boeink
komentáře u knih
Zima bez tebe
Beth Good
Čtení této romance se mi poněkud táhlo. Trochu jsem se musela do čtení nutit a těšila jsem se na konec. V mnohém mi příběh připomínal knihu Rozmarýnová zátoka (starý dům, který se bleskově a skoro sám zrekonstruuje, navíc si na něho dělá nárok někdo jiný, čirou náhodou nesnesitelný, ale neodolatelný soused, tajemný klíč k tajemné skříňce..). No, nejsem nadšená.
Tajemství pomocnice
Freida McFadden
Kdo už nějakou Freidinu knihu četl ví, že nebude všechno tak, jak to na první pohled vypadá. V polovině knihy by mohlo být hotovo, ale ejhle! Další zvrat. Já jsem spokojená, autorčiny knihy mě baví, mají vždy jednoduchou zápletku a čtou se velmi snadno. Takže budu vyhlížet třetí díl.
Královská vánoční pohádka
Karen Schaler
Mě ty vánoční příběhy přijdou takové dost kýčovité, samá ozdoba, perníček a tradice, ale stejně vždycky v tomto období neodolám a musím si něco podobně sladkého přečíst. A ona ta trocha vánoční romantiky neuškodí.
Zásah odnikud
Sandra Brown
Sandra Brown napsala už pěknou hromadu knih a já jich přečetla jen několik. Zásah odnikud je ta nejnovější a autorka si i tady udržuje svůj oblíbený koktejl namíchaný z napětí a romantiky, přičemž udržuje mezi těmito ingrediencemi příjemnou rovnováhu. Já ty milostné scény v thrillerech moc ráda nemám, ale dobře slouží k odlehčení a uvolnění napětí, takže pokud jsou takhle dobře nadávkovány, nejsou na škodu. Bylo to napínavé, čtivé a konec pro mě překvapivý. Co jsem čekala, to jsem dostala, takže můžu být spokojená.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Jakým stylem Katalpa píše jsem věděla už ze skvělé knihy Zuzanin dech. A ten její styl prostě funguje. Krátké věty, strohé dialogy, k tomu silný příběh o hledání v rodinné minulosti. Lehce ztracena jsem se cítila ve třetí části knihy, kde se objevilo větší množství postav, což mě trochu rozhodilo, než mi došlo, že jde o dobové střípky z tehdejšího dění v Německu a slouží jen k dokreslení atmosféry doby (dobrý nápad!). Tato kniha není z těch, o kterých za pár dní nevíte, o čem byla. Je skvělá, stojí za přečtení.
Pozorovatel smrti
Chris Carter
Asi se budu opakovat, ale nemůžu jinak. Moc jsem se na novou carterovku těšila a jsem spokojená. Možná ubylo brutality, ale to mi vůbec nevadí. Já ty dva, Huntera a Garciu, prostě miluju. Skvěle se doplňují, líbí se mi ten jejich slovní fotbal, jak si skvěle nahrávají. Carterovi se povedla i tato, zatím poslední kniha. Takže teď zase budu čekat, jestli a kdy napíše další.
Prokletí hradu Mydlovar
Martina Novotná
Mám ráda detektivky z období středověku, tato mě navíc zaujala obálkou a taky pro mě neznámou autorkou, třebaže už má na kontě dvanáct knih. Příběh má jednoduchou zápletku a sympatické postavy, voják Martin mi přirostl k srdci a držela jsem mu palce, zajímavá byla i postava panoše Bohdana, otce Matouše a pana Jana z Mydlovaru, který však nebyl zrovna kladný hrdina. Bylo to čtivé, líbilo se mi to.
Nespoutaná Aljaška
Kathleen A. Tucker
Jak už jsem vícekrát psala, anotace moc nečtu, takže jsem vůbec nevěděla, co mě v knize bude čekat. Spíše podle názvu jsem si myslela, že půjde o dobrodružný příběh s obsáhlejšími popisy aljašské přírody. No, tak to se mi až tak nedostalo. Jde totiž o celkem předvídatelný romantický příběh, který se odehrává na Aljašce. Trochu mě mrzí, jak málo je v knize drsná severská krajina popsána, z toho autorka určitě mohla vytěžit mnohem víc. Samotný příběh se mi ale líbil. Autorka v něm zpracovala téma vážné nemoci, umírání, odpuštění i lásky. Postavy se mi líbily, Jonaha bych docela ráda okoukla :-) Calla, to byla rozmazlená nafrněná fiflena, která se ale s postupným sžíváním s Aljaškou změní natolik, že se obejde dokonce i bez řasenky a botkách na platformě. Bavilo mě vzájemné špičkování mezi Jonahem a Callou, nezůstali si dlužni absolutně nic a mě to mockrát rozesmálo.
