Blekí komentáře u knih

Snad u žádného autora jsem nebyla tak rozpolcená jako u Z. M. Celá kniha je tak zajímavá a protkána takovým napětím, že druhou polovinu knihy dočítám na jeden zátah o půl druhé ráno, jen abych věděla jak to dopadne a potom přijde konec, který mi div nezničí zážitek z celé knihy. Autor se se závěrem série chtěl poprat důstojně, nápad to byl dobrý, ovšem provedení poněkud pokulhává a místo toho, aby byl čtenář spokojený, tak má mnoho nezodpovězených otázek, na které se odpověď už nikdy nedozví.
I přes to všechno musím dát knize, stejně jako jejímu předchozímu dílu, 4 hvězdy.

2 03.03.2018

Tahle kniha mě zároveň jak překvapila a potěšila, tak zklamala.

Největším pozitivem celé knihy je, o kolik moc je lepší než první díl série. S tak velkým pokrokem autora od knihy ke knize jsem se jinde opravdu nesetkala. Dále, hlavní hrdina dostal od života tak trochu přes čumák, ztratil notnou dávku arogance a hned je z něj pro čtenáře mnohem větší sympaťák. Ano, oněm pro detektivku typickým klišé jsme se bohužel nevyhnuli, ale ani to mi čtenářský zážitek příliš nekazilo. Velké plus pro autora, jak dobře se dokázal poprat s takovým tématem, jako je antisemitismus v Polsku. Věřím, že od toho by dala většina lidí ruce pryč.

Knihu bych si skvěle užila a ani bych neuvažovala nad hodnocením, ale konec, ten konec! Pro mě velké zklamání, nemastný, neslaný. Autor se dotkl naprosto geniálního a elegantního možného závěru celé knihy, ale nakonec zvolil konec, který naprosto pohřbil veškeré mé nadšení a napětí, které se ve mě budovali od prvních stránek.

Závěr knihy mi četbu o tolik pokazil, že normálně bych dala 3 hvězdy. Jelikož jsem ale předešlí díl ohodnotila právě tímto hodnocením, nemohu jinak a dát hvězdy 4. Ten posun od prvního dílu tam je velký.

Ve výsledku bych ale určitě všem, kdo mají zájem, knihu doporučila. Už jen téma a prostředí je natolik osvěžující, že určitě stojí za přečtení.

2 26.02.2018

Dobře napsaná detektivka odehrávající se v Polsku, která nám trochu, byť ne detailně, poodkryje, co se tam dělo za komunistického režimu. Hlavní postava, který není typický a nám známý detektiv, ale prokurátor, je sice zajímavá, ale bohužel ne velmi sympatická. Nejvíc mě na knize bavil její psychologický aspekt.

Kniha není nijak výjimečná, ale určitě není špatná a stojí za přečtení.

20.02.2018

Jsou tady knihy a pak jsou tady knihy od Dana Browna.

Nepopsatelný čtenářský zážitek.

7 19.02.2018

Už dlouho jsem si čtení neužila tak, jako jsem si ho užila u této knihy.

Paganiniho smlouva je o stupeň víš než Hypnotizér. Přišlo mi, že autoři se rozhodli jít na psaní trošku jinak a výsledek je skvělý. Příběh vás hned v úvodu chytí. Dvě neobvyklé vraždy, které spolu souvisí, ač to na první pohled není znát, je zajímavé téma, které se dále v knize postupně rozvinulo v mnohem větší případ.

Osobně se mi moc líbí postavy příběhu. Vždy je vám odhalena pouze jedna vrstva jejich osobnosti a chvíli trvá, než si z nich dokážete poskládat jejich ucelený charakter a to jim dodává lidskost a uvěřitelnost. U hlavní postavy, Joony, oceňuji jeho tajemnost. Kniha je zaměřena na děj, ne na život vyšetřovatele a my ve výsledku i po přečtení druhé knihy nevíme o vyšetřovateli téměř nic. Dodává to knize zvláštní náboj a zároveň to otevírá spoustu možností pro následující díly.

