Blue komentáře u knih
Třicet let jsem měl tuto knihu zastrčenou v polici. Konečně jsem ji otevřel a ... nezavřel, dokud jsem ji nepřečetl. Jedná se o vzpomínky kusé, ne systematické, zacílené na konkrétní osobnosti, takže někomu je tu věnováno mnoho prostoru, někdo se tu jen mihne, což je škoda, protože autor umí velmi poutavě vyprávět. Myslím, že každého čtenáře po dočtení bude mrzet, že kniha není delší, nebo nemá více dílů. Vřele doporučuji všem zájemcům o meziválečnou českou literaturu.
Asi mi tam chybělo více informací osobních, autor se soustředil zejména na literárněkritický rozbor díla a střety s Viléma Mrštíka s dobovou kritikou, ale i tak je kniha nesmírně zajímavá a lépe každému zájemci osvětluje pozoruhodnou postavu moravského literáta, kterému štěstí příliš nepřálo.
Ty čtyři hvězdičky jdou i na vrub nostalgie. Jako kluk jsem měl Batličkovy příběhy rád, četl jsem je opakovaně. Zub času byl ale k těmto příběhům poměrně neúprosný. I přesto jsem si rád tuto četbu zopakoval.
Román nahlíží bezprostředně poválečné roky na valašské vesnici velmi neotřele a poměrně vzdáleně od tehdy v literatuře obvyklého podání, které dosti schematicky zobrazovalo zápas kladného hrdiny (hrdinů) za lepší svět a končilo vítězstvím pracujících nad kapitalisty v roce 1948. I nyní sledujeme tento příběh, ale Křenek si volí komplikovanější hrdiny a nejednoznačné situace. Bohužel také nečtivou formu vyprávění. Knihou jsem se prokousával. Proto jen tři hvězdičky.
Měl jsem trochu jiná očekávání. Je to publikace trochu nesourodá a vzhledem k tomu, co se nakonec dozvíme, i poněkud mnohomluvná. Přesto je třeba ji přivítat jako docela originální příspěvek k poznání každodenního života v době předlistopadové.
Já jsem si tuto drobnou knížku po letech přečetl znovu. Ale ani napodruhé jsem nepřišel na to, proč nám tuto ne příliš záživnou historku autor vypravoval. V tomto případě jsem si s autorem Sňatků z rozumu neporozuměl.
Klobouk dolů! Co všechno autoři dokázali vypátrat, je opravdu neuvěřitelné. Faktograficky se jedná o dílo nesmírně bohaté. Velmi oceňuji autorský přístup, věcnost podání a naprosté oproštění se od touhy po honbě za senzacemi. Doporučuji všem zájemcům o tuto problematiku. Zvláště dnes, kdy se s moderní historií nakládá velmi volně.
Jiráskův román méně známý, o to více je třeba jej doporučovat. Výborné čtení.
Tato kniha není životopisný román, není to umělecká literatura, byť se tak může tvářit. Jedná se navíc o dílo, u něhož je velmi cítit doba vzniku, tedy padesátá léta. Naivně obrozenecké nadšenecké dílo může - jak je vidět z několika hodnocení - uspokojit řadu čtenářů, může jich ale také hodně zklamat. Zejména pokud budou opravdu očekávat plnokrevný historický životopisný román. Já jsem to nemohl dočíst.
Opět hlavně fanouškovská publikace, oproti předchozí knize ale více sdělná. Přesná datace jednotlivých představení přehledně rámuje angažmá Š+G v Semaforu. I nyní by se dalo jít do tématu hlouběji, výsledek ale působí kompaktním dojmem a mnohé příznivce jistě potěší.
Téma dobré, zpracování ale pro řadu čtenářů nedostatečné. Kniha je pojata spíše fanouškovsky, je tu více obrazového materiálu než textu, který navíc spíše klouže po povrchu. Pro ty, kdo si chtějí nostalgicky zavzpomínat, to může být jistě zcela dostačující, kdo by se ale chtěl do této historie ponořit hlouběji, koho zajímají konkrétnější data, ten bude spíše zklamaný. Tento počin je třeba ocenit, ale je to zároveň promarněná příležitost. 70%
A mně se to líbilo. Měl jsem zpočátku trochu obavu, jak se autorovi podaří splnit jeho záměr pospojovat v souvislý celek lidová vyprávění z doby počátků salašnictví pod Radhoštěm, ale i když to někdy trochu drhne, výsledkem je opravdu působivý mix reálného a fantazijního proudu ve svém celku velmi zajímavého povídání. Zejména místním, nebo všem milovníkům Beskyd a jejich historie mohu tuto četbu upřímně doporučit.
