Borboleta
přečtené 123
Průvodce neklidným územím - Příběhy českého výtvarného umění (1900–2015)
2016,
David Böhm
Naprosto famózní, a to jak po obsahové stránce, tak po grafické.
Hodinky od Ašera
2018,
Zuzana Dostálová
Tohle bylo velké zklamání. Příběh se sice dotýká řady zajímavých témat, ale je silně povrchní a postavy velice ploché a psychologicky zjednodušené často až na hranici karikatury. S postavami mám zde obecně velký problém, protože snad až na jednu vyjímku s nimi nedokážu příliš sympatizovat, natož se do nich vcítit (dokonce i přes to, že je mi třicet a žiji v Praze, což by mě alespoň s těmi hlavními spojovat mělo). Asi nejvíc mi na nich vadilo, jak jsou hloupé a jak nedokážou mezi sebou komunikovat. Možná ale neschopnost komunikace je skutečně to, co dnešní třicátníky trápí úplně nejvíc. Téma starých židovských hodinek by mělo podle mě větší potenciál, než jak bylo využito v knize. Musí se ale nechat, že se to čte rychle a skoro samo, nic moc však nepřináší. Pouze divnou nepříjemnou pachuť toho, v jak těžkém světě žijeme.... celý text
Velký Gatsby / Poslední magnát
1979,
Francis Scott Fitzgerald
Velký Gatsby by si zasloužil plný počet hvězdiček, zato Posledního magnáta jsem přečetla spíše z povinnosti a nedala bych mu asi ani dvě. Vůbec jsem ho nepobrala.
IMPRO: Improvizace a divadlo
2014,
Keith Johnstone
První dvě třetiny jsou skvělé, poslední třetina ale začíná být děsivá a myslím si, že ne každý (ani ne každý improvizátor) na ní má žaludek. Kniha je ale tak krásná po grafické stránce, že se stala ozdobou mé knihovničky.... celý text
Zdroj
2000,
Ayn Rand (p)
Kniha mi přijde hodně neobyčejná, přímo fascinující, a to hlavně tím, jak zoufale s jejím poselstvím nesouhlasím. Je naprosto neuvěřitelné, že v celé knize není jediná postava, se kterou bych mohla trochu sympatizovat (možná jedině občas s Dominicou). Úplně všechny důležité postavy jsou buď psychopati, nebo pošuci, nebo obojí. Zbytek je jen tupé nemyslící stádo (v tomhle vyjímečně s autorkou souhlasím). Skoro až mě bavilo číst a čekat, kdy se ta hromada sebestředných psychopatických exotů navzájem pobije, i když většinou jen skrze novinové články. Howard Roark má být (dle záměru autorky) ideální člověk, ale pro mě to je někdo, s kým bych se v reálném životě skutečně nechtěla nikdy potkat, což ostatně ani s těmi ostatními. Je škoda, že během těch 800 stran, prakticky žádná postava nezažije nějaký vývoj. Filozofických mouder bylo vyřčeno ve Zdroji mnoho, nesouhlasím ale ani s jedním.... celý text
