blonďatá.luc komentáře u knih
Byla to parádní jízda! Autorka se toho nebála, a tak hlavní hrdinové byli skutečně uvěřitelní, jako správní "mladí dospělí". Chtěli si užívat života plnými doušky (a svých těl taky), zároveň už mysleli na budoucnost (ještě aby ne, když na ně koukali jako na vzory miliony lidí). Oba jsem si oblíbila a upřímně se mi s nimi nechtělo loučit (jejich blízké jsem měla taky ráda, když nad tím tak dumám, v knize není žádná postava, která by byla rozený záporák). Přesto si myslím, že kdyby měla kniha o pár stránek méně, byla by ještě mnohem lepší (některé pasáže byly až zbytečně protahované). Kniha mi trochu přiblížila život mediálně sledovaných lidí, kteří si mnohdy nemohou vybírat, jakým směrem se bude jejich život ubírat. Zároveň to bylo ideální čtení na léto – u knihy jsem vůbec nepřemýšlela a jen si to užívala, jelikož kniha je mimo jiné plná vtipných momentů. Po dočtení chápu, proč je označená jako nejlepší LGBT kniha tohoto roku.
S knihou jsem měla jeden velmi zásadní problém - nesnášela jsem hlavní hrdinku! Vadila mi její nerozhodnost, střídání názorů, její výbušnost... Vadilo mi na ní snad úplně všechno, co mi vadit mohlo (abyste si to dokázali představit, uvedu příklad hned ze začátku knihy - její manžel zmizí a její starostí je, jestli se chová tak, aby nevypadala podezřele - prostě cože! Kdyby mi zmizela má drahá polovička, šílela bych strachy, hledala bych, nejspíš bych měla hysterické záchvaty pláče... a poslední, co by mě zajímalo by bylo to, jak u toho všeho vypadám). Kniha je rozdělená do několika úseků - v prvních částech knihy se nám prolíná minulost se současností, postupně tak odhalujeme vývoj jejich vztahu (pěkně podivného vztahu)
- musím ovšem ocenit časovou osu, kterou nám vyprávění v minulosti nastavilo - pokaždé bylo uvedeno, jak moc zpátky v čase jsme. To rozuzlení ovšem... bylo to trochu přitažené za vlasy - možná trochu víc. Kdyby mi hlavní hrdinka sedla víc, určitě by se mi kniha četla mnohem lépe, ale takto pro mne představuje pouze zklamání a další knihu, ke které se nikdy nevrátím.
Ve vyprávění se tentokrát střídají jen dvě hlavní postavy (což je po autorčině prvotině trochu zklamání). Kniha má pomalejší rozjezd, ale když to čtenář vydrží, čeká ho pěkně napínavé finále. Upřímně jsem nedokázala odhalit, jak to celé nakonec dopadne (a dokonce mě běhal mráz po zádech). Pokud jste fanoušci young adult literatury ve spojení s thrillery, bude to pro vás nejspíš ta správná volba - pokud tedy hledáte nějakou odpočinkovou knihu.
Další Sparksova kniha, která si mě získala! Hrdinové jsou sympatičtí (Tru mi byl o něco sympatičtější, Hope a její velké rozhodnutí bylo lehce mimo mé chápání), děj by si možná zasloužil více stránek, ale to neubírá nic na kouzlu celého příběhu. Není to kniha, která by byla plná akce, ale je to kniha, která si třeba získá i vaše srdce.
