Borboleta přečtené 123
Neviditelný muž
2024,
Bianca Bellová
Napřed jsem měla pocit, že se snažím Neviditelného muže poslepu lapit v mlze, jak jsem byla zmatená z toho, že děj nemůžu nijak místně ani časově ukotvit, navíc mi v tom oparu unikalo, jaký je vůbec důvod tento příběh (byť takto osobitým stylem) vůbec vyprávět. Ale brzy se stalo kouzlo, dílky skládačky do sebe zapadly a já začala být spokojená. Nakonec i bezčasí a univerzálnost lokality má nezpochybnitelný význam, protože to, co se stalo v rodině Emy, se může stát kdekoliv a kdykoliv.... celý text
Mihotání: Na konci Grónska
2024,
Ilona Wiśniewska
Vítejte v Grónsku. V severním Grónsku, tam, kde polární noc zpomalí dech, kde zamrzá moře, kde se jí mroži k obědu a tuleni k večeři, kde malé holčičky loví lišky, kam přiletí vrtulník zítra anebo možná až v lednu a kde se večer všichni dívají na Stardance. Je to pozoruhodná sonda do způsobu života nám tak moc vzdáleného, ale ne nepochopitelného. Neměla jsem v plánu číst Mihotání v době, kdy americký prezident vyhrožuje obsazením Grónska, ale stalo se tak, a kniha tím získala další rozměr a kontext a zbyla po ní mihotavá pachuť.... celý text
Hrajeme!
2024,
Leeanne M. Krecic
Tentokrát se nedokážu rozhodnout, jak mám hodnotit. Hrajeme! se mi dostal do rukou omylem, rozhodně nejsem cílovka. Kresba není nic moc, příběh zatím taky nevypadá nijak bombasticky, ale na druhou stranu postavy jsou docela milé a pochody v hlavě hlavní hrdinky mi jsou povědomé (dobře, dobře, přiznávám, že na mě něco podobného křičí často moje vlastní myšlenky). Vlastně jsem se u toho dost bavila, tudíž je asi čas odložit svojí masku intelektuálky a prostě tomu ty hvězdičky nasázet.... celý text
Den Trifidů
1977,
John Wyndham (p)
Těžko uvěřit, že takhle rychlý, svěží a pohlcující postapo text vznikl už začátkem padesátých let. Postavy se chovají logicky, řeší praktické záležitosti i společenské uspořádání nového světa, pijí bourbon, likvidují plamenometem trifidy a jsou odhodlané nevzdat se. Četla jsem to před dvaceti lety a minulý týden zase, a jsem stále stejně nadšená.... celý text
Černobílý svět
2011,
Kathryn Stockett
Téma černošských hospodyň mi není nijak blízké, kdysi jsem viděla film, takže jsem si děj rámcově pamatovala, a přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout a četla jsem ji hluboko do noci, protože jsem prostě nemohla jinak. Rozhodně to není příběh jenom o rasismu, ale i o ženském (ne)přátelství, vztazích v rodině, slušnosti, pokrytectví, mateřství, společenských očekáváních a psychickém zdraví. Měla bych zmínit jedno velké trigger warning: je zde poměrně důsledně popsán samovolný potrat.... celý text
Převorství u pomerančovníku
2020,
Samantha Shannon
Napřed bych měla říct, že mám dva handicapy, které se propsaly do mého pohledu na knihu. Jednak jsem totiž kromě Pána prstenů a Hry o trůny nikdy žádné jiné fantasy nečetla, a také jsem mileniálka, což mě možná dělá trochu moc starosvětskou oproti cílovému publiku. To se projevovalo hlavně v tom, že mi vadila příliš úmorně pojatá feminizace světa. Normálně vždy tleskám, když ženy mají moc a jsou aktivními hybatelkami děje, ale tady se skoro žádný mužský charakter nemohl ani vysmrkat, aniž by s tím nesouhlasila jeho fakticky nebo alespoň morálně nadřízená. A pokud nějaký muž v příběhu získal větší prostor, tak nakonec byl spíš jen vláčen událostmi, případně to byl hodný tak-trochu-blbeček (mrkám na tebe, Lothe). Bylo mi všech těch silných a skvělých hrdinek trochu líto, že mají kolem sebe jen slabé muže. Taky mi pořád vrtá hlavou, proč se inyským královnám rodí jen dcery a moc jsem Sabran přála, aby se jí narodil chlapec. Zajímalo by mě, co by se dělo pak. Prvních asi sto stran bylo poměrně náročných na orientaci v postavách, prostoru, dějinách a náboženství, ale chápu, že pro vybudování celého světa se vším všudy to nešlo jinak. Líbilo se mi pro mě nové pojetí draků, kteří jsou spojeni s mořem, a kteří nepotřebují křídla. Taky se mi líbila ilustrace a na obálce, stejně jako mapa, bez které bych byla ztracená. Zajímalo by mě víc faktů o Převorství, jak přesně funguje, ale asi na to už nebyl prostor. Celkově vlastně celý příběh byl tak nějak v pohodě, ale žádné velké nadšení se z něho nekoná.... celý text
