Boby17 komentáře u knih
Dávám tři hvězdy a něco málo navíc. Na začátku se děj rozbíhá poměrně pomalu, s vývojem příběhu se vše mírně dostává do obrátek. Hlavní hrdinka čelí traumatickým zážitkům z dětství a nakonec i rozuzlením vyšetřování dochází vnitřního klidu. Knížka nenadchne, ani neurazí. Takže takový lepší průměr. Překvapivé pro mě bylo, že umělecká fotografka pracuje na částečný úvazek pro státní policii. Nevím, jestli to je ve Švédsku reálně možné, ale u nás asi vůbec ne.
Výborné zakončení celé série. Arn konečně s Cecilií uzavřou sňatek, byť se to nehodilo do mocenských plánů příbuzných. Arn se do své domoviny vrátil vybaven znalostmi, které mu umožnily zcela pokrokově přeměnit své okolí k obrazu svému. Líbil se mi popis budování rodové moci, hradu nového typu i hospodářské základny Folkungů. Autor mě seznámil s hospodářskými aspekty vydržování vojska i s taktikou raně středověkého válčení. Od knížky jsem se opravdu nemohl odtrhnout. S čistým svědomím dávám pět hvězd a ještě bych i přidal :-)
Ano, Jan Guillou je Pan vypravěč. A jestliže jsem prvnímu dílu dal hvězd pět, tak Templář by jich zasluhoval nejméně ještě o jednu více. Dvě rovnocenné a přitom tak odlišné linie příběhu sledují životní osudy Arna a Cecilie. Zatímco Arn bojuje mečem či lukem ve Svaté zemi, jeho snoubenka podstupuje v klášteře psychický i fyzický boj se zákeřnou abatyší o samou podstatu své lidské důstojnosti. S klidným svědomím knížku doporučuji všem milovníkům dobrých příběhů.
Útlá knížečka, kterou jsem přečetl během části nedělního odpoledne. Jejím těžištěm je noční vyprávění osudů tří vojáků, kteří mají být ráno eskortováni do předních pozic tyrolského úseku italské fronty. Dva dělostřelci a jeden kovář od trénu se za trest mají stát vrhači ohně (plamenometníky) za to, že buď zběhli, aby se dostali ke svým blízkým, nebo se za cenu sebepoškození snažili vymanit z pekla fronty. Cesta do vysokohorských pozic však na prahu vytouženého míru končí italským dělostřeleckým přepadem...
Výborný historický příběh. Hned se pouštím do pokračování. Drsný závěr mě lidsky překvapil, ale z pohledu autora byl nezbytný, aby mohlo dojít k vývoji příběhu. Za sebe si nedovedu představit, že bych měl podstoupit trest jako Arn, a to ještě za popsaných okolností.
Podnětná kniha, která nutí k zamyšlení. Netvrdím, že se se všemi nastolenými tezemi plně ztotožňuji, rozhodně však tyto názory nelze šmahem odmítnout. Dovolím si učinit několik připomínek nebo námětů k úvaze. Bylo opravdu dobré, že Masaryk přesvědčil dohodové mocnosti o potřebě zániku Rakouska-Uherska? Minimálně Předlitavsko bylo parlamentní demokracií se vším všudy. A Masaryk sám si rozděloval občany nového státu na "Rakušáky" a ty správné, legionáře - viz například kniha Generál Podhajský od Josefa Fučíka. Velká většina z nás se také probudila (1.1.1993) a byla příslušníky jiného státu, než v kterém se narodila. A nijak se o to nepřičinila.
Také autor nějak mlčky přešel "humanitární bombardování" (byť takto v dvouslovné zkratce nikdy nevyslovené) a naše aktivní schvalování novodobého "Mnichova", tedy velmocemi zařízené odtržení Kosova od suverénního Srbska.
K uprchlické krizi je třeba vznést několik legitimních a i kritických otázek. Kdo vojenskými akcemi rozvrátil Lybii, kdo stojí za náhlými událostmi arabského jara, jaká je pravda o pozadí vzniku a průběhu konfliktu v Sýrii? To nejsou žádné konspirační teorie, ale oprávněný dotaz, co tím velmoci sledují? Qui bono? Všem doporučuji shlédnout poučný film Vrtěti psem.
