něco i pozpátku…vrství se to přes sebe, asociace, aluze a odkazy, biblické výjevy, opakující se slovní spojeni, jako jediné pojítko mezi sebou…no čte se to nádherně a příběh chybí a čte se to nádherně…to už je o požitku z čtení samotného…to už jsou opravdu taneční hodiny pro starší a pokročilé…
avšak…také…tento týden, slyšel jsem skvělou větu (a Hrabal jich slyšel! Což?!), že tančí bez tance. Mno co takový stařec, jakým jest Pepin může asi tak dělat, už jen. Při potkávání, setkávání se s krásnou Kamilou? Tančit bez tance. Jen sedí na stoličce, kolena ztuhlá, prsty se třesou, kampak nás nesou, slova a věty, které hromadí a ze sebe sune… už nic než tanec bez tance mu zbývá, takové taneční hodiny pro starší a pokročilé… a ona se mu poté odmění… krásná kniha, jedna z Hrabalových nejlepších!

3 28.06.2024

Nejdřív jsem byl trochu otrávenej, že se jedná o příliš hlučnou samotu a něžného barbara dohromady, ale pak to začalo nabírat na intenzitě a obrazy, které se přede mnou zjevovaly (protože Hrabal píše především obrazy a pak až možná knihy) byly krásnější a sugestivnější a především a právě proto naskakovaly na představy a myšlenky moje, anebo je také doplňovaly! Takže, přestože jsem věděl jak to končí a jak to dopadne, byl jsem nakonec kluby poezie ukolébán do překvapivé radosti z knihy samotné! Takže, čtyři, anebo čtyři a půl!

1 18.05.2024

Moc hezká kniha - byť je zde spousta motivů z Krasosmutnění a Harelkýnových miliónů - tak je trochu již opakující, ale pravda také je, že Hrabal často některé motivy opakuje. Asi bych byl radši, kdybych si tuto knihu přečetl jako první, ale nestalo se tak. A tak na to doplatí, tím, že hold má o jednu hvězdičku méně.
Ale protínání motivů a jejich protichůdnost a stejnost zároveň s tím, jak se od sebe zase začnou vzdalovat, se mi moc líbilo.

11.05.2024

A mně se to líbilo! První polovina hodně moc, to jsem uvažoval i nad pěti hvězdičkami, pak to trochu začalo ztrácet dech a některé eseje jsem ne a ne pochopit jak souvisí s antropoceném - kupříkladu nebinární Madona (ale to také může být tím, že jsem fanda původního Marianského sloupu na Staroměstském náměstí a točej mě všechny možný ismy, který si ho snažej přivlastnit, ultra křesťanství počínaje po jeho odpůrce konče), nicméně antropocén má tu kouzelnou vlastnost, že na něj lze naroubovat vše, takže se člověk de facto nikdá nesplete. Nicméně kouzlo knihy ční dle mého hodně v tom, že se jedná o krátké eseje, které se všechny dobře čtou a byť jsem si pár slov musel najít, tak úplně nechytračí. A o takovém tukovci bych si toho klidně přečetl mnohem více.

1 20.04.2024

Náročná kniha. Nicméně podnětná, zajímavá, inspirující. Pojem melancholie nahlédnut z mnoha stran. Saturn to samé. Trochu mě teda rozčiloval poznámkový aparát, který nechával spoustu latinských, řeckých a jiných textů nepřeložených. Skutečně těmito jazyky (byť bych mnoho chtěl) nevládnu a spousta textu tak přišla vniveč. Škoda. Nicméně s mi popravdě líbila více kniha melancholie od Laslo F. Foldenyi. Každopádně život samotné knihy je též pozoruhodný.

13.03.2024

At uz jde o subjektivizovane pojeti nasich dejin, ci ne, pro me plno poutavych faktu a syntetizujiciho mysleni autora, ktere mi dava smysl a tak nejak ukazuje jaci jsme a proc jsme stale stejni. Kniha tezce aktuelni a mnohe v dnesku vysvetlujici! Rozhodne za pet hvezd.

1 28.11.2023

Uf! Docteno toto monstrum. A vsak krasne. Pominu-li ctivost sameho dila, i pres zdanlive nective tema, muj zajem o katolicke autory a taktez fakt, ze mam pane profesora proste rad a jeho knihy me bavi! Tak hlavnim cennym artiklem a zaroven prokletim, teto knihy je to, ze me inspiruje v mnoha dalsich a dalsich autorich, ktere si proste jednou musim precist! A tak jsem si v poslednim mesici objednal uz asi dalsich 20 knih, ktere vsunuji do sve skrovne knihovnicky a tesim se, ze na ne vsechny postupne jednou dojde!

