Blaufik komentáře u knih
Milé dámy, Pekárna v Brooklynu byla stejně kouzelná, jako její předchůdkyně. Milovala jsem celý příběh včetně hrdinů, kteří byli sympatičtí a přátelští. Popisy Brooklynu, jakožto i pekárny byly přesně takové, aby čtenáře nalákaly se okamžitě sbalit a vydat na výlet za sladkým dobrodružstvím.
Lehkovážný přístup k vraždění, jízlivé poznámky a zájem dvou sester o jednoho muže, přičemž každá to s ním myslí úplně jinak. Přesně tak by se dala kniha jednoduše charakterizovat. Při čtení mi pořád vrtalo hlavou prosté: něco tomu chybí. Postrádala jsem zde větší dynamiku? Delší vyprávění nebo mi vadilo něco jiného? Nevím.
Přesto však knihu úplně nezatracuji. Její čtení mě bavilo a nelituji, že jsem s knihou trávila svůj volný čas. Bohužel ji však nemůžu považovat za něco jiného, úžasného nebo výjimečného.
Pokud čekáte thriller o sestře, která zabíjí, tak se bohužel nedočkáte. Má sestra je sériový vrah není primárně o vraždění, jako spíš o sesterském vztahu mezi Korede a Ayoolou.
King se čtenáře nesnaží někam dotlačit a něco mu vnutit. Pouze ukazuje co všechno je člověk ochoten podstoupit v rámci reality show. Čím více utrpení, tím lépe. Každý má svého favorita a s mílemi, které nechávají za zády, se jejich šance na vítězství se mírně zvyšuje.
Přesto však při čtení vyvstává více otázek než odpovědí a pokud čekáte nějakou výraznější akci, tak se také nedočkáte. Jedná se o mrazivý příběh, který by za pár let klidně mohl být příběhem reálným. A já se ptám, kam až je člověk ochoten zajít v rámci reality show a televizní zábavy?
Já jsem byla s Outsiderem opravdu spokojená. Autorovo budování napětí, spolu s vyústěním bylo opravdu skvělé a já tleskám, neboť mě kniha opravdu bavila od první až po poslední stranu.
Věřím, že si, nejen milovníci autorových knih, Outsidera užijí. Mohl by se líbit i čtenářům detektivek, kterým v příběhu nevadí trochu nadpřirozena. Pokud vás tedy kniha láká, tak s chutí do toho!
Pokud čekáte knihu plnou šokujících zvratů, tak se bohužel nedočkáte. Příběh postupně plyne jako řeka, přičemž čím blíže ke konci jste, tím více napětí graduje.
Dost dobrá matka vás však psychicky vyčerpá, alespoň já jsem se tak po dočtení cítila. Ta bezmoc a lítost se kolem mne vznášely jako hustý černý mrak.
Osobně jsem už dlouho nečetla tak propracovanou knihu, která by ze mne vysála všechnu mou pozitivitu.
Jedná se o silné a mrazivé čtení, kteří si bezesporu užijí všichni milovníci opravdu propracovaných psychologických thrillerů.
Autorka má rozhodně nadání zaujmout čtenáře tak, že má chuť jen číst a já jsem jejímu stylu vyprávění podlehla. Baví mne, že je jednoduchý, ale přitom čtivý. I když se nejedná o nic náročného ani nic, co bysme ještě nečetli, přesto Nevítaného hosta doporučím a věřím, že si čtení užijete stejně, jako já. Myslím, že ne nadarmo je kniha přirovnána ke knihám Agathy Christie.
Myslím si, že Krvavé prachy zaujmou většinu čtenářského publika. Ať už čtenáře, kteří preferují detektivní četbu, tak i ty, kteří se zajímají o historická fakta. Jedno je jisté, při čtení příběhu, který se vám dostal nebo dostane do rukou, budete naprosto šokování tím, jak se lidé dokázali chovat při zabírání cizího území a utlačování domorodých obyvatel. Ta bezmoc a zhnusení se mě drží ještě nyní, nějaký čas po dočtení.
Podle mě si George R. R. Martin zaslouží opravdovou poklonu, neboť Hra o trůny je jedinečná, nejen tím, v jakém světě se odehrává, ale hlavně tím, jak má autor celý příběh báječně vymyšlený. Rozhodně nebylo lehké vyprávění z tolika pohledů propojit tak, aby dávalo smysl, posouvalo se kupředu a zároveň nepůsobilo šroubovaně.
Ve čtení budu určitě pokračovat a už teď vím, že se ke knihám budu ráda vracet.
Osobně se mi kniha báječně trefila do noty a její čtení jsem si opravdu užila. Na české poměry se jedná o velice vydařený román, který s klidným srdcem doporučím čtenářkám, které mají chuť na hořkosladký příběh z pera české autorky.