A ještě k diskutovanému zařízení v Letech u Písku. Nejprve by asi bylo třeba si napříč společností vysvětlit definici koncentračního tábora, respektive jaké typy vězeňských zařízení v letech 1939-1945 vůbec existovaly. Ještě ze školních lavic si pamatuji tvrzení, že na našem území nebyl žádný koncentrační tábor, ani Terezín to nebyl. Takže buď byly špatně školní osnovy nebo později došlo k posunu v posuzování věci.
Hodnotím čtyřmi hvězdami.
Výborné pokračování série. Pomsta člověka, ze kterého se stal sériový vrah, rozpoutala ve městě davové šílenství. A s tím nejsou žádné špásy. Naštěstí rodina Kuislů všechno, napřením síly i rozumu, zvládla a dokázala odvrátit hrozící teror stanného tribunálu i samozvaných soudců z lidu. Knížka se mi moc líbila a všechny hvězdy si opravdu zaslouží.
Musím přiznat, že žádný příběh Sherlocka Holmese jsem zatím nečetl, a tak nemohu srovnávat nového dr. Watsona s originálem. Musím ale konstatovat, že tento major MUDr. Watson se mi líbil. Důvtipný, čestný a na svůj věk také energický lékař i důstojník se při vyšetřování nebojí ani jít proti autoritám a ani riskovat své zdraví. Nejsem si jistý, zda lze útok chlorem přežít popisovaným způsobem, ale důvěřuji autorovi, že to má ověřeno.
Překlad Kateřiny Kovářové je vcelku zdařilý, až na některé vojenské záležitosti. Polní železnici asi v originále pokládali inženýři, ale u nás jsou to ženisté a potrhané dráty v originále opět asi opravovali inženýři, ale u nás jsou to spojaři. Greyhounda bych si dovolil převést na chrta. Celkem hodnotím na 4,7 hvězdy, takže zaokrouhleně dávám hvězd všech pět.
Výborné pokračování série, plné akce a napětí. Popis děje byl opět strhující, úplně jsem se tam viděl. Dávám všech pět hvězd a těším se na další osudy Macrona a Catona.
Výborná knížka, která se věnuje regionální historii, dějinám světoznámého moravského města a jeho obyvatel. Autorský kolektiv odvedl kus poctivé práce a zaslouží si uznání. Nechť je toto přínosné dílo inspirací pro další autory a jejich obce, městyse a města!
Výborná knížka se zřetelnými autobiografickými motivy. Kromě popisu situace na frontě v samém závěru války knížka přináší i zajímavé postřehy o národnostních třenicích v R-U armádě, zejména pak o problematických vztazích mezi Maďary a Slovany. Také popis zákeřného chování našich legionářů za řekou Piavou nevyznívá nijak sympaticky. Knížka je psaná moderním jazykem, má svižný děj a nedovolí čtenáři od ní odejít. Rozhodně ji všem zájemcům o události 1. světové války doporučuji.
A na závěr jeden dobrý citát: "... co bylo válek, dycky každou vyhráli válečný dodavatelé a keťasové."
No, tak nevím. Kniha byla zajímavá, ale na zadek jsem z ní nespadl. Myslím, že HBO odvedlo skvělou práci a seriálové zpracování působí mnohem plastičtěji a věrohodněji než literární předloha. Za mě tedy tři hvězdy.
Trochu depresivní knížka, kde je světlých a radostných okamžiků pomálu. Přesto je však čtivá a chvílemi plná akce a napětí. Knížku jsem si vybral jako šestnáctý úkol Čtenářské výzvy 2018 a nelituji.
Tak nevím, nijak oslnivou se mi knížka nezdála. Ani nenadchla, ani neurazila a tak za průměr dávám tři hvězdy.
A Pilar se nám po několika dnech od prvního setkání vdává do Jižní Afriky, to asi dělá to anglické povětří ...
