Blaník8 komentáře u knih
,,Jestli Beauvoir představoval lovce, pak Armando Gamache byl průzkumník. Tam, kde ostatní zastavili, vykročil Gamache kupředu. Nahlížel do skulin, puklin a jeskyní. Kde žíly příšery.,,
,, Zmizeli. Odebrali se na jiný kontinent, kde žijí truchlící rodiče. Vypadá stejně jako zbytek světa, ale není. Barvy tam jsou vybledlé, z hudby zbývají jen noty. Knihy neutěšují ani nikam nepřenášejí, ne úplně. Už nikdy nebudou. Jídlo je jen o málo víc než soubor živin. Dech vychází ve formě povzdechů. A vědí tam něco, o čem ostatní nemají tušení: Jak velké štěstí zbytek světa má... ,,
,,Jak často se moc bojíme nebo moc spěcháme, než abychom dokázali vidět, co se doopravdy děje?,,
,,Když mluvil, díval se jim do očí a viděl, jak se jejich život mění. Už navždy se bude datovat od této chvíle. Před tou zprávou a po ní. Dva zcela odlišné životy.,,
,,Dál mrtvý nářky kopil.
Celý život jsem byl moc daleko
a nemával, já se topil,,
,,Nikdo ho neslyšel ,,Mrtvého,,
Stejně však nářky kopil:
Byl jsem dál, než jste si mysleli
a nemával, já se topil.,,
V každém díle série je několik těchto ,,perel,, !!.-):-)....Výběr a poselství básní a úryvků mi i s dalšími skvosty v každé knize autorky přijdou mimořádné a vždy krásně ladí s příběhem.:-)
,,Quebec City nikdy nevypadalo kouzelněji než za sněhové vánice a po ní, když vyšlo slunce a odhalilo kouzelné království, zjemnělé a utlumené silnou pokrývkou. Čerstvý, čistý svět, nezkažený a neposkvrněný.,,
Další dobrodružství inspektora Gamache a jeho podřízených, a rovnou dva příběhy. Tentokrát mi k rozuzlení zločinu z předchozího dílu chyběly nějaké střípečky do mozaiky...:-(:-( nebudu spoilovat...ale zase jsem se dozvěděla různé jiné věci...například, že noc je tedy zcela jistě jahoda. Kdo přečetl,ví...a bude se mnou souhlasit:-):-)
(SPOILER) ,,Armand Gamache stál před rakví prolezlou červotočem. Byla prostá, z javorového dřeva, vyrobená ze stromu pokáceného v prastarém lese před čtyřmi stovkami let při budování Quebec City. Gamache cítil, jak se mu třese pravá ruka, a věděl, že to všichni vidí. Natáhl ruku, dotkl se rakve a třas ustal.,,
,,Včera v noci jsem spal jako mimino. Jak praví Shakespeare, v duši mír nejlépe najdete, když nemáte špatné svědomí. Anebo vůbec žádné, pomyslel si Gamache.,,
,,Zaujaly ji na něm hlavně oči. Myslela si, že budou studené a analytické, oči, které už viděly tolik strašných věcí, že jejich panenky ztvrdly. Avšak oči tohoto člověka před ní byly přemýšlivé a laskavé.,,
,,...oči se mu rozsvítily - jednou vyšetřovatel, vždycky vyšetřovatel, ta potřeba člověku z krve už nevyjde. Potřeba vědět.,,
Nádhera!!!:-) Těšila jsem se z každého příběhu pitoreskních současných i historických postaviček a počasí Středozápadu...ty vhledy do minulosti osídlování, úmorná dřina a odhodlání lidí vydupat z prašné země živobytí...autorka má nádhernou schopnost popsat lidi, zvířata, farmy i osudy tak, že máte pocit, že jste přímo tam, na schodech omšelé dřevěné verandy...popíjíte v tom horku citronádu, posloucháte skupinku různorodých žen vyprávět příběhy, zatímco jejich ruce pilně kmitají a vytváří společně jehlami a nití další obraz z historie, ....:-)stačí jen zajít na výroční bazar a koupit jej...