Autorka napsala více než slušný psychothriller, který však klame tělem hned od začátku a v mnoha rovinách. Začátek knihy totiž nevypadá moc lákavě a vyprávění je velmi opatrné. Postupně se zdá, jakoby autorka konečně zapudila počáteční nejistotu a rozjíždí se nebezpečným tempem plným zvratů a překvapení.
Pro milovníky thrillerů je tato kniha doslova povinností. Pevně věřím, že z ní budete stejně nadšeni jako já.
Strážce nádrže je poetický příběh s laskavým humorem, který rozhodně osloví i mladší generaci čtenářů. Autorův styl vyprávění je opravdu kouzelný a lehký.
Celá kniha působí jako takové milé pohlazení po duši, i když ne vždy jsou příhody v ní veselými.
Pokud máte obavy, že se na stránkách ukrývá příběh sladký, až vás budou bolet zuby, tak vás ráda vyvedu z omylu. V knize se řeší také závažná témata, jako odcizení od rodiče, šikana nebo třeba nízké sebevědomí. Ani vám nespočítám, kolikrát jsem se u čtení zasněně usmívala, ale také kolikrát jsem měla namále a z očí se mi draly slzy.
I když je kniha řazena do sekce "humorné" tak se zde neodehrávají pouze situace, při kterých se budete smíchy popadat za břicho. Řekla bych, že kniha je takovou sondou do britského zdravotnictví, kdy lékaři v nemocnicích pomalu bydlí a vyčerpání je u nich na denním pořádku.
Kniha je psána velice čtivě a lehce, a to zvláště díky deníkovým zápiskům z pera jednoho mladého lékaře. Za sebe rozhodně doporučuji.
Za mě se jedná o příběh, který rozhodně stojí za to číst. Tajemno, které se nese celou knihou je opravdu mrazivé, zvláště pak v druhé polovině knihy, která nabere rychlejší tempo a věci se dají pořádně do pohybu.
Spousta otázek a tak málo odpovědí, vás donutí přečíst knihu jedním dechem. Osobně jsem si myslela, jak celý příběh dopadne, nicméně jsem se pěkně mýlila a takový závěr jsem nečekala.
Myslím si, že autorka nemohla tuto sérii opravdu zakončit lépe. Věřte mi, že je pro mě hodně těžké o této sérii napsat něco kloudného, já jsem se do ní prostě a jednoduše zamilovala. Mrzí mě, že nemohu najít ta správná slova a vychválit ji až do nebes, ale jedno vím jistě. Určitě tuto sérii doporučím všem, kteří touží po akci a krvi, která je zjemněná romantikou a láskou, kde nechybí krásní a mladí hoši z mafiánské rodiny.
Devět dní je knihou, kterou by si rozhodně měl přečíst každý fanoušek postapokalyptických příběhů. Je zde spousta akce a žádná hluchá místa. Autorka vytvořila svět, který má perfektně promyšlený a to do sebemenších detailů.
Myslím, že se na české literární scéně objevila autorka, která má rozhodně co nabídnout, a doufám, že se brzy dočkáme pokračování této nadějné série.
Cujo je na poměry Stephena Kinga poměrně útlá knížečka, kterou si ovšem zamilujete stejně jako jeho předchozí díla. Nejedná se pouze o šíleného psa, ze kterého by mistr v průběhu mohl klidně udělat i dinosaura. Jedná se také o skvělé zpracování postav a jejich charakterů.
Čtenář tomu všemu prostě věří. Postavy jsou tak neskutečně reálné, že se vám před očima začne odehrávat film kde je v hlavní roli strach a bezmoc.
Závěr knihy zaváněl těžkým průměrem, vzhledem k tomu, jakou laťku nasadila kniha během příběhu. Ale to se občas stane, a zvlášť této knize a jejímu autorovi budiž odpuštěno.
Celkově knihu hodnotím jako thriller, který rozhodně stojí za vaši pozornost a pevně doufám, že se dočkáme dalších knih z pera Michaela Kardose.
Více v mé recenzi v záložkách.
Kniha je svým stylem vyprávění opravdu velice čtivá a troufám si říci, že je jednou z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla a rozhodně jsem ji nečetla naposledy. Jsem velice ráda, že tento skvost můžu mít ve své knihovničce.
Pokud se toužíte na chvíli přenést do předválečného Japonska a nahlédnout za oponu umění gejš, tak knihu vřele doporučuji.
Více v mé recenzi v záložkách.
Styl, jakým Robert Bryndza píše je opravdu neskutečně čtivý. Nejedná se o nějaké složité psaní, čtenář při čtení opravdu relaxuje, vyšetřuje spolu s Erikou a jejím týmem a čtení si užívá plnými doušky.
Pokud máte rádi detektivní příběhy, kde krev nestříká na všechny strany, ale poctivě se vyšetřuje a líbila se Vám Dívka v ledu, tak Noční lov je přímo povinnost.
Více v mé recenzi v záložkách.