BLeeCraleek
komentáře u knih
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Skvělá knížečka, místy mi lezl mráz po záchech.
Co jsem to proboha udělal?
Robert Fulghum
Autor me prostě baví. To o čem píše má z vlastních zkušeností a tím je to ještě lepší…
Zimoděj
Terry Pratchett
Kniha mi přišla docela fajn, až na to že mě Tonička fakt irituje, stejně jako v Klobouku s oblohou(je malá ale působí jak by jí bylo tak 40-nejsem si jistá jestli to byl Pratchettův záměr nebo ne ale mě se to tam prostě nelíbí).
Evangelium podle sv. Matouše
neznámý - neuveden
Evangelium podle Matouše je ze všech čtyř evangelií nejtěsněji spjato s židovskou starozákonní tradicí. Snaží se ukázat, že Ježíš Kristus pochází z Davidova rodu (1. kapitola) a že je očekávaný Mesiáš. Proto se soudí, že bylo určeno křesťanům ze židovského prostředí.
Othello
William Shakespeare
Kam až je člověk dohnán žárlivostí a intrikami… jak člověk druhýmu nevěří a pak se diví, že ani on nevěří jemu
Rozbřesk
Stephenie Meyer
Celkem dobře se to čte, jinak jsem to četla výhradně pro to, abych zjistila jako to celé dopadne a dopadlo to podle očekávání.
Nový měsíc
Stephenie Meyer
Docela zajímavý příběh, jinak nic moc. Hodně lidí říká, že se jim to líbilo, hodně, že je to blbost… mě to bavilo, když jsem to četla, ale nezanechalo to ve mě nic co by stálo za zmínku…
Zatmění
Stephenie Meyer
Příběhy, které byly kolem dokola byly fajn, líbily se mi víc než hlavní dějová linie. Tuhle knihu jsem přečetla jedním dechem, ale že bych ji musel číst znova, to ne.
Stmívání
Stephenie Meyer
Myslím že jsem celou sérii přečetla během střední školy (ještě dřív než to stihli natočit)... přiznám se, že první díl mě celkem bavil... byla to taková příjemná odpočinková četba pro přesně ten věk. Teď už bych to nečetla.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Knížečka, která donutí k zamyšlení. Na to jak je krátká(otázka půl hodiny) tak byla zajímavá a poutavě napsaná…
Dlouhý, temný čas svačiny duše
Douglas Adams
Zajímavý příběh, zajímavé postavy, absurdní popisy a humor. Jinak to ale strašná slátanina…
1984
George Orwell (p)
Nejvíc mě dostalo to, jak pokřivené a zvrácené měli hodnoty. Všichni jsou jako stádo nemyslících, bezcitných, deprimovaných bytostí. Všichni proti všem, děti proti rodičům, manžel proti manželce… Bez lásky. Když se najdou lidi, kteří vidí, že něco není v pořádku a snaží se o „normální“ vztah, život, cokoliv, tak neví, jak na to, zoufale se chytají jeden druhého s tím, že už jsou stejně mrví a když se zdá, že se jim povedlo milovat, tak se to zhroutí jako domeček z karet v momentu strachu. Který člověk když se bojí, když mu hrozí něco hrozného, by řekl, že by byl raději, kdyby se to stalo tomu koho miluje?
((A tady to vidím : Člověk, který nepřijal, nemůže dát. Člověk, který nebyl milován, nemůže(nebo může ale jen těžko) milovat. Člověk, který nepoznal lásku není schopen oběti pro druhého člověka. Na druhé straně člověk, který byl milován, miluje a rozumí tomu, co je láska je ochoten riskovat a obětovat cokoliv jen pro to aby zachránil bytost, na které mu záleží. Nemám pravdu?))
Dýka a kříž
David Wilkerson
Kniha popisuje cestu Davida Wilkersona, zakladatele Teen Challenge( http://www.teenchallenge.cz ), od zabezpečeného kazatele kdesi na venkově po horlivého vedoucího střediska mládeže v jedné z nejhorších čtvrtí v New Yorku.