Nevítaný host
2019,
Shari Lapena
Jedná se o napínavou oddychovku pro rychlé a snadné přečtení. Konec není zas až tak překvapivý, ale je uspokojující. Ostatně spokojenost je přesně ten pocit, který po čtení zůstal, nicméně těžko říct, jestli za rok si k tomu budu pamatovat ještě něco víc. Určitě ale tentokrát Lapena napsala o řád lepší knihu, než Manžele odvedle. Jediné, co mě kazilo radost, bylo spojení "střelit pohledem", které bylo v textu asi tak třicetkrát a mě opravdu iritovalo a ponoukalo k představě postav s laserovýma očima.... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Dosud mě Japonsko nijak nezajímalo, ale teď už vím, kde je Kawagoe, jak vypadá Toširó Mifune, a jak to bylo s Kijomaruou Kawašitou, a najednou je to fascinující. S hlavní intošskou hrdinkou jsem se úplně ztotožnila, v příběhu vše pasovalo do sebe, a tajemný spisovatel prožil život jak z filmu. K tomu se přidávají jako třešnička ilustrace. Jsem prostě nadšená.... celý text
Anatomie: Příběh lásky
2023,
Dana Schwartz
Pokud hledáte nenáročné čtení do letadla, které vás zabaví na cestu a ještě si v průběhu stihnete dát šlofíka, tak jste tu správně. Pokud ale chcete se kochat příběhovým obloukem, emocemi postav, romantikou, děsivou atmosférou hřbitovů, piteven a smrtící nemoci a rodinnými traumaty, tak jste tu špatně, protože nic z toho tu bohužel není, přestože autorka chtěla. Hazel se až na jedno zaškobtnutí všechno daří a za svoje rozhodnutí nese jen minimální zodpovědnost. Takto lineární příběh je asi největší nešvar knihy. Přestože oficiálně nic nesmí a už vůbec ne bez doprovodu, tak si dělá, co chce a nikomu to nevadí. Člověk by až řekl, že si někdo všimne, že se ze sídla vážené rodiny stal lazaret pro chudé, ale těžko říct, jestli o tom vůbec ví kuchařka. Vše se dá jednoduše vysvětlit tím, že rodiče mají jiné starosti. Opravdu? To, že se na konci objeví sci-fi vysvětlení, je v pořádku, je to přece fantazie. V pořádku ale není, když svět nefunguje podle jasně nastolených pravidel, to je podvod na čtenáře. Mezi Hazel a Jackem není žádná vášeň a jediný důvod, proč ji nějak přitahuje, je (asi) zakázané ovoce. Protože jinak fakt nevím, proč by se jí měl líbit. Ostatně není jedno vyznání a dva polibky na "příběh lásky" trochu málo? Nakonec Jackova postava působí spíš jako rekvizita, než jako člověk, ke kterému by měl čtenář přilnout. Zajímavější je část, kdy se Hazel jde dívat na pitvu a kdy pak chodí do školy. Stejně tak části, kde je popisována římská horečka. Pochvalu zaslouží krásná obálka.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Nechala jsem se namotivovat pozitivní aurou, která se kolem vznášela, ale bylo z toho jen zklamání. Nemyslím si, že je to dobrá kniha. Je tam několik nelogičností (nejvíc mě dráždí, jak mohl jeden dělník přivést elektřinu a vodu k izolované chatrči v bažině, autorka se evidentně nikdy nesnažila zasíťovat pozemek, ale to je jen nevýznamný detail který se dotkl mého osobního bolavého místa). Víc mě ale dráždí prapodivné motivace a nepravděpodobné chování jednotlivých postav, přílišná genialita hlavní hrdinky, na níž kukuřično-tuřínová dieta neměla žádný negativní vliv, a hlavně samotná vražda (doslova) plovoucí na vodě a uskutečněná jen díky řetězci ne zrovna spolehlivých náhod a obří dávky "štěstí". Přemýšlím, co asi bylo poselství knihy, a napadají mě dvě: každá žena si musí najít chlapa, který ji spasí; a v bažině na pobřeží je to moc krásné a žije tam spousta roztomilých živočichů. Bohužel, ani jedno pro mě není důvod, proč je potřeba to číst.... celý text
Takové maličkosti
2023,
Claire Keegan
Krásná jednohubka o obyčejném člověku, který se necítí být hrdina, ale je jím. Prostředí, živoucí postavy a atmosféra jsou bravurně vykreslené a přitom na to stačilo tak málo stránek!... celý text