Když se skládá slib manželství, slibujete tomu druhému, že s ním budete v dobrém i zlém - co všechno ale může "zlé" představovat vás nejspíš napadne, až k něčemu dojde. No a o tom tento psychologický thriller je. Z počátku jsem měla jisté problémy začíst se, protože se střídají tři časové roviny a tři různí vypravěči (nepravidelně). Jakmile se začal příběh rozjíždět a začal více odhalovat hlavní dějovou linku, neměla jsem už žádný problém s orientací - navíc každá kapitola je řádně označena rokem i jménem vypravěče a postav tam není moc. Musím přiznat, že jsem nečekala, že příběh bude promyšlený až tak do hloubky a že se bude věnovat tolika tématům. Přijde mi, že je pomalu nereálné, co se tam všechno stane, na druhou stranu je příběh až děsivě reálný. Několikrát jsem si při čtení říkala, že už se snad nemůže odhalit nic dalšího a že už mám přeci jen jasno, jak to celé dopadne, na další stránce na mě opět padla nejistota (a tak pořád dokola). Samotný konec nebyl vyloženě nečekaný a já jsem jej uvítala s otevřenou náručí - přesně v to jsem doufala! Ráda bych vám něco prozradila o hlavních hrdinech, ale právě odhalování jejich charakteru ke knize patří a tak bych vám nerada spoilovala. Neříkám, že je Němý svědek TOP kniha mezi psychologickými thrillery, protože byť jsem byla zvědavá a napnutá, nejímala mě hrůza, ale rozhodně patří k těm lepším - a minimálně díky jeho tematice a propracovanosti bych vám ho s radostí doporučila.
Ách, tak přesně tohle já můžu! Další takovou, prosím. Měla jsem lehké obavy z toho, že se Shari Lapena pustila do "adaptace" knížky od A. Christie, ale vůbec nelituji, že jsem se do knihy pustila - je to božské! Nekopíruje předlohu, jen jí v určitých místech vhodně vzdává hold. Až do samého konce jsem byla napjatá a neměla jsem nejmenší tušení, jak to celé dopadne. Musím říct, že byť byl místy děj pěkně zpomalován, obzvlášť ke konci byla ta ponurá, vyděšená atmosféra přímo hmatatelně cítit - navíc mi přišlo, že nic nebylo navíc/zbytečné, vše mělo svůj důvod. Nakonec se ani nevyplnily mé obavy z toho, jak si zvládnu zapamatovat tolik postav - jejich charaktery byly vykresleny natolik dobře, že snad po 30, nebo 40 stránkách jsem bezpečně věděla, kdo je kdo, kdo s kým přijel a čím se například živí. Kniha naprosto předčila má očekávání a já už se nemůžu dočkat, až si přečtu autorčinu další knížku, protože byť je to v závěru detektivka (navíc na motivy detektivky), pořád to nese hodně prvků thrilleru. A ta atmosféra - pomalu nemám slov!
Není to tak dávno, co jsem začala toužit po knížkách od Nicholase Sparkse, a nejvíc ze všech jsem si přála Milý Johne. Když jsem se pustila do čtení, měla jsem veliká očekávání. Hned první stránky mě ale malém rozbrečeli. “To to vážně takhle skončí? Vždyť to tak nemůže být!” Říkala jsme si po celou dobu čtení. Kniha je rozdělená na tři části a hlavně u té první jsem měla k slzám poměrně blízko. Hlavní hrdinové mi byly svým způsobem sympatičtí - nebyli dokonalí, to ani zdaleka, a ta jejich láska byla taková hodně naivní, ale nepatří aspoň trochu naivity do každé lásky? A kdo z nás je dokonalý? Myslím si, že dokonalí můžeme být jen v očích milované osoby. S postupem času kniha nabírala na reálnosti a já byla prostě a jednoduše smutná. Líbilo se mi vyprávění, líbily se mi dialogy, i děj se mi velmi líbil - je to určitě jedna z těch knížek, ke kterým se budu vracet. Určitě vám ji proto doporučuji - pokud se nebojíte číst o lásce takové, jaká může být.
Knížka, od které se nedalo odtrhnout. Bylo zajímavé sledovat vývoj postav i samotný děj, který neustále gradoval. Příběh byl lehce uvěřitelný a překvapivě se mi podařilo odhadnout kdo a proč byl dotyčný viník. Ideální čtení na večer.
