Boogi
komentáře u knih
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
Druhý díl příběhu o Harrym jsem měla vždycky radši než první, ať už v podobě knihy nebo filmu. Je to pro mě snad nejvíc nostalgické čtení vůbec a jsem hrozně ráda, že jsem se do něj pustila. V knihách je tolik detailů, které jsou ve filmech vynechané, že mám často pocit, jako bych četla naprosto jiný příběh. Proto rozhodně přečtení knih doporučuju.
V divočině
Hannah Grace
Už dlouho jsem chtěla od Hanny Grace něco přečíst a říkala jsem si, že zvolím V divočině hlavně kvůli tomu, že má být lepší než předchozí díl. Neočekávala jsem moc, ale i tak jsem zažila velké zklamání.
Prvních pár kapitol bylo fajn, ale ve chvíli, kdy se hlavní hrdinové objevili na táboře, to šlo z kopce. Děj nebyl nějak převratný, někdy bych řekla skoro žádný. Taky mi chyběla jakákoli osobnost u Russe a Aurory (u té obzvlášť). Jejich jediným znakem bylo to, že mají oba problém s otcem a tam to končilo. Nějak jsem jejich vztahu ani nevěřila, jako by spolu byli jenom proto, že zažili jednu vášnivou noc a to je k sobě přitahovalo. Celkově mi to připadalo, jako bych v rukou držela vytištěný příběh z Wattpadu (a to rozhodně ne v dobrém slova smyslu). Aurora se navíc chovala jako malé děcko a občas to vypadalo, že Russe má jenom k tomu, aby uspokojila svoje potřeby.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Harry Potter je naprostá klasika a já si musím vynadat za to, že jsem si ho nepřečetla už dřív, když mi všechny knihy leží na poličce přibližně pět let. První díl mě jakožto někoho, kdo shlédnul všechny filmy ve věku šesti let a od té doby je naprosto miloval, ničím až tak strašně překvapit nedokázal. Ale je zde spousta odlišností a události se stávají za jiných okolností, takže je někdy lépe pochopíte. Jediná věc, co mi trochu vadila, neměla se samotným dějem co dělat. Jednalo se o skutečnost, že jsem si postavy jednoduše nedovedla představit podle sebe ale neustále jsem je viděla stejně jako ve filmu.
Rozhodně doporučuju, samotnou postavu Harryho jsem měla v knížce o mnoho radši!
Lásky čas
Adéla Rosípalová
Ale jo, takový normální oddechový příběh, od kterého nesmíte čekat nic velkého. Sama jsem do toho šla s tím, že to bude jedno klišé za druhým a ani jsem se nějak moc nepletla. Do půlky knihy jsem četla s celkem velkým nadšením, ale pak to začalo být poměrně nudné a nezajímavé, takže jsem měla trochu problém knížku vůbec dočíst. Co se mi líbilo a udělalo mi radost bylo použití moravských slov /vět, které do prostředí, kde se děj odehrává naprosto patří.
Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy
Holly Black
Tohle bylo naprosto geniální, taková pohádka ze světa Elfhame, vyprávěná Cardanovým pohledem. Jsem vcelku ráda, že jsem si ji přečetla až po originální trilogii, popravdě si myslím, že dřív bych ani všechno tak dobře nepochopila a nevěděla bych, o čem je řeč.
Královna ničeho
Holly Black
Tuhle sérii jsem si od první stránky prvního dílu absolutně zamilovala, proto jsem strašně smutná, že je tímto dílem konec. Od začátku do konce mě děj zaujal a mnoho postav jsem si naprosto zamilovala. K tomuto dílu nemám jedinou výhradu a můžu jenom chválit to, že autorka skvěle rozvedla všechno, co v průběhu předchozíz dílů zmínila a dokonce i připravila pár témat pro nasledující duologii, na kterou se ohromně těším.
V zámku a podzámčí
Božena Němcová
Já se fakt snažila to alespoň dočíst pořádně do konce, ale nepovedlo se. Od půlky jsem to jenom tak přeletěla očima s tím, že účel to víceméně splní, nikdo se mě už nebude ptát jestli jsem to poctivě dočetla až do konce, hlavně že budu mít ve čtvrtém ročníku 20 knih na seznamu.