Ve výsledku jsem si čtení opravdu užila. Děj díky krátkým kapitolám svižně a čtenář se tak nikdy v průběhu knihy do čtení nemusí nijak nutit. Na knize bych samozřejmě našla i zápory, našli se jedna či dvě situace, kdy jsem vztekle knihu zavřela (a vydrželo mi to asi 15 sekund, než jsem se pustila do čtení znovu), ale to je v poměru s celou knihou téměř zanedbatelné. Proto volím hodnocení silné čtyři hvězdy a nemůžu se dočkat, až se pustím do dalšího dílu.

27.08.2017

Pilíře země pro mě rozhodně zůstanou nezapomenutelnou knihou. Aby ne, po více než 900 stranách vám příběh i postavy přirostou k srdci a nenechají vás jít ani poté, co knihu zavřete. U čtení si, pravda, moc neodpočinete, protože neustálý strach o osud vašich oblíbených postav je celkem vyčerpávající, ale zato si můžete být jistí, že vás kniha přenese z reálného světa do nepříznivé středověké Anglie. A to ať chcete nebo ne.

6 23.08.2017

Tahle kniha je taková pohádka pro dospělé - nereálné postavy, milostná zápletka, zlý záporák a nakonec šťastný konec a všichni žili šťastně až do smrti. Oproti jedničce jí chybí náboj a atmosféra, která pro mě z první Řeky bohů udělala nezapomenutelnou knihu. Přesto jí musím dát 4/5, protože nižší hodnocení by ji dle mého názoru uráželo. Kniha je akční, děj má spád, postavy si lehce oblíbíte a ve výsledku si u čtení moc hezky odpočinete aniž by jste se nudili.

6 20.07.2017

Knihu jsem nečetla ani poprvé ani podruhé a rozhodně ne naposledy. Tahle kniha pro mě představuje tu nejvyšší možnou úroveň které kniha může dosáhnout. Kniha nikdy nenudí a přestože má přes 700 stran, čte se téměř sama. Je realistická, živá a postavy jsou tak mistrně zpracované, že si k nim snad nejde vytvořit osobní vztah.

Knihu bych nedoporučila jen těm, které láká tajemno a kouzlo starověkého Egypta, ale všem, kteří chtějí společně s šibalským otrokem Taitou prožít nádherný příběh plný dobrodružství. Před autorem opravdu smekám a velmi mu děkuji - tahle kniha pro mě znamená opravdu hodně.

7 15.06.2017

Poslední dobou jsem si říkala, že bych mohla trochu zpřísnit hodnocení a plný počet dávat jen opravdu výjimečným knihám. A ejhle, přijde Brown a zase mi to celé zamotá :)

U Browna už jsem zvyklá na precizní zpracování, rychlý spád děje a velké množství informací z historie a architektury, ale stejně mě jeho knihy vždy uchvátí. Téma knihy mě velmi zaujalo, ale nejvíc musím žasnout nad Brownovou schopností čtenáře si zcela podmanit a donutit ho myslet si to, co on chce. Zásadní dějové zvraty v ději knihy jsem upřímně nečekala a velmi mi zpříjemnili čtenářský zážitek.