Konečně jsme se dočkali posledního dílu! A podle mě je úplně nejlepší! Tentokrát se neřeší sériový vrah, a proto je více prostoru pro řešení vztahů hlavních hrdinů (a možná proto mi kniha tak sedla). Dialogy byly vtipné, svižné a děj příjemně rychle utíkal - od poloviny knihy jsem se od čtení ani nemohla odtrhnout. No a ten epilog? Prostě pecka! Každopádně před čtením doporučuji znovu pročíst předchozí dva díly - z počátku jsem měla problémy vzpomenout si, co se vlastně stalo (protože to na sebe časově navazuje).
Prvních padesát stránek mi uteklo jako voda, přesto jsem knihu bez váhání odložila a věnovala se jiným věcem. Stejně vypadal i druhý pokus začíst se do knihy - zase jsem do příběhu bez obtíží vklouzla, ale jakmile jsem potřebovala jít dělat něco jiného, netrápilo mě to. Až zhruba ve 3/4 knihy se všechno začalo rozmotávat a já začala být napjatá. No a konec... dostal mě, ale asi trochu jinak, než si představujete. Odhalil se tam jeden motiv, na který jsem hodně citlivá a který mě pokaždé dokáže úplně rozbít - pokud s ním dopředu nepočítám a nepřipravím se na něj... (Ale dovedu si představit, že v ostatních čtenářích konec žádné emoce neprobudí.) V celku knihu považuji za takový průměr - stránky rychle ubíhají před očima a než se nadějete, jste na konci - ale pak si říkáte, o čem vlastně tolik stránek bylo?
Příběh se odvíjí spíše pomalejším tempem - napřed poznáváme hlavní hrdinku a vypravěčku v jedné osobě, její okolí i její podivný vztah. Zhruba během první třetiny knihy se začíná rozjíždět hlavní námět knihy - a to šíření pomluv, fám. Musím říct, že mi přijde, že je to věrohodně vykreslené - to jak se to šíří, jak lidé reagují, jak to graduje... Přesto se to nadále neslo v poklidném tempu, nebyla jsem nějak extra napjatá, ale na druhou stranu kniha se mi úplně odkládat nechtěla. Pořád jsem se snažila přijít na to, jak by to nakonec mohlo všechno dopadnout - no a byť má čtenář řešení přímo před nosem, nepřišla jsem na to. Posledních několik stran představovalo moc pěkný závěr a poslední stránka mě překvapivě šokovala. Hlavní hrdinku jsem si během čtení oblíbila, její osud mi nebyl lhostejný, ovšem co se vztahových otázek týče, někdy bych s ní nejraději zatřásla - aby se vzpamatovala. Celkově knihu považuji za takový nadprůměr - není to kniha, bez které se nedá žít, ale je to kniha, u které si odpočinete, ponoříte se do života někoho jiného a třeba zapřemýšlíte nad tím, co může jedna věta či jeden okamžik způsobit.
Ve vyprávění se střídají obě hlavní postavy a stejně jako v Matčině vyznání se prolínají dvě časové roviny (před nehodou a po nehodě). Molly, hlavní hrdinku, jsem si skutečně oblíbila - je to sice dcera milionářů, a tak by se dalo čekat, že bude pěkně rozmazlená, ale opak je pravdou. Leo už mi tolik sympatický nebyl, i když abych mu nekřivdila, byly momenty, kdy jsem rozuměla tomu, proč se pro něj Molly rozhodla. Příběh není plný akce či překvapivých zvratů, je to spíše takové poklidné čtení, které směřuje do očekávaného konce. Přesto mi příběh přišel zajímavý a hlavně v druhé polovině, kdy už mi postavy nebyly cizí, jsem knihu ani nechtěla odkládat. Pořád si myslím, že je lepší Matčino vyznání, ale rozhodně nelituji, že jsem se do tohoto příběhu začetla.
