Blondebookdevil komentáře u knih
Je docela zvláštní číst od Hraběte něco jiného než poezii. Každopádně to bylo smutné, krásné a plné cigaretového kouře.
"... ale já myslím, že to není zbytečný všímat si věcí, který vypadaj jako kus nenapsaný básničky."
... Voněla mlhou a maturitou...❤️
Tohle dílo je už tak legendární, že snad nemá cenu ho nějak blíže komentovat. Dostala jsem se k němu skrz povinnou četbu, a bylo to napsané tak mile, že jsem to zvládla celkem rychle. Zkrátka o tom, kam až lidská vůle dokáže zajít. Jsem ráda, že jsem si tohle dílko vybrala.))
Tak, nějak jsem se konečně překousala přes první knížku, ke které se ne a ne dostat. Můžu říct, že se mi četla dobře, protože se mi do rukou dostalo vydání přeložené z němčiny. Na druhou stranu - kecy a kecy a žádné vyšetřování, možná až posledních 50 stran. Ale za tu plynulost a příjemné strávení u knihy si 3* zaslouží.
Musím říct, že mě mírně zklamala, oproti ostatním dílům byla trochu táhlejší a ne tolik napínavá. Každopádně hrůzný motiv vraha mi do poslední chvíle nebyl jasný. Konec mě utvrdil ve třech hvězdičkách, jinak bych dala asi víc.
Těžko se mi bude tento počin komentovat, opravdu. Tři hvězdičky si podle mě i přes všechnu tu bizarnost zaslouží. A na filmu jsem byla v kině, takže tím spíš mě zajímalo, jestli i předloha je tak ztřeštěná. Ale celkový dojem pozitivní.))
Vyhovoval mi styl psaní i krátké kapitoly, nicméně mám radši, když nemůžu přestat číst, a tady mi přišly některé pasáže zbytečně dlouhé. Alespoň jsem se déle napínala. Konec byl jakože eh? Ale další knihu zkusím od autorky také. A děkuji za zajímavé téma nemoci zkamenělých lidí.
Co k tomu jen říct?
Lehce napsané tři prolínající se příběhy a vy si nedokážete vybrat, kterému fandíte nejvíc.
Doporučuji stejnojmenný film, s hudbou Philipa Glasse je to něco neuvěřitelného.
"Útěchu nám může poskytnout jediné; tu a tam nějaká hodina, během níž náš život propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili."
To byla za poslední dobu dost těžká četba.
Autorka užívá hodně přídavných jmen, přirovnání a dlouhých souvětí. Při procházení Londýnem poznáváme lidi, její známé; ty, které pozvala na svůj dnešní večírek. To byl pro mě kámen úrazu - přeskakování od jedné postavy ke druhé a jejímu myšlenkovému pochodu. Závěrečné strany mě bavily - veselé, konečně s přímou řečí a paní Dallowayovou, kterou všichni tak milují, i když je prostá a ne moc hezká.
Sama sobě slibuji, že za nějakých čas bude dobré ji přečíst znova a bez přestávek.
Je fakt, že jsem ji měla rozečtenou dlouho. Možná je to tím, že tři čtvrtě knihy se nic nedělo a Lacey jenom bydlela na koleji, našla psa a chodila za psycholožkou. Joesbury a ona se k sobě chovali jako blbci. Když jsem se dostala do finále (posledních 30 stran?), napínavé to rozhodně bylo, ale konec až nechutně sladký a trochu nesmyslný. Každopádně dávám 3* za zajímavé pojetí studentských sebevražd a Lacey, protože v něčem je vlastně sympatická.
Po prvních 20 stranách jsem myslela, že to vážně vyhodím z okna. Hassanovy poznámky nebyly vůbec vtipné a Colinova genialita nebyla vůbec zajímavá. O čem to vlastně bylo? Donutila jsem se ji dočíst a kupodivu rychle, a to jenom kvůli výzvě - protože Young adult fakt není pro mě. A Green už vůbec ne.
Tak jako u všech povídek si každý najde tu svou, která ho nějakým způsobem chytne za srdce. Pro mě to byla Vítejte ve Vánocích, CA. Od Davida Levithana byla taky skvělá. Převážná většina z nich je ale opravdu jen zimní políbení a vůbec nevadí je číst jindy, než o Vánocích. :-)
Já nějak nevím, co říct. Obecně se bojím zabředávat do Young adult literatury o teenagerech, co spolu nejsou nebo jeden z nich umře, ale tahle knížka na mě v knihovně mrkala hned nějak zvláštně. Možná kvůli tomu obalu.