Sympatické shrnutí spíše známých nebo tušených skutečností. Sám ale nevím, zda mi po přečtení nechybělo nějaké stanovisko autora, nebo zda je lepší, že zůstalo jen u popisu mýtů.
Musím ocenit autorčin vytříbený styl. Kniha se čte jako když másla ukrajuje. Také sama forma vypravování je vhodně zvolena. Dokáže příběh, který, pokud by byl vyprávěn čistě lineárně, by sám o sobě nebyl nikterak výjimečný, učinit svým způsobem tajuplnějším a napínavějším. Autorka ale dokázala své zaujetí a asi i vlastní badatelské pocity při postupném odhalování osudů svých postav dokonale přenést i na čtenáře, který knihu neodloží, dokud ji nedočte.
Krátce po sobě jsme si mohli přečíst údajně objektivní biografie našich možná nejlepších zpěváků " své doby". Ani jedna úplně objektivní není. Zatímco autor knihy o Karlu Gottovi dával najevo despekt k objektu svého psaní, autor knihy o Waldemaru Matuškovi nezakrývá své sympatie. Musím napsat, že osobně je mi bližší druhý přístup. Povedlo se tu zřejmě napsat velmi solidní přehled života a díla oblíbeného zpěváka, bohužel ale tak trochu z rychlíku. Čekal jsem (a je mi jasné, že čtenářovo očekávání je pouze jeho věc), že vyprávění bude poněkud podrobnější a že se dovím více. Nešlo mi přitom o drby, ale hlavně o to dílo. O tom, jak vznikala a jednotlivá alba, více o největších hitech atd. Takže jsem sice rád, že jsem si mohl přečíst docela povedenou knihu, ale jsem také trochu zklamaný.
Jaromíra Šavrdu známe na Ostravsku jako disidenta a vězně normalizačního režimu, nevím nakolik ale žije v povědomí i jako spisovatel, jímž před zákazem publikování byl. Podle toho, že je tu sedm hodnotitelů, se domnívám, že jako spisovatel je zapomenutý. Je to škoda, protože Kniha kralovrahů je velmi čtivý "politický thriller", pro který nemohu nalézt v české literatuře žádné srovnání. Vzhledem k místu a době vzniku je to kniha dnes už možná v některých momentech trochu naivní, ale jedná se rozhodně o poctivé řemeslo. Čtěte, je to opravdu napínavé.
Trochu naivní, ale čtenáři Františka Kožíka jsou na jeho styl zvyklí. A asi jim i vyhovuje. I mně se to pohádkové vyprávění dobře četlo.
Máme možná jistý despekt ke knihám, které se nějakým způsobem neproslavily, nevstoupily do učebnic, nezůstaly ve čtenářském povědomí, jméno jejich autora nám nic neříká. Někdy může být podceňování oprávněné, jindy nikoliv. Některé zapomenuté knihy si zaslouží dostat šanci. Jedním z příkladů je toto působivé vyprávění o životě Janka Garby, na jehož osudu autor ukazuje obtížný úděl lidí žijících a v potu tváře dobývajících svůj chléb v krajině sice na pohled krásné, ale vůči svým obyvatelům ne vždy zrovna pohostinné, v Beskydech. Po knize by měli sáhnout zejména obyvatelé Malenovic, kde se příběh odehrává.
Text knihy byl uzavřen v roce 1976, Jaromír Tomeček žil další dvě desetiletí a vydával další knihy. Je to tedy svým způsobem dílčí zpráva o životě a díle tohoto zajímavého spisovatele. Snad si někdy přečteme kompletní monografii. Dnes by navíc byla i dobově nezatížená.
Některá dnes již klasická díla naší historiografie by si zasloužila reedeci. Třeba tento originální ediční počin. Je úžasné sledovat, jak ty obrázky mluví.