Borboleta
komentáře u knih
Anatomie: Příběh lásky
Dana Schwartz
(SPOILER) Pokud hledáte nenáročné čtení do letadla, které vás zabaví na cestu a ještě si v průběhu stihnete dát šlofíka, tak jste tu správně. Pokud ale chcete se kochat příběhovým obloukem, emocemi postav, romantikou, děsivou atmosférou hřbitovů, piteven a smrtící nemoci a rodinnými traumaty, tak jste tu špatně, protože nic z toho tu bohužel není, přestože autorka chtěla.
Hazel se až na jedno zaškobtnutí všechno daří a za svoje rozhodnutí nese jen minimální zodpovědnost. Takto lineární příběh je asi největší nešvar knihy. Přestože oficiálně nic nesmí a už vůbec ne bez doprovodu, tak si dělá, co chce a nikomu to nevadí. Člověk by až řekl, že si někdo všimne, že se ze sídla vážené rodiny stal lazaret pro chudé, ale těžko říct, jestli o tom vůbec ví kuchařka. Vše se dá jednoduše vysvětlit tím, že rodiče mají jiné starosti. Opravdu? To, že se na konci objeví sci-fi vysvětlení, je v pořádku, je to přece fantazie. V pořádku ale není, když svět nefunguje podle jasně nastolených pravidel, to je podvod na čtenáře.
Mezi Hazel a Jackem není žádná vášeň a jediný důvod, proč ji nějak přitahuje, je (asi) zakázané ovoce. Protože jinak fakt nevím, proč by se jí měl líbit. Ostatně není jedno vyznání a dva polibky na "příběh lásky" trochu málo? Nakonec Jackova postava působí spíš jako rekvizita, než jako člověk, ke kterému by měl čtenář přilnout.
Zajímavější je část, kdy se Hazel jde dívat na pitvu a kdy pak chodí do školy. Stejně tak části, kde je popisována římská horečka. Pochvalu zaslouží krásná obálka.
Děvčata první republiky
Dita Pepe
Grafickým zpracováním velice originální a krásná kniha. Bohužel, forma vítězí nad funkcí a tak, obzvlášť pro starší lidi, je text hůře čitelný, takže navzdory obsahu to není úplně ideální dárek pro babičku. Možná to ale vůbec nemá být kniha primárně pro prarodiče, nýbrž pro nás, o dvě nebo tři generace mladší. Škoda, že po mojí babičce takový ucelený životní příběh zaznamenaný nezůstal.
Kvásek
Robin Sloan
Konečně opravdu milá kniha v tom nejlepším slova smyslu. Až mi bude smutno, založím si kvásek a taky začnu péct chleba!
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Ještě třicet stránek před koncem jsem si říkala, že přestože jde o knihu extrémě čtivou, tak se vlastně úplně nepovedla, avšak konec mě přinutil přidat jednu hvězdu navíc. I tak si ale myslím, že jde vlastně o docela průměrný příběh, který trpí tím, že pan Michaelides nechtěl nebo nemohl domyslet všechny detaily a celé to tak nějak dotáhnout.
Osud jednoho Čecha
Ilona Borská
Osud Františka Hodíka je zajímavý a opravdu hodný knižního zpracování, o tom není pochyb. Avšak mělo by to být od někoho, kdo umí psát. Paní Borská to bohužel neumí.
Komiksová učebnice komiksu
Toy_box (p)
Teď už nechci nic jiného, než si nakreslit vlastní komiks!
IMPRO: Improvizace a divadlo
Keith Johnstone
První dvě třetiny jsou skvělé, poslední třetina ale začíná být děsivá a myslím si, že ne každý (ani ne každý improvizátor) na ní má žaludek. Kniha je ale tak krásná po grafické stránce, že se stala ozdobou mé knihovničky.