Colleen, jak jen to děláš? Pořád si říkám, že už snad nemůžeš přijít s ničím novým, a Ty s něčím novým přijdeš. A ne jen tak s něčím obyčejným - ale s knihou, která mě rozloží na milióny malinkých kousíčků... Během čtení jsem byla jak na horské dráze, chvíle smutku střídaly nejisté úsměvy a rozpačité doufání v lepší zítřky. Myslím si, že knihu jen tak z hlavy nedostanu, a jsem si zcela jistá, že se k ní ještě mnohokrát vrátím. Graham, hlavní hrdina, byl takový slaďoušek, který to v životě neměl úplně (vlastně spíše vůbec) jednoduché. S hlavní hrdinkou jsem soucítila, ani ona to neměla jednoduché, a to, čím si spolu s Grahamem musela procházet... nedokážu si moc představit, že bych něco takového měla zažívat, přesto si myslím, že bych jednala jinak než ona. Na druhou stranu je její chování pochopitelné a opodstatněné. Knihu jsem dočetla dneska ráno a pořád jí mám plnou hlavu - strašně moc se mi líbí střídání minulosti se současností, které nás dostává do hloubky jejich vztahu, ukazuje nám, jak svou lásku postupně stavěli, pěkně "kámen po kameni". Líbí se mi, jak se autorka nebojí takových vážných témat, o kterých se sice ve společnosti mluví, ale jen v omezené míře. Líbí se mi, jak čtenářům ukazuje, že ať se situace může zdát sebehorší, může se člověk dočkat svého "happy endu". A co se mi líbí úplně nejvíc je fakt, že ať píše o čemkoliv, přiková své čtenáře ke knize a nepustí je až do posledního písmenka.
Moje první kniha této čtenáři oblíbené autorky. Z počátku pro mě bylo hodně těžké sledovat dějovou linku, pamatovat si, kdo je kdo... Navíc příběh vyprávěný pozpátku se jen tak nevidí. S každou kapitolou se čtenář posouvá o hodinu zpátky a postupně tak odhaluje souvislosti, které vedly k této tragické události. Jakmile si na to všechno zvyknete, máte vyhráno, a příběh vás naprosto polapí! Jednotlivé postavy nejde nenávidět, všichni jsou to jenom lidi - žádná postava není vyloženě záporná, byť se to tak může zdát. Celý den je vyprávěný tak poutavě, navíc to, jak je poslepovaný z výpovědí jednotlivých postav - vážně se mi to moc líbilo, čtenář tak má celý den jako na dlani. Autorčin doslov potom dělá dokonalou pomyslnou tečku za celým příběhem. Příběh donutí člověka zamyslet se nad oběma názory na potrat. Donutí zamyslet se nad životem. Ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem četla tak "těžkou" knihu a možná i proto se mi o ní špatně nachází slova. Radím vám tedy jediné - neváhejte a do příběhu se začtěte.
V souvislosti s touto knihou bývá zmiňováno propojení s médii - v knize nalezneme příspěvky z novin a následné reakce čtenářů. Rozhodně je znát, že se v tomto prostředí autorka orientuje, protože příspěvky jsou pestré a věrohodné, i přezdívky uživatelů jsou velmi dobře zvolené. Příběh by se bez nich ovšem klidně obešel, je to jen takové ozvláštnění, doplnění, protože média už patří k našemu každodennímu životu. Zároveň nejde říct, že bych si hlavní aktéry příběhu oblíbila, rozhodně jsem více přilnula k policejními sboru. Zhruba 3/4 knihy jsem byla nadšená - příběh byl tak napínavý, pořád se něco nového odhalovalo, pořád to gradovalo … Poslední čtvrtina mě ale lehce zklamala - najednou mi to všechno připadalo moc překombinované a moc natažené. Závěr knihy jsem očekávala, přesto mě v jednom ohledu překvapil.Takže pokud toužíte po nějakém zamotaném thrilleru s nevšedními hlavními hrdiny (hlavní rodina byla skutečně velmi zajímavá sbírka podivínů), mohu vřele doporučit.