7 31.05.2017

Ke knize jsem se dostala vlastně úplnou náhodou a ještě mi dlouho trvalo, než jsem ji začala číst, protože jsem upřímně zapomněla, že ji vůbec mám. A o to víc mě kniha příjemně překvapila.
Když jsem začala knihu číst, vůbec jsem netušila, do čeho jdu, nečetla jsem ani anotaci, jen jsem věděla že je to "další severská detektivka." Že se příběh odehrává v Mongolsku pro mě tedy bylo dost překvapení, ale právě tohle je jeden z důvodu, proč jsem si knihu tak užila. Předtím jsem nevěděla o Mongolsku zhola nic, ale kniha mi podala nejen popis nádherné krajiny, ale i její kouzelné kultury a historie a to bez toho, aby to nějak brzdilo příběh.
Nejen hlavní postava knihy se mi brzy velmi zalíbila, Jerúldelger byl snad chvílemi trochu nereálný mongolský superhrdina (a chvílemi taky záporák), ale tak zajímavým a uvěřitelným způsobem, že mi to ani trochu nevadilo.
Příběh měl několik dějových linií, děj se nijak netáhnul a těch 500 stran opravdu uteklo jako voda. Snad jen musím přiznat, že druhá polovina knihy mě nebavila tak jako ta první, mohla bych rozebrat i důvody, ale nechci spoilerovat :)
Ve výsledku, skvělá detektivka v novém, neokoukaném prostředí se zajímavými, líbivými charaktery, ze které si odnesete spoustu nových informací o Mongolsku.

P.S: Důvod navíc, proč knihu číst - když se vás někdo zeptá co čtete a vy odpovíte "Jerúldelger," zaujmete i naprostého nečtivce a máte hned téma k hovoru. Plus se pak můžete smát, když se člověk název knihy pokusí vyslovit :)

3 14.02.2017

Mé první setkání s Kafkou a pokus o zasazení knihy do kánonu. Měla jsem z knihy celkem strach, ale na začátku jsem byla nadšená. K. je zatčen, proces, který je proti němu veden, mu obrací celý život naruby a on se snaží situaci vyřešit, aniž by se, ironicky, zajímal o to, proč je proti němu proces vůbec veden. Geniální. Ale tak do čtvrtiny, když to přeženu tak do poloviny knihy. To se tam ještě něco děje a čtenář je udržován v mírném napětí. Poté ale děj končí a přichází nudné a zdlouhavé popisy různých úředních procesů apod., které čtenáři nic, ale naprosto nic nedají. Pouhé plítvání stránkami knihy nesmyslnými větami. Snažila jsem se, ale knihu jsem odložila nedočtenou. Zklamání.

Tří hvězdičkové hodnocení mi trhá srdce, Harry Potter je pro mě srdcová záležitost, ale rozhodla jsem se být objektivní.

Prokleté dítě je drama. To jsem věděla od začátku a ačkoli vím, že dramata nejsou můj šálek čaje, věřila jsem, že to zkousnu. Nezkousla. Právě u téhle pro mě tak důležité knížky mi to vadilo ještě víc. Ten příběh a hlavně jeho postavy měli obrovský potenciál, které bohužel zpracování naprosto zadusilo. Kniha je prostě příliš dějově orientovaná, obsahuje velké skoky v čase, na charaktery postav tam prostor není.
Dvě věci jsem si na knize užila: Albusovo a Scorpiovo přátelství a pohled do světa, kde zvítězil Voldemort.

Jsem si vědoma toho, že mé hodnocení je velmi subjektivní. Věřím, že někomu, kdo k HP sérii nemá takový vztah, by se kniha i líbila. Zpracovaná jako taková špatná není. Bohužel, nedosahuje na má očekávání. Možná je to i tím, že ji čtu ve špatném období. Četla jsem ji dlouho, na střídačku s knihami z maturitní četby. Možná, až jí v budoucnu dám znovu šanci, to uvidím jinak. Teď hodnotím průměrnými třemi hvězdami.

2 11.12.2016

Byla kniha plná klišé? Ano. Byl příběh už ke konci zbytečně natahovaný? Ano. Užila jsem si čtení i tak? Naprosto.

