Blaník8 komentáře u knih
,,Někteří v místnosti Armanda Gamache naživo nikdy neviděli. Jiní ho neviděli dlouhé měsíce. Od toho parného červencového odpoledne v lese, kdy se vzduch plnil štiplavým pachem kouře ze střelných zbraní a výkřiky zraněných. A poté co se vzduch pročistil, uviděli velitele Sureté se zbraní v ruce. Jak těmi hezkými lesy vleče mrtvolu.,,
Moc jsem nečekala, letní zábavu ale nakonec luxusní povídky, některé se zajímavými konci:-) bavilo!!!:-)
Pěkné vyprávění, zase něco jiného, než obvykle čtu, líbilo!:-)
O síle nových začátků...i ve zralém věku. Docela milá, potěšila...pohladila po duši:-)
Výborná!!!:-)..mám teď postapokalyptické :-)období na seriály a i knihy...tohle jsem četla na doporučení, bolest, ale zároveň velká síla člověka v krizové situaci vás vtáhne a už nepustí.
(SPOILER) Další případ vrchního komisaře Dupina, milovníka kofeinu a skvělého jídla,
případ přímo z Concarneau, jeho přístavu a pláže, navštívíme domy a firmy podezřelých, galerie a restauranty. Užijeme si letního počasí a moře a spolu s ním odhalíme pachatele zločinu, který má jako obvykle kořeny hluboko v minulosti. :-):-)
spoiler
,,Tak to je! ,,Špinavé peníze přinášejí jenom další špinavosti," prohodila Nolwenová a povzdechla si."
,,Ani se nenamáhal mírnit chlad, který z jeho slov čišel.
Byly to jednotlivé věty, v nichž se skrývala tragédie, tragédie, která dokázala ovládnout celý jeden život. Panovačný otec a syn, který ,,selhal,,."
,, Jsou dny, kdy svět charakterizuje především jedno: nebe.
Onen dvacátý čtvrtý květen k nim patřil. Byl prosvětlený, zářivý, jasný, průzračný, jako čerstvě vypraný. Nebeská klenba se zdála být rozlehlejší, ještě vyšší než obvykle.,,
,,Beauvoir cítil, že se mu rozbušilo srdce a zostřily smysly, tak jako vždycky, když se k něčemu přibližoval. Nebo do toho rovnou spadl nosem napřed.
Hlas ale zachovával v neutrální rovině. jeho vlastní dubové obložení. Fasáda držela.,,
,,Jak listoval stránkami s oslíma ušima, našel pár řádků, které si Amelia podtrhla.
Neděs se toho, že se tvůj život jednou skončí, nýbrž toho, že jsi ještě nezačal žít.,,
,, podíval se mu do očí. Střetnul se tam s pevným pohledem. Jedna věc byla na nějakého člověka vystřelit. Jedná se o strašný čin, na který se nedá zapomenout a ani by se nikdy zapomenout nemělo. Jak Beauvoir dobře věděl. Ovšem někoho bodnout, zabořit čepel do něčího těla, je něco úplně jiného.,,
,,Proč se dělit, když můžete mít všechno? Šlo o setkání c o n f r é r é s nebo o začátek brutální, krátké a krvavé války o území? A oni seděli přímo uprostřed tohoto území, uprostřed války.,,
,,Modlím se, abych dobrá, moudrá byla,¨
za vezdejší chléb, za vykoupení, spásu
od hříchu, s nímž jsem se prý narodila,
a viny za dědictví starých časů.,,
,, Přespal jsem tam. Kéž bych to neudělal. Měl výraz štvance, jaký se u lidí začne objevovat, když je začnou napadat alternativní konce. Takové, v nichž udělali něco jinak. Co by mohlo být kdyby...,,
,,I když se v téhle části Quebeku pohybovala dost často, stejně pořád žasla nad tím, že tu lidi nezamykají dveře. Možná tak když jsou do postele, ale kromě toho může kdokoli vcházet a vycházet, jak chce. Někdy to lidi přežijí. Někdy ne.,,
,,.....Znělo to přesně jako jeho práce. Vražda byla katalyzátor, ale téměř vždy to začínalo nějakou maličkostí, pouhým okem neviditelnou. Často byla roky, desítky let stará maličkost, která se podebrala a narůstala, až nakazila celého hostitele a z lidské bytosti se stala zosobněná zášť. Překrytá kůží, vydávající se za člověka. Za šťastného člověka.
Dokud se něco nestalo...,,
,, Ne, nedokázal si to vysvětlit. Ovšem Beauvoir po letech klekání vedle mrtvých těl věděl jednu věc, a to že je opravdu velice nebezpečné vstupovat mezi člověka a jeho víru.,,