Je mi jasné, že nemůžu po knize, kterou napsala Božena Němcová chtít, aby byla napsané hezky moderně, ale tady mi styl psaní a celkově jazyka absolutně nesedl. Často jsem musela větu přečíst několikrát abych pochopila, co že to vlastně znamená, protože její skladba byla úplně pomatená. Příběh mě taky nějak extrémně neokouzlil, prostě typická skoro-pohádka o dřívější době (bohatí se mají dobře, mezitím co chudí trpí, všichni chudáci jsou víceméně hodní a poctiví, ale boháči jsou zlí a nepřející). Nepřišlo mi na tom nic zajímavého a upřímně mě mrzí že jsem s tím vůbec ztrácela čas.
Nevítaný host
Shari Lapena
Hned od začátku mě zaujal příběh, ale co mi dělalo problém bylo snad 12 různých pohledů od všech postav. Kdyby měl každý svoji kapitolu třeba by mi to tak nepřišlo, ale tady byl zázrak, když někdo dostal necelé tři strany. I přes to všechno mi stránky utíkaly pod rukama a i když jsem se snažila vraha odhalit, byla jsem na konci pořádně překvapená.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Do něčeho podobného bych se jen tak nepustila, ale kvůli maturitní četbě jsem po této knížce sáhla... a vůbec nelituju! Měla jsem za hodinu přečteno, obzvlášť se mi líbil styl psaní, který nebyl vůbec náročný, klidně by to mohla být i knížka pro děti (když to hodně přeženu). Poselství knihy je naprosto jasné a myslím, že bylo i krásně podané.
Jsem zlomená
Tahereh Mafi
Tohle bylo o tolik lepší než první díl! Z počátku jsem byla trochu skeptická, protože děj byl celkem nezajímavý a hodně se opakoval ALE od chvíle kdy na scénu přichází Aaron... Už od prvního dílu mi lezl krkem Adam, takže když se s ním Juliette rozešla, měla jsem hroznou radost. Tu trochu zchladilo to, jak o něm pomalu do konce knížky básnila a dokola opakovala jak je úžasný a jak moc ho miluje. Každopádně mám radost, že jsem se nezalekla ani rozporuplných recenzí a do téhle knížky se pustila.
Kdyby zůstal se mnou
Laura Nowlin
Na to, že celý svět mluví o tom, jak je to skvělá knížka a jak si při ní mohli oči vyplakat, je to celkem slabota. Postavy se chovaly, jako by jim bylo dvanáct let. Celé mi to připadalo nedotažené, příběh neměl jedinou zajímavou zápletku, všechny ty skoky v čase tomu moc nepřidávaly. Nevím, co je na tom tak úžasného, že se to dá nazývat bestsellerem.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Předem se omlouvám všem fanouškům téhle série, ale rozhodně sem musím napsat svůj názor.
Na Skleněný trůn jsem se strašně těšila, protože jsem ho viděla v podstatě pořád a neslyšela jsem o něm jedinou špatnou věc. Dostala jsem se půlky knížky a musela jsem přestat. Už dlouho jsem nečetla nic, co by mě tak strašně nebavilo.
Děj byl v podstatě žádný a když už se něco dělo, bylo to popsané tak strašně málo nebo špatně, že zážitek byl absolutně nijaký. Byla jsem připravená na pomalý děj vzhledem k tomu, že celá série má asi 8 knížek, ale tohle bylo prostě moc.
Další nesnesitelnou věcí pro mě byla Celaena, ano, hlavní postava. Kdyby byla nějaká druhořadá osoba, řekla bych si fajn, ale její naprosto nijaká osobnost mi čtení o ní nijak neusnadnila. To bych asi radši četla všechno z pohledu Doriana, který taky nebyl nijak extra zajímavý, ale pořád víc než naše "hlavní hrdinka".
Věřím, že kdyby to bylo lépe napsané, řekla bych, že to byla průměrná kniha. Ale to, co jsem se pokoušela přelouskat, mělo od něčeho skutečně dobrého skutečně daleko.
Purpurea
Adalyn Grace
Druhý díl ze série se mi líbil o něco víc než první. Měla jsem z něj trochu strach, protože jsem se bála, aby mě nezklamal, ale opak byl pravdou. Navíc jsem měla i správnou podzimní atmosféru.