,,Jeden z nás, pomyslel si Gamache. Tři krátká, ale silná slova. Slova, jež víc než co jiného dala vyplout tisíci korábům, vyprovokovala tisíc útoků. Jeden z nás. Byl nakreslen kruh, a uzavřen. Hranice vyznačovala kdo je uvnitř a kdo ne....,,
Šlo ale o víc než o pocit sounáležitosti....
Proč to pro ně má takovou přitažlivost a sílu je i fakt, že to vždycky zároveň znamená bezpečí a loajalitu.
KDYŽ JE ČLOVĚK ,, JEDNÍM Z NÁS,, JE POD OCHRANOU.,,
,,Ve vašem podání to zní jednoduše, namítl Gamache. Ale ono to doopravdy jednoduché bylo. Jakmile jsme se rozhodli, co chceme. A když se na ni Gamache podíval, věřil tomu. Věděla něco velice silného, věc, kterou většina lidí nikdy nezjistí. Že se o svoje štěstí musejí zasloužit sami.,,
,,Armand Gamache věděl, co to znamená, když někdo není hodný. Poznal krutost, hrůzu a zoufalství, a věděl, jak vzácná, byť přehlížená vlastnost je laskavost.,,
GAMACHE SE K NÍ ZNOVU NAKLONIL ,,To, co lidi doopravdy zabíjí, není kulka, čepel nebo rána pěstí do obličeje. Lidi zabíjejí pocity. Ponechané příliš dlouho svému osudu. Někdy v chladu, zamrzlé. Někdy pohřbené a páchnoucí. A někdy opuštěné na březích jezera. Ponechané, aby zestárly a nabraly na bizarnosti.,,
Zločin si opět našel komisaře Dupina, jak píše níže I., mystická příroda...tajemno...legendy...bystrý mozek komisaře opět rozklíčuje téměř všechna tajemství..:-):-)...
Z prvního dílu jsem byla nadšená, druhý..o malinko míň uvěřitelná zápletka...:-(..ale třetí díl série opět skvělý!! Těším se, co bude dál!!:-):-)
,,...pobýval v Three Pines už při dřívějších vyšetřováních a pokaždé mu připadalo, že tam patří. Působilo to na něj. Nakonec, co jiného lidi doopravdy chtějí než někam patřit? "
A ty skvělé do příběhu zapadájící výběry básní??!!
,,Pověsili mě, že jsem žila sama,
měla modré oči a opálenou pleť,
odrané sukně, pár knoflíků,
zarostlou farmu na své vlastní jméno,
a zaručený způsob léčby bradavic."
,,Ďábel se ničím nevymyká, je vždycky lidský, spí s námi v posteli a jí u našeho stolu,,
Čtivá klasika, která může čtenáři dát hodně i dnes, právě podrobné popisy událostí, přírody, oděvů, povah a osobních pohnutek postav mne na tom bavil nejvíce. Myslím, že vždy má žena či muž v životě období, kdy je času málo nebo moc, romantiky málo, nebo moc, všeho světského málo nebo moc, lásky málo nebo moc, kdy bytostně pochybuje o sobě, o druhých...blízkých i vzdálených...a kdy neví jak dál...Zamýšlíme se nad příběhy hrdinů v knížkách a pak i nad sebou..jak jsme si podobní a nejsme....a tak to má asi být...všechno nás někam posouvá.../ jak říká Albus Brumbál/.....,,dál,,......:-):-)
Knihu jsem četla taky na doporučení, i když informací bylo mnoho:-), jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, některé věci pro mne nové nebyly / hodně z této tématiky umí srozumitelně a lidsky vysvětlit Jana Radová /některé nové byly, ale asi si z obsáhlého textu musí člověk vytřídit věci, které s ním rezonují a pak se vám v životě hodně osvětlí a to je moc fajn pocit!:-):-) a ostatní k nám třeba dopluje v ten pravý čas....:-),.. anebo taky ne...kdoví?......:-)