BLeeCraleek komentáře u knih
Nápad výborný, jako popis toho v čem se odehrává příběh taky fajn, ale kde je Pratchettův humor? Dobrá když bych neočekávala klasického Pratchetta tak to nebylo zas tak zlé. Líbilo se mi jak popisují proces osidlování Dlouhé země, že tam taky mají problémy a tak. Jen mě štve, že kniha skončila žádným koncem...
Přečtu si i další díl, prý je tam víc děje. ;-)
Myslím, že jsem tuhle knihu ani nedočetla... nicméně alespoň 2 hvězdy dostane protože už jsem četla i daleko horší a trocha humoru tam taky byla...
Dobrá kniha, ale nedosahuje kvalit knihy první... v některých pasážích jsem se nudila. To zároveň platí i u dalších knih série. A podle mě je to co další kniha tak trochu "horší".
Tahle kniha mě uchvátila... Jako totálnímu neznalci mi byla kdysi vnucena jako povinná četba milovníků sci-fi a fantasy. Opravdu myslím, že stojí za to ji přečíst a ikdyž jí nedávám plný počet hvězd je a bude jednou z mých nej.
Totálně se mi líbí. Akorát myslím, že má cenu číst ji až v dospělosti. Nevím co z ní děcka mají (povinná četba), možná pěkný příběh.
Pokračování knihy Armageddon jako muzikál(o které s myslím, že není až tak povedená jako tato).
JO kniha je plná srandy, chvílemi se mi zdálo, že je to až tak blbý, že je to geniální…fakt stojí za přečtení, ale je to strašná blbina… :-)
Popisy brutálních věcí páchaných na křestanech, římanech a jiných lidech byly až moc podrobné. Zápletka zajímavá, když se vyřešila jedna věc hned se smetla druhá. Nenudila jsem se. Konec byl hodně hodně drsný. A Petronius je sympaťák…
Zajímavý příběh, akorát pro někoho, kdo se v té historii trochu vyzná, děsivě předvídatelný, to mu ale neubralo na napětí a na zajímavosti. Chvílemi jsem z toho byla strašně v depresi, protože to co se v knize dělo bylo prostě drsný. Ještě co se týče křesťanství, tak bylo velmi zajímavé a o tom by se jistě dalo pohádat, že už během Ježíšova života přemýšleli někteří lidé tak, jako by žili o 50 až 60 let později. No ale jinak dobrý :-)
Historie církve, je zajímavý průlet dějinami od počátku církve, tak jak je popsána ve skutcích, po věk ekumenismu (dnešní doba). Zajímavě a poutavě nastiňuje problémy doby, nesnaží se tvrdit co je správně a co špatně, nepodává podrobnosti o každém koncilu, každém rozhodnutí, kdejakém mnichovi a ani neobsahuje teologické filozofování, jen říká kdo filozofoval… Kniha je spíš stručný (300 stran) přehled o dějinách s odkazy na publikace týkající se toho, o čem je zrovna řeč. Jinak se mi celkem líbila :-)
Trilogie. Obsahuje knihy Betty MacDonaldové Kdokoliv může dělat cokoliv, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě. Všechny knihy jsou autobiografické, s typickým humorem, a sebeironií.
Zase autobiografická kniha, popisující život Betty, jejího manžela Dona a jejich dvou dcer Anky a Janky. Docela jsem se ztrácela v časovém sledu, ale po minulých knihách jsem pochopila, že na tom ani tak nesejde. Bylo zajímavé s jakou důvěrou a najivitou přistupovali k některým věcem: kouření škodí jen dětem, DDT používám jako pudr :-)
Bettyin styl se mi líbí. V této knize popisuje, jak dostala TBC a jak se léčila v sanatoriu. Kniha je plná typického humoru, ironie, ukazuje jak bylo lehké i těžké ležet půl roku jen v posteli a nemoct vstát. Taky jak bylo těžké vrátit se do normálního života. Daleko víc se mi líbila kniha Vejce a já ale tahle taky nebyla špatná.