Samotný děj se v první polovině nijak moc nehýbal, všechno bylo takové nejasné a hodně prostoru se dávalo nové postavě: Osudu. V druhé polovině se začaly více objevovat kapitoly z pohledu Blythe, což mě osobně udělalo velkou radost a oblíbila jsem si ji ještě víc. Posledních pár kapitol bylo zase plných odhalení a šokujících zvratů. Jediná věc, co mi chyběla byla ta jiskra mezi Signou a Smrtonošem.
Moc se těším na třetí díl a hodně doufám, že by mohl vyjít třeba už příští rok... no tak uvidíme.
My děti ze stanice ZOO
Christiane F. (p)
Tohle byl tak strašně temný a silný příběh, že jsem se z něj musela nejdřív vzpamatovat. Ještě nikdy předtím jsem knihu podobného typu nečetla, takže jsem moc nevěděla co čeho jdu a musím říct, že ať už si přečtete kolik chcete recenzí a podobných věci na tohle vás to zkrátka nepřipraví. Jsem hrozně ráda, že jsem se k této knize dostala skrz maturitní četbu (ačkoli jsem si ji chtěla přečíst už předtím), protože mi v mnohém otevřela oči.
Mílový klub
Liz Tomforde
3,5*
Ale jo, nebylo to špatné. Jediný problém jsem měla s tím věčným fňukáním hlavních postav. Sice si po chvíli zvyknete ale pak je to ještě otravnější než předtím. O hokeji jako takovém se tady moc nemluví, spíš jde o to, že hlavní hrdina je hokejista a občas se zmíní jeho kariéra nebo nějaký marketing okolo, ale na samotnou hru hokeje skoro nikdy nedojde. Na Stevie mě vytáčelo její neustálé stěžování si na váhu. Nebyla kapitola (někdy pomalu stránka), aby to tam nebylo zmíněno.
Kdyby knížka měla o cca 170 stran míň možná by bylo hodnocení vyšší, ale to zůstane navždy nezodpovězené. Druhý díl, který vychází v listopadu si určitě moc ráda přečtu.
Polibky v New Yorku
Anne-Sophie Jouhanneau
Taková běžná oddechovka. Nebylo na tom nic speciálního, některé pasáže byly vyloženě klišé. Docela se mi líbilo popisování všeho toho jídla a francouzská slova, co se občas objevila.
Jen pět přežije
Holly Jackson
Do první půlky si říkáte, že je to strašně zdlouhavé, ale druhá polovina vám to všemi dějovými zvraty bez problému vynahradí. Moc se mi líbilo, že byl děj rozdělený po hodinách, lépe se v něm orientovalo. Poslední hodina byla naprosto šokující, nic z toho jsem absolutně nečekala. Za co tedy ubírám jednu hvězdu? Odpověď zní: Red. Sice je hlavní hrdinka ale příběhu nic nedodala a bylo to jako by pořád říkala, myslela a dělala to samé.
Podlý král
Holly Black
Podle ohlasů jsem čekala, že bude druhý díl ještě lepší než první, ale nebylo to tak. Byl to spíš takový mezičlánek mezi prvním a třetím dílem. I tak jsem si ale čtení užila a musím uznat, že se tady přece jen objevilo trochu víc tolik očekávané romantiky.
Víš, že tě miluju?
Estelle Maskame
Hned zezačátku musím říct, že mi to strašně připomínalo příběhy z Wattpadu, které jsem četla cca 4 roky nazpátek. Nic zajímavého se tam vlastně neudálo, všechno se točilo jenom okolo toho, že Eden není jako ostatní v jejím okolí, protože nepije a nechodí na večírky. Jo a taky vlastně, že se zamilovala do svého nevlastního bratra vyloženě z minuty na minutu. O jejich vztah se vlastně skoro vůbec nejednalo. Celou knihu provázelo "tajemství" cože se to vlastně Tylerovi stalo, že se chová jako blb. Při troše přemýšlení vám to dojde už v půlce knihy, takže nějaká motivace to číst dál abyste věděli, co se stalo se nekoná. Abych knížce zase úplně nekřivdila, první dvě třetiny mě docela bavily, než se začal děj neustále opakovat. Je tady pravděpodobnost, že si přečtu i další díly, ale na 100% to rozhodně jisté není.
Romeo a Julie
William Shakespeare
Čteno hlavně kvůli maturitní četbě. Hodně jsem se těšila, protože Romeo a Julie jsou zkrátka klasika. Nějak mě nezklamalo, ale asi jsem prostě čekala víc nějaké té dramatičnosti.