Z počátku jsem byla unešená, to vysokoškolské prostředí, stresy z referátů, psaní úkolů - to je mi přeci jen důvěrně známé. Bohužel (či raději bohudík) tomu nebylo věnováno tolik prostoru. Mnohem více se autorka zajímala o jednotlivé postavy a vztahy, které mezi nimi jsou. Nečetla jsem první díl série, nemohu je tedy porovnat, ale postavy předchozího dílu byly i v této knize. Vesměs všichni mi byli sympatičtí, byli milí, přátelští a bylo znát, že jim na sobě záleží. Nejvíce mě bavila první polovina knihy, která byla plná vtipných dialogů a celkově příběh svižně odsýpal. Samotný konec knihy mě docela překvapil svým originálním rozuzlením. Bohužel musím říct, že milostné scény mi připadaly tragicky napsané a jen jsem zoufale doufala, že jich tam autorka nedá moc.
Během čtení jsem neměla nejmenší tušení, že je příběh psaný podle skutečných událostí (byť do určité míry upravených). O to větší na mě v závěru měla kniha dopad. Hlavní hrdinka, Alice, by svou vlastní motivací dokázala kteréhokoliv člověka vyburcovat ke splnění jakéhokoliv snu. Běžně si totiž asi ani neuvědomujeme, že čas utíká a kdy je lepší si začít plnit si své sny než právě teď? Během vyprávění se střídají tři různí vypravěči, i když většinu kapitol vypráví Alice sama pomocí ich formy, pro úplné pochopení a vcítění se do příběhu tu jsou ještě deníkové záznamy její matky a vyprávění Toma v er formě. Píseň zítřka je příběhem o síle, vytrvalosti, oddanosti, pevném přátelství a lásce až za hrob. Na závěr bych podotkla, že kniha nebyla jednou velkou jízdou, od které by se nedalo odtrhnout, spíše chtěla svůj čas k přemýšlení.
Původně jsem si myslela, že to bude nějaký akční thriller ve stylu Shari Lapeny, teď bych knihu mezi klasické thrillery řadila spíše okrajově - je spíše společenský thriller. To ovšem neznamená, že by příběh nebyl zamotaný. Sice jsem si už někdy v polovině vytvořila názor o tom, co se vlastně stalo a jak to celé dopadne, o to více jsem byla v závěru překvapená, protože jsem se ani trochu netrefila. Musím se vám taky přiznat, že mi obě hlavní hrdinky byly velmi sympatické, až mi bylo líto, že je postihl takový osud. Trochu zvláštní mi ale přišel autorčin styl psaní. Penny se hodně rozepisuje (takže bylo mnohdy těžší udržet si pozornost, hlavně v první polovině knihy), ale střídá po kapitolách vypravěče - obě hlavní hrdinky. Holly je ovšem psaná v ich formě, Jules v er formě (což jsem snad ještě nikdy neviděla). Celkově kniha dává několik podnětů k zamyšlení, a to nejen ty, které sama autorka vypsala na konec knihy. Například co všechno dokážeme odpustit svým milovaným?
Tak tohle byla velmi příjemná kniha. Pustila jsem se do ní, protože mám moc ráda film. Měla jsem dojem, že mě kniha nemůže překvapit - a jak jsem se pletla! Spousta nových scén, zajímavých situací. Kniha není tak akční jako film, ale nemyslím si, že by to vadilo - přeci jen je to svým způsobem životopisné. Vřele doporučuji všem fanouškům filmu, určitě budete nadšeni.
Jedno z největších překvapení poslední doby, a to ani nemám sci-fi moc ráda. Zajímavý děj s rychlým spádem, postavy, s kterými se dá ztotožnit. Viděla jsem jistou podobnost s HG, ale na škodu to určitě nebylo. Ani jsem se nestačila pořádně rozkoukat v novém světě a už byl konec - už aby vyšel druhý díl!