boeink komentáře u knih
Cíleně jsem začala tuto knihu číst, protože jsem potřebovala něco "lehčího" a to se mi taky dostalo. Vesničanka je čtivá jednohubka na dvě odpoledne, oddechovka jak má být.
Asi nebudu zdaleka jediná žena (matka, manželka, kamarádka), která se s Karin v mnohém ztotožní. Život není peříčko.
Seriál Přátelé je u nás doma "bestoffka", jedeme ho pořád dokolečka a Chandler je moje oblíbená postava v něm. Takže přečíst si tuhle knížku byla pro mě jasná věc.
Pro Matthewa bylo určitě těžké takhle otevřeně psát o svém zpackaném životě, zdraví, kariéře, o promrhaném talentu a celé té hromadě prášků a alkoholu. Mám z toho smíšené pocity, na jednu stranu je mi ho líto a doufám, že zůstane čistý, ale moc mu to nevěřím a (asi to je ode mě hnusné a omlouvám se) přijde mi, že tu knihu napsal hlavně proto, že mu začaly docházet ty jeho miliony. Navíc mi fakt dost vadilo to přeskakování v čase.
Takže Chandlere, Tebe miluju a Matty, Tebe teda ne. Ale držím Ti palce!
Knihu jsem četla poprvé někdy v -nácti letech, kdy jsem postupně probírala mamčinu knihovnu, v době, kdy jsem přecházela od knížek pro děti a mládež ke knížkám pro dospělé. Nechápu, jak jsem se jí tehdy mohla prokousat, protože to teda není žádná lehká četba. No - asi právě proto.
Teď jsem si koupila nové vydání do své vlastní knihovny. Jde o klasické dílo, které v ní má právem své místo.
No...dočetla jsem, ale nadšená nejsem.
Děj se točí střídavě kolem bohaté dcery rejdaře a obyčejného, ale cílevědomého průkopníka kin v San Francisku. Jejich cesty se přibližují, střetávají a zase vzdalují, přesně podle očekávání. Nijak zvlášť mě ale jejich míjení a opětovné shledávání nebavilo. Nejsem si jistá, jestli chci číst pokračování.
Příběh manželství, ve kterém jsou tři: žena, muž a milenka. Upřímně, vůbec nechápu, proč Hynka obě milovaly, myslím, že to byl sebestředný pitomec.
Mě kniha zas tak moc nenadchla. Nelíbily se mi hlavně dialogy, působily na mě ztuhle a neuvěřitelně...kdo takhle mluví? Kdyby tam občas nebylo peprnější slůvko, myslela bych si, že se příběh odehrává před padesáti lety..
No a jazyková korektorka taky moc dobrou práci neodvedla.
U mě dobrý, takže za tři.
Knížečka o pár desítkách stran na jedno odpoledne na nelehké téma, o kterém se radši moc nemluví ani nepíše. Petra Dvořáková má takový zvláštní syrový způsob vyprávění, který mi k tématu sedí. Stejně jako Vrány, tohle není kniha, na kterou bych mohla zapomenout.
Hodně zajímavé, doporučuju!
To bylo tak napínavé! Kdybych brzy ráno nevstávala do práce, četla bych celou noc a rozhodně bych u toho neusínala, jak se mi často stává.
K obsahu knihy už všechno napsali čtenáři přede mnou, já se jen přidávám k nadšeným a dávám pět hvězdiček.
Krásný historický příběh s detektivní zápletkou vyprávějící o mladém policejním inspektorovi Leopoldovi, který do svého nového působiště ve Vídni přináší nové moderní kriminalistické metody. Potkáme se taky s tajemným hrobníkem Augustinem a mladou telefonistkou Julií..
Kniha je skvělá, výborně a čtivě napsaná, nechybí jí napětí, vtip ani jemná romantická linka. Jsem nadšená a těším se na druhý díl. Pokud máte rádi historické romány se skvěle vykreslenou atmosférou, moc vám knihu doporučuju!
Kniha, kterou jsem četla opakovaně a znovu se mi líbila. Je to podle mě jedna z nejlepších knih mé oblíbené Joy.
Myslím, že tahle kniha mi dlouho zůstane v paměti. A v srdci.
Moje knižní přítelkyně Šánka a Mandlevest napsaly vše podstatné, plně se ztotožňuji s tím, jak knihu zhodnotily a nemá smysl to opakovat.
První moje letošní přečtená kniha byla skvělou volbou. Moc doporučuji!
To teda byla povedená rodina! Každý z nich by mohl být pachatel, nenávisti v nich bylo dost. No ani se nedivím, vyrůstat s takto despotickým otcem...
Možný spoiler!
Ne, že bych věděla s určitostí, kdo tím vrahem bude, ale tušila jsem to s ohledem na to, jak se Shari vyhýbala popisovat její emoce a myšlenkové pochody.
