blacklucie
komentáře u knih
Příběh nového jména
Elena Ferrante
Po pomalejším prvním dílu mě tento druhý absolutně pohltil. Naštěstí jsem měla čas na čtení a četla jsem tařka všude...geniálně návykový styl psaní - až mě to místy štvalo :-)
Údolí včel
Vladimír Körner
Kdysi dávno jsem viděla film a pamatuji si jen to, že to byla strašná depka. O to více jsem byla ohromena knihou. Po pomalejším nástupu následuje silný, syrový, napínavý příběh od kterého jsem se nedokázala odtrhnout. Dokonalé!
Očista
Libor Ondřich
Bavilo mě to. Svižné nenáročné čtení, jediné ,co mi nesedlo bylo množství prvoplánových přirovnání, sice občas vtipných, ale tak trochu v křeči. Navíc mi nesedí humor postavený na zesměšňování lidí. Moje pubertální dcera to ale ocenila, takže možná to bude věkem :) P.S. Co Vám Věra Mikulcová udělala? :-D
Lenost
Jiří Maršálek
Kniha mi přišla dost nevyvážená.Velkou část zabralo melancholické bloumání až s nádechem zbytečnosti a pak náhlý zvrat, který na mě působil nevěrohodně až absurdně. Nicméně styl psaní mi sedl, knihu jsem přečetla za odpoledne a těším se na autorovy příští knihy.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Pro mě druhá kniha tohoto autora a musím přiznat zklamání... jeho styl je čtivý, ale tohle mi přišlo jako vyprávění tetičky, či se děje na vsi... škoda
Deník Gréty Kaiserové
Klára Janečková
Jsem docela překvapena vysokým hodnocením knihy. Literárně je to velmi slabé, místy až hloupé. Ač zajímavé téma, zpracování mi vůbec nesedlo...připadalo mi to jak příběh z Bravíčka
Anežka
Viktorie Hanišová
Příběh naprostého zoufalství a bezradnosti... celou dobu doufám, že Julie neexistuje. Vynikající sonda do života ženy, která si všechno představovala úplně jinak.
Netrpělivost srdce
Stefan Zweig
Ještě nikdy se mi nestalo, aby se ve mně bily tak protichůdné pocity, jako u této knihy. Zweigův styl vyprávění je dokonalý, pohlcující a jde až na dřeň lidských emocí. A přesto nebo možná právě proto mě neskutečně dráždilo psycho v podání postavy Edity. I když lze tušit, jak příběh dopadne, už od půlky knihy si čtenář klade otázku, kam až může člověk v zoufalství zajít a kolik ponížení na všech stranách to obnáší. Opravdu silné...
Vango
Timothée de Fombelle
nemám slov :) Kniha napínavá od začátku po celých svých 700 stran, přitom vlastně taková pohádka.Úžasné!
Thovt - projekt lidstvo
Kerstin Simoné
Tato kniha není pro každého a svého čtenáře si sama najde...kniha je nabitá informacemi, které lidé většinou vědí nebo tuší, ale ne vždy jsou ochotni si je připustit. Souhlasím ale s komentářem Jelitovny potud, že některé věci jsou v knížce až "omílány" pořád dokola, ale i to má možná svůj význam :)
Hendrixova kytara
Kateřina Dubská
Souhlasim s komentářem Květ, bez atmosféry a čehokoliv, čím by mě kniha přitahovala. Nedočetla jsem.
Paměti přírodního léčitele
Jan Mikolášek
V celku nemám problém s tím, nakolik je kniha pravdivá... brala jsem ji jako příběh. A udivuje mě, ze ji tady někdo šmahem odsoudil jako vylhanou. Pro mě bez ohledu na pravdivost autorova života zajímavá sonda do doby přelomu 19. a 20. stol. napříč společenskými vrstvami, ikdyž subjektivní.
To prší moře
Radka Třeštíková
Několikrát jsem chtěla odložit. Styl psaní mi vůbec nesedl. Prolínání dějových linek mi nevadí, ale připadalo mi to jako nekonečný úvod k příběhu, který nakonec vůbec nezačal.
Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
Kniha me nezaujala stylem psaní,navíc s chybami!, ale tématem. I přes jednoduchý jazyk, v závěru knihy sklouzavajici az k braku me velmi oslovují osudy valašských rodin, knihu jsem opravdu brala spíš jako kroniku než literární dilo a jako takova splnila, co jsem od ní očekávala. Za přečtení urcite stojí.
Kůže
Jevgenija Někrasovа
Něco tak ve všech směrech originálního a přitom tak poutavého, jsem asi ještě nečetla. V podrobnostech podepisuji komentář SlamLenky, knihu moc doporučuji, byl to jedinečný a krásný zážitek.
Prvotřídní hajzl
Jiří Šimáček
Malá noční žranice a Charakter se mi líbily, tohle mě minulo. Jo, ten chlap byl hajzl, stejně jako jeho otec, ale to je tak všechno. Celkově to jako příběh a dvě linky, které se spojí, tentokrát nefunguje. Alespoň pro mě ne.
Na Seně
Vojtěch Rauer
mě to prostě zoufale nebavilo...určitě nejsem cílová skupina, ale spousta jiných YA knih mě nadchla. Proste jsme si s touto nesedly :)
Syn správce sirotčince
Adam Johnson
Nemůžu se zbavit pocitu, že ta knížka nebyla napsána jako román, ale jde o kompilát nějakých posbíraných příběhů, kterým se autor knihy snažil dát linku. A to se za mě úplně nepovedlo, což ve finále působí rozpačitým dojmem. Literárně mě způsob vyprávění neoslovil, ale za přečtení kniha rozhodně stojí.