Na úvod bych se hned ráda vyjádřila k tomu klišé. Klišé jsou většinou chápána výhradně negativně. Tady ovšem není důvod. Většina dnešních autorů se snaží být tak neotřele originální, že ve výsledku je jejich dílo jeden velký kýč. Tady jsou ale klišé (charismatický a nereálný detektiv, tajemná složka ala hypnotizér s temnou minulostí, psychicky labilní lidé, krvavé vraždy, etc...) využita chytře a výsledek byl ten, že Hypnotizér byla snad první kniha, u které jsem se bála a opravdu mě to bavilo. Radši si přečtu dobře zpracovaný příběh s klasickými klišé, než nudnou, ale originální knihu, děkuji pěkně.
S tím natahováním. Nebudu lhát, do čtení některých pasáží jsem se taky občas musela vyloženě nutit, ale to nebylo tak časté. Ano, občas toho bylo moc a jak už někdo zmiňoval, Josefova storyline prakticky neměla smysl, ale řekněte mi, bavilo by vás osekané? Mě osobně nejspíš ne. Mě bavilo, jak mi autor motal hlavu různými podezřelými postavami (kdo z vás nepodezříval Evu, hm?) a ve výsledku mě stejně zvládl převést a překvapit.
Když už jsme u těch postav, hodně v komentářích čtu, že čtenářům přišly nesympatické a nelogické. Zvláštní, mně, která nad charaktery většiny knih ohrnuje nos, snad nikdo vyloženě nevadil :)

Ve výsledku, pro mě velmi atraktivní kniha ve svém žánru. Temný a poutavý příběh, zajímavé postavy a napětí až do konce. Jen prosím příště trochu více Joony :))

4 02.10.2016

Po dlouhém přemýšlení dávám knize /pouhé/ 3 hvězdy a cítím, že musím odůvodnit proč.

Série Harryho Holea se pro mě už stihla stát srdcovou záležitostí a proto jsem se do Nemesis vrhla s nadšením. Harry byl stejný jako vždycky (což není výtka :)) a nová postava, Beáta, mě bavila. Líbilo se mi, že na Ellen se nezanevřelo a její případ je stále otevřený. Autor nám taky hezky do příběhu zapracoval Ráchel a Olega. Zůstali v pozadí, nenuceně se sem tam v příběhu ukázalo, neměli jsme je nacpané pod nos v jednom kuse, skvěle provedené. Romové a oslovení "spiuni" nám příběh hezky okořenili. Dějovou linku a příběh už ani nekomentuju, skvělé a jako vždy jsem do poslední chvíle nevěděla :)
Nejspíš jsem udělala trochu chybu, že jsem knihu četla s malou pauzou. Pak jsem se do příběhu nedokázala tolik ponořit a navíc se mi trochu pletla jména. Ve výsledku jsem si knihu nedokázala užít tolik jako ostatní.

Kdybych knihu četla samostatně, dám hvězdy čtyři. Ale jelikož už jsem něco od Nesbøho četla a vím, o kolik víc jsem si užila předchozí díly, musím dát hvězdičky tři. Tudíž, Nemesis dostává v porovnání s ostatními autory hvězdy čtyři, ale na Nesbøho jen tři :)

2 16.09.2016

Eragon je jedna z mích nejzamilovanějších knih a na mém paperbacku jde taky vidět, kolikrát jsem jej četla. Je to jeden z nejlépe promyšlených fantasy příběhů který jsem četla, děj do sebe nádherně zapadá, magie a kouzlení je promyšlenější než třeba i v Harry Potterovi, velká rozmanitost ras společně s jejich kulturami a jednoduše Alagaësie prostě ve vaší představivosti žije. Příběh se čte neskutečně lehce, nevázne a nepřestává bavit, těch necelých 500 stran je opravdu nic.