Hlavní postava Henry je ostýchavý mladík, který se zamiluje do nové spolužačky, co vlastně není ničím přitažlivá, chodí o berli a obléká se jak kluk. Po nějaké době mezi nimi přeskočí jiskra, uvaří se trocha té chemie (původní Our Chemical Hearts je výstižnější) a tráví spolu pomalu veškerý čas. Ale kdo vlastně je Grace Townová a jaká skrývá tajemství? Jsou prostá a přitom tak dojemná.
Kniha se četla lehce, bavily mě rozhovory tří kamarádů, vtipné poznámky i narážky na filmy a písničky. Rozhodně doporučuji a uvažuji o koupi a dalším přečtení této vesmírné knihy.
Nazvala bych to jako pohádky pro dospělé; příjemná oddychovka před spaním. Některé byly lepší, některé méně, ale určitě se k nim někdy vrátím znova.
Tak moc jsem se na ni těšila, ale fakt se tím těžko prokousávalo. Wow, čarodějnice se zašitýma očima, a co dál? Nikdo z ní pomalu nemá strach, pak parta puberťáků zkouší, co může, a vesměs je to všechno za dne a není tam místo pro to se vůbec bát. Krvavý potok, mrtvý pes, dobrý, dá se, ale od půlky ještě větší zklamání a pak chatrný konec. Reklama byla opět klamná.
No dobrá, cítím to tak na 2,5, ale protože je to Yrsa, tak dávám 3*. Odlehlá grónská pustina je vynikající místo pro příběh, kde se v zásuvkách stolů objevují kosti a pod ledem mrtvoly. Přesto si myslím, že z toho šlo vytěžit víc, stejně jako to šlo napsat na stránek míň. Vrah, no... Kdo byl vlastně vrah? Nikdo, náhoda, nebo duchové? Pro mě zatím nejslabší.
Hlasy se mi ze série Kasparyová a Wenninger zatím líbily nejvíce! Psychiatrická klinika je asi dost vděčné a zároveň pořád děsivé téma. Autorka si s tím poradila bravurně. Možná někomu můžou vadit pasáže, kde jsou si Bea a Florin blíž a blíž, ale pro mě byly příjemným zpestřením celé knihy. Navíc, vždy mě potěší, když sama v hlavě vytipuju vraha a on jím nakonec je. Skoro už se do nich vciťuji :D Skvělá, těším se na další.
Správná duchařina na zimní večery, kdy venku fouká silný vítr a vy se krčíte pod peřinou. Je těžké umět psát z pohledu různých osob a prolínat tři různé příběhy, nicméně zde to autorka zvládla bravurně. Nevím, zda se mi víc líbil ten z minulosti, nebo ze současnosti, ale oba mě příjemně svazovaly a pak lanko utahovaly, když napětí rostlo. Při pasážích se skříní mi běhal mráz po zádech. Všem, co hledají něco neobvyklého a napínavého, mohu jen doporučit!
Bála jsem se nálepky bestseller, po několika zklamání už se takovým titulům vyhýbám. Nicméně tohle byla zcela jistě výjimka! Sešitá mrtvola, neustálý roj dotěrných novinářů a tikající čas, který zbývá lidem na seznamu vraha. A celou dobu si říkáte, jak je v tom ten Wolf zapletený? Pak už musíte jen číst a číst a celé to rozlousknout.))
Hodně napínavá kniha. Nesnášela jsem, když jsem ji musela večer odložit a přes den přemýšlet, jak to bude pokračovat dál. Mám ráda, když se příběh prolíná s minulostí a ještě s reálnými osobami. Doporučuji, pasáže o Bellmanovi a Sandmanovi vám nedají spát. Jako vrahovi.))
Přiznám se, musela jsem číst a číst, dokud jsem ji celou nedočetla. Zajímalo mě, co se tak hrozného stalo, jak to celé dopadlo... A on to autor nechal na mně, což je horší než kdyby napsal jakýkoliv závěr. Pořád nad tím musím přemýšlet. Strhla mě hodně, neříkám že mizení v Tríbeči a vše, co je tam popsané, je pravda, ale mrazí mě jenom z toho, kdyby byla...