Betty popisuje svůj život v krizi ve 30. letech. Jak jí její sestra Mary dohazovala jednu nemožnější práci za druhou s tím, že kdokoliv může dělat cokoliv. Nakonec jak ji její sestra „donutila“ napsat její první knihu Vejce a já.
Celkem zajímavý popis toho jak se měla Bettyina šílená rodina. S humorem sobě vlastním a s dávkou sebeironie. Povedená kniha.
Zajímavá kniha, Bettyina kamarádka Blanche popisuje svůj vztah k Betty a k její rodině. Není napsaná v takovém stylu jak jsme od Betty zvyklí. Místy mi to přišlo jako by to psala moje mamka – málo výrazových prostředků a jednoduché věty. A přes to, že kniha má podtitul takový jaký má tam bylo víc o Blanche než o Betty. I tak byla kniha pěkná
Vcelku zajímavá kniha o ženě (byla vychovávaná proto aby byla muži chytrou ozdobou), která se dostane na slepičí farmu, kde jí francouzština a balet jsou uplně k ničemu… Líbilo se mi, že přes všechno co se jí na famě přihodilo, stále o tom dokázala mluvit s humorem a velkou dávkou nadsázky a sebeironie.
Části textu chyběly, což mi teda dost vadilo… Jiný slovník mi taky vadil, dál byla kniha spíš než evangelium (radostná zvěst), kniha o Jidášovi (moc radostné zvěsti ani zvěsti všeobecně tam nebylo).
S tím, co píše Halík v esejích této knihy, do velké míry souhlasím. Zaujala mě myšlenka ran/nemocí/utrpení, kde můžeme Boha vidět. Bůh se neukazuje jen v kráse stvoření, dokonalosti, míru a pokoji ale i (a hlavně) v neštěstí, tam, kde něco chybí, kde není mír a pokoj, kde je utrpení fyzické i duševní, tam je místo pro to aby Bůh ukázal (skrze někoho třeba) jaký je. Všude tam kde byste si řekli, že Bůh není, tam přesně je, a kdo se dobře dívá a má otevřené srdce ho tam uvidí.
Určitě byla v knize i místa, která se mi až tak úplně nelíbila. Ale i tak je zajímavé podívat se na věci, z jiného úhlu pohledu.
Taita jako staroegyptský Leonardo da Vinci. Bavily mě popisy věcí, kterými se zabýval (lékařství a technika, technologie…), které známe dnes a které on teprve objevoval. Příběh zdál se mi rozvláčný, nechyběla mu ale milostná zápletka, spoustu nástrah, hrátky osudu, akce, pro milovníky násilí, sexu a podobných věcí bylo vyžití v knize až až, pro milovníky romantiky se taky něco našlo… Víc než 700 stran tohoto „mého braku“ mě celkem bavilo, nemám ale odvahu číst další díly…
Nejsem velký znalec souvislostí a tak jsem se hlavně na začátku dost ztrácela v těch názvech. Místy mi to přišlo jako kousky z Bible (Húrin syn Túrina, syna…) Vypravování mi přišlo velmi stručné, spíš jako informativní průlet dějem (čemuž pomáhaly už zmíněné pasáže s vyjmenováváním rodů). Příběh je jinak pěkný, hezky stavěný, ne moc překvapivý, ne nudný. Dost smutný.
Kniha složená z úvah na téma naděje. Zajímavé téma občas i nějaká zajímavá myšlenka, ale pak docela dost věcí, se kterýma nesouhlasím, nebo který mi připadají podezřelý a musím se na to podívat(až se mi jednou bude chtít). Neházela bych ale tu knihu do smetí, naopak, je zajímavé se občas podívat na to, jak některé věci vidí ostatní. A určitě povzbuzuje k přemýšlení.
Jedna z pozotivních věci je, že autor píše docela složité úvahy a já z toho nemám pocit (jako u spousty jiných křesťanských autorů), že by si myslel, že jsem úplně tupá a tak je potřeba mi všechno vysvětlit odzvrchu dolů.