Jinak to byla typická Lapena. Od čtení odcházíte jen neradi a těšíte se, až se zase ponoříte do čtení. Lapena je pro mě sázka na jistotu, když nevím přesně, co číst.
Super, stejně jako předchozí díly, Carter si udržuje laťku pořád stejně vysoko. Jeho pachatelé jsou pořádní magoři a Hunter je prostě sympaťák, který se mi vkrádá do snů..:-). Líbí se mi, že se snaží i o nějaký soukromý život, byť mu to práce pořád nějak nabourává. A tentokrát se mi moc zamlouval i Garcia a jeho hašteření s agentkou Fisherovou.
Kniha má spád, přestože mi tady trochu chyběly takové ty "chuťovky", jak si to vrah užívá. No a konec, ten je fakt trochu osekaný, jak už psalo hodně knihomolů přede mnou.
Na samém konci Carter čtenáři nahodil udičku : Kdo je sakra Lucien Folter?!
Při čtení knihy, která je vyprávěna retrospektivně, se musí číst pozorněji. Není to úplně styl, který by mi seděl, ale v této knize mi to vůbec nevadilo, bylo to jako odkrývat další a další vrstvy příběhu. Téma potratů je stejně tak silné jako kontroverzní, názory různých lidí se liší. Jodi mě dokonce donutila pohlížet na problém z různých úhlů, pochopit postoje všech postav.
Nic není černobílé.
Tohle byl na mě těžký kalibr. Nějaké knížky tohoto druhu už mám za sebou, takže jsem se do této pustila celkem směle.
Fyzické i psychické týrání, které se tady odehrávalo, je skoro neuvěřitelné a nepředstavitelné a nejhorší na tom je, že vychází z faktů. Shelly i její manžel Dave by nikdy neměli vylézt z kriminálu, představa, co ještě můžou ve svém životě "zvládnout" je děsivá.
Jak hodnotit? Kniha rozhodně není pěkné čtení. Určitě je ale čtivě napsaná a nutí k zamyšlení. Jak je možné, že nikdo nezasáhl? Sousedé, lékaři, učitelé, známí, matka Shelly, přátelé děvčat? Jak se mohli Kathy a Ron podvolit? Proč dříve neřekly nic ty děti?
Joy je moje srdcová záležitost. Miluju její knihy. Pamatuju si na své první setkání s ní: vybírala jsem tradiční knihu pod stromek pro svoji mamku a otevřela jsem Jane utíká. Přečetla jsem si prvních pár řádků o tom, jak šla Jane koupit vejce a najednou zapomněla kdo je...no a od té doby mě má Joy v hrsti.
V nejnovější knize Slepá ulička rozehrává svoji klasickou vztahovou show, ve které má každý svého kostlivce ve skříni. Po počátečním zorientování se v tom, kdo je kdo, přes různá rodinná dramata směřujeme k onomu okamžiku, kdy má být někdo zastřelen. Nebudu nic prozrazovat, ale jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Těším se na další knihu!
V poslední době se mi ve středověku moc líbí a proto jsem sáhla i po této knize, která má krásnou obálku s charismatickým mužem s krásným pohledem, písařským mistrem Petrem.
Nemám úplně nejlepší čtecí období, takže jsem knihu četla poměrně dlouho, přestože mě bavila. Co bych vytkla, je trochu zmatené vyprávění z pohledu tří postav, myslím, že to je i úplně zbytečné.
Děj nás přivádí do staré Prahy, kde společně s písařem Petrem a jeho pomocníkem Jakubem rozlouskneme tři případy zločinů.
Vyšetřování probíhající bez dnešních moderních poznatků a forenzních věd, pomocí pouhého zdravého rozumu a logických úvah, je moc zajímavé. Mě se kniha líbila.
Moc pěkná kniha.
Tajemství Mariina tatínka bylo pro mě překvapivé, vůbec jsem to nečekala.
Jejej...u této knihy nesdílím nadšené komentáře se svými oblíbenými čtenáři. Docela dobře se čte, což je fajn. Sympatické ale nejsou Jane ani Emma a žádný z mužů, kteří projdou jejich inteligentním domem a postelí. Vůbec nechápu nutkání žít v takovém domě, takže veškeré počínání všech mi připadá...na hlavu. Samozřejmě jsem byla zvědavá na to, kdo, co, jak a proč?, ale na konci čekalo další zklamání, protože ten konec moc uspokojivý není.
Delaney mě touto knihou nenadchnul.
Při množství bobulí, co Anna sezobala a flašek merlotu, co vychlastala během první poloviny knihy, neví ani čtenář ani ona sama, co je pravda a co blud. Přes alkoholový opar ale děj postupně graduje až do napínavého finále.
Přestože kniha nijak nevybočuje z řady přečtených thrillerů, bavila mě a četla jsem ji téměř jedním dechem.