Ukazuje, jak lidé potřebují lásku a porozumění. Jak jsou zdrcení životem, který žijí, plní nenávisti k ostatním i k sobě samým. Tolik prahnou po porozumění, ale neví, jak na to a tak upadají do drogových závislostí… Tolik prahnou po blízkosti a po lásce a sex používají jako nástroj k tomu něčím být a něco dokázat nebo si jen prostě vydělat na další dávku. Oškliví si sami sebe, nevěří, že je pro ně naděje, mluví o sobě jako o chodících mrtvolách. Do takového prostředí přichází David Wilkerson a takřka z ničeho buduje středisko pro mladé, které si bere za cíl dostávat mladé lidi z jejich závislostí, postavit je na nohy, dát jim druhou šanci. Přivést je ze tmy na světlo, z hrobu do života. Jak se mu to všechno podařilo? Odpověď je pro někoho snadná, pro někoho nepochopitelná: Vírou
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
No v polovině knihy, když se objevila Markétka a mistr, konečně! začalo to být zajímavý… předchozí polovina byla místy vtipná ale víceméně mi to přišlo ne moc dobrý, asi nemám ráda ruské popisy událostí. Ty části o Pilátu Pontském byly moc povedené – podle mě to bylo skoro to nejlepší z té knihy moc se mi to líbilo, škoda, že není takový román, hned bych si ho přečetla… Myslím, že celkově mi tahle kniha zanechala spíš kladné dojmy… rozhodně nelituju, že jsem ji četla…
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Večerní škola pro dospělé. Líbil se mi nápad té knihy i to jak je to napsáno(myslím ty jazykový vtípky), jen časem už to začínalo být zdlouhavý a když přišel na scénu pan Kaplan, tak se mi zdálo, že musím jít na vzduch(a to jsem byla venku) - takže to vlastně bylo parádní.
Američtí bohové
Neil Gaiman
Hlavní hrdina Stín se dostane z vězení ale zjistí, že jeho manželka a nejlepší přítel zemřeli při autonehodě. Nemá se teda kam vrátit a tak přijme nabídku pana Středy a dělá mu společníka na cestách po Spojených státech. Spolu se Středou navštěvují spoustu zvláštních lidí (staří bohové – keltští, indičtí, egyptští – které s sebou přivezli přistěhovalci ale přestávají jim věřit – vyměnují je za novodobé bohy jako technologie, media a nemoci – a tak bohové ztrácí sílu a žijí na okraji společnosti). Středa má plán. Jak do toho zapadá Stín a ostatní bohové se dozvíte tak, že si knihu přečtete :-) Stojí a přečtení…
Bůh ví
Joseph Heller
Kniha se mi celkem líbila, hlavně začátek, který se mi zdál nejvíc vtipný. Vlastně na začátku bylo řečeno ve zkratce všechno, co jsme se dozvěděli, jen v dalších kapitolách se k tomu autor neustále vracel ale už ne ani zdaleka tak vtipně a ironicky jako na začátku. Jako při zmínce o králi Davidovi se směju stále :-)
Chatrč
Wm. Paul Young (p)
Kniha má zajímavý nápad, to o Bohu jako o černošce je dost dobrý. Líbila se část, kdy kamarád hlavního hrdiny říká: „A nenaser Ho, taky bych si s ním chtěl promluvit.“ Nebo když se pak hlavní hrdina s Trojicí a říká: „Tak sem si představoval, že aspoň jeden z Vás bude běloch…“ Docela mě to odrovnalo… Některé pasáže byly humorné, některé docela slušně (pokud to můžu posoudit) napsané, na jednom místě celkem slušná detektivka, jinde dost strašidelné, pak je tam dost filozofických a teologických částí, spousta míst bylo slabých a konec sem už nezvládla…
Zdá se mi, že krásné literatury je v křesťanských kruzích málo a tak nemá konkurenci a nemá moc tendencí se vyvíjet k lepšímu. Zároveň mě udivuje, že takováto kniha mohla být bestselerem, no ale to asi vychází z toho, co jsem psala předtím o konkurenci a množství takových knih.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Neobyčejná kniha. Vyprávění o krásných věcech v době, která krásná nebyla ani trochu. Dílo plné lásky i v těch nejtěžších chvílích člověka, chvíle, kdy byste měli nenávidět ale vy nemůžete. Chvíle hledání a nacházení Boha i na místech, kde to nečekáte, kde prostě být nemůže. Chvíle, které vás drtí a svírají a vy nemůžete dělat nic, aby se to změnilo. Pocit bezmoci. Opravdoví lidé v opravdovém světě.
Bez patosu, bez hloupého filozofování, bez nudných míst. Líbilo se mi, že kniha měla spád. Stránky napěchované dějem, city a lidskostí, ale ne násilně. Spousta dojmů. Nelíbilo se mi, že nemám kapesník… ;-)