Upřímně jsem docela zklamaná z některých záporných komentářů. Vidím v tom ovšem stejný důvod, kvůli kterým je haněno mnoho knih a to, že YA literaturu čtou dospělí, kteří naprosto nepochopili, že kniha je určena pro mladé, a hledají v ní moudro světa. Životem znuděný třicátník, který chňapne po YA knize a pak ji kritizuje je v mích očích to samé jako malé dítě, které by se pokoušelo číst náročné klasiky a filozofické knihy. Pokud chcete realistickou fantasy, běžte číst Hru o trůny a pak nebručte, že je to moc drsné a že vám umřely všechny oblíbené postavy :)

Staré knížky se mi čtou špatně a tohle nebyla výjimka. Do příběhu jsem se nemohla ponořit a knihu jsem dočetla opravdu jen odhodláním a silou vůle.

Co se příběhu týče, někdo to tady v komentářích vystihl dobře - cvokhaus. Mě knihy s depresivní tématikou nevadí, naopak, ale tohle nebylo ani tak depresivní jako to, že jsem si nad chováním postav museli ťukat na čelo. Nešlo si oblíbit skoro nikoho a vždy, když už jsem myslela že se mi to podařilo, postava zmagořila. V komentářích jsem hodně četla, že charaktery byly opravdu propracované. To mi taky nepřišlo.

Pro mě byla tolik opěvovaná Větrná Hůrka bohužel docela zklamáním.

7 22.07.2016

Asi vážně vyhlásím revoluci za možnosti půlhvězdičkového hodnocení. Tři knihu urážejí a čtyři ji přechvalují. Dávám tři, přimyslete si pomyslnou půlhvězdičku navíc :)

Do knihy jsem se pustila kvůli Zmizelé, která mě naprosto uchvátila. Odpusťte mi tedy, pokud budu srovnávat.

Kniha je opravdu, opravdu temná. Motivy satanismu, masakr matky a malých dětí, prostředí, charaktery postav. Pro mě je to upřímně až moc klišé. Psychologické thrillery jsou můj nejoblíbenější žánr, ale raději mám, když se točí okolo postav, u kterých by jste to nečekali (viz. Zmizelá). Hospodářská krize, chudá farmářská rodina, syn metalista a tudíž i satanista, klišé klišé klišé. Samozřejmě, že by katastrofa postihla takovou rodinu, prokleté Daye.

Musím vyzdvihnout, že až do konce jsem opravdu nevěděla, kdo byl oním vrahem. A to jsem nad tím opravdu přemýšlela a podezřívala opravdu všechny.

Na druhé straně, kniha byla dle mého názoru až moc dlouhá. Ke konci už mě nebavilo to natahování, takže jsem přeskakovala stránky, abych se konečně dozvěděla, o co jde. Tady dle mého Flynnová trochu přestřelila. Autor musí zvládnout knihu napsat tak dlouho, aby tam bylo vše co bylo třeba, ale aby to taky čtenáře nepřestalo bavit.

Nad Flynnovou určitě ještě nelámu hůl, hodlám se pustit ještě do Ostrých předmětů. Temné Kouty mě ovšem ve výsledku celkem zklamaly.

08.07.2016

Kniha roku 2015? Bestseller? Sakra, asi jsem četla jinou knihu.

Hned mě zaujalo téma dívky ve vlaku, už jen proto, že sama každé ráno jezdím vlakem stejnou trasu a jelikož mám ráda psychologické romány a thrillery, neváhala jsem a pustila se do čtení.

Docela mě překvapila hlavní postava - alkoholička. Na jednu stranu to knihu trochu okořenilo a plus autorce za to, že nám podala alkoholismus ve své naturalistické realitě. Na druhou stranu, ačkoli jsem toho názoru, že hlavní hrdinu knihy si nemusíte oblíbit, aby jste si knihu užili, mi Rachel lezla na nervy čím dál víc a ke konci už se mi jen hnusila.

Děj mě hodně zklamal. Knihu jsem sice dočetla do konce, ale jen proto, abych věděla, jak to všechno bylo a knihu mohla s klidem v duši nadobro odložit. Než se čtenář dostal k nějakému ději, musel se prokousat přes stránky a stránky Rachelina bídného života, alkoholismu a sebelitování. Také Meganina část knihy mi přišla zbytečně dlouhá, buďme upřímní, polovina věcí z jejího pohledu čtenáři nedala vůbec, ale vůbec nic.

