boeink
komentáře u knih

Jako mladá holka jsem taky navštívila kartářku. Řekla mi, že toho pravého najdu v práci, tak jsem začala na ty dva možné adepty házet oči :-). Pak k nám nastoupil mladý kluk...A tak jsem splnila plán a později si ho vzala.
Jsem s manželem (v dobrém i zlém) už 21 let, ale při čtení této knihy mě napadlo, že jsem tomu asi taky šla naproti, říkala jsem si: vždyť mi to ta čarodějnice vyčetla z karet, tak to tak má být. Možná by se můj život odvíjel jinak, kdybych nebyla zvědavá a nešla k ní. Kdo ví?!


Ursula, Alice a Gareth, tři lidé, každý z nich má svou 13. komnatu, Jejich příběhy se v knize odvíjejí samostatně, aby se v závěru střetly na stejném místě.
Poslední kapitolka na závěr, to je pověstná třešinka na dortu.
Od autorky jsem už četla Lež, tato kniha se mi líbila o něco víc. Svižné čtení.


Kniha o složitých rodinných vztazích.
Když jsem po knize sahala, očekávala jsem, že Diana bude taková ta klasická tchyně, trochu mrcha, která se plete do věcí, do kterých jí nic není, prostě nesnášenlivá stará čarodějnice ;-). Ale během čtení jsem pochopila, proč se zachovala tak, jak se zachovala.
Kniha se čte svižně, po krátkých kapitolách, ve kterých se střídají pohledy tchyně a snachy a to mi vyhovovalo.


Kniha, která má obálku jako dívčí románek, ale žádný pěkný příběh se v ní neukrývá. Téma zneužívání dítěte je vážné, autorka se ho zhostila moc dobře. Je to první kniha této autorky, kterou jsem četla, celkově se mi její styl líbil, jen mi občas připadaly některé dialogy málo uvěřitelné, umělé a slovo "rezistentní", které se tady často opakovalo (já ho snad nikdy nepoužila) mi dost vadilo.


Moc pěkný historický příběh z doby, kdy chudí byli opravdu tak chudí, že si třeba nemohli nechat vlastní dítě. Autorka věrohodně vystihla atmosféru Londýna druhé poloviny 18. století, rozdíly mezi společenskými vrstvami, ale taky to, že láska matky k dítěti je nenahraditelná.


Potřebovala jsem něco nenáročného a nepříliš obsáhlého mezi čtvrtou a pátou noční. A to se mi taky dostalo. Nic víc a nic míň.


Po Zlobě, která mi úplně nesedla, jsem si dala od Cartera pauzu.
Vrah, po kterém sympatická dvojka Hunter - Garcia pátrají, je tentokrát snad ještě zvrácenější a brutálnější, než v předchozích knihách. A týrání jednotlivých obětí si můžeme vychutnat pěkně dopodrobna. Takže pro silné žaludky. Carter opět nezklamal, pro mě hvězda ve svém žánru.


Celý den přemýšlím, co napsat.
Moc jsem se na knihu těšila, ale mírně mě zklamala. Nechápu zvrat v Cavenově postojích, názorech a hlavně citech. Na tyhle hormonální kotrmelce v knihách moc nejsem.
Co se mi naopak líbilo, to byly dialogy, opravdové, živé, uvolněné.
Kniha se četla dobře, na konci nastal šokézní zvrat, takže půjdu do druhého dílu a doufám, že tím to Aly ukončí.


Po Andílkovi jsem byla moc zvědavá na druhou knihu Lucindy Berry. Téma sekt mi moc sympatické není, komu normálnímu by taky bylo, že? Kniha má krátké kapitoly, ve kterých se střídají pohledy všech zúčastněných, díky čemuž se dobře čte. Je síla, jak se dá inteligentní, zdravý člověk zmanipulovat. Pro mě nepochopitelné. Do Andílka této knize přece jen fousek chybí.


Dva paralelní příběhy. Mara a Scott, pět dní do fatálního rozhodnutí. Emotivní, krásná, ale i smutná kniha, moc se mi líbila.


Konečně dočteno! Stráááášně dlouho jsem se touto knihou prokousávala, vůbec jsem se nemohla začíst. Měla jsem pocit, jako by byla nějak nesrozumitelně, kostrbatě napsaná, či přeložená, některé odstavce jsem četla i třikrát. Už jsem pár Sandřiných knih přečetla, ale tahle se mi teda nelíbila.


Knihu jsem nedočetla. Po dvou třetinách mě to už fakt nudilo. Pořád dokola...vážně nevím, oč jsem asi přišla, když jsem knihu odložila.


Uff..jako fakt???
Ne, že by mě v průběhu čtení nenapadlo, že to bude trochu jinak, ale TOTO..?! Večer jsem knihu odložila s tím, že je to tak a tak a dnes knihu otvírám a mám pocit, že čtu nějakou jinou. Nebo mi snad něco uteklo? Listuju zpátky a...jako fakt!
Na závěr jsem byla hodně překvapená. Mrknu na další autorovy knihy.


Nenadchne, neurazí.
Moje mamka je věrnou čtenářkou Nory Roberts, tak jsem dala na její doporučení. Číst se to dalo, ale že bych byla nějak nadšená, to ne. Průměrná kniha.


První kniha V.H., kterou jsem přečetla a určitě ne poslední. Jsem moc ráda, že máme hned několik českych autorek, které skvěle píší. A Viktorii mezi ně po Houbařce řadím.
Příběh je smutný, tíživý. Rodina Sisi je totálně dysfunkční, její matka naprosto selhala. Pro mě, jako pro mámu, nepochopitelné, až mi to svírá srdce. Dítě je přece na prvním místě! Kniha je krásně napsaná.


Čtivá oddechová jednohubka na vážné téma o štěstí, přátelství a lásce. A taky o tom, jak se život někdy zvrtne. Líbilo se mi to.


Šokující, šílené, morbidní. To jsou slova, která mě napadají po dočtení tohoto skvěle napsaného dramatu. Doporučuji!


Nenáročné, odpočinkové čtení. Na začátek dovolené značka ideál.


Konečně pořádný thriller! Přestože jsem knihu četla trochu déle, moc mě bavila. A když to bylo nejnapínavější, musela jsem ji odložit a jít do práce. Moc jsem se těšila domů! No, hlavního padoucha jsem si tipovala, ale jistá jsem si nebyla. Napínavé až do konce!


Podle ohlasů jiných čtenářů jsem se obávala, že budu brečet a že mě příběh zdrtí. Bohužel, kniha je slabší a značně osekanou napodobeninou Cameronova Psího poslání. Nicméně, četla se dobře a bylo v ní kus pravdy.