V pasti
Klára Janečková
Povídkové knihy čtu málokdy a knihy Kláry Janečkové ještě míň. Četla jsem Osudovou posedlost a před mnoha lety Unesenou a ani v jednom případě jsem nebyla moc nadšená. U těch povídek oceňuji, že v nich autorka čerpá ze svých praktických zkušeností z pozice psycholožky. Některé příběhy jsou dost drsné, většinu z nich spojuje zneužívání fenoménu jménem internet a je na pováženou, jak snadno se člověk může stát jeho obětí. Knížka se čte dobře, nesedí mi ale styl paní Janečkové, její postavy mají nevěrohodný způsob vyjadřování. Zvláště pokud se takto strojeně vyjadřují děti, je to až směšné. Holt, autorčin fanoušek ze mě asi nebude.
Krvavé stigma
Matt Brolly
Louise Blackwellová by se mohla klidně posadit vedle Leo Askerové. Je totiž úplně stejně vyšachována bývalým kolegou a milencem a převelena díky němu z oddělení vražd do přímořského městečka, kde chcípl pes. Až do nálezu první mrtvoly. To se totiž Louise zahryzne do vyšetřování jako buldok (nebo taky Leo) a nepustí.
Čtenář hned od počátku ví, kdo je pachatelem a sleduje, jakým způsobem k němu povede Louisino vyšetřování, což je trochu nezvyklé, ale vůbec mi to nevadilo. Jde o první díl série, docela se povedl a přestože mi trvalo pár dnů knihu přečíst, bavila mě.
Tichá pošta
Tereza Herzogová
Po Schovávané jsem se hned pustila do druhého dílu a zase to byla moc fajn knížka. Autorka se v ní opět věnuje tématu lásky a hlavně času, který v životě máme a který nejde zastavit. V souvislosti vztahu se stárnoucím mužem to není zrovna lehké téma, ale čte se to s takovou lehkostí, že jsem nechtěla, aby příběh skončil. Ale mám pocit, že v závěru si autorka nechala pootevřená vrátka pro pokračování. Oceňuji cit pro jazyk, který Tereza Herzogová má, v tomto druhém díle jsem si ještě víc užila její příjemný styl psaní. Pokud zase něco napíše, určitě si to ráda přečtu.
Schovávaná
Tereza Herzogová
Schovávaná je pro mě příjemným překvapením. Nic jsem neočekávala, jen jsem prostě knihu otevřela a začala číst. Přestože téma knihy není zrovna lehké, autorčin svěží styl vyprávění se krásně čte. Moc se mi líbily postavy, nejen hlavní hrdinka Šárka, ale taky její sarkastický kolega, češtinář Chroust, Babička Sidonie, kamarádky, ale přede všemi Ivan, jeho životní nadhled a moudrost. V knize jsem narazila na mnoho myšlenek, které se mi moc líbily, ale taky jsem se často od srdce zasmála, těch vtipných momentů tam bylo nemálo.
Takže jdu s chutí na Tichou poštu.
Mezi dvěma světy
C. D. Major
Z této knihy jsem si na zadek nesedla, asi jsem čekala malinko víc. Oceňuji, že autorka vycházela ze skutečných reálií, Overtounská usedlost i most psích sebevrahů skutečně existuje. I já jsem si něco o tom vygůglila. Ten příběh z minulosti byl smutný a taky dost ponurý. V lince ze současnosti mě štvala ta zarputilost Avy, s jakou se pustila do zkoumání dávných tajemství, a úplně přitom zapomněla na svého muže i ještě nenarozené dítě. Konec..ten tam snad ani nebyl, ne?
Ale četlo se to dobře, jako oddechovka kniha posloužila.
Estée Lauder - sen o kráse
Laura Baldini (p)
Potřebovala jsem nějakou knihu na odlehčení a to se mi dostalo.
Je to taková pohádka o chudé dívce, která svou pílí a ctižádostí ke štěstí a bohatství přišla. Trochu jsem se při čtení nudila. Esteé si šla za svým snem a nehleděla přitom sobecky vpravo-vlevo, každý jiný muž než Joe by ji poslal do..(vy víte kam). No a krém si taky nekoupím :-D
Vlastně to všeobecné pětihvězdičkové hodnocení vůbec nechápu.
Ursulina
Brian Freeman
Tohle byla teda jízda!
Freeman pomalu rozjíždí svůj příběh, v houstnoucí stísněné atmosféře postupně dávkuje napětí, předhodí čtyři brutálně zavražděné a zohavené mrtvoly. A vy celou dobu přemýšlíte, kdo za tím vším stojí. Fakt Ursulina?