Ke konci knihy už jsem tušila, kdo za tím vším stojí, takže u mě se žádné "mindblow" nekonalo, bohužel. A všechno, co mi přišlo na oné postavě zajímavé (lži, rodiče?), bylo jen zmíněno, osekáno a nerozvedeno aneb čtenář se zase dozvěděl velké prd.

Ačkoli je zde kniha zařazena do thrilleru, dle mého názoru je to spíš psychologický román. Bídně napsaný psychologický román. Postavy tuctové, nepropracované, jejich chování si často naprosto odporuje se vším, co jsem se o nich prozatím dozvěděli. Třeba chování Anny na konci knihy? Naprostý nesmysl. Přišlo mi, že autorka nechtěla ve své knize žadné "normální lidi" a rozhodla se udělat psychouše alespoň trochu úplně ze všech.

Závěrem váhám, jestli mám knihu hodnonit dvěma, nebo třemi hvězdičkami. Opět, propast mezi tímto hodnocením je velká. Ta kniha měla potenciál. Zajímavé téma. Hlavní postava alkoholička. Zločin. Dějový zvrat na konci. Bohužel, autorka si s tím nedokázala poradit. Označení Kniha roku 2015 a bestseller v tomto případě není nic jiného, než marketingový tah.

24 04.06.2016

Jako první jsem viděla film, který mě naprosto dostal, takže jsem neváhala a sáhla po knize.
Nebyla jsem zklamaná. Děj mě hned vtáhnul a i přes to, že jsem viděla film a věděla tedy, co čekat, stejně jsem se (dobrovolně) nechala vtáhnout do psychologických her a naprosto jsem si to užila. Hvězdička dolů za konec, který mě trochu zklamal. Úplný závěr knihy byl skvělý a podal vám to, co film nedokázal, ovšem bylo mi líto, že jsme byli ochuzeni o celý příběh Amyina návratu domů. Přišlo mi to moc zjednodušené.

↓obsahuje spoilery↓
Když jsem četla recenze, setkala jsem se s hodně kritiky a ačkoli vím, že každý má právo na svůj názor, připadá mi, že neodůvodněné. Například že si nejde oblíbit ani jednu hlavní postavu. Já si teda naprosto zamilovala Amy (originální postava + se zajímám o psychologii), ale chápu, když někdo ne. Ale to to přece šlo! Hlavními hrdiny jsou psychopatka a její nesympatický, stoický a nevěrný manžel. Tady nejde hrát na oblíbené týmy, jen sedět a pozorovat vývoj příběhu. Že děj je moc šílený, brutální? Opět, pointa knihy, Amy je psychopatka! Nebo snad že se v knize vyskytuje moc hrubých slov? Drazí, opravdu by vám tu správnou atmosféru knihy nastolila sladká slova? :) Myslím, že ne. Kniha ve vás měla vyvolat zmatení, strach, odpor, nenávist, pokud se tam povedlo, gratulujte autorce.

5 25.05.2016

Další naprosto skvělé dílo v mé oblíbené sérii. Kniha se mi příhodně dostala do ruky zrovna, když jsem měla chuť na tématiku 2. světové války, takže jsem z historické dějové linky byla nadšená. Jako obvykle jsem až do konce nevěděla, kdo za tím vším stojí, Nesbø je v tomhle opravdu mistr, dokáže vám to hezky celé zamotat. Taky je mistr v tom, zlomit mi srdce smrtí mé oblíbené postavy. Ačkoli to dělá v každé své knize a už jsem to měla čekat, stejně se mu to povedlo. V knize se sice dá občas trochu ztratit, hlavně ve jménech, ale pokud čtete knihu bez delšího přerušení, jde se v tom zorientovat.

6 17.05.2016