Boogi komentáře u knih
Na to, že knížka neměla skoro ani dvěstě stran jsem se s ní trápila až neskutečně dlouho. Emma byla příšerně nesympatická a absolutně nechápu jak se s jejím chováním mohla komukoli fakt líbit. Pořád si stěžuje na Kelly, ale ona je vlastně taky úplně taková. Navíc ten konec?? Něco opravdu zajimavého se tam objevilo až v poslední kapitole která měla cca 20 stran, takže je jasný, že na vyřešení celého problému zbylo jenom takových pět stránek. Navíc to celé bylo strašně předvídatelné a zároveň nereálné.
No... nebylo to zas až tak špatné. Popravdě zdálo se mi, že Amelie byla na svůj věk až moc naivní, protože některé momenty nedávají absolutně žádný smysl, když vezmu v potaz, že je jí tak 16-17. Taky se mi někdy zdála přehnaně přectilivělá, ale je pravda, že to, co jí Reese udělal se nemuselo snášet zrovna nejlíp. Kapitoly se mi zdály až moc dlouhé (40 stran?) a trochu se mi pletla přítomnost s minulostí. Ale jinak bych řekla, že je to pěkná knížka pro holky kolem 13-15, pro starší se mi to moc nezdá.
Tahle knížka je vzpomínkou na všechny, co zemřeli kvůli HIV/AIDS a i když je ten příběh převážně smutný, je také krásný. Taky úžasně přibližuje tehdejší dobu a přístup lidí k LGBT komunitě.
Co mi ale vadilo bylo, že mezi Adamovým a Benovým pohledem nebyl skoro žádný rozdíl. Pak také to, že Benovy zážitky se skoro pořád jen opakovaly (chození New Yorkem, focení, atd.) a díky tomu mi přišel jen jako vedlejší postava ne hlavní. Adamův příběh byl o mnoho zajímavější, ale posledních pár stran se v jeho životě nic moc nedělo, což tomu dodávalo lehký dojem nedotaženosti.
Knížka mě mile překvapila tím, jak rychle se četla. Čekala jsem, že mi to zabere mnohem víc času, ale měla jsem ji přečtenou cca za týden. Tím chci říct, že je vážně čtivá, příjemná a oddechová. Ze začátku mi Marina trochu lezla na nervy, ale časem se ukázala jako fajn holka. Čekala jsem, že příběh bude předvídatelný, ale po prvním zvratu jsem se nemohla přestat divit. Na to, že je to autorčina první kniha, je to dokonalé. Nemůžu se dočkat jejích dalších knih.
Od knihy jsem po přečtení Jeden z nás lže čekala něco víc. Opravdu zajímavých bylo asi posledních deset kapitol a ve zbytku se nic moc nedělo. Plus je ale zase to, že až do konce nebylo jasné kdo to udělal a odhalení bylo pěkně šokující.