Super knížka z krutého prostředí zajateckého tábora. Drsné tropické podmínky, krutost Japonců pohrdajících zajatci, hlad a nemoci. Prostě psycho a do toho příběh idealistického Brita a Američana s ostrými lokty. Silných scén je v knížce hodně, mě však nejvíce v paměti utkvělo vaření psa. Dávám pět hvězd a konstatuji, že kdo po knižce sáhne, ten se od ní nebude moci odtrhnout.
Knížku jsem si vybral, protože splňuje sedmnáctý úkol Čtenářské výzvy 2018, neb básničky normálně nečtu. Ale zlákaly mě verše, že "... muž má touhu rozsévače, žena má úrodný klín ...", tak jsem si sbírku tedy přečetl celou. Kromě předešlých veršů se mi ještě líbily básně Žena, Voják v poli a Cesta z bojiště, ale nejvíce na mě zapůsobila báseň 30. srpen 1914.
Netroufnu si dát hodnotící hvězdy, protože poezie je podle mě o emocích a co se líbí jednomu, to podle jiného může být hodnoceno slabé jako čaj. Takže za mě ke knize jen tento komentář.
Autor mě i další čtenáře prostřednictvím osudu smyšlené rodiny majitelů vily citlivě provedl pohnutými dějinami českých zemí ve 20. století. Příprava autora na psaní knihy musela být úžasně precizní a dlouhodobá. A výsledek plně odpovídá jeho úsilí, knížka je vynikající. Opravdu stojí za přečtení.
Autor svým dílem také v mých očích trochu napravuje reputaci Britů, kteří nemálo přispěli k událostem v knížce popisovaným. Vždyť britský předseda vlády Neville Chamberlain obhajoval cestu k Mnichovské zradě v roce 1938 slovy, že je pro Brity nepředstavitelné, že by se měli angažovat "kvůli jakémusi sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme". Ale buďme spravedliví. Také politická reprezentace naší republiky se podílela na podobném "Mnichovu", a to v roce 2008, když diplomaticky uznala odtržení Kosova od Srbska! Možná se časem najde (český) autor, který nás podobně zdařile provede bolestnými událostmi rozpadu Jugoslávie.
Stavbu zapsanou v UNESCO jsem navštívil 17. dubna 2018, nedlouho po přečtení knížky, a tedy jsem samozřejmě srovnával. Oddělené ložnice a koupelna mě svojí strohostí nijak zvláště neoslovily, avšak skleněný pokoj byl úžasný. A zrovna již slunce začalo zapadat a měl jsem možnost sledovat průnik jeho paprsků kouskem onyxové stěny. A to tedy byl náznak parády. Kladu si oázku, jak stěna září při tom nejlepším postavení slunce? Škoda, že tento okamžik mi asi zůstane odepřen.
Komentáře předešlých čtenářů jsou dosti rozkolísané a já knihu také hodnotím jako dějově nevyrovnanou. Chvílemi byla velmi čtivá a měla spád, chvílemi mi připadala rozvláčná a trochu jsem se jí musel prokousávat. Škoda, že autor plně nevyužil potenciál příběhu (bojové scény, postava císařovy dcery, soud s arcibiskupem ...) a naopak děj nějak divně rouboval (například v postavě otrokáře). Za průměr dávám tři hvězdy.
Řekl bych, že kniha drží dobrý standard pana Vondrušky a moje tři a půl, po zaokrouhlení čtyři, hvězdy si zaslouží. Pátrání odděleně na dvou místech bylo zajímavé a kupodivu Ota v průběhu vyšetřování ani nepotřeboval své skvělé noční metody :-)
S knížkou jsem se potkal poprvé kolem roku 1983 u kamaráda mého dědečka a posléze jsem ji i od něho dostal darem. V té době to pro mě byl neocenitelný zdroj informací. Proto bez váhání dávám všech pět hvězd. Nyní, v době internetu a dalších neomezených informačních možností, už knížka asi nikoho neohromí, za dob reálného socialismu to ale bylo zcela jinak.