03.10.2023

Skvela knizecka basni. Aneb jak utvorit vlastni universum na cca 60 stranach. Mocne jsem zaskrtaval a pak uz jsem si jenom zaskrtaval jednotlibe nazvy basni. V techto dnesnich uplakanych dnech plne atmosferou se mnou koeexistujici. Az jsem si nakonec udelal vyslap na Kristianov tady u nas v Jizerskych horach, zanikla sklarska osada a ta evokace mista, genia loci a versu par dni zpet prectenych me zcela pohltila. Dekuji

02.09.2023

Cetl jsem na brehu Stredozemniho more v Tunisu, coz rozhodne bylo to nejlepsi misto, kde jsem ji mohl cist. Mezi strankami veze pisek, vazba lehce rozmocena od kapajici morske vody, vybledly prebal od slunce, vonici teplym vetrem. Cetlo se to samo. Esej o zivote, mori, namornicich etc. Zit bych u more nechtel, stred Evropy je mi proste blizsi, ale chapu tu vasen pro nej. Navic inspirativni pro moji vlastni basen. Za me 4,5. Ve vysledku 5. Byt uvedomuji si, ze silne ovlivneno geniem loci.

2 17.06.2023

Uf! Jsem se lekl. Nejak kdyz jsem videl nazev, byl jsem k eseji krapet skepticky. Uplne jsem nevedel co ocekavat, ale nakonec jsem mile prekvapen, jak soucasny esej to je! Predevsim z hlediska Ruska. A zaroven jak to co pise Kundera, byt mnohdy ve zhustene forme, souzni s tim co mluvi Martin C. Putna. Kuprikladu Slovanstvi jako konstrukt. Mno radost jsem mel a narozdil od poslednich knih Kunderovych, ktere me uz prilis nebavi, tak eseje z jeho pera jsou proste skvele!

10.06.2023

Moc hezka kniha! Krasny pribeh, i kdyz konec mi najednou prisel hrozne rychle vyresenej. Ale jinak pri cteni teto knihy clovek citi jak jej ten pribeh oslovuje az tam kdesi v hlubinach. Jak se dotyka neceho ne zcela vyrceneho. Ta antiteze Krista a jeho ucedniku, mleti kosti pro kmotricka a jak se vsichni stejne vzdy nekoho bojime, kdo cni nad nami. A v posledku, jak moc by se mistr chtel stat svobodnym clovekem.

6 05.06.2023

Cekal jsem to jine... asi bych se ptal na jine otazky. Cimz netvrdim, ze tyto, v knize polozene, jsou spatne. To urcite ne. Jen me prozatim knihy pane Palana uplne nevtahuji.
Na druhou stranu skutecne vyvstal plasticky obraz o kulturnim kvasu Stare rise za dob Floriana. A prislo mi hezke, jak oba dva synove o svem otci mluvi hezky, ale ne nekriticky.
A tak nejvetsim trapenim pro me, je osud Florianovi knihovny. Co se s ni vlastne stalo...

Hezky obrazky, vysek kratkeho vypraveni k Winterbergovi, inu proc ne, cte se to hezky, trva to 20 minut, mozna, ale ze bych si z toho upe kecnul na prdel, to zas ne. Je to fajnovy dovetek a to je asi tak vse.

3 11.02.2023

Letos jsem toho moc neprecetl, asi rok plny zmen, takovy turbulentni, mozna proto letos ctu pomalu a Dunaj k tomu primo vybizel. Cetl jsem ho asi dva mesice, tak jak plynul, mezi tim umrela mi mama a ja ctl Dunaj dal, chvilemi mi to pripominalo Martina C. Putnu, s literarnim presahem a aluzemi. V podstate tok Dunaje kopiruje mista, ktera bych chtel navstivit a zrouna letos jsem se podival do Bratislavy, prave k Dunaji. Nevim co bych vypichl, libilo se mi to moc a zaver, to lehke zklamani a pritom nakonec ctnost z toho vseho a uvedomeni si, ze prave tak, jak je psano, ucineno, bylo mame dano zemrit.

2 13.11.2022