boeink komentáře u knih

Tato kniha je takovým pohlazením čtenářské duše. Milé zamyšlení o knihách a proč je vlastně čteme.
Ze seznamu jsem četla Pýcha a předsudek a hodně dávno Malé ženy.

12 19.11.2023

Kniha mi dala docela zabrat. Pokaždé, když jsem ji brala do rukou, měla jsem problém se začíst a často jsem se musela vracet pár stránek zpátky. Když se mi konečně podařilo začíst, pak už se mi četlo dobře. Nejvíc se mi líbil závěr, který jsem dočítala večer, ten mě tak pohltil, že se mi úplně přestaly klížit oči a spánek šel stranou.
Téma knihy i její zpracování se mi líbilo, problém se soustředěním je plně na mojí straně, takže ty tři hvězdičky jsou možná trochu nespravedlivé. Celou dobu jsem si říkala, že film by byl fajn.

12 14.11.2023

Já půjdu proti proudu, ale nesdílím nadšení ostatních čtenářů. Mě se kniha nelíbila, nedokázala jsem se do ní ponořit, špatně se mi četla. Předchozí autorčina kniha Ve vteřině se mi docela líbila, i když, pamatuju si, že se mi taky nečetla dobře. Nevím proč, možná překladem, ale mě to místy připadalo krkolomné.

11 05.11.2023

Bravo! Opět jsem se při čtení skvěle bavila, z knihy vyloženě dýchá atmosféra staré Vídně, takže jsem měla opět pocit, že tam s Leem, Julií, hrobníkem Rothmayerem jsem taky. Leo je sympaťák, sice trochu tvrdá palice, hlavně ve vztahu k Julii,ale to se časem poddá, možná už v příštím díle.
Co bych vytkla, jsou gramatické i jiné chyby v textu, za ty ale pan Pötzsch nemůže, ten odvedl skvělou práci.
Těším se na další shledání.

22 02.11.2023

Kniha mě nalákala krásnou obálkou hned, když jsem ji poprvé viděla. Líbivý je i její název. Říkala jsem si, že příběh v ní ukrytý určitě bude stát za to.
Nespletla jsem se, stál za přečtení. Je ale poněkud temný a tíživý, o zvrácené lásce, slepé důvěře a touze, ale taky o síle mateřské lásky. Čtenáři nezbývá, než otáčet stránku za stránkou a držet Kit a její dceři pěsti..

19 22.10.2023

Vůbec jsem netušila, že se pouštím do autobiografické knihy, to mi došlo až v druhé části, kdy už je Petra dospělá a sama má děti. Trochu víc se mi líbilo vyprávění o jejím dětství, to bylo kouzelné.
Milé pohlazení, moc jsem si čtení užila.

15 15.10.2023

Psycho.
Příběh skvěle napsaný, ale otřesný. O to otřesnější, že si ho autorka nevycucala z prstu, ale v mnohém se zakládal na pravdě. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Super mrazivé čtení, přes všechen ten hnus a popisovaná zvěrstva mě to moc bavilo.

20 11.10.2023

Z této knihy nejsem úplně nadšená. Četla se dobře, to jí nelze upřít. Ale z námětu se dalo dostat víc, takto mi to přišlo tak neuvěřitelné, až padlé na hlavu.

11 05.10.2023

Přestože to nebyl úplně můj šálek kávy (nezná někdo jiné přirovnání, než tohle děsné kliše:-)?) , kniha se mi líbila, dobře se četla a připomněla dobu dnes už dávno minulou. Dlouho se mi nestalo, že bych knihu slupla během jednoho dne, ale tato je napsána tak jednoduše, přímočaře, takže to nebyl problém.
Na odfrknutí posloužila.

8 02.10.2023

Na králův příkaz se Ondřej zúčastní tří válečných tažení, kromě toho opravuje tvrz Rohatec, chrání majetek a miluje svou mladinkou Chiaru.
Mě tohle čtení vážně hrozně baví, vždy se ráda ocitnu ve 14. století, tentokrát jsme se blíže poznali s králem Janem Lucemburským. Jeho vtipné rozhovory s Ondřejem příjemně odlehčují drsnou atmosféru na bitevním poli.
Ondřej si teda celkově neláme hlavu, s kým mluví, zda s králem nebo posledním poddaným, se všemi jedná stejně a to mě moc baví.
Super čtení!