Vyprávění s vyšetřováním rychle zvyšuje tempo a nutí vás číst dál, protože jste nedočkaví a chcete vědět, jestli váš tip na vraha je správný. I já měla pár tipů..
Ten příběh je celý vlastně dopis dceři, takže kdo četl Hluboký sníh, ví, že tady je to propojení.
Freeman je opravdový mistr nečekaných rozuzlení. Tentokrát jsem zůstala opravdu s otevřenou pusou, úplně mě dostal. Závěr knihy je ale nejen napínavý, ale taky hodně dojemný. Usnout po přečtení poslední stránky, posledního slova, byl pro mě velký problém. Ale jedna probděná noc za ten čtenářský zážitek opravdu stála.
Dala bych 10 hvězdiček, kdyby to šlo a doporučuju!
Rozvod
Moa Herngren
Po dočtení této knihy ve mě zůstal tíživý pocit smutku.
Příběh je vyprávěn nejdřív z pohledu Bey, potom Niklase. Popravdě, během četby jsem se snažila střídavě chápat jednoho i druhého, ale bylo to pro mě těžké, zřejmě proto, že mi (díkybohu) chybí osobní zkušenost. Takže, Bea a Niklas nám předkládají každý svůj pohled. Myslím, že oba měli vlastně pravdu a svědčí to jen o tom, že nic není černobílé a ve vztahu je vždycky nejdůležitější komunikace a ta v tom jejich manželství bohužel dost vázla. Často jsem z nich měla pocit, že jeden mluví o voze, druhý o koze.
Snad oba nakonec našli své místo v životě, o tom už se ale čtenář může jen domýšlet. Každopádně kniha rozhodně stojí za přečtení.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Nešlo o klasickou detektivku, kde největší prostor dostává tým vyšetřovatelů, spíše o román s detektivní zápletkou. Vraždu vyšetřuje Josef Bergman, asi docela sympatický policajt, ale okolo vyšetřování se motá panoptikum postav do případu zainteresovaných, takže případ můžeme sledovat z několika úhlů.
Když jsem přijala fakt, že detektiv je tady trochu na vedlejší koleji (více se objevuje až ke konci knihy), četlo se mi to dobře. Rozuzlení mě vůbec nenapadlo.
Michaelu Klevisovou jsem doteď opomíjela, Kroky vraha jsou první kniha, kterou jsem si od ní přečetla. No, a docela dobrý..
Bývali jsme bratři
Ronald H. Balson
Nebylo to špatné, příběh je čtivý, zajímavý. Před nějakou dobou jsem ale četla Obhajobu Britty Steinové (aniž bych tehdy věděla o existenci celé série) a musím říct, že to bylo skoro totéž, jen s tím rozdílem, že tentokrát se jednalo o mužského hrdinu. Ale už tehdy mě rušilo to křečovité přerušování Brittina vyprávění, stejně jako teď to Benovo. Když pominu nesrovnalosti a neuvěřitelnosti v ději, kniha se mi celkem líbila. Jestli ale budu číst další Balsonovy knihy, tím si nejsem úplně jistá.
Bazén
David Věrný
Bazén je nevšední thriller, na české poměry velmi akční a temný. Už jsem četla autorovu předešlou knihu, proto jsem s očekáváním sáhla po nové. Přečetla jsem ji během jediného dne, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Davidovi Věrnému se podařilo dobře vykreslit proměnu obyčejného čtyřicátníka Tomáše v bojovníka za spravedlnost, ale jde taky o osobní pomstu, která vede jeho kroky. Na této cestě je veden hlasem svého zemřelého dědy, rozhovory Tomáše s ním jsou znázorněním jeho vnitřního boje a pomáhají mu cestu dojít až na konec.
David Věrný je pro mě trochu zvláštní úkaz na českém literárním nebi. Potěšil mě a já jsem zvědavá, s čím přijde příště.
Sběrači borůvek
Amanda Peters
Tohle je opravdu moc krásný příběh. Má celkem snadno rozluštitelnou zápletku, ale myslím, že autorka záměrně takto brzy odkryla své karty. Čtenář správně tuší, co se stalo a kdo je kdo, ale až postupně rozkrývá, proč se to stalo. Je to celkem emocionální, tíživé čtení a já ke konci knihy přes slzy neviděla, jak mě to dojalo.
Možná se tento příběh mohl stát kdekoliv, ale mě se líbilo, že ho autorka zasadila do oblasti Nového Skotska, do komunity indiánského etnika Mikmaků.
Přes pár nesrovnalostí mě kniha moc bavila, líbil se mi citlivý styl, jakým je napsána a skoro se mi nechce věřit, že jde o prvotinu. Dostalo mě to.
