Borboleta
přečtené 116
Andy Warhol: Život v komiksu
2020,
Adriano Barone
Na první pohled mě tato kniha nadchla a hned jsem věděla, že bez ní z obchodu neodejdu. Bohužel, původně nadějné vizuální i obsahové zpracování komiksu se mi ale relativně rychle okoukalo a na konci mi přišlo mnohem více únavné, než zajímavé. Chtělo by se mi napsat, že méně je více, že by neuškodilo ubrat, ale těžko to napsat o něčem, kde polovina okýnek je vlastně stejný obrázek... Koneckonců, nejednoznačný Andy, nejednoznačný komiks.... celý text
Možnosti milostného románu
2019,
Jan Němec
Možnosti milostného románu na mě zamrkaly v knihkupectví díky své úžasné grafice od mého oblíbence Martina T. Peciny, a jen kvůli ní jsem se do této knihy začetla. Ukázalo se to jako bezva nápad, protože mě úplně pohltila a opravdu nadchla, a to nejen svojí formou a jazykovým zpracováním. O děj zde moc nejde, ale jde tu o ten pocit! O ten pocit, když se s někým oťukáváte, jestli spolu budete nebo ne, hledáte se, rozumíte si a i si nerozumíte, selháváte v komunikaci a jednoho dne jste už zase sami, a přece bez sebe nemůžete být, a pak stejně nezbyde, než se se vším a snad i sám se sebou smířit. Vztah Jana a Niny je hodně obyčejný, ačkoliv oni dva by s tím asi nesouhlasili, ale o tu obyčejnost právě jde a v tom je ta největší síla. Protože v tom můžete vidět svoje vlastní vztahy a znovu si tak trochu prožít všechno to, co jste sami v Brně v době svých dvaceti a třiceti zažili (pokud máte to štěstí jako já, že se s hlavními aktéry generačně, sociálně i geograficky kryjete), co bylo, co mohlo být a co nebylo. Ano, je to román pro ty, kdo dávají přednost sdílení před sděleními. Pokud takoví jste, pak tuto knihu nesmíte minout. "Nic z toho se netýkalo stromů seřazených podél hlavních tříd."... celý text
Veronika se rozhodla zemřít
2000,
Paulo Coelho
Poprvé jsem Veroniku četla ve svých šestnácti nebo sedmnácti letech, což bylo ve věku, kdy jsem hledala a ujasňovala si svoje místo na světě a přemýšlela jsem, jak bych asi měla se svým životem naložit. Tenkrát mě na mě ta kniha zapůsobila opravdu hodně a stala se mojí srdcovkou. Chtěla bych napsat, že mě inspirovala k tomu, abych měla odvahu žít po svém, a ne podle toho, co ode mě očekává okolí. Ale bohužel, ani teď, po dalších šestnácti nebo sedmnácti letech dostatek odvahy nemám, nicméně i Veronika musela spolykat čtyři balení prášků na spaní a ocitnout se v blázinci, aby tu odvahu našla, takže nic není ztraceno. Teď jsem tedy tuto knížku četla znova a jelikož už dávno nejsem puberťák a minimálně podle věku bych měla být zkušenější a rozumnější, vnímala jsem ji už trochu jinak. Jsem k ní kritičtější, určitě bych v hodnocení ubrala jednu hvězdu za ezo pasáže, možná i za jistou prvoplánovost, na druhou stranu mě překvapilo, jak moc na mě znovu kniha zapůsobila. Přinutila mě přemýšlet o tom, co by mému současnému životu řeklo moje sedmnáctileté já, a co můžu udělat pro to, abych byla šťastnější. Co bych dělala, kdybych se nebála? Navzdory svému názvu, je Veronika optimistická knížka, která je navíc tak útlá že ji přelouskáte za jednu cestu vlakem z Prahy do Brna. Za mě to je to nejlepší, co jsem od Coelha četla, rozhodně mnohem lepší, než tolikrát přeceňovaný Alchymista. Čtěte o