18 30.09.2023

Chtěla jsem rychle odsýpající napínavý thriller a sáhla po Vzpomínkách, což se ukázalo jako dobrá volba. Když jsem se sice blížila do finále, měla jsem pocit, že mám hlavu podobně přeplněnou, jako hlavní postava Hallie, protože začalo přibývat mrtvol, vzpomínek i hypotéz, ale vcelku jsem spokojená. Závěr pro mě byl překvapivý, nečekala jsem, že nebezpečí se skrývá zrovna tady..
Po Sama proti všem, je toto moje druhá přečtená Freemanova kniha. Pokud se mi v budoucnu do rukou dostane některá další, nebudu se jí bránit.

15 24.09.2023

Tohle byla jednoznačně jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla. Divím se, že není přirovnávána ke knize Kde zpívají raci, protože tady bych se tomu nedivila. Hluboký lidský příběh, nádherné popisy přírody, barvitý styl vyprávění, krásný jazyk. To všechno tady bylo.
Mnohokrát jsem přes slzy neviděla na čtení, bylo to velmi emotivní. Krásné, kdybych měla k dispozici deset hvězdiček, tady je dám. Moc doporučuju a díky Šánce za její recenzi, která mě natěšila si knihu přečíst.

34 16.09.2023

Ach jo..tolik bolesti, smutku a nedorozumění v jedné rodině! Pro Tea muselo být velmi tíživé v ní vyrůstat.
Každý si nese v životě nějaké břímě, ale tady se s ním matka ani otec nějak nedokázali vyrovnat a svého syna tak poznamenali. Smutné..
Po Houbařce druhá kniha VH, kterou jsem přečetla a opět se mi moc líbila. V první části, vyprávěnou Teem se mi líbil ten slang (kterému my, už dlouho dospělí, nerozumíme :-D). Další dvě části, vyprávěné rodiči, jsou dovysvětlující, všechno pěkně zapadne. Dobrá kniha.

17 10.09.2023

Po třetině knihy jsem ji vložila do nedočtených, ale Ivuska.09 mě svým komentářem ponoukla, abych jí dala ještě šanci. Těch postav tam je fakt trochu moc, chvílemi jsem nevěděla, kdo je Dan, Matt ani Tom. Zápletka je taková až neuvěřitelná, překombinovaná. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla, ale spokojená nejsem. I když jsem se na ni možná jen špatně soustředila..?

9 05.09.2023

Dojemný smutný i vtipný příběh, u kterého jsem měla úsměv na rtu a taky slzy v očích. Eleanor si získala moje srdce, byla trochu divná, ale všichni, kdo jsme knihu četli, víme proč. Měla štěstí, že potkala Raymonda, svého prvního opravdového kamaráda, moc bych jim přála, aby jim to spolu vyšlo.
Skvělá kniha, moc doporučuju přečíst.

29 28.08.2023

Jo, tak dočíst se to dalo, ale jsem znechucená. Vztah té malé k matce byl dost nereálný a neuvěřitelný a postoj matky jakbysmet. Často jsem se při čtení přistihla, jak nevěřícně vrtím hlavou. Malé dítě se přece nemůže "rozhodnout", že nebude mluvit, to přece nedokáže nijak ovlivnit.
Nejsem nijak nadšená, kniha se mi vlastně moc nelíbila.

12 21.08.2023

Moje první přečtená kniha Petry Soukupové a mě se moc líbila. Autorku řadím mezi další skvělé české spisovatelky, máme jich opravdu dost.
Zpočátku jsem měla trošku problém se stylem psaní s absencí uvozovek, ale rychle jsem si zvykla.
V příběhu jsem se mockrát viděla a bohužel i svoji matku. Hlavní hrdinka Veronika mi trochu lezla na nervy, ale vlastně jí rozumím. Kapitoly psané z pohledu jejích dětí knize daly další rozměr, někdy bych chtěla vidět do hlav těm svým...A manžela Michala by chtěla mít doma asi každá ženská (já ho teda mám :-D).
Jsem spokojená a ráda si zase nějakou knihu P.S. přečtu.

20 12.08.2023

Zpočátku jsem nemohla knize přijít na chuť, zvažovala jsem, že ji odložím. Jsem ráda, že jsem nechuť překonala, protože se z toho vyklubal docela pěkný příběh, dost smutný a dojemný. V závěru to bylo i na kapesníky.
Odnáším si z toho babiččino poselství, v kterém je mnoho pravdy: Nezáleží na tom, jak dlouho někoho milujete, ale jak moc.

11 07.08.2023

Jednoduše krásná kniha, úsměvná a zároveň smutná, skvěle napsaná.
Tátu Jeana by si přála každá holka.
Jednoznačně doporučuju!

7 02.08.2023

Konečně se mi podařilo vybrat si ke čtení osvěžující letní čtivo, kterým jsem zakončila svou krátkou dovolenou. Tahle detektivka, psaná lehkým perem, se příjemně četla, sedlo mi to a určitě si přečtu pokračování.

22 30.07.2023