Veronice, o Ďáblovi a slečně Chantal anebo o prostitutce v Jedenácti minutách, Alchymistu ale klidně přeskočte. Veronika se rozhodla zemřít má k sobě další dvě literární sestry: Ďábel a slečna Chantal a U řeky Piedra jsem usedla a plakala, a ve všech třech knihách jde o to, že dostanete týden času na to, abyste udělali nějaké zásadní životní rozhodnutí. Protože ani na to největší dilema nepotřebujeme víc času, než sedm dní, do té doby sami dobře víme, co chceme. Občas si na to vzpomenu.... celý text
Pokání
2008,
Ian McEwan
Představte si horký letní den, kdy je úmorné vedro a všechno se unaveně táhne. Přesně taková je první část knihy, a je taková zcela záměrně, abyste se i vy v tom horku patřičně opotili. Jenže vy se nepotíte jenom z letního dusna, ale taky proto, že víte, že se Briony brzy dopustí osudového omylu. Doufáte, že se stane zázrak, že zafunguje jedna ze sta drobností, které můžou zabránit tomu, co se chystá stát. Opravdu hodně si přejete, aby se ta hrozná věc nestala, ale ona se stane. A pak se před vámi otevře druhá část knihy, část nabitá akcí a sprintujícím dějem. Události se řetězí jedná za druhou až dočtete znenadání nakonec, zjistíte, kdo všechno přežil nebo nepřežil, a pak už jen koukáte jen tupě před sebe. A jakmile trochu vychladnete, tak si pustíte film s Jamesem McAvoyem, a žasnete, jak věrně byl natočen. Je to zážitek, který nelze než doporučit.... celý text
Kate musí zemřít
2020,
Alex Lake
Kdybych tyto mainstreamové thrillery nedostávala, tak je snad ani nečtu. Vždycky doufám, že třeba zrovna tento bude dobrý, ale málo kdy to tak je. Kate musí zemřít je v rámci žánru možná lepší průměr, ale to neznamená, že by netrpěla klasickými nešvary podobných knih: postavy jsou ploché a hodně jednoduché a děj je předvídatelný (když odhadnu správně vraha už během první třetiny, tak to fakt není napínavý). Na druhou stranu se to konzumuje tak snadno, jako snídaně v neděli ráno, což někdy může k určité spokojenosti stačit.... celý text
Tvé překrásné já
2015,
Chuck Palahniuk
Bavila jsem se královsky! Dokonce tak moc, že jsem ochotná odpustit i některé nelogičnosti a kostrbatosti v ději. Zábava a kritika konzumní společnosti zabalené dohromady v jedné krásné růžové hračce na tužkové baterky.... celý text
Manželé odvedle
2017,
Shari Lapena
Manželé odvedle se dají snadno, rychle a bezbolestně přečíst, ale to neznamená, že by šlo o dobrou knihu. Prakticky všechny postavy jsou dost mizerně vystavené, což táhne celou knihu dolu mnohem víc než to, že "překvapující" zvraty nejsou zas tak moc překvapující. Uvítala bych, kdyby alespoň klíčové postavy, jako třeba sexy sousedka, byly něco víc, než jen karikatury. Škoda. P.S. Slovo "bodýčko" by se mělo zakázat.... celý text
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Ve srovnání s Hanou a Tichými roky lehce pokulhává, a celkově nepůsobí tak moc emotivě. Že je tu hodně postav by mi ani nevadilo, ale je škoda, že nejsou tak věrohodně a pečlivě vystavené, jako tomu bylo u dvou výše jmenovaných knih. Také tu většina z nich nezažije skoro žádný pořádný vývoj. To ale zdaleka neznamená, že by to snad byla špatná kniha, naopak, je dost dobrá. Ale první jsem od Mornštajnové četla Hanu, a ta nasadila laťku proklatě vysoko.... celý text
